5 Tdo 548/2025 — Nejvyšší soud

5 Tdo 548/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. i) tr.ř. Datum rozhodnutí:20. 8. 2025 Spisová značka:5 Tdo 548/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:5.TDO.548.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zpronevěra Započítání zkušební doby Započítání trestu Započítání vazby Dotčené předpisy:§ 206 odst.1, 3 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:6. 10. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 548/2025-1821 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 8. 2025 o dovolání, které podal obviněný Bc. Ondřej Frič, MBA, bytem Želivského 125/3, Rýnovice, Jablonec nad Nisou, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 27. 11. 2024, sp. zn. 31 To 460/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 33 T 10/2022, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Bc. Ondřeje Friče, MBA, odmítá. Odůvodnění:I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 28. 7. 2022, sp. zn. 33 T 10/2022, byl obviněný Bc. Ondřej Frič, MBA, uznán vinným přečinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen jako „tr. zákoník“), a to pod bodem I. výroku o vině, dále přečinem zvýhodnění věřitele podle § 223 odst. 1 tr. zákoníku (bod II.) a přečinem porušení povinnosti v insolvenčním řízení podle § 225 tr. zákoníku (bod III.), za které ho soud prvního stupně podle § 206 odst. 3 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 let, jehož výkon podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 2 a půl roku. 2. Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, z jehož podnětu rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 27. 11. 2024, sp. zn. 31 To 460/2022, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb. o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. ř.“), částečně zrušil napadený rozsudek ve výroku o vině pod bodem III. a ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnému za skutek pod bodem I. z napadeného rozsudku uložil podle § 206 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 12 měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v trvání 20 měsíců. 3. Skutkové okolnosti spáchání přečinu zpronevěry podle § 206 odst. 1, 3 tr. zákoníku jsou procesním stranám dobře známy, navíc jde již o druhé dovolací řízení v posuzované trestní věci, proto lze v podrobnostech plně odkázat na výrok o vině pod bodem I. rozsudku soudu prvního stupně. Co se týká dosavadního průběhu tohoto trestního řízení, odvolací soud rozhodoval o odvolání obviněného dvakrát, jak bylo avizováno výše. V prvním odvolacím řízení Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci rozsudkem ze dne 10. 1. 2024, sp. zn. 31 To 460/2022, podle § 257 odst. 1 písm. c) tr. ř. částečně zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o vině pod bodem II. a pro tento skutek podle § 223 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. b) tr. ř. zastavil trestní stíhání obviněného, neboť bylo promlčeno. Současně odvolací soud podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově odsoudil obviněného k úhrnnému podmíněně odloženému trestu odnětí svobody v trvání 15 měsíců se stanovením zkušební doby v trvání 2 let. Z podnětu dovolání obviněného Nejvyšší soud usnesením ze dne 21. 8. 2024, sp. zn. 5 Tdo 551/2024, částečně zrušil rozsudek odvolacího soudu ze dne 10. 1. 2024, a to ve výroku, jímž obviněnému uložil úhrnný trest odnětí svobody s podmíněným odkladem jeho výkonu, a ve výroku, jímž vyslovil, že jinak zůstává napadený rozsudek soudu prvního stupně nezměněn. Zároveň Nejvyšší soud zrušil také rozhodnutí obsahově navazující na zrušené části rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a odvolacímu soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Po vrácení věci Nejvyšším soudem tedy Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci konal opakované odvolací řízení, v němž rozhodl rozsudkem, jehož výrok je podrobně reprodukován výše v bodě 2. tohoto usnesení. II. Dovolání obviněného a vyjádření k němu 4. Proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 27. 11. 2024, sp. zn. 31 To 460/2022, podal obviněný Bc. Ondřej Frič, MBA, prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. Obsahem dovolacích námitek obviněný učinil rovněž tvrzení, podle něhož odvolací soud porušil jeho právo na spravedlivý proces. 5. S odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. obviněný požadoval snížení výměry trestu odnětí svobody uloženého odvolacím soudem. Ten měl podle obviněného do nově ukládaného trestu odnětí svobody, resp. do stanovení zkušební doby započítat její již vykonanou část, a to v souladu s ustanovením § 92 odst. 2 tr. zákoníku. Odvolací soud v tomto ohledu podle obviněného postupoval nezákonně, v rozporu s jeho právem na spravedlivý proces. Toto ústavně garantované právo obviněného odvolací soud dále porušil tím, že nevyhověl jeho důkazním návrhům, které se vztahovaly nikoli pouze ke skutku pod bodem I. výroku o vině, jak shledal odvolací soud, ale také k výroku o trestu, neboť navrhované důkazy ve prospěch obviněného korigovaly okolnosti spáchání skutku pod bodem I. Výsledky navrhovaných důkazů se tudíž mohly promítnout do hledisek zvažovaných při ukládání trestu ve smyslu § 39 tr. zákoníku. 6. Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí. 7. K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen jako „státní zástupce“), podle něhož dovolatelem uplatněný dovolací důvod se vůbec netýká výroku o vině, a proto není v dovolacím řízení dán podklad k revizi tohoto výroku. Připomněl také, že na podkladě dalšího dovolání lze přezkoumávat jen ty výroky napadeného rozhodnutí a jim předcházející část řízení, které následovaly po předchozím rozhodnutí o dovolání. Co se týká dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., ten obviněný podle názoru státního zástupce s velkou mírou tolerance svými argumenty naplnil, a to v jeho druhé variantě. Nicméně nepřiznal námitkám obviněného jakékoli opodstatnění. O započítání vykonaného trestu do uloženého trestu podle § 92 odst. 2 tr. zákoníku zde nelze uvažovat, protože obviněný v dovolání neuvedl, že by trest původně uložený rozsudkem odvolacího soudu ze dne 10. 1. 2024 byť jen zčásti vykonal. Kromě toho státní zástupce považoval za příhodnější situaci obviněného odkaz na postup podle § 82 odst. 5 tr. zákoníku, nicméně i toto ustanovení stejně jako § 92 odst. 2 tr. zákoníku se vztahují k vykonávacímu řízení. V něm předseda senátu (resp. samosoudce) soudu prvního stupně rozhoduje formou usnesení, proti kterému není dovolání přípustné. Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce navrhl odmítnout dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. a dále podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. vyslovil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navržené rozhodnutí. III. Posouzení důvodnosti dovolánía) Obecná východiska 8. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že ve vztahu k výhradám proti výroku o trestu podání obviněného splňuje formální podmínky pro konání dovolacího řízení, avšak jejich obsah neodpovídá vadám, k jejichž nápravě je určen dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., rovněž je nelze podřadit ani žádnému jinému z taxativně vymezených dovolacích důvodů. Jiná situace nastala ohledně té části dovolací argumentace, která se vztahovala k výroku o vině pod bodem I. rozsudku soudu prvního stupně, v tomto rozsahu bylo dovolání obviněného nepřípustné. Nejvyšší soud se vytýkanými vadami nemohl v tomto druhém dovolacím řízení zabývat, protože byl vázán zásadou, podle níž opětovné přezkoumávání správnosti tohoto výroku a jemu předcházející části řízení, jež jím zůstaly nedotčeny, by znamenalo nepřípustnou revizi, což zákon ani na podkladě nového dovolání nepřipouští (viz § 265n tr. ř. a například rozhodnutí č. 29/2004 Sb. rozh. tr.). 9. Obecně lze uvést, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. lze uplatnit ve dvou alternativách, a to tehdy, pokud byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně za trestný čin, jímž byl uznán vinným. Byl-li obviněnému uložen přípustný druh tres