5 Tdo 602/2004 — Nejvyšší soud

5 Tdo 602/2004 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:22. 9. 2004 Spisová značka:5 Tdo 602/2004 ECLI:ECLI:CZ:NS:2004:5.TDO.602.2004.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 73/05 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 602/2004 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. září 2004 o dovolání nejvyšší státní zástupkyně, které podala v neprospěch obviněného Ing. M. B., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. 3 To 132/2003, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 34 T 1/2003, t a k t o : Podle § 265k odst. 1 tr. ř. s e z r u š u j í usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. 3 To 132/2003, a rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 8. 2003, sp. zn. 34 T 1/2003. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. s e z r u š u j í i další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. s e Krajskému soudu v Plzni p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 8. 2003, sp. zn. 34 T 1/2003, byl obviněný Ing. M. B. podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutek, kterým měl spáchat pokus trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné dávky podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 148 odst. 1, 3 tr. zák., ve znění zákona č. 152/1995 Sb. Trestný čin měl podle obžaloby spáchat tím, že jako předseda představenstva společnosti V. t. Ch., a. s., se sídlem v K. V., nyní se sídlem v H. - N. H. č. 205, okr. R., IČO 252 08 9.., ve zdaňovacím období za měsíce duben a květen roku 1997 v úmyslu dosáhnout neoprávněné výplaty nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty podal ve dnech 26. 5. a 24. 6. 1997 u Finančního úřadu v K. V. daňové přiznání k dani z přidané hodnoty za daňový subjekt společnost V. t. Ch., a. s., se sídlem v K. V., T. G. M. č. 18, nyní se sídlem v H. - N. H. č. 205, okr. R., IČO 252 08 9.., v němž v rozporu s ustanovením § 35 zákona č. 288/1992 Sb. (správně má být zákona č. 588/1992 Sb.), o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, vykázal plnění záležející v zakoupení hmotného a nehmotného investičního majetku, nemovitostí a nabytí majetkových práv a jiných práv od společností V. t. Ch., a. s., IČO 2500 55 .., D. T. Ch., s. r. o., IČO 6028 05 .., D. H. t. Ch., s. r. o., IČO 4990 09 .., a V. t. - E. Ch., s. r. o., IČO 4990 09 .., v ceně 2,35 miliardy Kč a tomuto plnění odpovídající daň z přidané hodnoty na vstupu a takto neoprávněně uplatnil nárok na výplatu nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty v částce nejméně 508.349.611,- Kč celkem, který však místně příslušným správcem daně, Finančním úřadem v K. V., nebyl daňovému subjektu poukázán. Proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 8. 2003, sp. zn. 34 T 1/2003, podal státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze odvolání v neprospěch obviněného. Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. 3 To 132/2003, odvolání zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné. Proti tomuto usnesení podala nejvyšší státní zástupkyně dovolání v neprospěch obviněného z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. a § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší státní zástupkyně uvedla, že se nelze ztotožnit se závěrem soudů obou stupňů, že pro absenci subjektivní stránky trestného činu nejsou naplněny všechny znaky pokusu trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné dávky podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 148 odst. 1, 3 tr. zák., ve znění zákona č. 152/1995 Sb. Podle nejvyšší státní zástupkyně oba soudy správně posoudily skutkový stav a v celém rozsahu se ztotožnily s argumentací státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze, že veškerá smluvní ujednání mezi společnostmi V. t. Ch., a. s., IČO 2500 55 .., D. T. Ch., s. r. o., IČO 6028 05 .., D. H. t. Ch., s. r. o., IČO 4990 09 .., a V. t. - E. Ch., s. r. o., IČO 4990 09 .., na jedné straně a společností V. t. Ch., a. s., IČO 252 08 9.., na straně druhé, označené jako kupní smlouvy jsou převodem majetku v takovém rozsahu, že jediným adekvátním dovoleným smluvním institutem byl od počátku typ smlouvy o prodeji podniku. Všechny takto podepsané smlouvy jsou podle názoru nejvyšší státní zástupkyně neplatné kupní smlouvy, neboť uzavřením kupních smluv byl obcházen zákon, ve svých důsledcích byli poškozováni věřitelé a společnosti V. t. Ch., a. s., byla poskytnuta nepřiměřené výhoda. Nejvyšší státní zástupkyně uvedla, že z provedeného dokazování vyplývá, že společnost V. t. Ch., a. s., se sídlem v K. V., získala veškerý hmotný potenciál na základě smluvních ujednání se společnostmi VT D. H. t., s. r. o., D. T., s. r. o., VT E., s. r. o., VT D. Ch. (tzv. staré společnosti), přičemž společnost V. t. Ch., a. s., (nová společnost), pod vedením obviněného Ing. M. B. provozovala svoji výrobní činnost ve stejném provozním areálu, za použití stejných výrobních prostředků, za využití stejné technologie a know how jako společnosti, od nichž materiální hodnoty převzala, přičemž k zajištění výroby použila pracovních sil z těchto společností. Za převedení aktiv bylo společností V. t. Ch., a. s., zaplaceno směnkami vlastními s dobou jejich splatnosti 10 až 13 let, což znamená, že závazky tzv. starých společností zůstaly neuhrazeny, přičemž tyto společnosti nemohly ani samy pokračovat ve výrobě, neboť byly zbaveny výrobního a dalšího potenciálu. Za této situace muselo podle nejvyšší státní zástupkyně nutně dojít k vyhlášení konkursu na majetek tzv. starých společností a poukázala na to, že oprávněné nároky jejich věřitelů bylo možné jen stěží uspokojit z konkursní podstaty, když tyto společnosti nedisponovaly ani pohledávkami, ani majetkem, který by bylo možné zpeněžit. Nejvyšší státní zástupkyně je přesvědčena, že jednáním obviněného jako předsedy představenstva a vrchního ředitele společnosti V. t. Ch., a. s., byla naplněna subjektivní stránka pokusu trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné dávky podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 148 odst. 1, 3 tr. zák., ve znění zákona č. 152/1995 Sb. Zásadní pochybení soudů obou stupňů spatřuje v tom, že správně zjištěný skutkový stav nevyhodnotily ve vzájemné podmíněnosti s požadavkem na vyplacení nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty, a to ve vztahu k zásadám poctivého obchodního styku a k základní zásadě daňového řízení, podle níž se v daňovém řízení bere v úvahu vždy skutečný obsah právního úkonu nebo jiné skutečnosti rozhodné pro stanovení či vybrání daně bez ohledu na to, zda je skutečný stav zastřen stavem formálně právním. Pro posouzení subjektivní stránky skutkové podstaty pokusu trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné dávky podle § 8 odst. 1 tr. zák. k 148 odst. 1, 3 tr. zák., ve znění zákona č. 152/1995 Sb. je podle nejvyšší státní zástupkyně podstatné, zda obviněný jako řídící pracovník mohl posoudit, zda vzájemně podmíněné akty, které za společnost V. t. Ch., a. s., činil, jsou poctivé v obchodním styku, a pokud nikoliv, zda nepoctivost či nemorálnost v obchodních vztazích nenaráží na hranici nedovoleného jednání z hlediska norem trestního práva. Nejvyšší státní zástupkyně je přesvědčena, že obviněný jako předseda představenstva akciové společnosti a její vrchní ředitel musel vědět, že jeho jednáním dojde k enormnímu předlužení starých společností, následnému ekonomickému kolapsu a poškození věřitelů těchto společností, a byl srozuměn i s tím, že na úkor státu docílí nepřiměřeného a neoprávněného finančního plnění pro společnost, kterou řídil. Zdůraznila, že obviněný věděl, že skutečný stav nabytí majetku a pracovních sil ve společnosti V. t. Ch., a. s., je v rozporu s pravidly poctivého obchodu, a byl podle jejího názoru srozuměn s tím, že uplatnění nadměrného odpočtu daně z přidané hodnoty je spojeno s neopodstatněným finančním plněním z prostředků státu. Podle jejího názoru vnitřní, psychický vztah obviněného k porušení zájmu chráněného ustanovením § 148 tr. zák. existoval, a proto obviněný měl být odsouzen za pokus trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné dávky podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 148 odst. 1, 3 tr. zák., ve znění zákona č. 152/1995 Sb. Nejvyšší státní zástupkyně z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. za podmínky uvedené v § 265p odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. 3 To 132/2003,