5 Tdo 607/2025 – Nejvyšší soud

5 Tdo 607/2025-383 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 8. 2025 o dovolání, které podal obviněný M. O. proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 6. 2. 2025, sp. zn. 11 To 2/2025, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 1 T 28/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění:I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 20. 9. 2024, sp. zn. 1 T 28/2024, byl obviněný M. O. uznán vinným přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku. Podstata tohoto trestného činu spočívala ve stručnosti v tom, že dne 6. 10. 2023 v době od 15:30 hod. do 15:50 hod. v obci XY, okres Praha-západ, ulice XY, v místě, kde se v tu dobu nacházela z důvodu probíhající opravy provizorní zastávka autobusů, obviněný kopl do pravé zadní části zde zastavujícího autobusu linky č. XY a ukázal prostředníček na řidiče autobusu, poškozeného A. S., který předtím troubením upozornil obviněného na nevhodné parkování jeho vozidla na zastávce. To vedlo k vystoupení řidiče A. S. z autobusu, kterého obviněný po slovní rozepři napadl nejméně tak, že jej uchopil do tzv. kravaty, přičemž se dále oba v postoji přetahovali. Tomu se pokusila zabránit svědkyně X. I., která chytila obviněného za ruku, s níž však obviněný v důsledku potyčky s poškozeným A. S. spadl na zem. Krátce na to poté, co poškozený otevřel zavřené víko zavazadlového prostoru vozidla obviněného tov. zn. BMW X1 XDRIVE20D, reg. zn. XY, přistoupil obviněný k poškozenému a jednou ranou pěstí ho udeřil do oblasti bederní páteře, což vedlo k pádu poškozeného na zem a ke způsobení objemnějšího podkožního krevního výronu o velikosti asi 10x8 cm. Toto zranění poškozeného si vyžádalo lékařské ošetření a vedlo k obtížím s bederně křížovou páteří, přičemž poškozený byl omezen v obvyklém způsobu života po dobu více než čtyř týdnů bolestmi bederně křížové páteře při jakýchkoliv aktivitách spojených se zátěží této části těla. Vznik uvedených zranění byl nicméně podmíněn dřívější zdravotní predispozicí poškozeného spojenou s výhřezem ploténky, která nebyla zjevná. 2. Za uvedenou trestnou činnost byl obviněnému uložen podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 4 měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 12 měsíců. Poškozená Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky a poškozený A. S. byli podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázáni se svými nároky na náhradu škody a nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. Proti citovanému rozsudku podal odvolání obviněný a proti výroku o náhradě škody poškozená Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky. Krajský soud v Praze jako soud odvolací svým rozsudkem ze dne 6. 2. 2025, sp. zn. 11 To 2/2025, podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ve výroku o náhradě škody, jímž byla Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky odkázána s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. odvolací soud znovu ve věci rozhodl tak, že obviněnému uložil podle § 228 odst. 1 tr. ř. povinnost nahradit poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky škodu ve výši 13 270,23 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,5 % ročně ode dne 8. 8. 2024 do zaplacení. Se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody byla poškozená Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky odkázána podle § 229 odst. 2 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních. Odvolání obviněného odvolací soud zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné. II. Dovolání obviněného 4. Obviněný M. O. podal proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Praze prostřednictvím své obhájkyně dovolání, v němž jen obecně odkázal na dovolací důvody obsažené v § 265b odst. 1 tr. ř. Konkrétně argumentoval nesprávným právním posouzením, které dovodil z toho, že rozsudek odvolacího soudu není řádně odůvodněn a odvolací soud ve svých závěrech ignoroval jeho námitky, přestože byly pro posouzení celé věci rozhodující. Dále obviněný poněkud neobratně podřadil pod nesprávné právní posouzení rovněž jím tvrzený rozpor skutkových zjištění se závěrem o skutkovém stavu věci, včetně námitky opomenutého důkazu v podobě kamerového záznamu. 5. Soudy nižších stupňů podle obviněného rezignovaly na úplné zjištění skutkového stavu a naplnění zásady materiální pravdy a tendenčně selektovaly důkazy v neprospěch obviněného. Obviněný dále vytkl soudům, že nepostupovaly nestranně a porušily jeho právo na spravedlivý proces a zásadu rovnosti účastníků řízení, přičemž shledal nedostatečným jednak dokazování, jednak skutková zjištění a též právní závěry soudů a připomněl zásadu presumpce neviny a pravidlo in dubio pro reo. V této souvislosti obviněný odkázal na judikaturu Ústavního soudu týkající se hodnocení důkazů v řízení před soudy, jakož i zásady presumpce neviny v trestním řízení. 6. Nesprávné právní posouzení obviněný dovodil z toho, že skutková zjištění učiněná odvolacím soudem jsou vnitřně rozporná a jsou v rozporu i se závěrem o skutkovém stavu, odkázal přitom na judikaturu Nejvyššího soudu (konkrétně na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3025/2009). V této souvislosti obviněný uvedl řadu námitek týkajících se skutkového stavu věci např. v tom směru, že jeho jednání bylo posouzeno jako napadení, přičemž to byl právě poškozený, kdo se jako první dopustil konfliktního jednání, jako první se začal přibližovat k obviněnému a použil osobní výhružky, opakovaně se přibližoval k obviněnému a útočil na něj, chytal obviněného za ruce a snažil se jej povalit na zem, v důsledku čehož mu strhnul z ruky hodinky, mlátil obviněného loktem do boku, prokazatelně lhal Policii České republiky a soudu, dále to byl poškozený, kdo zranil třetí osobu, prokazatelně lhal soudu o tom, že byl v ohrožení života a že jej obviněný mlátil pěstmi do obličeje, a byl úplně poslední, kdo byl zraněn při daném incidentu apod. Podle názoru obviněného se soudy nižších stupňů vůbec nezabývaly těmito skutečnostmi. Odvolací soud rovněž bagatelizoval neadekvátní jednání poškozeného, který otevíral zavazadlový prostor vozidla obviněného, když uvedl, že takové jednání neprospělo celé věci. Tím odvolací soud upírá obviněnému právo mít jakékoliv emoce a chránit svůj majetek. Soud opět ignoroval, že šlo o opakované otevírání zavazadlového prostoru i přes upozornění obviněného a odvolací soud zcela jednostranně označil následný atak obviněného za neadekvátní. 7. Jak dále obviněný zdůraznil, v řízení se neprokázalo, že by uhodil poškozeného pěstí do páteře. Soudní znalkyně pouze konstatovala, že hematom odpovídá svým popisem úderu do zad v oblasti páteře. Nikde není uvedeno, kam přesně obviněný zasáhl poškozeného. Z vyšetřovacího spisu přitom byla odstraněna fotografie tohoto hematomu, z níž bylo zřejmé, že rána dopadla do zadní strany levého boku poškozeného, a hematom tedy svými konturami ani nedosahoval oblasti páteře, ale pouze se jí přibližoval svým pravým krajem. Skutkový závěr o úderu do oblasti páteře není podložen konkrétním skutkovým zjištěním. Podle obviněného nebylo prokázáno ani škrcení tzv. v kravatě a obviněný nesouhlasí s argumentem odvolacího soudu, že držení tzv. v kravatě je svým způsobem také forma škrcení, a že pokud poškozený tvrdil, že jej obviněný škrtil, nelhal. Pro takový závěr však podle názoru obviněného neexistuje žádný relevantní důkaz a počínání poškozeného nenasvědčovalo obavám o život, jak tvrdí, ale spíše sklonu k přehánění až teatrálnosti, které vyústily žádostí o poměrně vysokou náhradu nemajetkové újmy. Obviněný argumentuje neexistencí vztahu příčiny a následku v tom směru, že po něm nelze spravedlivě požadovat, aby předvídal, že úderem způsobí pracovní neschopnost poškozeného jen proto, že poškozený nemá v pořádku plotýnky, což je hendikep skryté povahy. Je třeba si uvědomit, že především sám poškozený má odpovědnost za své zdraví a od začátku si počínal nezodpovědně, nesprávně a v rozporu s pravidly obecné opatrnosti. Pokud by poškozený neměl od začátku v úmyslu eskalovat konflikt s obviněným a řešit ho slovně a fyzicky, tak by zcela jistě nedošlo k následku včetně poranění poškozeného, který vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům musel znát svůj zdravotní stav a predispozice. 8. Výpověď poškozeného A. S. považuje obviněný za účelovou a nevěrohodnou, neboť pokaždé uváděl jiné skutečnosti, které byly v rozporu s videozáznamem, fotodokumentací z místa činu či zprávou ošetřujícího lékaře. Prokazatelně lživá je podle obviněného rovněž výpověď svědkyně L. K., podle níž obviněný sevřel hrdlo poškozeného oběma nataženýma rukama, natlačil jej na autobus a takto ho delší dobu škrtil. Toto tvrzení je v rozporu i s původní výpovědí poškozeného a dalších svědků a neodpovídá ani jejímu podání vysvětlení u policie. Za neobjektivní a spekulativní považuje obviněný výpověď svědkyně X. I., která označila poškozeného ve v