5 Tdo 634/2022 — Nejvyšší soud

5 Tdo 634/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:27. 7. 2022 Spisová značka:5 Tdo 634/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:5.TDO.634.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby Dotčené předpisy:§ 241 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:22. 11. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 634/2022-921 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 7. 2022 o dovolání, které podal obviněný M. Z. nar. XY v XY, XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2022, sp. zn. 67 To 31/2022, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 4 T 160/2019, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. Z. odmítá. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 9. 12. 2021, sp. zn. 4 T 160/2019, byl obviněný M. Z. uznán vinným přečinem neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby podle § 241 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce jen „tr. zákoník“), za nějž mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 3 let. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byli poškození uvedení ve výroku rozhodnutí odkázáni se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali obviněný a státní zástupce odvolání, o nichž rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 3. 2022, sp. zn. 67 To 31/2022, následovně. Odvolací soud na podkladě odvolání státního zástupce podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu sám obviněného uznal vinným týmž trestným činem jako soud prvního stupně, uložil mu i stejný trest a shodně rozhodli i o nárocích poškozených. Odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl. 3. Uvedeného trestného činu se obviněný podle rozsudku odvolacího soudu (zjednodušeně uvedeno) dopustil tak, že za období od prosince 2013 do června 2015 jako jediný jednatel a společník obchodní společnosti P. G., IČ: XY, se sídlem XY (dále jen „P. G.“), a za následující období od července 2015 do července 2016 jako osoba fakticky jednající za obchodní společnost P. G. poté, co ke dni 14. 8. 2015 převedl svůj obchodní podíl na Ľ. F., který byl zároveň jednatelem společnosti, tak ani zčásti nesplnil zákonnou povinnost za zaměstnavatele a neodvedl pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na zdravotní pojištění, přestože věděl, že byly strženy z hrubých mezd zaměstnanců společnosti. Konkrétně Pražské správě sociálního zabezpečení za období od ledna 2014 do července 2016 v rozporu s § 8 odst. 1 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, v zákonné lhůtě neodvedl pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti ve výši 196 524 Kč, dále v rozporu s § 5 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů, v zákonné lhůtě neodvedl pojistné na zdravotní pojištění Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky za období od ledna 2014 do července 2016 ve výši 98 638 Kč, Zdravotní pojišťovně ministerstva vnitra České republiky za období od prosince 2013 do května 2016 ve výši 33 346,33 Kč a Oborové zdravotní pojišťovně zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví za období od listopadu 2015 do února 2016 ve výši 3 032 Kč. Tím jako jednatel a poté jako pověřený vedoucí zaměstnanec nesplnil zákonnou povinnost za zaměstnavatele odvést pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na zdravotní pojištění za zaměstnance společnosti v celkové výši 331 540,33 Kč. II. Dovolání obviněného M. Z. 4. Obviněný podal proti uvedenému rozsudku Městského soudu v Praze prostřednictvím své obhájkyně dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, vycházela jen z jedné skupiny důkazů, zatímco důkazy ze druhé skupiny zůstaly opomenuty. Obviněný také zpochybnil právní kvalifikaci skutku, který mu byl kladen za vinu, zejména nesprávné posouzení jeho postavení v obchodní společnosti a jeho zavinění. 5. Obviněný nejprve zrekapituloval dosavadní průběh řízení. Měl za to, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, vycházela pouze z jedné skupiny důkazů využitelných pro tvrzení obžaloby, zatímco důkazy vyvracející její původní tvrzení o prodeji firmy tzv. bílému koni a o pokračujícím ovládání společnosti ze strany bývalého společníka a jednatele soudy přehlížely nebo se s nimi nevypořádaly. Vytkl, že konečné rozhodnutí bylo založeno na nesprávném právním posouzení jeho postavení v obchodní společnosti P. G. a nesprávném posouzení zavinění ve formě úmyslu po dni 4. 5. 2014, resp. 13. 7. 2015, kdy byl odvolán vlastníkem společnosti z funkce jednatele a působil v ní dále na základě pracovněprávního vztahu. Soudy nižších stupňů dovodily odpovědnost obviněného za vedení mzdové a účetní evidence a realizaci odvodové povinnosti za všechny zaměstnance společnosti, přestože pracovní smlouva ze dne 1. 5. 2015 takovéto povinnosti obviněnému jako zaměstnanci v pozici provozního restaurace neukládala. Soudy nižších stupňů podle obviněného vědomě ignorovaly fakt, že obchodní společnost P. G. vykonávala více podnikatelských aktivit a obviněný se na jejich organizaci nepodílel a neměl ani přístup ke mzdovým a fakturačním podkladům společnosti. V tomto směru uvedl, že neměl objektivně možnost plnit odvodové povinnosti po dni 13. 7. 2015. Obviněný vyjádřil přesvědčení, že došlo k nesprávné kvalifikaci jeho jednání jako přečinu neodvedení daně, pojistného na sociální zabezpečení a podobné povinné platby dle § 241 odst. 1 tr. zákoníku, neboť nebylo prokázáno naplnění všech subjektivních i objektivních znaků daného trestného činu bez důvodných pochybností. Odvolací soud se také nevypořádal se všemi námitkami uplatněnými v jeho odvolání. 6. Obviněný v další části svého dovolání podrobně rozvedl námitky ke způsobu hodnocení zajištěných důkazů ohledně odpovědnosti za splnění odvodové povinnosti zaměstnavatele, nesplnění této povinnosti zahrnující úmysl a dispozice společnosti s finančními prostředky ve výši sražených částek a jejich neodvedení. V této souvislosti vytkl odvolacímu soudu, že bez pochybností neprokázal, že v období od prosince 2013 do července 2016 byl obviněný skutečně osobou odpovědnou za plnění odvodové povinnosti zaměstnavatele (ve smyslu § 114 odst. 2 tr. zákoníku), že k nesplnění této povinnosti došlo ze strany obviněného vědomě a úmyslně, že obchodní společnost disponovala s finančními prostředky ve výši sražených částek a tyto přesto neodvedla a že šlo o větší rozsah neodvedeného pojistného (min. 50 000 Kč.). Obviněný vycházel z toho, že trestnost jeho jednání byla podmíněna existencí jeho oprávnění a odpovídajících zákonných povinností jednat jménem uvedené obchodní společnosti, tedy existencí jeho funkce jednatele, případně se odvozovala z jiného právního titulu prokazujícího, že právě on byl v pozici osoby odpovědné za chod společnosti, vedení účetnictví, mzdovou agendu a realizaci sražených odvodů. To však v období od 13. 7. 2015 neplatilo, jeho pracovní smlouva tuto povinnost ani nepředpokládala. Vytkl, že odvolací soud zcela ignoroval svědecké výpovědi potvrzující činnost Ľ. F. a jeho ze zákona plynoucí povinnosti jednatele. Zdůraznil, že po dni 6. 5. 2014, kdy došlo k podpisu smlouvy o převodu 100% obchodního podílu, k jeho odvolání z funkce jednatele a ke jmenování Ľ. F. novým jednatelem, neměl obviněný důvod chovat se a vystupovat jako jednatel společnosti. Nesouhlasil ani se závěrem odvolacího soudu, že jeho odvolání z funkce jednatele bylo spojeno s krajně podezřelými okolnostmi. 7. Obviněný namítl, že nelze jeho postavení vedoucího provozu restaurace zaměňovat s postavením osoby odpovědné za veškerou činnost obchodní společnosti, včetně odpovědnosti za vedení účetnictví či mzdové agendy, zejména je-li zřejmé, že předmět podnikání společnosti se neomezuje pouze na činnost, za kterou je obviněný z titulu svého pracovněprávního vztahu odpovědný. Obviněný také odmítl svou odpovědnost za neodvedené pojistné za zaměstnance po 13