5 Tdo 643/2011

5 Tdo 643/2011-149

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. září 2011 o dovolání, které podal obviněný Ing. M. V., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 12. 2010, sp. zn. 3 To 65/2010, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 5 T 5/2000, t a k t o :

Podle § 265k odst. 1 tr. ř. se z r u š u j e rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 12. 2010, sp. zn. 3 To 65/2010.

Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Vrchnímu soudu v Praze p ř i k a z u j e , aby věc obviněného Ing. M. V. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 3. 2005, sp. zn. 5 T 5/2000, byl obviněný Ing. M. V. uznán vinným pokračujícím trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. l, 4 trestního zákona (zák. č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů - dále jen „tr. zák.“) dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stádiu pokusu podle § 8 odst. l k § 148 odst. l, 4 tr. zák. a trestným činem padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 176 odst. l tr. zák., obviněný J. K. byl uznán vinným pokračujícím trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. l, 4 tr. zák. dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stádiu pokusu podle § 8 odst. l k § 148 odst. l, 4 tr. zák. a trestným činem padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 176 odst. l tr. zák., obviněný K. S. byl uznán vinným pokračujícím trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. l, 4 tr. zák. dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stádiu pokusu podle § 8 odst. l k § 148 odst. l, 4 tr. zák., obviněný P. Š. byl uznán vinným účastenstvím ve formě pomoci k pokračujícímu trestnému činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k § 148 odst. 1, 4 tr. zák. a trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. c) tr. zák., obviněný V. B. byl uznán vinným účastenstvím ve formě pomoci k pokračujícímu trestnému činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k § 148 odst. 1, 4 tr. zák. a trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. c) tr. zák. a obviněný J. F. byl uznán vinným účastenstvím ve formě pomoci k pokračujícímu trestnému činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k § 148 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. a trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. c) tr. zák., kterých se měli dopustit tím, že

obvinění Ing. M. V., J. K. a K. S.

poté, co obviněný Ing. M. V. v průběhu měsíce prosince 1997 sjednal přepravu s firmou U. N., na základě objednávky od fiktivní společnosti BAWAG, s. r. o., se sídlem Chrenova 31/2, Nitra, Slovenská republika, v době od 17. 12. 1997 do 6. 2. 1998 nakoupili od firmy DISTILLERIA CRISTIANI S. p. A., Via Braia 21/23/25, Ronco Scrivia, Italská republika, celkem ve 14-ti případech kosmetický líh - podpoložka celního sazebníku 22072000 a ve dvou případech ethylalkohol získaný destilací - podpoložka celního sazebníku 22071000 pro fiktivního příjemce polskou firmu BAWAG Ltd., Mierzyn 135, Szcecin, když obviněný J. K. zajišťoval některé platby, na které dostával finanční prostředky od obviněného Ing. M. V., za dodávky zboží z účtů vedených na jeho jméno u Československé obchodní banky, a. s., hlavní pobočky Teplice, a z účtu vedeného na jeho jméno u Československé obchodní banky, a. s., pobočka Ústí nad Labem, které na pokyn obviněného Ing. M. V. za tím účelem zřídil v měsíci prosinci 1997 a v měsíci lednu 1998, obviněný K. S. pak objednával jednotlivé dodávky zboží a některé platby za něj uskutečňoval v hotovosti přímo v sídle společnosti DISTILLERIA CRISTIANI S. p. A., byl přítomen nakládce objednaného zboží na jednotlivé kamionové soupravy v sídle jmenované firmy, dále pak koordinoval přepravu zboží na Celní úřad Rozvadov, kam bylo zboží dodáno a kde zajišťoval jeho odbavení u spediční společnosti CARGO TRANSPORT, s. r. o., se sídlem Legerova 60, Praha 2, pobočka Rozvadov, a dále dohlížel na území České republiky na přepřahání návěsů s dovezeným zbožím na jiné tahače, ačkoliv bylo zboží propuštěno do celního režimu přímý tranzit od Celního úřadu Rozvadov do Celního úřadu Cínovec, kde mělo opět opustit území České republiky, do celního úřadu určení však nebylo fyzicky dodáno, jeho výjezd z území České republiky do Spolkové republiky Německo však byl administrativně potvrzen dalšími obviněnými, čímž byla umožněna jeho realizace na území České republiky; takto jednali v následujících případech:

1) dne 17. 12. 1997 koupili od firmy DISTILLERIA CRISTIANI S. p. A. na fakturu 27.000 litrů ethylalkoholu získaného destilací, podpoložka celního sazebníku 22071000, v hodnotě 37.800,- DEM, který deklarovali dne 18. 12. 1997 u Celního úřadu Rozvadov, kam bylo dopraveno L. Č., řidičem firmy U. N., kamionovou soupravou, zboží bylo propuštěno do celního režimu přímý tranzit, ale do Celního úřadu Cínovec nebylo dodáno, přičemž za uvedené množství mělo být zaplaceno clo ve výši 604.156,- Kč, spotřební daň ve výši 5.054.400,- Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 1.403.303,- Kč, tedy celkem 7.061.859,- Kč,

2) dne 7. 1. 1998 koupili od firmy DISTILLERIA CRISTIANI S. p. A. na fakturu 27.000 litrů kosmetického lihu, podpoložka celního sazebníku 22072000, v hodnotě 37.800,- DEM, který deklarovali dne 8. 1. 1998 u Celního úřadu Rozvadov, kam bylo dopraveno L. Č., řidičem firmy U. N., kamionovou soupravou, zboží bylo propuštěno do celního režimu přímý tranzit, ale do Celního úřadu Cínovec nebylo dodáno, přičemž za uvedené množství mělo být zaplaceno clo ve výši 468.660,- Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 266.765,- Kč, tedy celkem 735.425,- Kč,

3) dne 12. 1. 1998 koupili od firmy DISTILLERIA CRISTIANI S. p. A. na fakturu 24.600 litrů kosmetického lihu, podpoložka celního sazebníku 22072000, v hodnotě 34.440,- DEM, který deklarovali dne 13. 1. 1998 u Celního úřadu Rozvadov, kam bylo dopraveno L. Č., řidičem firmy U. N., kamionovou soupravou, zboží bylo propuštěno do celního režimu přímý tranzit, ale do Celního úřadu Cínovec nebylo dodáno, přičemž za uvedené množství mělo být zaplaceno clo ve výši 427.002,- Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 243.053,- Kč, tedy celkem 670.055,- Kč,

4) dne 15. 1. 1998 koupili od firmy DISTILLERIA CRISTIANI S. p. A. na fakturu 27.000 litrů kosmetického lihu, podpoložka celního sazebníku 22072000, v hodnotě 37.800,- DEM, který deklarovali dne 16. 1. 1998 u Celního úřadu Rozvadov, kam bylo dopraveno L. K., řidičem firmy U. N., kamionovou soupravou, zboží bylo propuštěno do celního režimu přímý tranzit, ale do Celního úřadu Cínovec nebylo dodáno, přičemž za uvedené množství mělo být zaplaceno clo ve výši 468.660,- Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 266.765,- Kč, tedy celkem 735.425,- Kč,

5) dne 20. 1. 1998 koupili od firmy DISTILLERIA CRISTIANI S. p. A. na fakturu 27.000 litrů kosmetického lihu, podpoložka celního sazebníku 22072000, v hodnotě 37.800,- DEM, který deklarovali dne 21. 1. 1998 u Celního úřadu Rozvadov, kam bylo dopraveno L. Č., řidičem firmy U. N., kamionovou soupravou, zboží bylo propuštěno do celního režimu přímý tranzit, ale do Celního úřadu Cínovec nebylo dodáno, přičemž za uvedené množství mělo být zaplaceno clo ve výši 468.660,- Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 266.765,- Kč, tedy celkem 735.425,- Kč,

6) dne 21. 1. 1998 koupili od firmy DISTILLERIA CRISTIANI S. p. A. na fakturu 27.000 litrů kosmetického lihu, podpoložka celního sazebníku 22072000, v hodnotě 37.800,- DEM, který deklarovali dne 22. 1. 1998 u Celního úřadu Rozvadov, kam bylo dopraveno L. K., řidičem firmy U. N., kamionovou soupravou, zboží bylo propuštěno do celního režimu přímý tranzit, ale do Celního úřadu Cínovec nebylo dodáno, přičemž za uvedené množství mělo být zaplaceno clo ve výši 468.660,- Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 266.765,- Kč, tedy celkem 735.425,- Kč,

7) dne 23. 1. 1998 koupili od firmy DISTILLERIA CRISTIANI S. p. A. na fakturu 27.000 litrů ethylalkoholu získaného destilací, podpoložka celního sazebníku 22071000, v hodnotě 37.800,- DEM, který deklarovali dne 24. 1. 1998 u Celního úřadu Rozvadov, kam bylo dopraveno R. M., řidičem firmy U. N., kamionovou soupravou, zboží bylo propuštěno do celního režimu přímý tranzit, ale do Celního úřadu Cínovec nebylo dodáno, přičemž za uvedené množství mělo být zaplaceno clo ve výši 607.026,- Kč, spotřební daň ve výši 6.065.280,- Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 1.631.567,- Kč, tedy celkem 8.303.873,- Kč,

8) dne 27. 1. 1998 koupili od firmy DISTILLERIA CRISTIANI S. p. A. na fakturu 27.000 litrů kosmetického lihu, podpoložka celního sazebníku 22072000, v hodnotě 37.800,- DEM, který deklarovali dne 28. 1. 1998 u Celního úřadu Rozvadov, kam bylo dopraveno P. J., řidičem firmy U. N., kamionovou soupravou, zboží bylo propuštěno do celního režimu přímý tranzit, ale do Celního úřadu Cínovec nebylo dodáno, přičemž za uvedené množství mělo být zaplaceno clo ve výši 468.660,- Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 266.765,- Kč, tedy celkem 735.425,- Kč,

9) dne 27. 1. 1998 koupili od firmy DISTILLERIA CRISTIANI S. p. A. na fakturu 27.000 litrů kosmetického lihu, podpoložka celního sazebníku 22072000, v hodnotě 37.800,- DEM, který deklarovali dne 28. 1. 1998 u Celního úřadu Rozvadov, kam bylo dopraveno L. K., řidičem firmy U. N., kamionovou soupravou, zboží bylo propuštěno do celního režimu přímý tranzit, ale do Celního úřadu Cínovec nebylo dodáno, přičemž za uvedené množství mělo být zaplaceno clo ve výši 468.660,- Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 266.765,- Kč, tedy celkem 735.425,- Kč,

10) dne 28. 1. 1998 koupili od firmy DISTILLERIA CRISTIANI S. p. A. na fakturu 27.000 litrů kosmetického lihu, podpoložka celního sazebníku 22072000, v hodnotě 37.800,- DEM, který deklarovali dne 29. 1. 1998 u Celního úřadu Rozvadov, kam bylo dopraveno L. Č., řidičem firmy U. N., kamionovou soupravou, zboží bylo propuštěno do celního režimu přímý tranzit, ale do Celního úřadu Cínovec nebylo dodáno, přičemž za uvedené množství mělo být zaplaceno clo ve výši 468.660,- Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 266.765,- Kč, tedy celkem 735.425,- Kč,

11) dne 28. 1. 1998 koupili od firmy DISTILLERIA CRISTIANI S. p. A. na fakturu 27.000 litrů kosmetického lihu, podpoložka celního sazebníku 22072000, v hodnotě 37.800,- DEM, který deklarovali dne 29. 1. 1998 u Celního úřadu Rozvadov, kam bylo dopraveno R. M., řidičem firmy U. N., kamionovou soupravou, zboží bylo propuštěno do celního režimu přímý tranzit, ale do Celního úřadu Cínovec nebylo dodáno, přičemž za uvedené množství mělo být zaplaceno clo ve výši 468.660,- Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 266.765,- Kč, tedy celkem 735.425,- Kč,

12) dne 30. 1. 1998 koupili od firmy DISTILLERIA CRISTIANI S. p. A. na fakturu 27.000 litrů kosmetického lihu, podpoložka celního sazebníku 22072000, v hodnotě 37.800,- DEM, který deklarovali dne 31. 1. 1998 u Celního úřadu Rozvadov, kam bylo dopraveno L. K., řidičem firmy U. N., kamionovou soupravou, zboží bylo propuštěno do celního režimu přímý tranzit, ale do Celního úřadu Cínovec nebylo dodáno, přičemž za uvedené množství mělo být zaplaceno clo ve výši 468.660,- Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 266.765,- Kč, tedy celkem 735.425,- Kč,

13) dne 4. 2. 1998 koupili od firmy DISTILLERIA CRISTIANI S. p. A. na fakturu 27.000 litrů kosmetického lihu, podpoložka celního sazebníku 22072000, v hodnotě 40.500,- DEM, který deklarovali dne 5. 2. 1998 u Celního úřadu Rozvadov, kam bylo dopraveno P. J., řidičem firmy U. N., kamionovou soupravou, zboží bylo propuštěno do celního režimu přímý tranzit, ale do Celního úřadu Cínovec nebylo dodáno, přičemž za uvedené množství mělo být zaplaceno clo ve výši 502.391,- Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 285.964,- Kč, tedy celkem 788.355,- Kč,

14) dne 5. 2. 1998 koupili od firmy DISTILLERIA CRISTIANI S. p. A. na fakturu 27.000 litrů kosmetického lihu, podpoložka celního sazebníku 22072000, v hodnotě 40.500,- DEM, který deklarovali dne 6. 2. 1998 u Celního úřadu Rozvadov, kam bylo dopraveno R. M., řidičem firmy U. N., kamionovou soupravou, zboží bylo propuštěno do celního režimu přímý tranzit, ale do Celního úřadu Cínovec nebylo dodáno, přičemž za uvedené množství mělo být zaplaceno clo ve výši 502.391,- Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 285.964,- Kč, tedy celkem 788.355,- Kč,

15) dne 5. 2. 1998 koupili od firmy DISTILLERIA CRISTIANI S. p. A. na fakturu 27.000 litrů kosmetického lihu, podpoložka celního sazebníku 22072000, v hodnotě 40.500,- DEM, který deklarovali dne 6. 2. 1998 u Celního úřadu Rozvadov, kam bylo dopraveno L. Č., řidičem firmy U. N., kamionovou soupravou, zboží bylo propuštěno do celního režimu přímý tranzit, ale do Celního úřadu Cínovec nebylo dodáno, přičemž za uvedené množství mělo být zaplaceno clo ve výši 502.391,- Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 285.964,- Kč, tedy celkem 788.355,- Kč,

16) dne 6. 2. 1998 koupili od firmy DISTILLERIA CRISTIANI S. p. A. na fakturu 27.000 litrů kosmetického lihu, podpoložka celního sazebníku 22072000, v hodnotě 40.500,- DEM, který měli v úmyslu deklarovat u Celního úřadu Rozvadov, kam bylo dopravováno L. K., řidičem firmy U. N., kamionovou soupravou, zde však 7. 2. 1998 byla zásilka zadržena a vrácena zpět do Spolkové republiky Německo a nebyla propuštěna do režimu přímý tranzit, v důsledku čehož škoda na cle ve výši 502.391,- Kč a dani z přidané hodnoty ve výši 285.964,- Kč, tedy celkem 788.355,- Kč, nevznikla,

jako celní inspektor zaměstnaný na Celním úřadu Cínovec, okr. Teplice, se podílel na realizaci 9 fiktivních tranzitů ethylalkoholu získaného destilací, podpoložka celního sazebníku 22071000 a kosmetického lihu, podpoložka celního sazebníku 22072000, popsaných v bodě I. výrokové části rozsudku tím, že svým osobním razítkem a podpisy stvrzoval tranzitní celní prohlášení (TCP) ke shora uvedeným zásilkám, čímž potvrzoval výjezdy nákladu z území České republiky do Spolkové republiky Německo, ačkoliv věděl, že zboží ve skutečnosti zůstalo na území České republiky a u Celního úřadu Cínovec nebylo fyzicky přítomno ani kontrolováno; takto jednal v následujících případech:

1) dne 9. 1. 1998 potvrdil tranzitní celní prohlášení (bod I/2 výroku rozsudku), čímž umožnil nezaplacení cla a daně z přidané hodnoty v celkové výši 735.425,- Kč,

2) dne 14. 1. 1998 potvrdil tranzitní celní prohlášení (bod I/3 výroku rozsudku), čímž umožnil nezaplacení cla a daně z přidané hodnoty v celkové výši 670.055,- Kč,

3) dne 24. 1. 1998 potvrdil tranzitní celní prohlášení (bod I/5 výroku rozsudku), čímž umožnil nezaplacení cla a daně z přidané hodnoty v celkové výši 735.425,- Kč,

4) dne 24. 1. 1998 potvrdil tranzitní celní prohlášení (bod I/6 výroku rozsudku), čímž umožnil nezaplacení cla a daně z přidané hodnoty v celkové výši 735.425,- Kč,

5) dne 26. 1. 1998 potvrdil tranzitní celní prohlášení (bod I/7 výroku rozsudku), čímž umožnil nezaplacení cla, spotřební daně a daně z přidané hodnoty v celkové výši 8.303.873,- Kč,

6) dne 30. 1. 1998 potvrdil tranzitní celní prohlášení (bod I/8 výroku rozsudku), čímž umožnil nezaplacení cla a daně z přidané hodnoty v celkové výši 735.425,- Kč,

7) dne 30. 1. 1998 potvrdil tranzitní celní prohlášení (bod I/9 výroku rozsudku), čímž umožnil nezaplacení cla a daně z přidané hodnoty v celkové výši 735.425,- Kč,

8) dne 31. 1. 1998 potvrdil tranzitní celní prohlášení (bod I/10 výroku rozsudku), čímž umožnil nezaplacení cla a daně z přidané hodnoty v celkové výši 735.425,- Kč,

9) dne 31. 1. 1998 potvrdil tranzitní celní prohlášení (bod I/11 výroku rozsudku), čímž umožnil nezaplacení cla a daně z přidané hodnoty v celkové výši 735.425,- Kč,

jako celní inspektor zaměstnaný na Celním úřadu Cínovec, okr. Teplice, se podílel na realizaci 2 fiktivních tranzitů ethylalkoholu získaného destilací, podpoložka celního sazebníku 22071000 a kosmetického lihu, podpoložka celního sazebníku 22072000, popsaných v bodě I. výrokové části rozsudku tím, že svým osobním razítkem a podpisy stvrzoval tranzitní celní prohlášení (TCP) ke shora uvedeným zásilkám, čímž potvrzoval výjezdy nákladu z území České republiky do Spolkové republiky Německo, ačkoliv věděl, že zboží ve skutečnosti zůstalo na území České republiky a u Celního úřadu Cínovec nebylo fyzicky přítomno ani kontrolováno; takto jednal v následujících případech:

1) dne 19. 12. 1997 potvrdil tranzitní celní prohlášení (bod I/1 výroku rozsudku), čímž umožnil nezaplacení cla, spotřební daně a daně z přidané hodnoty v celkové výši 7.061.859,- Kč,

2) dne 20. 1. 1998 potvrdil tranzitní celní prohlášení (bod I/4 výroku rozsudku), čímž umožnil nezaplacení cla a daně z přidané hodnoty v celkové výši 735.425,- Kč,

jako celní inspektor zaměstnaný na Celním úřadu Cínovec, okr. Teplice, se podílel na realizaci 4 fiktivních tranzitů kosmetického lihu, podpoložka celního sazebníku 22072000, popsaných v bodě I. výrokové části rozsudku tím, že svým osobním razítkem a podpisy stvrzoval tranzitní celní prohlášení (TCP) ke shora uvedeným zásilkám, čímž potvrzoval výjezdy nákladu z území České republiky do Spolkové republiky Německo, ačkoliv věděl, že zboží ve skutečnosti zůstalo na území České republiky a u Celního úřadu Cínovec nebylo fyzicky přítomno ani kontrolováno; takto jednal v následujících případech:

1) dne 3. 2. 1998 potvrdil tranzitní celní prohlášení (bod I/12 výroku rozsudku), čímž umožnil nezaplacení cla a daně z přidané hodnoty v celkové výši 735.425,- Kč,

2) dne 8. 2. 1998 potvrdil tranzitní celní prohlášení (bod I/13 výroku rozsudku), čímž umožnil nezaplacení cla a daně z přidané hodnoty v celkové výši 788.355,- Kč,

3) dne 9. 2. 1998 potvrdil tranzitní celní prohlášení (bod I/14 výroku rozsudku), čímž umožnil nezaplacení cla a daně z přidané hodnoty v celkové výši 788.355,- Kč,

4) dne 9. 2. 1998 potvrdil tranzitní celní prohlášení (bod I/l5 výroku rozsudku), čímž umožnil nezaplacení cla a daně z přidané hodnoty v celkové výši 788.355,- Kč,

v přesně nezjištěné době v měsíci březnu 1997 si nezjištěným způsobem obstaral padělaný občanský průkaz, který měl být vydán dne 30. 8. 1993 Okresním ředitelstvím Policie České republiky v Brně a v průběhu doby od prosince 1997 do února 1998 se jím prokazoval při jednáních v Československé obchodní bance, a. s., pobočka Teplice a pobočka Ústí nad Labem, a dále se jím prokázal při svém výslechu obviněného dne 12. 5. 1998 u tehdejšího Krajského úřadu vyšetřování Policie České republiky Plzeň,

dne 19. 2. 2000 v 15.20 hodin jako řidič osobního vozidla Volvo 960, při kontrole na hraničním přechodu Dolní Dvořiště, okr. Český Krumlov, kterým vycestovával z České republiky do Rakouska, předložil celním orgánům cestovní pas Slovenské republiky znějící na jméno O. P., vydaný orgány pasové služby v Rožňavě, Slovenská republika, dne 3. 4. 1998 s platností do 3. 4. 2008 a dále řidičský průkaz na jméno O. P., vydaný dne 8. 7. 1998 Dopravním inspektorátem Rožňava, Slovenská republika, přičemž v obou těchto dokladech byly změněny fotografie majitele dokladu za fotografie obviněného.

Za tyto trestné činy byl obviněný Ing. M. V. odsouzen podle § 148 odst. 4 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi a půl roku. Podle § 39a odst. 3 tr. zák. byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s dozorem. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikání s registrací plátce daně z přidané hodnoty a spotřební daně v trvání sedmi roků. Obviněný J. K. byl odsouzen podle § 148 odst. 4 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti a půl roku. Podle § 39a odst. 3 tr. zák. byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s dozorem. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikání s registrací plátce daně z přidané hodnoty a spotřební daně v trvání sedmi roků. Obviněný K. S. byl odsouzen podle § 148 odst. 4 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi roků. Podle § 39a odst. 3 tr. zák. byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s dozorem. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikání s registrací plátce daně z přidané hodnoty a spotřební daně v trvání sedmi roků. Současně byl zrušen výrok o trestu ohledně tohoto obviněného z rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 21. 11. 2003, č. j. 23 T 17/2003-90, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Obviněný P. Š. byl odsouzen podle § 148 odst. 4 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti a půl roku. Podle § 39a odst. 3 tr. zák. byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s dozorem. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu povolání ve státní správě v trvání sedmi roků. Obviněný V. B. byl odsouzen podle § 148 odst. 4 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti roků. Podle § 39a odst. 3 tr. zák. byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s dozorem. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu povolání ve státní správě v trvání sedmi roků. Obviněný J. F. byl odsouzen podle § 158 odst. 2 tr. zák. za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří roků. Podle § 58 odst. 1 a § 60a odst. 1, 2 tr. zák. mu byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti roků a nad obviněným byl vysloven dohled. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu povolání ve státní správě v trvání sedmi roků. Podle § 55 odst. 1 písm. c) tr. zák. mu byl dále uložen trest propadnutí věci, a to částky 77.000,- Kč, uložené pod položkou č. 5/38 Knihy trestních depozit Krajského státního zastupitelství v Plzni. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený Celní ředitelství Plzeň, Antonína Uxy 11, Plzeň, odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

Tento rozsudek soudu prvního stupně napadli obvinění Ing. M. V., J. K., K. S., P. Š. a V. B. odvoláními. Vrchní soud poté usnesením ze dne 13. 12. 2005, sp. zn. 3 To 68/2005, podle § 23 odst. 1 tr. ř. vyloučil trestní věc obviněného Ing. M. V. ze společného řízení, a usnesením ze dne 13. 12. 2005, sp. zn. 3 To 68/2005, odvolání zbývajících obviněných podle § 256 tr. ř. zamítl. Poté Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 30. 1. 2006, sp. zn. 3 To 115/2005, rozhodl, že podle § 302 tr. ř. se ve věci obviněného Ing. M. V. nadále povede řízení proti uprchlému. Vrchní soud v Praze poté, co rozhodl o řízení proti uprchlému, projednal odvolání obviněného Ing. M. V. a rozhodl usnesením ze dne 7. 2. 2006, č. j. 3 To 115/2005-5130, tak, že se podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítá. Po zatčení obviněného Ing. V. dne 27. 9. 2010 a řádném poučení tento využil ustanovení § 306a odst. 2 tr. ř. a na jeho návrh Krajský soud v Plzni dne 27. 10. 2010 usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 2. 2006, sp. zn. 3 To 115/2005, zrušil. Z podnětu nového odvolání Vrchní soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne 20. 12. 2010, sp. zn. 3 To 65/2010, tak, že podle § 258 odst. l písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek ohledně obviněného Ing. M. V. ve výroku o vině v bodě I. a v celém výroku o uloženém trestu zrušil a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že jej uznal vinným pokračujícím zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 3 trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů - dále jen „tr. zákoník“) dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 k § 240 odst. 1, 4 tr. zákoníku, kterého se měl dopustit tím, že

1)

dne 17. 12. 1997 koupili od firmy DISTILLERIA CRISTIANI S. p. A. na fakturu 27.000 litrů ethylalkoholu získaného destilací, podpoložka celního sazebníku 22071000, v hodnotě 37.800,- DEM, který deklarovali dne 18. 12. 1997 u Celního úřadu Rozvadov, kam bylo dopraveno L. Č., řidičem firmy U. N., kamionovou soupravou, zboží bylo propuštěno do celního režimu přímý tranzit, ale do Celního úřadu Cínovec nebylo dodáno, přičemž za uvedené množství mělo být zaplaceno clo ve výši 604.156,- Kč, spotřební daň ve výši 5.054.400,- Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 1.403.303,- Kč, tedy celkem 7.061.859,- Kč,

2)

dne 7. 1. 1998 koupili od firmy DISTILLERIA CRISTIANI S. p. A. na fakturu 27.000 litrů kosmetického lihu, podpoložka celního sazebníku 22072000, v hodnotě 37.800,- DEM, který deklarovali dne 8. 1. 1998 u Celního úřadu Rozvadov, kam bylo dopraveno L. Č., řidičem firmy U. N., kamionovou soupravou, zboží bylo propuštěno do celního režimu přímý tranzit, ale do Celního úřadu Cínovec nebylo dodáno, přičemž za uvedené množství mělo být zaplaceno clo ve výši 468.660,- Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 266.765,- Kč, tedy celkem 735.425,- Kč,

3)

dne 12. 1. 1998 koupili od firmy DISTILLERIA CRISTIANI S. p. A. na fakturu 24.600 litrů kosmetického lihu, podpoložka celního sazebníku 22072000, v hodnotě 34.440,- DEM, který deklarovali dne 13. 1. 1998 u Celního úřadu Rozvadov, kam bylo dopraveno L. Č., řidičem firmy U. N., kamionovou soupravou, zboží bylo propuštěno do celního režimu přímý tranzit, ale do Celního úřadu Cínovec nebylo dodáno, přičemž za uvedené množství mělo být zaplaceno clo ve výši 427.002,- Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 243.053,- Kč, tedy celkem 670.055,- Kč,

4)

dne 15. 1. 1998 koupili od firmy DISTILLERIA CRISTIANI S. p. A. na fakturu 27.000 litrů kosmetického lihu, podpoložka celního sazebníku 22072000, v hodnotě 37.800,- DEM, který deklarovali dne 16. 1. 1998 u Celního úřadu Rozvadov, kam bylo dopraveno L. K., řidičem firmy U. N., kamionovou soupravou, zboží bylo propuštěno do celního režimu přímý tranzit, ale do Celního úřadu Cínovec nebylo dodáno, přičemž za uvedené množství mělo být zaplaceno clo ve výši 468.660,- Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 266.765,- Kč, tedy celkem 735.425,- Kč,

5)

dne 20. 1. 1998 koupili od firmy DISTILLERIA CRISTIANI S. p. A. na fakturu 27.000 litrů kosmetického lihu, podpoložka celního sazebníku 22072000, v hodnotě 37.800,- DEM, který deklarovali dne 21. 1. 1998 u Celního úřadu Rozvadov, kam bylo dopraveno L. Č., řidičem firmy U. N., kamionovou soupravou, zboží bylo propuštěno do celního režimu přímý tranzit, ale do Celního úřadu Cínovec nebylo dodáno, přičemž za uvedené množství mělo být zaplaceno clo ve výši 468.660,- Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 266.765,- Kč, tedy celkem 735.425,- Kč,

6)

dne 21. 1. 1998 koupili od firmy DISTILLERIA CRISTIANI S. p. A. na fakturu 27.000 litrů kosmetického lihu, podpoložka celního sazebníku 22072000, v hodnotě 37.800,- DEM, který deklarovali dne 22. 1. 1998 u Celního úřadu Rozvadov, kam bylo dopraveno L. K., řidičem firmy U. N., kamionovou soupravou, zboží bylo propuštěno do celního režimu přímý tranzit, ale do Celního úřadu Cínovec nebylo dodáno, přičemž za uvedené množství mělo být zaplaceno clo ve výši 468.660,- Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 266.765,- Kč, tedy celkem 735.425,- Kč,

7)

dne 23. 1. 1998 koupili od firmy DISTILLERIA CRISTIANI S. p. A. na fakturu 27.000 litrů ethylalkoholu získaného destilací, podpoložka celního sazebníku 22071000, v hodnotě 37.800,- DEM, který deklarovali dne 24. 1. 1998 u Celního úřadu Rozvadov, kam bylo dopraveno R. M., řidičem firmy U. N., kamionovou soupravou, zboží bylo propuštěno do celního režimu přímý tranzit, ale do Celního úřadu Cínovec nebylo dodáno, přičemž za uvedené množství mělo být zaplaceno clo ve výši 607.026,- Kč, spotřební daň ve výši 6.065.280,- Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 1.631.567,- Kč, tedy celkem 8.303.873,- Kč,

8)

dne 27. 1. 1998 koupili od firmy DISTILLERIA CRISTIANI S. p. A. na fakturu 27.000 litrů kosmetického lihu, podpoložka celního sazebníku 22072000, v hodnotě 37.800,- DEM, který deklarovali dne 28. 1. 1998 u Celního úřadu Rozvadov, kam bylo dopraveno P. J., řidičem firmy U. N., kamionovou soupravou, zboží bylo propuštěno do celního režimu přímý tranzit, ale do Celního úřadu Cínovec nebylo dodáno, přičemž za uvedené množství mělo být zaplaceno clo ve výši 468.660,- Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 266.765,- Kč, tedy celkem 735.425,- Kč,

9)

dne 27. 1. 1998 koupili od firmy DISTILLERIA CRISTIANI S. p. A. na fakturu 27.000 litrů kosmetického lihu, podpoložka celního sazebníku 22072000, v hodnotě 37.800,- DEM, který deklarovali dne 28. 1. 1998 u Celního úřadu Rozvadov, kam bylo dopraveno L. K., řidičem firmy U. N., kamionovou soupravou, zboží bylo propuštěno do celního režimu přímý tranzit, ale do Celního úřadu Cínovec nebylo dodáno, přičemž za uvedené množství mělo být zaplaceno clo ve výši 468.660,- Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 266.765,- Kč, tedy celkem 735.425,- Kč,

10)

dne 28. 1. 1998 koupili od firmy DISTILLERIA CRISTIANI S. p. A. na fakturu 27.000 litrů kosmetického lihu, podpoložka celního sazebníku 22072000, v hodnotě 37.800,- DEM, který deklarovali dne 29. 1. 1998 u Celního úřadu Rozvadov, kam bylo dopraveno L. Č., řidičem firmy U. N., kamionovou soupravou, zboží bylo propuštěno do celního režimu přímý tranzit, ale do Celního úřadu Cínovec nebylo dodáno, přičemž za uvedené množství mělo být zaplaceno clo ve výši 468.660,- Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 266.765,- Kč, tedy celkem 735.425,- Kč,

11)

dne 28. 1. 1998 koupili od firmy DISTILLERIA CRISTIANI S. p. A. na fakturu 27.000 litrů kosmetického lihu, podpoložka celního sazebníku 22072000, v hodnotě 37.800,- DEM, který deklarovali dne 29. 1. 1998 u Celního úřadu Rozvadov, kam bylo dopraveno R. M., řidičem firmy U. N., kamionovou soupravou, zboží bylo propuštěno do celního režimu přímý tranzit, ale do Celního úřadu Cínovec nebylo dodáno, přičemž za uvedené množství mělo být zaplaceno clo ve výši 468.660,- Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 266.765,- Kč, tedy celkem 735.425,- Kč,

12)

dne 30. 1. 1998 koupili od firmy DISTILLERIA CRISTIANI S. p. A. na fakturu 27.000 litrů kosmetického lihu, podpoložka celního sazebníku 22072000, v hodnotě 37.800,- DEM, který deklarovali dne 31. 1. 1998 u Celního úřadu Rozvadov, kam bylo dopraveno L. K., řidičem firmy U. N., kamionovou soupravou, zboží bylo propuštěno do celního režimu přímý tranzit, ale do Celního úřadu Cínovec nebylo dodáno, přičemž za uvedené množství mělo být zaplaceno clo ve výši 468.660,- Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 266.765,- Kč, tedy celkem 735.425,- Kč,

13)

dne 4. 2. 1998 koupili od firmy DISTILLERIA CRISTIANI S. p. A. na fakturu 27.000 litrů kosmetického lihu, podpoložka celního sazebníku 22072000, v hodnotě 40.500,- DEM, který deklarovali dne 5. 2. 1998 u Celního úřadu Rozvadov, kam bylo dopraveno P. J., řidičem firmy U. N., kamionovou soupravou, zboží bylo propuštěno do celního režimu přímý tranzit, ale do Celního úřadu Cínovec nebylo dodáno, přičemž za uvedené množství mělo být zaplaceno clo ve výši 502.391,- Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 285.964,- Kč, tedy celkem 788.355,- Kč,

14)

dne 5. 2. 1998 koupili od firmy DISTILLERIA CRISTIANI S. p. A. na fakturu 27.000 litrů kosmetického lihu, podpoložka celního sazebníku 22072000, v hodnotě 40.500,- DEM, který deklarovali dne 6. 2. 1998 u Celního úřadu Rozvadov, kam bylo dopraveno R. M., řidičem firmy U. N., kamionovou soupravou, zboží bylo propuštěno do celního režimu přímý tranzit, ale do Celního úřadu Cínovec nebylo dodáno, přičemž za uvedené množství mělo být zaplaceno clo ve výši 502.391,- Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 285.964,- Kč, tedy celkem 788.355,- Kč,

15)

dne 5. 2. 1998 koupili od firmy DISTILLERIA CRISTIANI S. p. A. na fakturu 27.000 litrů kosmetického lihu, podpoložka celního sazebníku 22072000, v hodnotě 40.500,- DEM, který deklarovali dne 6. 2. 1998 u Celního úřadu Rozvadov, kam bylo dopraveno L. Č., řidičem firmy U. N., kamionovou soupravou, zboží bylo propuštěno do celního režimu přímý tranzit, ale do Celního úřadu Cínovec nebylo dodáno, přičemž za uvedené množství mělo být zaplaceno clo ve výši 502.391,- Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 285.964,- Kč, tedy celkem 788.355,- Kč,

16)

dne 6. 2. 1998 koupili od firmy DISTILLERIA CRISTIANI S. p. A. na fakturu 27.000 litrů kosmetického lihu, podpoložka celního sazebníku 22072000, v hodnotě 40.500,- DEM, který měli v úmyslu deklarovat u Celního úřadu Rozvadov, kam bylo dopravováno L. K., řidičem firmy U. N., kamionovou soupravou, zde však 7. 2. 1998 byla zásilka zadržena a vrácena zpět do Spolkové republiky Německo a nebyla propuštěna do režimu přímý tranzit, v důsledku čehož škoda na cle ve výši 502.391,- Kč a dani z přidané hodnoty ve výši 285.964,- Kč, tedy celkem 788.355,- Kč, nevznikla,

tímto jednáním celkem zkrátil clo ve výši 7.363.297,- Kč, spotřební daň ve výši 11.119.680,- Kč a daň z přidané hodnoty ve výši 6.536.700,- Kč a způsobil tak škodu českému státu zastoupenému Celním ředitelstvím v Plzni ve výši 25.019.677,- Kč, dále se pokusil zkrátit clo ve výši 502.391,- Kč, daň z přidané hodnoty ve výši 285.964,- Kč a způsobit českému státu zastoupenému Celním ředitelstvím v Plzni škodu ve výši 788.355,- Kč.

Za tento zločin a za trestný čin padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1 tr. zák., který zůstal zrušením nedotčen, uložil odvolací soud obviněnému podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti let. Podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s dozorem. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikání s registrací plátce daně z přidané hodnoty a spotřební daně v trvání pěti let.

Proti uvedenému rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 12. 2010, sp. zn. 3 To 65/2010, podal obviněný M. V. prostřednictvím obhájců JUDr. Martina Macha, LL. M., Ph. D. a JUDr. Tomáše Rydvala, dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. a), b), d), g), h), k) a l) tr. ř., a to proti všem výrokům shora uvedeného rozsudku v plném rozsahu. V podrobnostech dovolatel k dovolacím důvodům podle § 265b odst. 1 písm. a), b) tr. ř., podle nichž ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud, nebo soud, který nebyl náležitě obsazen, a vyloučený orgán, uvedl, že o jeho odvolání neměl rozhodovat předseda senátu odvolacího soudu JUDr. Jiří Hnilica. Jmenovaný soudce nemůže přistupovat k záležitosti dovolatele a úkonům v ní činěných objektivně z důvodu jeho zájmu krýt vlastní chybu v odvolacím řízení v minulosti (v roce 2006), neboť se v rámci tohoto prvního odvolacího řízení, jakož i rozhodnutí o zamítnutí odvolání, vůbec nezabýval a nevypořádal s námitkou dovolatele, že byla porušena ustanovení o jeho přítomnosti v hlavním líčení, kdy následně konkrétně napadal postup JUDr. Hnilici při rozhodování a odůvodnění rozhodnutí o zamítnutí odvolání a rozhodnutí o vzetí do vazby. Také chování JUDr. Hnilici směrem k soudnímu znalci Ing. Kokišovi vzbuzuje pochybnosti o jeho nezájmu na výsledku trestního řízení dovolatele, neboť tento znalec při nahlížení do spisu dne 6. 12. 2010 strávil čas přesahující jednu hodinu v rozmluvě s JUDr. Hnilicou, kdy se mělo jednat o soudcovu iniciativu. Následně dovolatel napadal faktický stav listiny obsahující jeho souhlas (padělek souhlasu ze dne 2. 3. 2005 s konáním hlavního líčení dne 11. 3. 2005). Následná snaha JUDr. Hnilici v rámci odvolacího řízení v roce 2010 vysvětlit roztržení a následné slepení souhlasu formou úředního záznamu o rozhovoru s rozhodujícím soudcem Krajského soudu v Plzni, jenom dokresluje podjatost tohoto soudce.

K dovolacímu důvodu podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., který spočívá v tom, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání, dovolatel poznamenal, že ve stádiu řízení před soudem prvního stupně došlo k porušení ustanovení § 202 odst. 4 tr. ř. o přítomnosti dovolatele u hlavního líčení, a to v případě hlavních líčení konaných dne 11. 3. 2005, 25. 10. 2004 až 27. 10. 2004 a 10. až 11. 1. 2005. Pokus odvolacího soudu v rámci odvolacího řízení v roce 2010 vysvětlit roztržení a následné slepení souhlasu dovolatele (ze dne 2. 3. 2005) stářím a manipulací se spisem od roku 2006 formou úředního záznamu, je přinejmenším nedostatečným. Další pochybení odvolacího soudu spatřuje dovolatel v tom, že soud polemizuje s dílčími výsledky zkoumání znalce, což mu nepřísluší, kdy se dále snaží zpochybnit znalecký posudek tím, že jej nepovažoval za důkaz, přitom mohl být v průběhu veřejného zasedání o odvolání proveden postupem podle § 211 odst. 5 tr. ř. Obhajoba nemá pochybnosti o správnosti a úplnosti znaleckého posudku. Poučení podle § 106 tr. ř. plyne bez dalšího z profese soudního znalce. Odvolací soud již v průběhu veřejného zasedání jasně vyjádřil své pochybnosti o znaleckém posudku a bylo proto jeho povinností dotčeného znalce poučit a vyslechnout. Ze znaleckého posudku plyne další podezření dovolatele, že souhlas s konáním hlavního líčení bez jeho přítomnosti v celém soudním řízení učinil pouze jednou, a to směrem k hlavnímu líčení dne 10. 1. až 11. 1. 2005, jinak řečeno souhlas ze dne 22. 10. 2004 je taktéž padělkem. Soud prvního stupně pochybil, pokud dovolatele písemně nevyrozuměl o konání hlavních líčení 10. až 11. 1. 2005 a 11. 3. 2005, když naposledy se dovolatel účastnil hlavního líčení dne 25. 8. 2004, v mezidobí se konala hlavní líčení 25. až 27. 10. 2004 bez přítomnosti dovolatele, a tak na jejich konci nemohl vzít na vědomí, kdy se koná další hlavní líčení.

Dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který je naplněn, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, dovolatel spatřuje v tom, že odvolací soud chybně právně kvalifikoval skutek ad 16, který na straně 6 v právní větě výroku o vině pojmenoval za pokračující zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby ve stádiu pokusu, jelikož jej subsumoval pod neexistující zákonné ustanovení tr. zákoníku, a sice cit. „§ 21 odst. 1 k § 240 odst. 1, 4 tr. zákoníku“. Pokud jde o skutky pod body ad 1 - 15, jedná se nanejvýš o přípravu trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby. Důvodem je neexistence důkazu o tom, že dovezený líh opustil území České republiky. V celém spise o neopuštění lihu území České republiky svědčí pouze zpráva z německé celnice Pirna ze dne 24. 4. 1998, úřední záznam Generálního ředitelství Cel ze dne 13. 2. 1998 a odpověď samotného vyšetřovatele ze dne 20. 4. 1998. Naproti tomu z dopisu celé řady celníku z celnice Cínovec plyne, že po projednání a fyzické kontrole zboží není nikde zaznamenáno, že zkontrolovaný kamion opustí území České republiky. Protože k projednání odvolání došlo za účinnosti nového trestního zákoníku, kdy příprava tohoto trestného činu již nebyla trestná, tak zanikla trestnost činu a dovolateli měl být uložen nanejvýše trest ukládaný za spáchání takového činu ve značném rozsahu (ve skutku ad 16 vznikla škoda 788.355,- Kč). Dovolatel se také zabýval výpovědí K. ze dne 8. 12. 2010, kdy tento důkaz byl odvolacímu soudu znám, a dovolatel je přesvědčen, že tento důkaz svědčí o jeho nevině. Odvolací soud tak měl na základě tohoto důkazu, dříve v hlavním líčení neprovedeným, buď korigovat skutková zjištění učiněná soudem prvního stupně a sám zprostit dovolatele obžaloby, anebo, jak navrhovalo státní zastupitelství, věc vrátit soudu prvního stupně k doplnění dokazování. Za stavu, kdy jediným usvědčujícím důkazem jsou rozporuplné a zřejmě i lživé výpovědi K., není možné soudy v souladu se zásadou „in dubio pro reo“ uzavírat, že se dovolatel dopustil souzeného zločinu. Přestože K. doposud měnil své výpovědi a uváděl ztrátu paměti, žádný ze soudů nižších instancí si nevyžádal znalecký posudek z oboru psychologie na zjištění jeho psychických vlastností, ale namísto toho soudy jeho výpovědi označují za usvědčující.

Pokud jde o dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným, dovolatel namítal, že doba uplynulá od údajného spáchání trestného činu dovolatelem vyžaduje aplikaci ustanovení § 88 odst. 1 tr. zák., čímž by došlo k podstatnému snížení trestu, tj. přesunutí do základní skutkové podstaty. Aplikace nového trestního zákona by tedy nebyla příznivější. Pokud by došel Nejvyšší soud k témuž závěru (ke spáchání trestného činu podle § 148 tr. zák.), odvolací soud uložil trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou ve starém trestním zákoně. Přesvědčení odvolacího soudu, že se dovolatel vyhýbal uloženému trestu je chybné, neboť dovolatel o pravomocném skončení řízení nevěděl, naopak po podání prvního odvolání včetně námitky padělku jeho souhlasu, očekával nařízení nového hlavního líčení. Napadeným rozhodnutím, jakož i rozsudkem soudu prvního stupně, mělo dojít i ke zrušení usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 6. 2005, č. j. 1 T 65/2000-4990, a uložení souhrnného trestu. Takový postup pak byl na místě i pro následné problematické započítání vazeb dovolatele vykonaných v trestním řízení 1 T 65/2000 do trestu uloženého napadeným rozhodnutím.

Jako poslední dovolatel uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. k) a l) tr. ř., tedy že v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný a že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). V napadeném rozhodnutí podle dovolatele chybí zamítnutí odvolání do výroku o vině v bodě VI. rozsudku nalézacího soudu jako nedůvodného, jelikož dovolatel se v průběhu veřejného zasedání o odvolání k tomuto trestnému činu přiznal. Dovolací důvod podle písm. l) je dán tím, že odvolání mělo být do výroku o vině v bodě VI. rozsudku nalézacího soudu jako nedůvodné zamítnuto, ale řízení předcházející napadenému rozhodnutí je zatíženo vadami, které jsou ostatními dovolacími důvody shora uvedenými.

Dovolatel v části VI. svého mimořádného opravného prostředku zkonstatoval další závažné důvody, které jej vedly k podání dovolání. Podle dovolatele soudy vynesly odsuzující rozsudek, ač vina nebyla nepochybně prokázána, přičemž v podrobnostech dovolatel ocitoval několik pasáží z odůvodnění rozhodnutí nalézacího soudu, na které odvolací soud v plném rozsahu odkazoval. Dovolatel nesouhlasí se stanoviskem odvolacího soudu, podle nějž musí respektovat zásadu obžalovací. Dovolatel je přesvědčen, že soudy chybují, pokud na jedné straně vyjadřují pochybnosti o okruhu pachatelů postavených před soud a na straně druhé uznávají vinným jeho jako hlavního pachatele. Pochybnosti soudů o okruhu všech pachatelů mu nijak neprospívají, resp. nejsou zohledněny v rozhodnutí o jeho vině a trestu. Soudy tak porušily další zásady vyjádřené v ustanovení § 2 tr. ř., a to zásadu materiální pravdy, zásadu vyhledávací včetně zásady bezprostřednosti, jakož i zásadu rychlosti řízení. Další zásadní vada řízení spočívá v postupu soudu při provádění dokazování v hlavním líčení konaném dne 27. 10. 2004. Až v tomto hlavním líčení byla čtena většina výpovědí z přípravného řízení, ovšem v nepřítomnosti dovolatele, který k tomu nedal souhlas, a tak tyto přečtené protokoly včetně všech provedených důkazů u hlavních líčení v termínu 25. 10. – 27. 10. 2004 proto nemohou být podkladem výroku o vině dovolatele. Kromě toho dovolatel nikdy nedal v rámci hlavního líčení v termínu 5. 5. 2003 a 25. – 27. 10. 2004 souhlas se čtením protokolů svědků namísto jejich výslechu v rámci hlavního líčení.

Závěrem svého mimořádného opravného prostředku obviněný Ing. V. navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) zrušil napadené rozhodnutí a zprostil jej obžaloby ze zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby, neboť nebylo prokázáno, že skutek spáchal. Za přečin padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 348 odst. 1 tr. zákoníku navrhl, aby byl odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody v přiměřené době trvání, zejména s přihlédnutím k délce trestního řízení a okolnostem na něm nezávislých, pod jejichž vlivem spáchal tento trestný čin. Eventuálně, pokud by se Nejvyšší soud ztotožnil s argumentací dovolatele, že nebylo možno učinit napadené rozhodnutí, jakožto odsuzující rozsudek, na základě skutkového stavu zjištěného k 13. 12. 2010, tak se dovolatel domáhal zrušení napadeného rozhodnutí a přikázání této záležitosti k novému projednání a rozhodnutí jinému odvolacímu soudu, a to Vrchnímu soudu v Olomouci.

Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, jíž bylo dovolání obviněného Ing. M. V. doručeno ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř., se k němu vyjádřila v tom smyslu, že pokud jde o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. a) a b) tr. ř., je evidentní, že se v případě JUDr. Hnilici nejedná o případ předvídaný v ustanovení § 30 odst. 2 tr. ř., kdy je nestrannost soudce chráněna absolutně. Pokud však obviněný namítá jeho podjatost ve smyslu § 30 odst. 1 tr. ř., nepředložil jedinou relevantní námitku, která by bez dalšího zakládala pochybnosti o jeho nestranném a nezávislém rozhodování. Je třeba uvést, že okolnost spočívající ve vyloučení orgánu činného v trestním řízení byla dovolateli již v původním řízení známa a také před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Pokud obviněný dovozoval důvody podjatosti ze způsobu hodnocení důkazů a rozhodnutí ve věci, pak tyto skutečnosti neodůvodňují naplnění okolností požadovaných § 30 tr. ř. Soudce nemá žádný vztah k osobám ani k projednávané věci. Pokud obviněný dovozuje tento vztah ze způsobu rozhodnutí, jež učinil, nebylo zjištěno nic, co by vzbuzovalo pochybnost o nestranném projednání a rozhodnutí. Taktéž nelze přisvědčit námitce o nezapočtení vazby a konečně pokud je namítáno falzum na souhlasu obviněného s konáním hlavního líčení v jeho nepřítomnosti, pak ani tato námitka nemůže vést k závěru o podjatosti soudce.

K důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. státní zástupkyně uvedla, že totožnou námitkou dovolatele se již zabýval i odvolací soud a s názorem tam prezentovaným se plně ztotožňuje. Texty a úprava listin s omluvou na dny 10. - 11. 1. 2005, kdy sepsání listiny dovolatel nepopírá, jsou shodné i s ostatními listinami, kde měl udělit souhlas s konáním hlavního líčení v jeho nepřítomnosti. Znaleckým posudkem se nepotvrdilo ani to, že by listina ze dne 2. 3. 2005, označená jako falzum, byla složena ze dvou částí. Soud závěrům znalce, jež označil podpis na listině z 2. 3. 2005 tak, že velmi pravděpodobně není pravým podpisem obviněného, nepřisvědčil. S konáním hlavních líčení ve dnech 25. - 27. 10. 2004 byl obviněný seznámen při skončení předešlého hlavního líčení dne 25. 8. 2004. Na začátku hlavního líčení byly přečteny žádosti obviněných, tedy i obviněného Ing. V., a poté vyhlášeno usnesení o konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněných. Pokud je tedy v trestním spise založen výslovný souhlas obviněného s jednáním v jeho nepřítomnosti, je jeho námitka nedůvodná.

Dovolání je sice podáno s odkazem na důvody uvedené v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ve skutečnosti však ve vztahu k tomuto skutku dovolatel namítá toliko vadné hodnocení provedených důkazů, čímž fakticky napadá soudem učiněná skutková zjištění. Taktéž námitka týkající se právní kvalifikace ve výroku rozsudku na straně 6, kdy je nesprávně uvedeno ...dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 k § 240 odst. 1

odst. 4 tr. zákoníku, když trestní zákoník odstavec 4 neobsahuje a správně mělo být uvedeno odst. 3, nenaplňuje jím uváděný dovolací důvod.

Pokud se týká dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř., k odstranění uvedených vad vyhotovení a opisů rozhodnutí spočívajících v jejich neshodě s tím, jak bylo rozhodnutí vyhlášeno, není určeno dovolání, ale jen postup podle § 131 tr. ř., resp. za použití § 138 tr. ř. Je tedy třeba rozlišovat mezi rozhodnutím, v tomto případě rozsudkem, a jeho písemným vyhotovením. Obsah rozhodnutí, tak jak bylo vyhlášeno, je zachycen v protokolu o veřejném zasedání soudu a ve stejném znění v protokolu o hlasování. Pouze z jejich obsahu lze zjistit, zda skutečně některý výrok chybí nebo je neúplný nebo došlo k vadě pouze při vyhotovování rozsudku a jeho opisů.

V případě ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. se jedná o dovolací důvod, kterým lze napadnout toliko pochybení soudu co do druhu a výměry uloženého trestu, a to v jasně vymezených intencích, kdy druh trestu musí být podle zákona nepřípustný či výměra mimo trestní sazbu stanovenou na konkrétní trestný čin trestním zákonem. Nelze tedy prostřednictvím tohoto ani žádného jiného důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 tr. ř. namítat jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu a výměře uloženého trestu. Jestliže soud druhého stupně využil příznivější právní kvalifikaci nového tr. zákoníku, nelze s ohledem na shora uvedené namítat neužití § 88 odst. 1 tr. zák.

K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. k) tr. ř. státní zástupkyně poznamenala, že odvolací soud rozhodoval o odvolání obviněného rozsudkem podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. a ve výroku rozsudku je odsouzen za zločin podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku a za trestný čin padělání a pozměňování veřejné listiny podle § 176 odst. 1 tr. zák., který zůstal zrušením nedotčen, k úhrnnému trestu odnětí svobody. V tomto výroku je tedy obsaženo i stanovisko odvolacího soudu k tomuto trestnému činu.

Uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř., by mohl být relevantním důvodem dovolání toliko v případě, že by v řízení napadenému rozhodnutí předcházejícím byl naplněn některý z důvodů dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) – k) tr. ř. Námitky dovolatele jsou však ve vztahu k předchozímu řízení zjevně neopodstatněné a na tento závěr lze tedy vztáhnout i uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

Závěrem svého vyjádření státní zástupkyně navrhla dovolání obviněného Ing. V. odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně souhlasila, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud hodlal učinit rozhodnutí jiné, souhlasila ve smyslu § 265 odst. 1 písm. c) tr. ř. s projednáním věci v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda je podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.), přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).

Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vyjádřených v § 265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné dovolací důvody, a shledal, že dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. d), g) tr. ř. a ve spojení s nimi i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. byly uplatněny v souladu se zákonem vymezenými podmínkami, a proto se jimi bude dovolací soud zabývat podrobněji níže. Následně se Nejvyšší soud zabýval důvodem odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., tedy zda nejde o dovolání zjevně neopodstatněné, přičemž ani tento důvod pro odmítnutí dovolání neshledal. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud neshledal ani jiné důvody pro odmítnutí dovolání obviněného Ing. M. V. podle § 265i odst. 1 tr. ř., přezkoumal podle § 265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků napadeného rozhodnutí, proti němuž bylo toto dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadeným částem rozhodnutí předcházející. K vadám výroků, které nebyly dovoláním napadeny, Nejvyšší soud přihlížel, jen pokud by mohly mít vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno dovolání.

Dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř. spočívá v tom, že ve věci rozhodl věcně nepříslušný soud nebo soud, který nebyl náležitě obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodl senát nebo rozhodl soud vyššího stupně.Věcně nepříslušným soudem je soud, který rozhodl v rozporu s pravidly upravujícími v trestním řízení věcnou příslušnost soudů. Již z toho vyplývá, že tento důvod nebyl uplatněn v souladu se zákonem, neboť námitky obviněného Ing. M. V. v podaném dovolání se zaměřují pouze na podjatost předsedy senátu JUDr. Jiřího Hnilici, což však spadá pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř.

Dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. předpokládá splnění dvou kumulativně stanovených podmínek, a to, že ve věci rozhodl vyloučený orgán a tato okolnost nebyla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa nebo jím byla před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. Ve věci rozhodl vyloučený orgán tehdy, jestliže rozhodnutí napadené dovoláním učinil soudce (samosoudce, člen senátu, předseda senátu), který byl ve věci vyloučen z důvodů uvedených v § 30 tr. ř., aniž bylo rozhodnuto o jeho vyloučení podle § 31 tr. ř. Musí jít o orgán, který je nejen z řízení vyloučen, ale který také ve věci samé rozhodl, tj. vyloučený soudce vydal rozhodnutí, jež je napadeno dovoláním opřeným o důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. však nelze použít, jestliže okolnost, že ve věci rozhodl vyloučený orgán, byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. K tomu považuje Nejvyšší soud za nutné především uvést, že okolnost spočívající ve vyloučení orgánu činného v trestním řízení byla dovolateli v původním řízení známa a také před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta.

Dále je třeba zdůraznit, že dovolatel v průběhu trestního řízení opakovaně namítal podjatost předsedy senátu odvolacího soudu JUDr. Jiřího Hnilici. Tu dovozuje z těch okolností, že jmenovaný soudce nemůže přistupovat k záležitosti dovolatele a úkonům v ní činěných objektivně z důvodu jeho zájmu krýt vlastní chybu v odvolacím řízení v minulosti (v roce 2006), neboť se v rámci tohoto prvního odvolacího řízení, jakož i rozhodnutí o zamítnutí odvolání, vůbec nezabýval a nevypořádal s námitkou dovolatele, že byla porušena ustanovení o jeho přítomnosti v hlavním líčení, kdy následně konkrétně napadal postup JUDr. Hnilici při rozhodování a odůvodnění rozhodnutí o zamítnutí odvolání a rozhodnutí o vzetí do vazby. Také chování JUDr. Hnilici směrem k soudnímu znalci Ing. Kokišovi vzbuzuje pochybnosti o jeho nezájmu na výsledku trestního řízení dovolatele, neboť tento znalec při nahlížení do spisu dne 6. 12. 2010 strávil čas přesahující jednu hodinu v rozmluvě s JUDr. Hnilicou, kdy se mělo jednat o soudcovu iniciativu. Dále dovolatel napadal faktický stav listiny obsahující jeho souhlas („padělek souhlasu“ ze dne 2. 3. 2005 s konáním hlavního líčení dne 11. 3. 2005). Následná snaha JUDr. Hnilici v rámci odvolacího řízení v roce 2010 vysvětlit roztržení a následné slepení souhlasu, formou úředního záznamu o rozhovoru s rozhodujícím soudcem Krajského soudu v Plzni, jenom dokresluje podjatost tohoto soudce.

Odvolací soud rozhodl usnesením ze dne 13. 12. 2010, sp. zn. 3 To 65/2010, tak, že podle § 31 odst. 1 tr. ř. a § 30 tr. ř. není předseda senátu JUDr. Jiří Hnilica vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení vedeného proti obviněnému Ing. M. V. Proti tomuto rozhodnutí si podal obviněný Ing. M. V. stížnost, o které Nejvyšší soud již rozhodl usnesením ze dne 16. 2. 2011, sp. zn. 11 Tvo 3/2011. Přitom své rozhodnutí zdůvodnil tím, že pokud jsou obviněným v této věci dovozovány důvody podjatosti předsedy senátu odvolacího soudu ze způsobu jeho postupu v řízení, včetně způsobu hodnocení provedených důkazů a rozhodnutí ve věci samé, pak takovéto skutečnosti nejsou způsobilé vytvořit základ pro konstatování, že by byla naplněna některá z okolností uvedených v § 30 tr. ř., která by opravňovala závěr o podjatosti jmenovaného soudce. Předně je třeba uvést, že dotčený soudce nemá žádný vztah k osobám a rovněž tak nemá žádný osobní poměr k posuzované věci. Pokud stěžovatel uvádí, že takovýto vztah dovozuje z obsahu výše již citovaných rozhodnutí, které dříve v této věci učinil odvolací senát Vrchního soudu v Praze za předsednictví JUDr. Jiřího Hnilici, tak nebylo zjištěno nic, co by svědčilo o tom, že tento senát, resp. jeho předseda postupoval v této věci takovým způsobem, že by to mohlo opodstatněně vzbuzovat pochybnosti o jeho způsobilosti tuto věc nezávisle a nestranně projednat a rozhodnout (srov. str. 3 uvedeného usnesení). Nejvyšší soud setrvává na svém stanovisku o nepodjatosti předsedy senátu odvolacího soudu. Námitky dovolatele o tom, že JUDr. Hnilica měl rozmlouvat se znalcem dne 6. 12. 2010, když nahlížel do spisu, nejsou z tohoto hlediska relevantní, zvláště, když z této námitky pouhého rozhovoru nevyplývá nic, co by podjatost ve smyslu § 30 tr. ř. mohlo zakládat. K námitkám dovolatele o faktickém stavu listiny Nejvyšší soud poznamenává, že znalecký posudek, který byl vypracován na žádost obhajoby, v