ROZHODNUTÍ

5 Tdo 666/2012

Nejvyšší soud · 31. 10. 2012

5 Tdo 666/2012-210

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 10. 2012 o dovolání obviněného J. H. , obviněného Ing. D. P. Q. , obviněného L. Ch. , a dovolání nejvyššího státního zástupce podaného v neprospěch obviněných J. H. , Ing. D. P. Q. , L. Ch. , P. K. , a M. R. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 8. 2011, sp. zn. 3 To 36/2011, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 48 T 3/2009, takto:

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných J. H. , Ing. D. P. Q. , L. Ch. a nejvyššího státního zástupce odmítají.

Odůvodnění

Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 9. 2010, sp. zn. 48 T 3/2009, byl obviněný J. H. uznán vinným ze spáchání ad I.1., 2. výroku rozsudku dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu (bod 2.41, 2.43, 2.44, 2.45, 2.47, 2.48) zvlášť závažným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 trestního zákoníku (zák. č. 40/2009 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen „tr. zákoník“) podle § 21 odst. 1, § 240 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku a ad II. trestným činem porušování předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou podle § 124 odst. 1, 2 písm. a) trestního zákona (zák. č. 140/1961 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen „tr. zák.“), obviněná R. H. byla uznána vinnou ad I.1. výroku rozsudku zvlášť závažným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, obviněný Ing. D. P. Q. byl uznán vinným ad I. 2.21. až 2.64. výroku rozsudku dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu (bod 2.41., 2.43., 2.44., 2.45., 2.47., 2.48.) zvlášť závažným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, podle § 21 odst. 1, § 240 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku a ad II. trestným činem porušování předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou podle § 124 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., obviněný L. Ch. byl uznán vinným ad I. 2.11. až 2.64. výroku rozsudku dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu (bod 2.41., 2.43., 2.44., 2.45., 2.47., 2.48.) zvlášť závažným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, podle § 21 odst. 1, § 240 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, obviněná P. K. byla uznána vinnou ad I. 2.36. až 2.64. výroku rozsudku dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu (bod 2.41., 2.43., 2.44., 2.45., 2.47., 2.48.) zvlášť závažným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, podle § 21 odst. 1, § 240 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, obviněný P. K. byl uznán vinným ad I. 2.39. až 2.49. výroku rozsudku dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu (bod 2.41., 2.43., 2.44., 2.45., 2.47., 2.48.) trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 3 písm. a), c) tr. zák., § 8 odst. 1, § 148 odst. 1, 3 písm. a), c) tr. zák., obviněný Č. K. byl uznán vinným ad I. 2.4., 2.36. až 2.40., 2.49. výroku rozsudku trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 3 písm. a), c) tr. zák. a ad II. trestným činem porušování předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou podle § 124 odst.1, 2 písm. a) tr. zák., a obviněný M. R. byl uznán vinným ad I. 2.50. až 2.64. výroku rozsudku trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 3 písm. a), c) tr. zák.

Za tyto trestné činy byl obviněný J. H. odsouzen podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi (8) let a šesti (6) měsíců. Podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou.

Podle § 70 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty :

- peněžních prostředků ve výši 132.995,- Kč s příslušenstvím na účtu vedeném u České spořitelny, a. s., Praha,

- peněžních prostředků ve výši 146.323,- Kč s příslušenstvím z penzijního připojištění se státním příspěvkem u Penzijního fondu České pojišťovny, a. s., Praha na účtu,

- částky 400.000,- Kč zajištěných při domovní prohlídce,

- částky 31.000,- EUR zajištěných při domovní prohlídce.

Podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty :

- notebooku SONY VAIL,

- počítače Leo,

- počítače EZCOOL, bez výrobního čísla,

- flash disku bílé barvy s nápisem A DATA,

- flash disku černé barvy s nápisem SAFE NET IKEY 2032,

- flash disku šedé barvy s nápisem JOGR A DATA,

- mobilního telefonu zn. NOKIA 6233, se SIM kartou Vodafone,

- mobilního telefonu zn. NOKIA 6610i,

- mobilního telefonu zn. SAMSUNG SGH-E720,

- SIM karty Oskar

- mobilního telefonu zn. NOKIA 6280, se SIM kartou Vodafone.

Podle § 70 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty :

- digitálního fotoaparátu značky Casio model Exilim EX-Z5, s paměťovou kartou 512MB,

- digitálního fotoaparátu značky Sony model Cyber-shot DSC-H10, s paměťovou kartou Sony 2GB,

- digitálního aparátu značky Canon model EOS 400D, s paměťovou kartou Compact Flash 2GB.

Obviněný Ing. D. P. Q. byl odsouzen podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi (7) let a šesti (6) měsíců. Podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem.

Podle § 70 odst. 1 písm. a), d) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty:

- počítače FUJITSU Siemens,

- mobilního telefonu zn. NOKIA 6500c, se SIM kartou Vodafone,

- mobilního telefonu zn. NOKIA N82, se SIM kartou Vodafone,

- mobilního telefonu zn. NOKIA 6300, se SIM kartou Vodafone,

- mobilního telefonu zn. NOKIA 6100,

- mobilního telefonu zn. NOKIA E50, se SIM kartou Vodafone,

- mobilního telefonu zn. NOKIA E65, se SIM kartou Vodafone,

- mobilního telefonu zn. NOKIA E65.

Podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku mu bylo uloženo zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty :

- počítače NO NAME, bez výrobního čísla, označen OS .......,

- počítače HP Compaq DX 7400, v. č. ..........,

- počítače HP Compaq DX 7400, v. č. .........,

- flash disku PRETEC 4GB,

- CD-R zn. Imation.

Obviněná P. K. byla odsouzena podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šesti (6) let a šesti (6) měsíců. Podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku byla pro výkon trestu zařazena do věznice s dozorem.

Podle § 70 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku jí byl uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty :

- peněžních prostředků ve výši 200 USD,

- peněžních prostředků ve výši 1.180 EUR.

Podle § 70 odst. 1 písm. a), c) tr. zákoníku jí byl uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty :

- notebooku TOSHIBA, v. č. ...........,

- flash disku červené barvy, ve tvaru zavíracího nože,

- flash disku černé barvy zn. SAFE NET,

- flash disku stříbrné barvy s nápisem PRETEC,

- 15 ks disket zajištěných při domovní prohlídce,

- diskety zn. Verbatim s nápisem Čína,

- mobilního telefonu zn. NOKIA 6500c,

- mobilního telefonu zn. NOKIA 6233, se SIM kartou Vodafone.

Podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku jí bylo uloženo ochranné opatření zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty:

- počítače NO NAME, bez výrobního čísla, č. ..........,

- počítače NO NAME, bez výrobního čísla, č. .........,

- počítače INTERLOGIC, bez výrobního čísla, s Windows XP Home,

- počítače AT Computers Premio, s Windows XP Home, výr. č. ...........,

- počítače HP Compaq DX 7400, výr. č. ..........,

- serveru CHIEFTEX,

- pevného disku Toshiba 2,5, velikost 40GB,

- flash disku SAFE NET č. ..........,

- mobilního telefonu Nokia 6234, včetně SIM karty,

- 11 ks disket FDD v plastové krabičce.

Obviněný L. Ch. byl odsouzen podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šesti (6) let a šesti (6) měsíců. Podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem.

Podle § 70 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty :

- peněžních prostředků ve výši 257.861,- Kč s příslušenstvím na č. ú. ............. vedeném u Komerční banky, a. s., Praha.

Podle § 70 odst. 1 písm. a), d) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty :

- počítače NO NAME černé barvy, systém Windows XP č. DM ............. s klávesnicí a myší,

- počítače NO NAME černé barvy, bez výrobního čísla,

- mobilního telefonu LG, .............., včetně baterie, bez SIM karty,

- mobilního telefonu NOKIA N 73 černé barvy, včetně SIM karty Vodafone a baterie,

- mobilního telefonu NOKIA 6230i, včetně paměťové karty 32 MB, SIM karty Vodafone a baterie,

- mobilního telefonu NOKIA 6230, včetně SIM karty Oscar a baterie.

Podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku mu bylo uloženo zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty :

- počítače NO NAME, bez výrobního čísla,

- faxu zn. Panasonic KX-FP 343,

- tiskárny zn. EPSON LQ 570, v. č. ...........,

- tiskárny zn. EPSON LG 580, v. č. ..........,

- CD-ROMu bez popisu,

- CD-ROMu s označením zákazníci, karty zákazníků,

- DVD recorder zn. AVTECH č. ...........,

- příruční pokladny s částkou 414,- Kč.

Obviněný P. K. byl odsouzen podle § 148 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tří (3) let a šesti (6) měsíců. Podle § 39a odst. 3 tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem.

Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu byl uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty :

- CD-R zn. Imation 700 MB,

- DVD zn. Verbatim,

- mobilního telefonu zn. SONY ERICSSON, se SIM kartou Vodafone.

Podle § 71 odst. 1 písm. c) tr. zák. mu bylo uloženo zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty :

- peněžních prostředků ve výši 1.178.654,- Kč na účtu č. ..........

Obviněný Č. K. byl odsouzen podle § 148 odst. 3 tr. zák., za použití § 35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří (3) let a šesti (6) měsíců. Podle § 39a odst. 3 tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem.

Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu byl uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty:

- mobilního telefonu NOKIA N 73, včetně SIM karty Oscar.

Obviněný M. R. byl odsouzen podle § 148 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tří (3) let a šesti (6) měsíců. Podle § 39a odst. 3 tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem.

Obviněná R. H. byla odsouzena podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šesti (6) let. Podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku byla pro výkon trestu zařazena do věznice s dozorem.

Podle § 70 odst. 1 písm. c), d) tr. zákoníku jí byl uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty :

- rodinného domu čp. .... na parcele č. ..., parcely č. ...., parcely č. ......, vše zapsané na listu vlastnictví č. ..... pro katastrální území V. P. ,

- peněžních prostředků ve výši 29.812,- Kč s příslušenstvím na č. ú. ....... vedeném u Komerční banky, a. s., Praha,

- částky 42.000,- Kč zajištěné při domovní prohlídce,

- peněžních prostředků ve výši 145.802,- Kč s příslušenstvím z penzijního připojištění se státním příspěvkem u Penzijního fondu České pojišťovny, a. s., Praha na účtu č. .........

Oproti tomu byl obviněný J. H. podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby v bodech 2.49. až 2.55., čímž měl spáchat dílčí útoky pokračujícího trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 3 písm. a), odst. 4 tr. zák., obviněný Ing. D. P. Q. byl podle § 226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby v bodech 2.1. až 2.20. a podle § 226 písm. b) tr. ř. byl zproštěn obžaloby v bodech 2.49. až 2.51., 2.54. až 2.55., čímž měl spáchat dílčí útoky pokračujícího trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 3 písm. a), odst. 4 tr. zák., obviněná P. K. byla podle § 226 písm. c) tr. ř. zproštěna obžaloby v bodech 2.1. až 2.35. a podle § 226 písm. b) tr. ř. byla zproštěna obžaloby v bodech 2.49. až 2.51. a 2.54. až 2.55., čímž měla spáchat dílčí útoky pokračujícího trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 3 písm. a), odst. 4 tr. zák., a podle § 226 písm. c) tr. ř. byla zproštěna obžaloby v bodě obžaloby II.1. až 75., čímž měla spáchat trestný čin porušování předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou podle § 124 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., obviněný L. Ch. byl zproštěn obžaloby podle § 226 písm. c) tr. ř. v bodech 2.1. až 2.10. a podle § 226 písm. b) tr. ř. byl zproštěn obžaloby v bodech 2.49. až 2.51. a 2.54. až 2.55., čímž měl spáchat dílčí útoky pokračujícího trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 3 písm. a), odst. 4 tr. zák., obviněný P. K. byl podle § 226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby v bodech 2.1. až 2.38. a 2.53. až 2.69. a podle § 226 písm. b) tr. ř. byl zproštěn obžaloby v bodech 2.49. až 2.51., čímž měl spáchat dílčí útoky pokračujícího trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 3 písm. a), odst. 4 tr. zák., obviněný Č. K. byl podle § 226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby v bodech 2.1. až 2.3., 2.5. až 2.35., 2.41. až 2.48., 2.53. až 2.69. a podle § 226 písm. b) tr. ř. byl zproštěn obžaloby v bodech 2.49. až 2.51., čímž měl spáchat dílčí útoky pokračujícího trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 3 písm. a), odst. 4 tr. zák., a obviněný M. R. byl podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby v bodech 2.54. až 2.55., čímž měl spáchat dílčí útoky pokračujícího trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 3 písm. a), odst. 4 tr. zák.

Vrchní soud v Praze, který projednal jako soud odvolací odvolání státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem a obviněných J. H. , Ing. D. P. Q. , P. K. , L. Ch. , P. K. , Č. K. , M. R. a R. H. , proti uvedenému rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 9. 2010, sp. zn. 48 T 3/2009, rozhodl rozsudkem ze dne 29. 8. 2011, sp. zn. 3 To 36/2011, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. ohledně obviněného J. H. a podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. u obviněných Ing. D. P. Q. , P. K. , L. Ch. , P. K. , M. R. a R. H. napadený rozsudek nalézacího soudu v celém výroku o trestu zrušil a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že

obviněného J. H. při nezměněném výroku o vině zvlášť závažným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 k § 240 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, a trestným činem porušování předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou podle § 124 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. odsoudil podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi (7) let a šesti (6) měsíců. Podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku ho pro výkon tohoto trestu zařadil do věznice s dozorem.

Podle § 70 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty :

- peněžních prostředků ve výši 132.995,- Kč s příslušenstvím na účtu vedeném u České spořitelny, a. s., Praha,

- peněžních prostředků ve výši 146.323,- Kč s příslušenstvím z penzijního připojištění se státním příspěvkem u Penzijního fondu České pojišťovny, a. s., Praha na účtu č. .........,

- částky 400.000,- Kč zajištěných při domovní prohlídce,

- částky 31.000,- EUR zajištěných při domovní prohlídce,

- sbírky mincí, které jsou specifikovány ve znaleckém posudku č. ....... ze dne 11. 2. 2009 znalce PhDr. Františka Koloucha v celkové hodnotě 2.148.530,- Kč.

Podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty :

- notebooku SONY VAIL, v. č. .......,

- počítače Leo v. č. ......,

- počítače EZCOOL, bez výrobního čísla,

- flash disku bílé barvy s nápisem A DATA,

- flash disku černé barvy s nápisem SAFE NET IKEY 2032,

- flash disku šedé barvy s nápisem JOGR A DATA,

- mobilního telefonu zn. NOKIA 6233, se SIM kartou Vodafone,

- mobilního telefonu zn. NOKIA 6610i,

- mobilního telefonu zn. SAMSUNG SGH-E720,

- SIM karty Oskar č. ............,

- mobilního telefonu zn. NOKIA 6280, se SIM kartou Vodafone.

Podle § 70 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty :

- digitálního fotoaparátu značky Casio model Exilim EX-Z5, s paměťovou kartou 512MB,

- digitálního fotoaparátu značky Sony model Cyber-shot DSC-H10, s paměťovou kartou Sony 2GB,

- digitálního aparátu značky Canon model EOS 400D, s paměťovou kartou Compact Flash 2GB.

Obviněného Ing. D. P. Q. při nezměněném výroku o vině zvlášť závažným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 k § 240 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, a trestným činem porušování předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou podle § 124 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. odsoudil podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti (6) let a šesti (6) měsíců. Podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku ho pro výkon tohoto trestu zařadil do věznice s dozorem.

Podle § 70 odst. 1 písm. a), d) tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty :

- počítače FUJITSU Siemens,

- mobilního telefonu zn. NOKIA 6500c, se SIM kartou Vodafone,

- mobilního telefonu zn. NOKIA N82, se SIM kartou Vodafone,

- mobilního telefonu zn. NOKIA 6300, se SIM kartou Vodafone,

- mobilního telefonu zn. NOKIA 6100,

mobilního telefonu zn. NOKIA E50, se SIM kartou Vodafone,

- mobilního telefonu zn. NOKIA E65, se SIM kartou Vodafone,

- mobilního telefonu zn. NOKIA E65.

Podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku mu bylo uloženo zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty :

- počítače NO NAME, bez výrobního čísla, označen .........,

- počítače HP Compaq DX 7400, v. č. ........,

- počítače HP Compaq DX 7400, v. č. .......,

- flash disku PRETEC 4GB,

- CD-R zn. Imation.

Obviněnou P. K. při nezměněném výroku o vině zvlášť závažným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 k § 240 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, odsoudil podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání pěti (5) let. Podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku ji pro výkon tohoto trestu zařadil do věznice s dozorem.

Podle § 70 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku jí byl dále uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty :

- peněžních prostředků ve výši 200 USD,

- peněžních prostředků ve výši 1.180 EUR.

Podle § 70 odst. 1 písm. a), c) tr. zákoníku jí byl uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty :

- notebooku TOSHIBA, v. č. .......,

- flash disku červené barvy, ve tvaru zavíracího nože,

- flash disku černé barvy zn. SAFE NET,

- flash disku stříbrné barvy s nápisem PRETEC,

- 15 ks disket zajištěných při domovní prohlídce,

- diskety zn. Verbatim s nápisem Čína,

- mobilního telefonu zn. NOKIA 6500c,

- mobilního telefonu zn. NOKIA 6233, se SIM kartou Vodafone.

Podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku jí bylo uloženo zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty :

- počítače NO NAME, bez výrobního čísla, č. .........,

- počítače NO NAME, bez výrobního čísla, č. .......,

- počítače INTERLOGIC, bez výrobního čísla, s Windows XP Home,

- počítače AT Computers Premio, s Windows XP Home, ........,

- počítače HP Compaq DX 7400, výr. č. ........,

- serveru CHIEFTEX,

- pevného disku Toshiba 2,5, velikost 40GB,

- flash disku SAFE NET č. .......,

- mobilního telefonu Nokia 6234, včetně SIM karty,

- 11 ks disket FDD v plastové krabičce.

Obviněný L. Ch. byl při nezměněném výroku o vině zvlášť závažným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 k § 240 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, odsouzen podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání pěti (5) let a šesti (6) měsíců. Podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku ho pro výkon tohoto trestu zařadil do věznice s dozorem.

Podle § 70 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku mu byl dále uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty :

- peněžních prostředků ve výši 257.861,- Kč s příslušenstvím na č. ú. ............. vedeném u Komerční banky, a. s., Praha.

Podle § 70 odst. 1 písm. a), d) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty :

- počítače NO NAME černé barvy, systém Windows XP č. ......... s klávesnicí a myší,

- počítače NO NAME černé barvy, bez výrobního čísla,

- mobilního telefonu LG, včetně baterie, bez SIM karty,

- mobilního telefonu NOKIA N73 černé barvy, včetně SIM karty Vodafone a baterie,

- mobilního telefonu NOKIA 6230i, včetně paměťové karty 32 MB, SIM karty Vodafone a baterie,

- mobilního telefonu NOKIA 6230, včetně SIM karty Oscar a baterie.

Podle § 101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku mu bylo uloženo zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty :

- počítače NO NAME, bez výrobního čísla,

- faxu zn. Panasonic KX-FP 343,

- tiskárny zn. EPSON LQ 570, v. č. .........,

- tiskárny zn. EPSON LG 580, v. č. ..........,

- CD-ROMu bez popisu,

- CD-ROMu s označením zákazníci, karty zákazníků,

- DVD recorder zn. AVTECH č. ..........

- příruční pokladna s částkou 414,- Kč.

Obviněný P. K. byl při nezměněném výroku o vině trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 3 písm. a), c) tr. zák., dílem dokonaného, dílem ve stádiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. k § 148 odst. 1, 3 písm. a), c) tr. zák., odsouzen podle § 148 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou (2) let. Podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti (5) let.

Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. mu byl uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty :

- CD-R zn. Imation 700MB,

- DVD zn. Verbatim,

- mobilního telefonu zn. SONY ERICSSON, se SIM kartou Vodafone.

Podle § 71 odst. 1 písm. c) tr. zák. mu bylo uloženo zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty :

- peněžních prostředků ve výši 1.178.654,- Kč na účtu č. ............

Obviněný M. R. byl při nezměněném výroku o vině trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1, 3 písm. a), c) tr. zák. odsouzen podle § 148 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou (2) let. Podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti (5) let.

Obviněná R. H. byla při nezměněném výroku o vině zvlášť závažným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku odsouzena podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří (3) let. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku jí byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen a podle § 82 odst. 1 tr. zákoníku jí byla stanovena zkušební doba v trvání pěti (5) let.

Podle § 70 odst. 1 písm. c), d) tr. zákoníku jí byl dále uložen trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty :

- rodinného domu čp. ..... na parcele č. ....., parcely č. ....., parcely č. ......, vše zapsané na listu vlastnictví č. .... pro katastrální území V. P. ,

- peněžních prostředků ve výši 29.812,- Kč s příslušenstvím na č. ú. ............ vedeném u Komerční banky, a. s., Praha,

- částky 42.000,- Kč zajištěné při domovní prohlídce,

Podle § 256 tr. ř. bylo odvolání obviněného Č. K. zamítnuto jako nedůvodné.

V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nalézacího soudu nezměněn.

Proti uvedenému rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 8. 2011, sp. zn. 3 To 36/2011, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 9. 2010, sp. zn. 48 T 3/2009, podal dovolání především nejvyšší státní zástupce z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to v neprospěch obviněných J. H. , Ing. D. P. Q. , L. Ch. , P. K. a M. R. , dále podali obviněný J. H. prostřednictvím obhájce JUDr. Václava Faltýna dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a obviněný Ing. D. P. Q. prostřednictvím obhájce Mgr. Umara Switata a obviněný L. Ch. prostřednictvím JUDr. Libora Petříčka dovolání oba z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, jemuž bylo dovolání obviněných J. H. , Ing. D. P. Q. a L. Ch. doručeno ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř., uvedl, že Nejvyšší státní zastupitelství již svůj postoj k rozhodnutím učiněným ve věci vyjádřilo prostřednictvím dovolání nejvyššího státního zástupce, podaného dne 7. 12. 2011 u Nejvyššího soudu v neprospěch obviněných. K dovoláním obviněných se proto Nejvyšší státní zastupitelství věcně nevyjádřilo. Současně státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství vyjádřil výslovný souhlas s tím, aby ve věci Nejvyšší soud rozhodl za podmínek uvedených v ustanovení § 265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.

Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve v souladu se zákonem zkoumal, zda není dán některý z důvodů pro odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 tr. ř., a na základě tohoto postupu shledal, že dovolání ve smyslu § 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. jsou přípustná, byla podána osobami oprávněnými [§ 265d odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. ř.], řádně a včas (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.) a splňují náležitosti dovolání. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vymezených v § 265b tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněnými a nejvyšším státním zástupcem vznesené námitky naplňují jimi tvrzené dovolací důvody, a shledal, že dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. byly uplatněny jednotlivými odvolateli alespoň zčásti v souladu se zákonem vymezenými podmínkami. Následně se Nejvyšší soud zabýval důvodem odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., tedy zda nejde o dovolání zjevně neopodstatněná.

Obviněný J. H. napadl rozsudek odvolacího soudu v rozsahu výroku o uložení mu trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty podle § 70 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, a to částky 400.000 Kč zajištěných při domovní prohlídce a sbírky mincí, které jsou specifikovány ve znaleckém posudku č. 779/2009 ze dne 11. 2. 2009 znalce PhDr. Františka Koloucha v celkové hodnotě 2.148.530 Kč. Dovolatel namítl dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., konkrétně proto, že mu byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští. Podle ustanovení § 70 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku může soud uložit trest propadnutí jen takové věci nebo jiné majetkové hodnoty, kterou pachatel získal trestným činem nebo jako odměnu za něj. Současně musí být podle § 70 odst. 2 tr. zákoníku splněna podmínka, že se jedná o věc nebo jinou majetkovou hodnotu náležející pachateli.

Pokud jde o 400.000 Kč zajištěných při domovní prohlídce v rodinném domě č. p. ... v obci V. P. , nejedná se o věc nebo jinou majetkovou hodnotu, kterou by obviněný získal trestným činem nebo jako odměnu za něj, a tyto peněžní prostředky ani nenáleží obviněnému. Jedná se o peníze, které patří obchodní společnosti EUROtriangle, s. r. o. (dříve PROFASHION, s. r. o.), jejímž jediným společníkem a jednatelem v inkriminované době byla a stále je R. H. , která v domě .... v obci V. P. v době zajištění peněz bydlela. Tyto peněžní prostředky v hotovosti získala obchodní společnost EUROtriangle, s. r. o., od obchodní společnosti BABON TRADING, s. r. o., jako kupní cenu za prodej movitých věcí podle kupní smlouvy ze dne 31. 7. 2008. Předmětná kupní smlouva, včetně výpisů obou obchodních společností z obchodního rejstříku, faktura – daňový doklad č. ....... ze dne 31. 7. 2008 na částku 450.000 Kč, příjmový doklad ....... z 31. 7. 2008 na 450.000 Kč a dodací listy byly v kopiích připojeny k důkazu.

Pokud se týká sbírky mincí, ani v tomto případě nejde o věc nebo jinou majetkovou hodnotu, kterou by obviněný J. H. získal trestným činem nebo jako odměnu za něj a předmětné mince mu nenáleží. Jedná se o mince nakoupené R. H. za finanční prostředky matky obviněného J. H. Toto bylo v rámci trestního řízení tvrzeno a prokázáno. Poukazuje-li odvolací soud na časový odstup doručení čestného prohlášení matky obviněného J. H. soudu, je potřebné si uvědomit, že prvoinstančním rozhodnutím propadnutí předmětné věci uloženo nebylo a prohlášením matky bylo důkazně reagováno až na situaci vzniklou v rámci odvolacího řízení.

V dané věci je tak potřeba vycházet z principu v pochybnostech ve prospěch. Rozhodně nelze souhlasit s postupem soudů obou stupňů, kdy z pouhých domněnek či podezření, byť jakkoliv silného, že by předmětné věci nebo jiné majetkové hodnoty mohly být získány trestným činem nebo jako odměna za něj a že patří obviněnému J. H. , což staví výhradně do časové souvislosti s pácháním trestné činnosti a zajištění či nabývání předmětných věcí nebo jiných majetkových hodnot, a dále z toho, že obviněný neprokázal, že věci nebo jiné majetkové hodnoty nezískal trestným činem nebo jako odměnu za něj a že mu tyto věci nepatří, dovozují splnění zákonných podmínek pro uložení trestu propadnutí předmětných věcí nebo jiných majetkových hodnot. Takový postup je nesprávný a nezákonný, stejně jako rozhodnutí na něm postavené.

Závěrem svého mimořádného opravného prostředku obviněný J. H. navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) podle § 265k odst. 1 a 2 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 8. 2011, sp. zn. 3 To 36/2011, v části jeho výroku o uložení obviněnému J. H. podle § 70 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty:

- částky 400.000 Kč zajištěných při domovní prohlídce,

- sbírky mincí, které jsou specifikovány ve znaleckém posudku č. 779/2009 ze dne 11. 2. 2009 znalce PhDr. Františka Koloucha v celkové hodnotě 2.148.530 Kč,

a zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Obviněným J. H. uplatněný dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. spočívá v tom, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Druhem trestu, který zákon nepřipouští, se zde rozumí zejména případy, v nichž byl obviněnému uložen některý z druhů trestů uvedených v § 27 tr. zák. nebo § 52 tr. zákoníku bez splnění těch podmínek, které zákon předpokládá, tj. pokud v konkrétním případě určitému pachateli za určitý trestný čin nebylo možno uložit některý druh trestu s ohledem na jeho zvláštní zákonné podmínky. Jde např. i o uložení trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, která nenáleží pachateli trestného činu (§ 55 odst. 2 tr. zák. a § 70 odst. 2 tr. zákoníku). Zahrnuje to i případy kumulace dvou nebo více druhů trestu, které podle zákona nelze vedle sebe uložit. Konečně nepřípustnost určitého druhu trestu může být založena uložením takového druhu trestu, který nedovoluje uložit zákon účinný v době, kdy se rozhoduje o trestném činu (§ 16 odst. 2 tr. zák., § 3 odst. 1 tr. zákoníku), nebo uložením určitého trestu více obviněným „společně“ (např. „společný“ trest propadnutí jedné věci více spoluobviněným).

Nalézací soud v odůvodnění svého rozsudku uvedl, že obviněnému H. uložil i trest propadnutí věci, a to finančních prostředků vyjmenovaných ve výroku rozsudku, které byly jednak zajištěny na účtech vedených na obviněného H. a dále těch, které byly nalezeny při domovní prohlídce, když dospěl k závěru, že se jedná o prostředky nabyté trestnou činností (srov. str. 271 až 272 odůvodnění rozsudku nalézacího soudu). Odvolací soud poté dal za pravdu odvolací námitce státní zástupkyně, že nalézací soud opomenul uložit obviněnému J. H. mimo již uložené tresty ještě trest propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, a to zajištěné sbírky mincí ve smyslu § 70 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, která byla znalecky hodnocena v posudku PhDr. Františka Koloucha. Přitom odvolací soud neuvěřil obsahu podání matky obviněného (čestnému prohlášení na č. l. 14.168), doručenému nalézacímu soudu a vypracovanému dne 3. 1. 2010, tedy po necelých dvou letech od zahájení trestního stíhání, že mj. i sbírku mincí financovala ona z vlastních prostředků s tím, že nemůže tuto skutečnost nijak písemně dokladovat. Prohlášení hodnotí odvolací soud jako účelové a blíže neprokázané. Naopak verze, podle které byly uvedené prostředky získány právě za peníze z trestné činnosti, je logická a odpovídá časovému vymezení skutků (srov. str. 23 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu).

Nejvyšší soud se zabýval jak rozhodnutími soudů nižších stupňů, tak i předloženým spisovým materiálem, z nějž zjistil následující skutečnosti. Podle protokolu o provedení domovní prohlídky ze dne 30. 9. 2008 (č. l. 2.466 a násl. spisu) obviněný J. H. vypověděl, že v domě se nachází finanční hotovost ve výši 42.000 Kč, kdy se jedná o finanční prostředky společnosti EUROtriangle, s. r. o., další hotovost uložená v trezoru je společnosti HAIMARK, s. r. o. (č. l. 2.467 spisu). Ve druhé ložnici v úložném prostoru postele byla v příručním trezoru nalezena a odňata mj. finanční hotovost v celkové výši 400.000 Kč (srov. č. l. 2.471). Podle výpovědi obviněného v rámci domovní prohlídky se tak nejednalo o finanční hotovost náležející obchodní společnosti EUROtriangle, s. r. o., jak uvádí v dovolání, ale o finanční prostředky společnosti HAIMARK, s. r. o., což byla společnost, jejímž prostřednictvím zajišťovala dopravu předmětného zboží dováženého do České republiky, čímž byla páchána posuzovaná trestná činnost (srov. výrok bod bodem I. 2 na str. 5 rozsudku nalézacího soudu). Z toho je zřejmé, že se dovolatel snaží v dovolání zaměnit finanční prostředky náležející společnosti EUROtriangle, s. r. o., za finanční prostředky společnosti HAIMARK, s. r. o., které byly nepochybně získány z posuzované trestné činnosti. Pokud se dovolatel dále hájí fakturou č. ......... na částku 450.000 Kč (č. l. 11.867 spisu), související s kupní smlouvou o převodu vlastnického práva k movitým věcem (č. l. 11.868 spisu) s dohodnutou kupní cenou 450.000 Kč, Nejvyšší soud podotýká, že tato částka, tj. 450.000 Kč, neodpovídá propadnuté majetkové hodnotě ve výši 400.000 Kč, přičemž jde jen o součást jeho snahy vyjmout alespoň tuto částku z uloženého trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty.

Nejvyšší soud se také zabýval čestným prohlášením K. H. ze dne 3. 1. 2010 (č. l. 14.168 spisu), v němž uvádí, že dala R. H. 3.500.000 Kč s tím, aby nechala pro její vnuky postavit domek. Než zemřela matka K. H. , dala jí 690.000 Kč svých úspor, aby je výhodně investovala. Rodina K. H. pověřila R. H. , aby tyto peníze investovala do mincí. Tyto jsou majetkem celé rodiny K. H. Nejvyšší soud považuje čestné prohlášení K. H. za nevěrohodné, a to nejenom s ohledem na pozdní dobu jeho předložení, ale zejména vzhledem k tomu, že údajně měla R. H. dát pouze 690.000 Kč na koupi mincí, které však byly oceněny na 2.148.530 Kč. Nadto měla K. H. dát R. H. 3.500.000 Kč na postavení rodinného domu, který se stal rovněž předmětem trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty podle § 70 odst. 1 písm. c), d) tr. zákoníku uloženého obviněné R. H. , avšak jmenovaná obviněná si v tomto ohledu dovolání nepodala a nic proti uložení trestu propadnutí rodinného domu nenamítla. Z protokolu o provedení domovní prohlídky není ani zřejmé, že by dovolatel v jejím průběhu vznášel jakékoliv námitky týkající se předmětné sbírky mincí. Pokud dovolatel poukazoval na to, že předmětné čestné prohlášení K. H. bylo až reakcí na situaci vzniklou v rámci odvolacího řízení, je pravdou, že soud prvního stupně opomněl uložit trest propadnutí věci předmětné sbírky mincí, a proto bylo podáno odvolání státní zástupkyní, nicméně nelze přehlédnout, že obviněnému J. H. bylo již v podstatě na počátku řízení po provedení domovní prohlídky známo, že i tato sbírka mincí byla zajištěna pro účely trestního řízení (srov. č. l. 2469 a 2470, 2514 až 2531 spisu) a přesto ničeho proti zajištění této sbírky mincí nenamítal, a to ani při prostudování spisu dne 21. 7. 2009 (č. l. 13611 až 13612 spisu). S přihlédnutím ke všem těmto okolnostem považuje i Nejvyšší soud shodně se závěry obou nižších soudů za dostatečně prokázané, že částka 400.000 Kč pocházela z trestné činnosti a že i předmětná sbírka mincí byla pořízena za finanční prostředky pocházející z této trestné činnosti. Z těchto důvodů se nelze ztotožnit s námitkami obviněného J. H. ohledně jemu uloženého trestu propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty podle § 70 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, a to částky 400.000 Kč zajištěné při domovní prohlídce a sbírky mincí v celkové hodnotě 2.148.530 Kč, neboť neodpovídají provedeným důkazům, které naopak svědčí závěrům odvolacího soudu.

Obviněný Ing. D. P. Q. ve svém mimořádném opravném prostředku k uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítal, že soudy nesprávně právně posoudily skutky uvedené v bodech I. a II. rozsudku nalézacího soudu. Nalézací soud přeceňuje hodnotu provedených důkazů, které netvoří ucelený okruh. Chybí skutková zjištění, o které by bylo možné opřít zákonným způsobem závěr o vině obviněného. Již v rámci podaného odvolání dovolatel namítal, že nalézací soud nekriticky převzal jako pravé a správné faktury a jinou dokumentaci dodanou čínskými a vietnamskými vývozci zboží a na základě jejich porovnání s dokumenty předloženými při dovozu zboží v tuzemsku učinil závěr, že posledně uvedené dokumenty jsou padělky, přitom přehlédl důkazy, které zpochybňují správnost a pravost předmětných listin. V rámci podaného odvolání obhájce upozornil na konkrétní důkazy, které svědčí o tom, že doklady dodané policií z Vietnamu či Číny jsou ve skutečnosti falešné a netýkají se soudem posuzovaného obchodu. Obhájce rovněž upozornil na konkrétní telefonní hovory, které prokazují, že klient vždy jednal s vědomím, že doklady předložené celnici jsou pravé. Obhájce spoluobviněné P. K. namítal, že jednání, jak jsou ve výroku rozsudku popsána, nemohou být samostatnými dílčími útoky trestného činu zkrácení daně s tím, že pro naplnění znaku skutkové podstaty trestného činu je rozhodující okamžik podání daňového přiznání obsahujícího nepravdivé nebo zkreslené údaje a nelze obviněné uznat vinnými, zvláště ve vztahu ke krácení DPH. Soudy postupovaly v rozporu s principem presumpce neviny, z něhož se odvíjí subprincip in dubio pro reo. Porušením této zásady ze strany soudů došlo k zásahu do práva obviněného na osobní svobodu ve smyslu čl. 8 odst. 2 Listiny. Důsledkem nesprávného posouzení zmiňovaných skutků je pak použití nesprávné právní kvalifikace a uložení nepřiměřeně přísného trestu. Nikdo ze svědků neuvedl nic, z čeho by bylo možné jednoznačně dovozovat, že pachatelem byl obviněný. Soud argumentuje poněkud nesrozumitelným způsobem, když odkazuje na jiné usvědčující důkazy, přičemž se nevypořádal s výše uvedeným.

Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky napadené rozhodnutí v celém rozsahu zrušil podle § 265k odst. 1 tr. ř., současně aby podle téhož ustanovení zrušil i rozhodnutí nalézacího soudu a věc vrátil nalézacímu soudu, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Přípisem ze dne 23. 11. 2011 dovolatel vyjádřil prostřednictvím svého obhájce nesouhlas s projednáním podaného dovolání v neveřejném zasedání.

Obviněný Ing. D. P. Q. , stejně následně i L. Ch. a nejvyšší státní zástupce, uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v němž je stanoveno, že tento důvod dovolání je naplněn tehdy, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotně právního posouzení. Z toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení (kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazují na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. V rámci dovolání podaného z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné na skutkový stav poukázat pouze z hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, případně doplněných nebo pozměněných odvolacím soudem. V návaznosti na tento skutkový stav pak zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž samotné skutkové zjištění učiněné v napadených rozhodnutích nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř., není a ani nemůže být další (třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř., popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. § 147 až § 150 a § 254 až § 263 tr. ř., a taktéž přiměřeně např. i usnesení Ústavního soudu ve věcech pod sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03 a II. ÚS 651/02, dále např. usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. IV. ÚS 60/06). V té souvislosti je třeba zmínit, že je právem i povinností nalézacího soudu hodnotit důkazy v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř., přičemž tento postup ve smyslu § 254 tr. ř. přezkoumává odvolací soud. Zásah Nejvyššího soudu jako dovolacího soudu do takového hodnocení přichází v úvahu jen v případě, že by skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s právními závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 17. května 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99, uveřejněný pod č. 69, ve sv. 18 Sb. nál. a usn. ÚS ČR nebo nález Ústavního soudu ze dne 20. června 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, uveřejněný pod č. 34, ve sv. 3 Sb. nál. a usn. ÚS ČR; dále srov. rozhodnutí Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 166/95 nebo III. ÚS 376/03). Zásah do skutkových zjištění je dále v rámci řízení o dovolání přípustný jen tehdy, učiní-li dovolatel extrémní nesoulad předmětem svého dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). K extrémnímu nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními srov. také např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo 448/2010, usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2009, sp. zn. IV. ÚS 889/09, nebo rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05. Takový závěr, že by skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s právními závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí, však s ohledem na obsah obou citovaných rozhodnutí a jejich návaznost na provedené dokazování, které je zachyceno v Nejvyšším soudem přezkoumaném spisovém materiálu, nelze učinit.

Dovolatel Ing. D. P. Q. byl z tohoto zvlášť závažného zločinu na podkladě řádně provedeného dokazování a náležitého zhodnocení provedených důkazů (§ 2 odst. 6 tr. ř.) uznán vinným skutky ad I. 2.21. – 2.64., které zkráceně spočívaly v tom, že obvinění J. H. , Ing. D. P. Q. , P. K. , L. Ch. , P. K. , Č. K. a M. R. v přesně nezjištěné době od měsíce listopadu 2004 nejméně do měsíce září 2008 v Chomutově u celního úřadu po předchozí vzájemné dohodě s úmyslem zkrátit daň z přidané hodnoty a clo, a tak získat finanční prostředky prostřednictvím svých obchodních společností Limax plus, s. r. o., CV-SERVIS, s. r. o., GARANCE PLUS, s. r. o., a DROM, s. r. o., organizovali obviněný J. H. a obviněný Ing. D. P. Q. dovoz zboží převážně z Číny a Vietnamu, přičemž při celních řízeních obvinění J. H. , P. K. , Č. K. a M. R. jako jednatelé dovážejících společností jednak sami nebo ve většině případů prostřednictvím obviněného L. Ch. předkládali celnímu úřadu s celními prohlášeními JSD místo faktur vystavených dodavateli zboží padělky faktur s nižšími cenami zboží, případně ve spolupráci s polskou firmou Worldstock, předkládali faktury s úmyslně sníženou hodnotou dováženého zboží, na základě nichž bylo vyměřeno clo a DPH v nižších částkách, než kterým odpovídala skutečná hodnota dováženého zboží, obvinění J. H. , Ing. D. P. Q. , L. Ch. a P. K. a další neustanovené osoby vyhotovovali padělané faktury, certifikáty o původu a další doklady předkládané v rámci celních řízení, obviněná P. K. rovněž zajišťovala dopravu zboží dováženého do České republiky prostřednictvím společnosti Haimark, s. r. o., Praha, jejíž byla jednatelkou, obviněný Ing. D. P. Q. zajišťoval kontakt a komunikaci s vietnamskými obchodníky, jimž bylo zboží dopravováno, obvinění P. K. a Č. K. prováděli úkony u vykládání a nakládání zboží v rámci celních kontrol, obvinění H. , K. , K. a R. jednali v souvislosti s dovozy zboží v rámci celních řízení s celním úřadem, a jednotliví obvinění se podíleli na dále ve výroku rozsudku popsaných útocích v bodech 2.1. až 2.4.

Nalézací soud na stranách 226 až 238 odůvodnění svého rozsudku zaznamenal zajištěné odposlechy, a to i hovory, v nichž vystupuje obviněný Ing. D. P. Q. Nejvyšší soud po prostudování obsahu těchto rozhovorů rozhodně nemůže přisvědčit dovolateli, že by nevěděl o tom, že doklady jsou padělané. V podrobnostech Nejvyšší soud odkazuje na předmětné telefonické odposlechy, z nichž mj. vyplývá, že dovolatel se s obviněným H. opakovaně domlouvá na tvorbě falešných faktur, na postupu v případě, kdy celníci dostali originály faktur ze země vývozu, dále na cenách za dovážené zboží atp.

Nalézací soud na straně 246 odůvodnění svého rozsudku uvedl, že část pravých faktur byla získána na základě právní pomoci z VSR, u některých skutků byla vietnamskou stranou hodnota zboží doložena jiným dokladem, např. nákladním, balícím listem, příp. smlouvou, část dokladů poskytly v rámci verifikace čínské orgány, některé původní doklady byly nalezeny v kancelářích HAIMARKU nebo v účetních dokladech předložených finančnímu úřadu. Z těchto podkladů pak celní úřad, příslušné finanční úřady a následně celní ředitelství a finanční ředitelství vypočítaly správnou výši cla a DPH. K tomu dále nalézací soud na straně 255 rozsudku poznamenal, že v rámci trestního řízení byla požádána o právní pomoc Čínská lidová republika, avšak do současné doby žádosti vyhověno nebylo. Nejvyšší soud k tomu dodává, že právní pomoc ve styku s cizinou je běžným postupem orgánů činných v trestním řízení. V přípravném řízení se jí využívá zejména k zajištění potřebného důkazního materiálu v cizině. Jedná se především o pomoc mezi justičními orgány jednotlivých států prostřednictvím žádosti či dožádání. Mezinárodní justiční spolupráce je v České republice zajišťována Nejvyšším státním zastupitelstvím (přípravné řízení trestní), Ministerstvem spravedlnosti České republiky (řízení před soudem a extradice), přímým právním stykem mezi justičními orgány (vůči členským státům Evropské unie) a ojediněle Ministerstvem zahraničních věcí (velvyslanectví, konzuláty) zpravidla z důvodu nedostatečné pozitivní úpravy vzájemných vztahů v trestních věcech (v podrobnostech srov. Novotný, F., Souček, J. et al. Trestní právo procesní. Plzeň: Aleš Čeněk, 2009. s. 383). Vnitrostátní úprava právního styku s cizinou je upravena v hlavě XXV. trestního řádu. Presumuje se, že vyžádané důkazy v souladu s předepsanou právní úpravou jsou pravé a správné. Jestliže se však dovolatel obecně odkazuje na námitky uplatněné v rámci odvolacího řízení, aniž by je blíže rozepsal ve svém dovolání, potom nutno dodat, že Nejvyšší soud nepřihlíží k těm částem dovolání, v nichž dovolatelé odkazují na námitky uplatněné v jejich odvoláních. Dovolání lze totiž podat jen z taxativně vymezených důvodů, které neobsahují, jak již bylo uvedeno, samotné skutkové námitky, čemuž musí odpovídat mimo jiné i podřazení námitek pod konkrétní dovolací důvod, který je v dovolání deklarován. Námitky obsažené v odvolání nelze bez dalšího akceptovat jako námitky dovolací, neboť smysl a účel těchto opravných prostředků není totožný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 9. 2006, sp. zn. 8 Tdo 1052/2006). Navíc se oba nižší soudy zjištěným skutkovým stavem dostatečně z hlediska jednotlivých důkazů zabývaly a jejich úvahy byly provedeny v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř. Nejvyšší soud proto neshledal námitky obviněného Ing. D. P. Q. důvodnými, neboť dokazování bylo v této trestní věci provedeno v potřebném rozsahu a byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti (§ 2 odst. 5 tr. ř.). V odůvodnění svých rozhodnutí oba nižší soudy přesvědčivě uvedly, jak hodnotily jednotlivé provedené důkazy a na čem založily své přesvědčení o naplnění všech znaků trestných činů, jimiž uznaly obviněné včetně obviněného Ing. D. P. Q. vinnými. Z napadených rozhodnutí je tedy v potřebném rozsahu zřejmé, jaké úvahy je vedly k rozhodnutí o vině a trestu (§ 125 odst. 1, § 134 odst. 2 tr. ř.). V projednávané věci mezi skutkovými zjištěními, úvahami obou nižších soudů, jejich právním posouzením a výsledným závěrem o vině obviněných včetně obviněného Ing. D. P. Q. a uloženými tresty je patrná logická vazba, a nikoli extrémní nesoulad, pro nějž by bylo nutno rozhodnutí příp. zrušit. V souvislosti s tím je třeba zdůraznit, že právo na řádný zákonný proces ve smyslu § 2 odst. 1 tr. ř. či na spravedlivý proces podle § 36 a násl. LPS (čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod – sdělení č. 209/1992 Sb.) nezaručuje obviněnému přímo nárok na rozhodnutí odpovídající jeho názoru, ale zajišťuje mu právo na spravedlivé soudní řízení. Fakt, že oba nižší soudy dospěly k jinému skutkovému a právnímu závěru, než požaduje obviněný, nezakládá odůvodněnost dovolání (srov. k tomu přiměřeně např. usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 9. 2012, sp. zn. II. ÚS 1272/12, nebo nález Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2012, sp. zn. I ÚS 731/11).

Obviněný Ing. D. P. Q. dále upozornil, že obhájce spoluobviněné P. K. namítal, že jednání, jak jsou ve výroku rozsudku popsána, nemohou být samostatnými dílčími útoky trestného činu zkrácení daně s tím, že pro naplnění znaku skutkové podstaty trestného činu je rozhodující okamžik podání daňového přiznání obsahujícího nepravdivé nebo zkreslené údaje a nelze obviněné uznat vinnými, zvláště ve vztahu ke krácení DPH. Odkázal přitom na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 4. 2008, sp. zn. 3 To 67/2007.

Zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo ve velkém rozsahu zkrátí daň, clo, pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, pojistné na úrazové pojištění, pojistné na zdravotní pojištění, poplatek nebo jinou podobnou povinnou platbu anebo vyláká výhodu na některé z těchto povinných plateb a spáchá-li takový čin nejméně se dvěma osobami. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu je zkrácení daně (cla, pojistného na sociální zabezpečení, příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, pojistného na úrazové pojištění, pojistného na zdravotní pojištění, poplatku nebo jiné podobné povinné platby) jakékoli jednání pachatele, v důsledku něhož je mu jako poplatníkovi (povinné osobě) v rozporu se zákonem vyměřena nižší daň (clo, pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, pojistné na úrazové pojištění, pojistné na zdravotní pojištění, poplatek nebo jiná podobná povinná platba), než jaká měla být vyměřena a zaplacena, nebo k vyměření této povinné platby vůbec nedojde. Při zkrácení daně, cla, poplatku, pojistného na sociální zabezpečení, příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, pojistného na úrazové pojištění, pojistného na zdravotní pojištění a podobné povinné platby jde zpravidla o zvláštní případ podvodu, jímž se v rozporu se zákonem ovlivňuje daňová (poplatková, celní a další) povinnost určitého subjektu tak, že ten v rozporu se skutečností předstírá nižší rozsah této povinnosti nebo předstírá, že takovou povinnost vůbec nemá. Pachatel tedy příslušné výkazy či podklady pro stanovení uvedených povinných plateb zfalšuje, nepořídí, úmyslně zkreslí nebo nevede, aby tím dosáhl nižšího výpočtu daně a dalších plateb nebo aby vůbec zatajil, že má určitou daňovou, poplatkovou, celní atd. povinnost. Daň z přidané hodnoty lze zkrátit především nesplněním zákonné povinnosti zaregistrovat se ve stanovených případech jako plátce této daně spolu s nepodáním daňového přiznání a následným nezaplacením daně, dále zatajením zdanitelných plnění, účelovým snižováním základu daně či neoprávněným uplatněním odpočtu daně. V úvahu přicházejí různé manipulace s daní na vstupu u přijatého zdanitelného plnění nebo s daní na výstupu, zejména předstíráním vývozu zboží do zahraničí, zastíráním či předstíráním zdanitelného plnění, zvyšováním nároku na odpočet daně, účelovým snižováním hodnoty dováženého zboží atd. Clo je možné zkrátit především zatajením dováženého či vyváženého zboží podléhajícího dovoznímu nebo vývoznímu clu, ale též úmyslným zkreslením (snížením) celní hodnoty zboží podléhajícího clu. Je tedy zřejmé, že jednání všech spoluobviněných je podřaditelné pod shora uvedenou skutkovou podstatu. Na daný případ tak nedopadá uvedené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 4. 2008, sp. zn. 3 To 67/2007, podle nějž zařazení, případně nezařazení určitého účetního nebo daňového dokladu do účetní evidence není samostatným dílčím útokem, neboť se tím pouze vytvářejí předpoklady pro podání daňového přiznání s nepravdivými nebo zkreslenými údaji. Ostatně jak již uvedl odvolací soud, a to právě Vrchní soud v Praze, námitky obviněných, že jejich jednání, jak jsou popsána ve výroku rozsudku, nemohou být samostatnými dílčími útoky, je třeba odmítnout, neboť celní řízení je samostatným řízením, kdy je vyměřováno clo a DPH, a z hlediska pojetí skutku podle § 12 odst. 12 tr. ř. se jedná vždy o samostatný skutek (srov. str. 22 rozsudku odvolacího soudu), k čemuž Nejvyšší soud považuje za nutné dodat, že nalézací soud zde má na mysli procesní přístup, zatímco z hlediska hmotného práva jde o dílčí útok pokračujícího trestného činu (srov. § 116 tr. zákoníku, dříve § 89 odst. 3 tr. zák.). Dílčí útoky zde jsou tvořeny jednotlivými obchodními případy dovozu zboží obchodními společnostmi Limax plus, s. r. o., CV-SERVIS, s. r. o., GARANCE PLUS, s. r. o., a DROM, s. r. o., které organizovali obviněný J. H. a obviněný Ing. D. P. Q. , přičemž šlo o dovoz zboží převážně z Číny a Vietnamu; při celních řízeních obvinění J. H. , P. K. , Č. K. a M. R. jako jednatelé dovážejících společností jednak sami nebo ve většině případů prostřednictvím obviněného L. Ch. předkládali celnímu úřadu s celními prohlášeními JSD místo faktur vystavených dodavateli zboží padělky faktur s nižšími cenami zboží, dále certifikáty o původu a další doklady předkládané v rámci celních řízení, které padělali obvinění J. H. , Ing. D. P. Q. , L. Ch. a P. K. a další neustanovené osoby, případně ve spolupráci s polskou firmou Worldstock předkládali faktury s úmyslně sníženou hodnotou dováženého zboží, na základě nichž bylo vyměřeno clo a DPH v nižších částkách, než kterým odpovídala skutečná hodnota dováženého zboží, přičemž obviněný Ing. D. P. Q. , jak již bylo uvedeno, zajišťoval kontakt a komunikaci s vietnamskými obchodníky, jimž bylo zboží dopravováno, a jednotliví obvinění se podíleli na ve výroku rozsudku popsaných útocích konkrétně shora uvedeným způsobem. Z těchto důvodů nejsou ani tyto námitky obviněného Ing. D. P. Q. důvodné.

Obviněný L. Ch. v rámci uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. namítal, že při posuzování jeho viny a při následném rozhodování o trestu měl být soudy vzat v potaz Celní kodex společenství č. 2913/1992, ratifikovaný Českou republikou. Porušení tohoto kodexu nebylo v celém trestním řízení shledáno, resp. se s ním soudy řádně nevypořádaly. Pokud by tak učinily, musely by konstatovat, že za deklaranty byla oprávněna jednat společnost NIETEN v tzv. přímém zastoupení, nadto sami deklaranti jednali prostřednictvím svých jednatelů. Podle čl. 163 Celního kodexu je zboží možno prodat v tranzitu. U zboží prodaného v tranzitu není možné vyměřovat zboží (správně zřejmě „clo“) s poukazem na jiné faktury – v konkrétním případě DROM, s. r. o., a WORLD STOCK Polsko. Podle Celního kodexu je nutno pro účely celního a daňového řízení použít faktury z obchodního případu realizovaného v režimu tranzitního prodeje, clo tedy nemůže být vyměřeno pro deklaranta DROM, s. r. o., z faktur, které vystavil výrobce, s nímž DROM, s. r. o., neměl uzavřenu žádnou smlouvu.

Nedostatky spatřuje obviněný také v tom, jak byla určena výše škody. Odborné vyjádření, o něž se napadená rozhodnutí opírají, neskýtá dostatečnou oporu pro spravedlivé rozhodnutí, neboť trpí formálností, když vychází z „původní celní hodnoty“ a původního cla a operuje jen s pravděpodobnými výpočty cel způsobem, který neumožňuje jeho relevantní kontrolu a je tedy nepřezkoumatelné.

Obviněný také namítl nesprávné posouzení subjektivní stránky trestné činnosti, která je mu kladena za vinu. Z provedených důkazů neplyne nic, z čeho by bylo možno usuzovat na srozumění se způsobením škodlivého následku. Provedené telefonické odposlechy jsou z roku 2005, kdy dovolatel nezastával funkci celního deklaranta a nemohl tedy celní řízení ovlivnit. V době, kdy celní řízení mohl ovlivnit, zase nebyly zachyceny žádné rozhovory, v nichž by vystupoval. Pokud došlo z jeho strany při výkonu činnosti celního deklaranta k chybám, nešlo o důsledek jeho úmyslného jednání, ale maximálně o nedbalost, přičemž nelze pominout, že za správnost všech úkonů včetně fakturace a řádného odvádění daní včetně DPH je vždy zodpovědná dovozová společnost. Dovolatel nemohl pravost faktur nijak verifikovat, ostatně mu to ani hmotněprávní předpisy neukládají.

V závěru dovolání proto obviněný L. Ch. navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil ohledně jeho osoby rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 8. 2011, sp. zn. 3 To 36/2011, dále aby podle § 265k odst. 2 tr. ř. současně zrušil také další rozhodnutí na zrušenou část rozsudku obsahově navazu