5 Tdo 684/2006 — Nejvyšší soud

5 Tdo 684/2006 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g Datum rozhodnutí:12. 7. 2006 Spisová značka:5 Tdo 684/2006 ECLI:ECLI:CZ:NS:2006:5.TDO.684.2006.1 Typ rozhodnutí:Rozsudek Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 684/2006 ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší soud v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Roušalové a soudců JUDr. Františka Púryho a JUDr. Jindřicha Urbánka projednal ve veřejném zasedání konaném dne 12. července 2006 dovolání podané obviněným P. M. N. proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. 9 To 473/2005, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 1 T 31/2005, a rozhodl t a k t o : Podle § 265k odst. 1 tr. ř. s e z r u š u j í rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. 9 To 473/2005, a rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne 26. 9. 2005, sp. zn. 1 T 31/2005. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují i další rozhodnutí na zrušené rozsudky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 222 odst. 2 tr. ř. se věc obviněného P. M. N., pro skutek spočívající v tom, že dne 25. 3. 2005 v prostorách provozovny obchodu se spotřebním zbožím a textilem v B., R. ul., v rozporu s právy majitele ochranné známky uvedenými v §§ 8, 15 a 18 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, které umožňují užít jiné osobě než majiteli ochranné známky ochrannou známku pouze se smluvním oprávněním jejího majitele, úmyslně bez takového oprávnění zasáhl do zákonem chráněných práv k ochranné známce tím, že nabízel k prodeji příslušenství k mobilním telefonům zn. Nokia, a to nejméně 6 ks výměnných krytů a 3 ks koženkových pouzder, neoprávněně označených ochrannou známkou společnosti N. C., ačkoliv věděl, že se nejedná o originální výrobky, avšak o padělky opatřené falzifikáty ochranné známky této společnosti, a právo k této ochranné známce mu nepřísluší, p o s t u p u j e Městskému úřadu P., neboť skutek by mohl být posouzen jako přestupek. O d ů v o d n ě n í Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 26. 9. 2005, sp. zn. 1 T 31/2005, byl obviněný P. M. N. uznán vinným trestným činem porušování práv k ochranné známce, obchodnímu jménu a chráněnému označení původu podle § 150 odst. 1 tr. zák., za který mu byl podle § 150 odst. 1 tr. zák. a § 53 odst. 1 tr. zák. uložen peněžitý trest ve výměře 6 000,- Kč. Podle § 54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců. Podle § 55 odst. 1 tr. zák. byl vysloven trest propadnutí věci a podle § 229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody. Krajský soud v Praze jako soud druhého stupně projednal odvolání státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Příbrami a obviněného P. M. N. a rozhodl rozsudkem ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. 9 To 473/2005, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu ve věci rozhodl tak, že obviněného P. M. N. uznal vinným trestným činem porušování práv k ochranné známce, obchodnímu jménu a chráněnému označení původu podle § 150 odst. 1 tr. zák., za který mu podle § 150 odst. 1 tr. zák. a § 53 odst. 1 tr. zák. uložil peněžitý trest ve výměře 6 000,- Kč. Podle § 54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců. Podle § 55 odst. 1 tr. zák. dále krajský soud uložil obviněnému trest propadnutí věcí a to celkem pěti kusů předního-zadního krytu mobilního telefonu zn. NOKIA v barvách tmavomodré, světlemodré, hnědé, šedé a stříbrné, dále horního krytu mobilního telefonu zn. NOKIA červenočerné barvy a 3 kusů koženkových pouzder zn. NOKIA černé barvy. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byl poškozený A. Č., s. r. o., odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Krajský soud v Praze dále rozhodl podle § 256 tr. ř. tak, že odvolání obviněného zamítl jako nedůvodné. Shora citovaný rozsudek Krajského soudu v Praze napadl obviněný P. M. N. v celém rozsahu dovoláním podaným prostřednictvím obhájce JUDr. A. J. ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. z důvodu uvedeného v ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolání obviněný podal v rozsahu odpovídajícímu výroku o vině i trestu. Vadné právní posouzení skutku spatřoval obviněný v porušení ustanovení § 3 tr. zák., resp. především odstavce 4 tohoto ustanovení trestního zákona, tedy stupně nebezpečnosti činu pro společnost. Podle názoru obviněného soud druhého stupně nesprávně posoudil splnění materiálního znaku daného trestného činu ve smyslu § 3 odst. 4 tr. zák., když za rozhodující hledisko považoval v podstatě pouze objekt trestného činu jako jeden ze znaků skutkového podstaty. Obviněný jako cizinec provozuje na území České republiky po delší dobu stálou „kamennou“ prodejnu, která je jediným zdrojem jeho obživy. Zevrubnou kontrolou státních orgánů bylo přitom objeveno jen zanedbatelné množství zboží, jež formálně odpovídalo naplnění znaků trestného činu podle § 150 tr. zák., které však mělo mizivou hodnotu a bylo navíc prodáváno formou komisního prodeje. Obviněný tedy nebyl jeho vlastníkem. Nebezpečnost činu pro společnost byla snižována osobou obviněného, způsobem provedení činu a jeho následky, okolnostmi, za kterých byl spáchán a mírou zavinění. Obviněný se měl dopustit trestného činu tím, že prodával 6 kusů výměnných krytů mobilních telefonů a 3 koženková pouzdra v celkové hodnotě 495,- až 531,- Kč, přitom nebyl nikdy trestán ani projednáván pro přestupek, je osobou naprosto bezúhonnou a svým životem by mohl být příkladem pro velkou část občanů České republiky. Zmíněné zboží koupil na burze a sám jej na trh neuváděl. Nejednalo se ani o stánkový prodej a následek jednání je zcela zanedbatelný. Uložený trest považoval rovněž za nepřiměřeně přísný, a jeho výši zjevně ovlivnilo jednání (prodej 24 párů obuvi), za které však nebyl napadeným rozhodnutím uznán vinným. Odsuzující rozsudek má přitom závažný dopad na další život obviněného, může způsobit jeho existenční i životní nejistotu. Z těchto důvodů dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a sám rozhodl podle § 226 písm. b) tr. ř. o zproštění obviněného obžaloby. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého práva podle § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřit se písemně k dovolání. Uvedla, že všechny podstatné okolnosti nasvědčují tomu, že závěr soudů obou stupňů o splnění materiální podmínky trestného činu je nesprávný. Konkrétní stupeň společenské nebezpečnosti činu nedosahuje intenzity předpokládané v ustanovení § 3 odst. 4 tr. zák. Vyjádřila názor, že s ohledem na dobu spáchání činu již věc nelze projednat jako přestupek. Nad rámec dovolacích námitek státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství zpochybnila i naplnění subjektivní stránky trestného činu s tím, že uvedené zboží obviněný nakoupil od renomované firmy, byť bez dokladů, ale nikoliv za výrazně nižší cenu, než která je obvyklá. Připustila tedy, že obviněný mohl mít určité pochybnosti o pravosti nakoupeného zboží, ovšem ty se mohly pohybovat v rovině nedbalosti. Závěrem svého vyjádření navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a aby přikázal Okresnímu soudu v Příbrami, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V rámci veřejného zasedání intervenující státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství upravil vyjádření tohoto orgánu k dovolání tak, že prekluzivní lhůta dosud neuplynula a je tedy možné věc projednat ve správním řízení jako přestupek. Obviněný je podle § 265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno v zákonné lhůtě u soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni (§ 265e odst. 1 tr. ř.) a splňuje náležitosti uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř., proto bylo třeba posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod, označený jako důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., lze považovat za důvod uvedený v cit