5 Tdo 705/2025 – Nejvyšší soud

5 Tdo 705/2025-332 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 9. 2025 o dovolání, které podal obviněný M. P. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 4. 2025, sp. zn. 3 To 57/2025, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 1 T 75/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 22. 11. 2024, sp. zn. 1 T 75/2024, byl obviněný M. P. odsouzen za přečin zpronevěry podle § 206 odst. 1, 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále bylo rozhodnuto podle § 228 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. ř.“), tak, že obviněný je povinen zaplatit poškozené J. T. na náhradu škody částku ve výši 22 000 Kč a podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Proti uvedenému rozsudku podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 14. 4. 2025, sp. zn. 3 To 57/2025, jímž zrušil napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. v celém rozsahu. Podle § 259 odst. 3 písm. b) tr. ř. soud sám ve věci rozhodl tak, že po úpravě popisu skutku uznal obviněného vinným znovu přečinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, 2 tr. zákoníku. Podle § 206 odst. 2 tr. zákoníku obviněnému uložil trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců, tedy ve stejné výměře jako soud prvního stupně a pro jeho výkon jej rovněž zařadil podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. O nároku poškozené J. T. na náhradu škody rozhodl Krajský soud v Ostravě naprosto shodně jako soud prvního stupně. 3. Soudy zjištěný skutek, jímž byl obviněný uznán vinným, a jehož popis byl v napadeném rozsudku odvolacího soudu jen nevýznamně upraven, je všem procesním stranám dobře znám, proto Nejvyšší soud jen stručně připomene jeho podstatu. Obviněný poté, co uzavřel ústní smlouvu s poškozenou J. T., jejímž předmětem byla realizace oplocení jejího pozemku včetně zakoupení materiálu, od ní dne 25. 8. 2022 obdržel na svůj bankovní účet finanční částku ve výši celkem 23 000 Kč, kterou si však ponechal, po urgenci poškozené i písemné výzvě k vrácení těchto peněz s ní přestal komunikovat, žádný materiál nezakoupil, smluvené dílo nezhotovil a kromě částky 1 000 Kč, kterou jí předal až v říjnu 2024, ani nevrátil poškozené přijatou finanční částku, čímž jí způsobil škodu ve výši 23 000 Kč. Obviněný se uvedeného jednání dopustil přesto, že byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 4 T 129/2019, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 5. 2020, sp. zn. 5 To 472/2019, k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody, z jehož výkonu byl podmíněně propuštěn dne 19. 1. 2021 se stanovením zkušební doby do 19. 7. 2022, jež byla poté o rok prodloužena. II. Dovolání obviněného 4. Obviněný M. P. podal proti výše označenému rozsudku Krajského soudu v Ostravě prostřednictvím svého obhájce dovolání, v němž označil dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Slovně poté vyjádřil nejprve znění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a to v jeho obou alternativách, tj. že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Důvod pod písm. g) téhož ustanovení obviněný citoval v jeho první alternativě, tj. že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. V navazující části dovolání obviněný připomněl interpretaci jím označených dovolacích důvodů Nejvyšším soudem především ve vztahu k námitkám, které směřují proti skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů. V této souvislosti pak poukázal na možnost výjimečného zásahu Nejvyššího soudu do „skutkového základu napadeného rozhodnutí, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy“ s ohledem na principy vyplývající z ústavně garantovaného práva na spravedlivý proces včetně odkazů na konkrétní rozhodnutí Nejvyššího soudu z roku 2010 a Ústavního soudu z let 2006 a 2005. 5. V další části svého dovolání obviněný vyjádřil nesouhlas s přístupem odvolacího soudu, který podle jeho přesvědčení v podstatě převzal skutkové závěry soudu prvního stupně, aniž by se důsledně vypořádal s jeho odvolacími námitkami. Vina obviněného byla založena na pouhé pravděpodobnosti, jím předkládanou obhajobu odvolací soud označil za účelovou, nedůvodnou a důkazy vyhodnotil výlučně v jeho neprospěch. Celý odsuzující výrok byl podle obviněného vystavěn na konstruktu poškozené o údajné dohodě s obviněným na zhotovení plotu, přičemž jde o osobu, která se léčila na psychiatrii a trpí bludy. Stejně pak obviněný hodnotil jako „další nepřímý důkaz“ poznámku v internetovém bankovnictví poškozené, která se však na jeho bankovním účtu nezobrazila. Odvolací soud rovněž bez náležitého zdůvodnění odmítl provést důkazy navržené obviněným, k čemuž obviněný opět v další části svého dovolání citoval rozhodnutí Ústavního soudu z roku 2009, v němž byla mj. připomenuta povinnost soudů nejen rozhodnout o návrhu obhajoby na doplnění dokazování, ale též řádně odůvodnit, pokud jim nevyhoví. Obviněný tak učinil přesto, že výslovně neuplatnil třetí alternativu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., což však samo o sobě nemělo vliv na průběh a možnost přezkumu napadeného rozhodnutí v dovolacím řízení. Obviněný poté shrnul příslušnou část svého odvolání, v němž se domáhal lékařského vyšetření poškozené a výslech svědků potvrzujících její neobvyklé chování. Obviněný opět poněkud neuspořádaně tvrdil, že jemu uložený trest je v rozporu se zásadou subsidiarity trestní represe podle § 12 odst. 2 tr. zákoníku. Pochybení odvolacího soudu spatřoval obviněný v porušení zásady materiální pravdy, principu „in dubio pro reo“ a zásady volného hodnocení důkazů. 6. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě a věc vrátil k novému projednání, zřejmě tedy právě tomuto soudu, tudíž do stadia řízení o jím podaném odvolání. III. Vyjádření k dovolání 7. Nejvyšší státní zástupkyně se vyjádřila k dovolání obviněného prostřednictvím státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“), která nejprve stručně zrekapitulovala dosavadní průběh řízení a dovolací argumentaci obviněného. Úvodem státní zástupkyně shrnula, že vlastní dovolací námitky obviněného představují opakování jeho dosavadní obhajoby, s níž se však soudy obou stupňů správným a dostatečným způsobem vypořádaly. V této souvislosti poukázala na několik rozhodnutí Nejvyššího soudu, v nichž byl přijat názor o neopodstatněnosti takto formulovaných námitek. Primární povaha dovolací argumentace obviněného je podle státní zástupkyně založena na jeho nesouhlasu se skutkovým zjištěním rozhodujících soudů a směřuje k prosazení vlastní verze, podle níž mu poškozená poskytla sporné finanční prostředky na zhotovení kuchyně, což on splnil. 8. Státní zástupkyně poté stručně shrnula důkazy provedené v posuzované trestní věci, kterými bylo protiprávní jednání obviněného prokázáno. Zdůraznila, že výpověď poškozené o částečném zhotovení kuchyňské linky, na niž mu zasílala rovněž finanční prostředky, avšak odlišnou bankovní transakcí, je podporována dalšími důkazy. Státní zástupkyně se shodla se závěry odvolacího soudu v odůvodnění napadeného rozsudku, který tak není zatížen takovou vadou, kterou by bylo nutno a možno napravit cestou dovolání. Podle jejího názoru nebyly naplněny deklarované dovolací důvody, navrhla proto dovolání obviněného odmítnout v neveřejném zasedání jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Pro případ jiného rozhodnutí Nejvyššího soudu vyjádřila souhlas s rozhodnutím v neveřejném zasedání ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. IV. Posouzení důvodnosti dovolánía) Obecná východiska 9. Nejvyšší soud zjistil, že byly splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení a poté posuzoval, zda konkrétní dovolací námitky naplnily obviněným uplatněné dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Nejvyšší soud přitom dospěl k závěru, že obviněný předložil výhrady, jejichž povaha neodpovídá vadám, k jejichž nápravě jsou oba tyto důvody určeny. 10. Obecně lze konstatovat, že dovolání z důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Tento dov