5 Tdo 732/2015 — Nejvyšší soud

5 Tdo 732/2015 citace  Právní věta:V ustanovení § 233 odst. 2 tr. zákoníku jsou vymezeny dvě samostatné skutkové podstaty trestného činu padělání a pozměnění peněz, které se vzájemně liší, pokud jde o trestněprávní postižitelné jednání. Pachatel tohoto trestného činu může svým jednáním v určitém časovém úseku naplnit znaky obou uvedených základních skutkových podstat. Jestliže však udá padělané nebo pozměněné peníze jako pravé poté, co sám tyto padělky vyhotovil nebo peníze pozměnil v úmyslu dát je do oběhu, spáchá pouze trestný čin podle § 233 odst. 2 alinea 1 tr. zákoníku, protože tím jen uskutečňuje svůj úmysl udat je jako pravé, který pojal již dříve v okamžiku jejich výroby nebo pozměňování. K trestní odpovědnosti za trestný čin padělání a pozměnění peněz podle § 233 odst. 2 alinea 1 tr. zákoníku postačuje zjištění, že jeho pachatel byl příčetný v době, kdy vyráběl padělané peníze s úmyslem udat je jako pravé, třebaže poté, co je takto udal jako pravé, byla u něj zjištěna vyšší míra ovlivnění požitými alkoholickými nápoji (např. množství 2,13 promile alkoholu v krvi). O zachování rozpoznávacích a ovládacích schopností pachatele, který vyrobil padělky peněz s úmyslem udat je jako pravé, může v takovém případě svědčit např. to, že padělal peníze poměrně sofistikovanou činností skládající se z několika po sobě jdoucích kroků, jež vyžadují značnou míru koncentrace a dovedností pachatele, že tím vyhotovil poměrně zdařilé napodobeniny bankovek, včetně některých jejich ochranných prvků, a že část z nich se mu podařilo udat do oběhu jako pravé peníze. Proto za uvedených okolností zpravidla nebude nutné vyšetření duševního stavu pachatele. Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:24. 6. 2015 Spisová značka:5 Tdo 732/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:5.TDO.732.2015.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Padělání a pozměnění (pozměňování) peněz Příčetnost Dotčené předpisy:§ 233 odst. 2 tr. zákoník § 26 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:9. 12. 2015 Publikováno ve sbírce pod číslem:26 / 2016 Anotace:Uveřejněná právní věta se týká otázky posuzování padělání a pozměňování peněz u pachatele, který jednak padělky peněz sám vyrobil a jednak je následně i udal do oběhu. Současně se však právní věta zabývá i trestní odpovědností, resp. příčetností pachatele za zločin padělání a pozměnění peněz podle § 233 odst. 2 alinea 1 tr. zákoníku v případě, že byl v době spáchání citovaného zločinu ovlivněn návykovými látkami. V této souvislosti Nejvyšší soud také konstatoval, že s ohledem na konkrétní způsob spáchání uvedeného trestného činu není zpravidla třeba vyšetřit duševní stav obviněného ve smyslu § 116 tr. řádu. Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 732/2015-25 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 6. 2015 o dovolání, které podal obviněný R. P. , proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14. 1. 2015, sp. zn. 12 To 521/2014, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 2 T 161/2014, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Obviněný R. P. byl rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 3. 11. 2014, sp. zn. 2 T 161/2014, uznán vinným zločinem padělání a pozměnění peněz podle § 233 odst. 2 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce „tr. zákoník“), spáchaným dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Za tento trestný čin byl podle § 233 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 5 let, pro jehož výkon byl zařazen podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Současně byl obviněnému uložen podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku i trest propadnutí věci. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu soud prvního stupně zavázal obviněného k povinnosti nahradit poškozené D. G. škodu ve výši 500 Kč a poškozenému L. P. škodu ve výši 1 000 Kč. Obviněný spáchal shora uvedený zločin podle skutkových zjištění soudu prvního stupně tím, že v době od 5. 3. 2014 do 23. 3. 2014 v M., okr. B., na pokoji č. .. v hotelu Česká Sibiř, kde byl ubytován, vyrobil za použití multifunkčního zařízení EPSON EXPRESSION HOME XP-102, v. č. ......, které si za tímto účelem zakoupil, v úmyslu udat je jako pravé nejméně 6 kusů padělků bankovek české měny nominální hodnoty 500 Kč, nejméně 1 kus padělku české měny nominální hodnoty 1 000 Kč, nejméně 2 kusy padělků české měny nominální hodnoty 100 Kč a dále nejméně 2 kusy padělků české měny nominální hodnoty 100 Kč jiného sériového čísla, a to tím způsobem, že vždy u každého padělku vyhotovil zvlášť lícní a rubovou stranu a před jejich slepením v jeden celek na vnitřní straně napodobil ochranné prvky, přičemž nejméně 3 kusy padělků nominální hodnoty 500 Kč dne 24. 3. 2014 v blíže nezjištěné době, nejpozději však do 16:00 hod., udal jako pravé při směně za bankovky nižších nominálních hodnot obsluze baru STAR ARENA v T., tř. ... k. č. ...., a to D. G., která 2 kusy těchto padělků následně předala v rámci vyplacení výhry L. P.. Proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podali obviněný a v jeho prospěch i státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Benešově odvolání, o kterých rozhodl Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 1. 2015, sp. zn. 12 To 521/2014. Odvolací soud z podnětu odvolání státního zástupce, které shledal důvodným, podle § 258 odst. 1 písm. d) tr. řádu zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným zločinem padělání a pozměnění peněz podle § 233 odst. 2 alinea 1 tr. zákoníku, spáchaným dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, a uložil mu stejný trest jako soud prvního stupně. Odvolací soud také shodně jako soud prvního stupně znovu rozhodl o povinnosti obviněného k náhradě škody. Odvolání, které podal obviněný R. P., odvolací soud podle § 256 tr. řádu zamítl jako nedůvodné. Citovaný rozsudek Krajského soudu v Praze napadl obviněný prostřednictvím svého obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu. V případě druhého z nich pak obviněný zvolil alternativu, kterou lze namítat, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu. Obviněný spatřuje naplnění obou citovaných dovolacích důvodů s odkazem na některá rozhodnutí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu v tzv. extrémním nesouladu mezi skutkovými zjištěními a právním posouzením skutku, protože soudy nižších stupňů podle jeho názoru rezignovaly na řádné objasnění skutkového stavu věci a přehlížely důkazy svědčící ve prospěch obviněného, čímž měly porušit ustanovení § 2 odst. 5 a 6 tr. řádu. Jak dále obviněný zdůraznil, v důsledku tohoto vadného postupu soudů byl uznán vinným i za výrobu padělaných bankovek, které však fakticky vyrobil svědek P. J.. Ten se podle obviněného podílel na trestné činnosti i tím, že obstaral potřebný materiál včetně tiskárny. Jmenovaný svědek sice popřel spoluúčast na trestné činnosti, ale obviněný vyjádřil přesvědčení, že kdyby soudy vyslechly zaměstnance hotelu Česká Sibiř a provedly důkaz krátkými textovými zprávami uloženými v mobilním telefonu obviněného, zjistily by nevěrohodnost tohoto svědka. Podle názoru obviněného byla postupem soudů nižších stupňů porušena jeho ústavně zaručená práva natolik významně, že je na místě učinit výjimku a zabývat se v dovolacím řízení nejen právním posouzením skutku, ale i samotnou skutkovou stránkou věci. Obviněný vytkl odvolacímu soudu i soudu prvního stupně, že neřešily otázku jeho příčetnosti v době spáchání činu, přestože věděly o požívání návykových látek obviněným, konkrétně alkoholu a analgetik ve větším množství. Na podporu tohoto svého tvrzení obviněný poukázal na výsledek dechové zkoušky, která byla provedena bezprostředně po jeho zadržení. Jak z ní vyplynulo, obviněný měl v krvi 2,13 promile alkoholu, což odpovídá stavu těžké opilosti. Soudy se s ohledem na tento důkaz měly podle obviněného zabývat tím, jak požitý alkohol ovlivnil jeho rozpoznávací a ovládací schopnosti, a měly vyhovět návrhu obhajoby na přibrání znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. V souvislosti s argumentací odvolacího soudu, podle něhož jde o nadbytečný důkaz, protože obviněný byl znalecky zkoumán v předchozím trestním řízení a byl shledán příčetným, pak obviněný zdůraznil, že jednak n