5 Tdo 765/2005 — Nejvyšší soud

5 Tdo 765/2005 citace  Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:2. 11. 2005 Spisová značka:5 Tdo 765/2005 ECLI:ECLI:CZ:NS:2005:5.TDO.765.2005.1 Typ rozhodnutí:Usnesení Kategorie rozhodnutí: Zveřejněno na webu:31. 12. 2009 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 765/2005 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl dne 2. listopadu 2005 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného Ing. M. Ch., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 27. 7. 2004, sp. zn. 2 To 709/2004, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jeseníku pod sp. zn. 2 T 180/2002, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. s e dovolání o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Jeseníku ze dne 23. 2. 2004, sp. zn. 2 T 180/2002, byl obviněný Ing. M. Ch. uznán vinným trestným činem porušování autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle § 152 odst. 1 tr. zák. a byl odsouzen podle § 152 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Podle § 55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněnému dále uložen trest propadnutí věci, a to šesti kusů počítačů a většího množství CD, jejichž počet a názvy jsou uvedeny ve výroku rozsudku. Podle § 73 odst. 1 písm. c) tr. zák. bylo vysloveno zabrání věci, a to CD uvedených ve výroku rozsudku s názvy her označených v protokolu o jejich vydání na č. l. 17 - 18. Tento trestný čin spáchal tím, že jako soukromý podnikatel provozující internetovou kavárnu „P. k.“ v J., ul. H., v době od 2. 2. 2001 do 22. 5. 2002 fakticky provozoval souběžně s touto kavárnou i počítačovou hernu, ve které nabízel a za úplatu umožňoval hraní počítačových her a použití dalšího software, přestože neměl k takové činnosti souhlas držitelů autorských práv k počítačovým programům a hrám, přičemž některý ze softwarů neoprávněně nainstaloval nebo nechal nainstalovat z nelegálně pořízených kopií a jednal tak v přímém rozporu s autorskými právy, a tím způsobil škodu držitelům autorských práv, které v České republice zastupují organizace uvedené ve skutkové větě rozsudku, když celková hodnota nainstalovaného a neoprávněně používaného herního software jak autorů zastoupených v České republice, tak nezastoupených, na všech počítačích byla nejméně 69.425,- Kč, přičemž z počátku provozování kavárny nabízel hry na třech počítačích a od měsíce listopadu 2001 na šesti počítačích a možnost hraní her pravidelně inzeroval po uvedenou dobu v J. t. a prostřednictvím internetu. Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání proti všem jeho výrokům. Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci usnesením ze dne 27. 7. 2004, sp. zn. 2 To 709/2004, zamítl podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného jako nedůvodné. Proti tomuto usnesení krajského soudu podal obviněný Ing. M. Ch. prostřednictvím své obhájkyně Mgr. H. B., LL.M. dovolání opírající se o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť se domnívá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Obviněný především poukázal na rozpory ve výpovědích některých svědků. Dále uvedl, že soudy neměly připustit důkazy zajištěné při prohlídce jiných prostor, která byla provedena v rozporu se zákonem. Obviněný rovněž namítl, že se soudy dostatečně nezabývaly otázkou, kde byly hry nainstalovány, a pro případ, že byly nainstalovány pouze na serveru a nikoliv na jednotlivých počítačích, dovozuje, že se nemohlo jednat o úmyslné jednání, ale pouze o jednání nedbalostní, které nelze kvalifikovat jako trestný čin podle § 152 odst. 1 tr. zák., neboť skutek nenaplňuje formální znaky trestného činu. Obviněný dále vytkl soudům způsob stanovení výše škody. Ohradil se proti tomu, že soudy při stanovení výše škody vycházely z pořizovací ceny nainstalovaných her, pokud byly řádně zakoupeny. Obviněný uvedl, že výše škody by měla být odvozena od výše bezdůvodného obohacení nebo ušlého zisku, který by případně vznikl poškozeným. Protože podle obviněného nemohl ušlý zisk za hraní her dosáhnout nebo dokonce přesáhnout pořizovací cenu her, byla výše škody nižší, než jak ji stanovil rozsudkem okresní soud. Protože nelze určit kdo, kolikrát a jaké hry hrál, nelze vyčíslit ani výši škody, a je tedy třeba veškeré okolnosti vyložit podle zásady „in dubio pro reo“. Obviněný za této situace dovodil, že intenzita společenské nebezpečnosti činu nepostačuje k založení jeho trestní odpovědnosti a trestní stíhání by proto mělo být zastaveno, neboť jeho účelu již bylo dosaženo. Pokud by se však přece jen svým jednáním dopustil neoprávněného užití autorského díla, pak se tak stalo pouze v bagatelním rozsahu a může se podle něj jednat pouze o přestupek ve smyslu § 32 odst. 1 písm. a) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů. Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky „zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a podle § 265m tr. ř. zprostil obviněného obžaloby podle § 226 písm. b), resp. c) tr. ř., popřípadě věc podle § 265l tr. ř. vrátil Okresnímu soudu v Jeseníku k novému rozhodnutí“. Nejvyšší státní zástupkyně k dovolání obviněného Ing. M. Ch. uvedla, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obviněný použil, není naplněn těmi námitkami, které směřují proti soudem učiněným skutkovým zjištěním a údajně vadnému hodnocení provedených důkazů, zejména svědeckých výpovědí. Podle jejího názoru obviněný uplatnil i námitku nedostatku zavinění v návaznosti na námitky skutkové, a již proto tato námitka nenaplňuje uvedený dovolací důvod. Subjektivní stránka trestného činu vyplývá kromě dalšího i z jednání obviněného, který na jedné straně inzercí nabízel používání herních programů, které následně zprostředkovával, a na druhé straně odmítl zřídit počítačovou hernu, jejíž legální provoz by byl podmíněn odpovídajícím právním režimem. Upozornila rovněž na to, že obviněný se hájil tvrzením, že hry byly do počítačů nainstalovány bez jeho vědomí, přestože v inzerci nabízel možnost hraní her v internetové kavárně „P. k.“. Nejvyšší státní zástupkyně proto uvedla, že dovolacímu důvodu odpovídá pouze námitka obviněného ohledně výše škody a nedostatku potřebného stupně společenské nebezpečnosti jeho jednání. Při posuzování společenské nebezpečnosti jednání obviněného byly podle nejvyšší státní zástupkyně vzaty v úvahu okolnosti, které zvyšují společenskou nebezpečnost uvedeného skutku, neboť právě skutečnost, že bylo zasahováno do práv sedmi autorů více než padesáti počítačových programů po dobu jednoho a půl roku, zakládá společenskou nebezpečnost, která plně odpovídá typovému stupni společenské nebezpečnosti uvedeného trestného činu. Nejvyšší státní zástupkyně v této souvislosti připomněla, že o přestupek na úseku kultury ve smyslu § 32 odst. 1 písm. a) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, by se mohlo jednat pouze za předpokladu, že by jednání spočívající v zásahu do autorských práv dosáhlo nižší míry společenské nebezpečnosti, což je právě vyjádřeno jednorázovostí daného jednání. Odmítla také námitku obviněného týkající se výše škody s tím, že v popisu skutku vyčíslená celková hodnota nainstalovaného herního software sloužila pouze jako jedna z okolností dokumentujících intenzitu zásahu do zákonem chráněných autorských práv. Uvedla, že zákonným znakem skutkové podstaty trestného činu podle § 152 odst. 1 tr. zák. není výše škody, protože ustanovením § 152 odst. 1 tr. zák. jsou chráněni původci autorských děl před jakýmikoliv neoprávněnými zásahy do jejich subjektivních práv bez ohledu na výši jim způsobené škody. Naplnění formálních znaků daného trestného činu tedy není podmíněno způsobením škodlivého následku. Nejvyšší státní zástupkyně z výše uvedených důvodů navrhla, aby dovolání obviněného Ing. M. Ch. bylo podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto jako zjevně neopodstatněné. Současně souhlasila s projednáním dovolání v neveřejném zasedání. Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a tr. ř. Podle tohoto ustanovení trestního řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Přitom zjistil, že dovolání je přípustné, neboť bylo podáno proti rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 2 písm. h) tr. ř. a má obligatorní obsahové náležitosti uvedené v § 265f odst. 1 tr. ř., bylo podáno u příslušného sou