5 Tdo 766/2024 – Nejvyšší soud

5 Tdo 766/2024-7808 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 10. 2024 o dovolání, které podal obviněný Leoš Hannig, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 3. 2024, sp. zn. 2 To 81/2023, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 28 T 14/2019, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Leoše Hanniga odmítá. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 3. 10. 2023, sp. zn. 28 T 14/2019, byl obviněný Leoš Hannig uznán vinným zločinem poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, 5 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění zákona č. 333/2020 Sb. (dále jen „tr. zákoník“), spáchaným v jednočinném souběhu se zločinem dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, 6 písm. a) tr. zákoníku. Za tyto zločiny a za sbíhající se pokus přečinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 21 odst. 1 a § 260 odst. 1 tr. zákoníku a přečin dotačního podvodu podle § 212 odst. 1 tr. zákoníku, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 4. 2. 2021, sp. zn. 28 T 14/2019, který nabyl právní moci dne 16. 4. 2021, mu byl podle § 260 odst. 5 a § 43 odst. 2 tr. zákoníku uložen souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 5 let, pro jehož výkon ho soud podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Dále soud obviněnému uložil podle § 67 odst. 1, § 68 odst. 1, 2, 3, 4, 5 tr. zákoníku peněžitý trest ve výměře 60 denních sazeb po 1 000 Kč, tj. v celkové výši 60 000 Kč. Současně Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci zrušil výrok o trestu z rozsudku téhož soudu ze dne 4. 2. 2021, sp. zn. 28 T 14/2019, včetně všech rozhodnutí obsahově navazujících na zrušený výrok, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Tímtéž rozsudkem byl obviněný zproštěn obžaloby podle § 226 písm. b) tr. ř. pro skutek uvedený v obžalobě pod bodem I.2. 2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, z jehož podnětu Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 26. 3. 2024, sp. zn. 2 To 81/2023, podle § 258 odst. 1 písm. b), d), e), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek, a to v celé jeho odsuzující části. Současně tento soud rozhodl podle § 259 odst. 3 tr. ř. tak, že obviněného Leoše Hanniga uznal vinným zločinem dotačního podvodu podle § 212 odst. 2, 6 písm. a) tr. zákoníku spáchaným v jednočinném souběhu se zločinem poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 2, 4 písm. c) tr. zákoníku. Za uvedenou trestnou činnost odvolací soud obviněnému podle § 212 odst. 6 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 1 a § 58 odst. 1 tr. zákoníku uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 let s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v trvání 4 let a zároveň mu uložil podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku peněžitý trest ve výměře 150 denních sazeb po 2 000 Kč, tj. v celkové výši 300 000 Kč. 3. Co se týká popisu skutku, jímž se obviněný obou zločinů dopustil, lze v podrobnostech odkázat na tzv. skutkovou větu citovaného rozsudku odvolacího soudu, jež je všem procesním stranám dobře známa, a není proto třeba znovu opakovat soudy učiněná skutková zjištění. Nejvyšší soud pouze stručně připomene podstatu protiprávního jednání obviněného, která spočívá v tom, že obviněný v postavení starosty obce Vápenná úspěšně požádal o dotaci na realizaci projektu Multifunkční centrum sociálních služeb a fakultativních činností ve Vápenné, v jehož rámci měla být zrekonstruována tzv. Latzelova vila v majetku obce Vápenná, dále mělo být pořízeno vybavení zrekonstruovaného objektu a osobní automobil, a to vše poté mělo sloužit k jedinému účelu, jímž bylo poskytování sociálních služeb a na ně navazujících fakultativních činností určených pro cílovou skupinu – obyvatele sociálně vyloučených romských lokalit/komunit. Naplnění uvedeného účelu poskytnuté dotace však obviněný jako zástupce příjemce dotace nezajistil, o čemž poskytovatele dotace neinformoval, a naopak ho předložením dokumentů obsahujících nepravdivé informace utvrzoval v tom, že požadované sociální služby jsou poskytovány cílové skupině v zrekonstruovaném objektu za využití vybavení a vozidla, to vše pořízené za poskytnuté finanční prostředky. Tím obviněný způsobil celkovou škodu odpovídající výši dotace v částce 10 120 899,26 Kč, z níž 85 % pocházelo z strukturálního fondu Evropského fondu pro regionální rozvoj (8 602 764,37 Kč) a 15 % ze státního rozpočtu České republiky (1 518 134,83 Kč). 4. Nutno předeslat, že soudy obou stupňů rozhodovaly v této trestní věci již potřetí. Co se týká skutku, který je předmětem tohoto dovolacího řízení, obviněný byl obžaloby pro tento skutek nejprve rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 4. 2. 2021, sp. zn. 28 T 14/2019, zproštěn podle § 226 písm. b) tr. ř. V rozsahu zproštění (pro dotčený skutek popsaný v bodě I.1. obžaloby i pro další skutek pod bodem I.2. obžaloby) však Vrchní soud v Olomouci z podnětu odvolání státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ostravě – pobočky v Olomouci podaného v neprospěch obviněného usnesením ze dne 9. 12. 2021, sp. zn. 2 To 37/2021, citovaný rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci poté v opakovaném hlavním líčení rozhodl rozsudkem ze dne 30. 6. 2022, sp. zn. 28 T 14/2019, tak, že obviněného Leoše Hanniga opět zprostil obžaloby, a to i pro skutek, kterého se týká dovolací řízení, tentokrát však podle § 226 písm. a) tr. ř. Také tento rozsudek napadla státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ostravě – pobočky v Olomouci odvoláním v neprospěch obviněného, z jehož podnětu Vrchní soud v Olomouci zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci v celém jeho rozsahu, a to usnesením ze dne 28. 2. 2023, sp. zn. 2 To 75/2022. Po opětovném vrácení věci soud prvního stupně rozhodl rozsudkem ze dne 3. 10. 2023, sp. zn. 28 T 14/2019, který je citován shora pod bodem 1. tohoto usnesení dovolacího soudu. II. Dovolání obviněného a vyjádření k němu 5. Proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 3. 2024, sp. zn. 2 To 81/2023, obviněný podal prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Pod první z citovaných důvodů v jeho první alternativě obviněný zařadil námitku porušení svého práva na spravedlivý proces nedodržením zásady předvídatelnosti rozhodnutí a legitimního očekávání ze strany Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci. Skutkové závěry se ani v opakovaném hlavním líčení nezměnily, avšak jejich právní posouzení v napadeném rozsudku se výrazně lišilo od dvou předchozích zprošťujících rozsudků. Poslední rozsudek soudu prvního stupně podle názoru obviněného obsahuje závěry učiněné pod „procesním nátlakem odvolacího soudu“, který právě tento soud přinutil uznat obviněného vinným skutkem pod bodem I.1. obžaloby. Na podporu své argumentace obviněný obsáhle citoval jak pasáže z odůvodnění druhého a třetího rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci, tak z judikatury Ústavního soudu. 6. Nesprávné právní posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný spatřoval v použité právní kvalifikaci podle § 260 odst. 2 tr. zákoníku, resp. podle § 212 odst. 2 tr. zákoníku, tedy podle druhých základních skutkových podstat obou těchto trestných činů. Za odpovídající považoval obviněný použití prvních základních skutkových podstat trestných činů poškození finančních zájmů Evropské unie a dotačního podvodu s argumentem, podle něhož využitím finančních prostředků z dotace na jiný než stanovený účel došlo pouze k dokonání těchto trestných činů. Současně však obviněný popřel naplnění objektivní i subjektivní stránky trestných činů podle § 260 odst. 2 a § 212 odst. 2 tr. zákoníku s důrazem na to, že nebylo jeho úmyslem použít poskytnuté prostředky v rozporu s účelem dotace. Z dokazování vyplynulo, že v listině nazvané Závěrečné vyhodnocení akce byly uvedeny nepravdivé údaje. I v případě, že by tyto informace skutečně zaznamenal obviněný, neprokazuje to využívání poskytnutých finančních prostředků k účelu, který dotační podmínky nepředpokládají. Obviněný zdůraznil, že v posuzovaném případě nebyly poskytnuté finanční prostředky vůbec využívány, což považoval za významný rozdíl oproti jejich užití k odlišnému než dotačnímu účelu. Na takovou situaci, při níž majetek pořízený z dotace nebyl jakýmkoliv způsobem užíván, tj. nesloužil k žádnému účelu, nelze aplikovat § 260 odst. 2 a § 212 odst. 2 tr. zákoníku. Podotkl také, že majetek obce výrazně zhodnotil, a on sám z předmětného jednání neměl jakýkoli majetkový prospěch. 7. Podle přesvědčení obviněného soudy rovněž nesprávně vyhodnotily vznik a výši škody. Protože veškeré dotačním orgánem poskytnuté finanční prostř