5 Tdo 766/2024 — Nejvyšší soud

5 Tdo 766/2024 citace  Právní věta:Neoprávněným použitím finančních prostředků ve smyslu § 260 odst. 2 tr. zákoníku se rozumí jednání pachatele, v jehož důsledku buď došlo k výdajům z některého z evropských rozpočtů na účel, na který nebyly určeny, anebo byl majetek pořízený z evropského rozpočtu využit jinak, než bylo určeno, a to i pokud byly tento jiný účel či jiné využití obecně prospěšné nebo pachateli nepřinesly přímý majetkový prospěch (takové okolnosti soud případně zohlední ve výroku o trestu). Neoprávněné použití může být dovozeno i v situaci, v níž není zjištěno, k jakému účelu byly finanční prostředky či za ně pořízený majetek užity, je-li zřejmé, že se tak nestalo k účelu určenému, a rovněž pokud vůbec nebyly využívány. Shodné závěry platí i pro výklad pojmu použití prostředků na jiný než určený účel ve smyslu § 212 odst. 2 tr. zákoníku. Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:30. 10. 2024 Spisová značka:5 Tdo 766/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:5.TDO.766.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dotační podvod Poškození finančních zájmů Evropské unie Dotčené předpisy:§ 212 odst. 2 tr. zákoníku § 260 odst. 2 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:20. 11. 2024 Publikováno ve sbírce pod číslem:57 / 2025 Anotace:Rozsudkem příslušného krajského soudu jako prvostupňovým byl obviněný uznán vinným zločinem poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, 5 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění zákona č. 333/2020 Sb., spáchaným v jednočinném souběhu se zločinem dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, 6 písm. a) tr. zákoníku. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, z jehož podnětu příslušný vrchní soud podle § 258 odst. 1 písm. b), d), e), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek, a to v celé jeho odsuzující části. Současně tento soud rozhodl podle § 259 odst. 3 tr. ř. tak, že obviněného uznal vinným zločinem dotačního podvodu podle § 212 odst. 2, 6 písm. a) tr. zákoníku spáchaným v jednočinném souběhu se zločinem poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 2, 4 písm. c) tr. zákoníku. Proti rozsudku vrchního soudu obviněný podal dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Nejvyšší soud se ve svém rozhodnutí zabýval otázkou, zda neoprávněným použitím finančních prostředků ve smyslu § 260 odst. 2 tr. zákoníku se rozumí jednání pachatele, v jehož důsledku buď došlo k výdajům z některého z evropských rozpočtů na účel, na který nebyly určeny, anebo byl majetek pořízený z evropského rozpočtu využit jinak, než bylo určeno, a to i pokud byly tento jiný účel či jiné využití obecně prospěšné nebo pachateli nepřinesly přímý majetkový prospěch (takové okolnosti soud případně zohlední ve výroku o trestu). Dále zda neoprávněné použití může být dovozeno i v situaci, v níž není zjištěno, k jakému účelu byly finanční prostředky či za ně pořízený majetek užity, je-li zřejmé, že se tak nestalo k účelu určenému, a rovněž pokud vůbec nebyly využívány. Na všechny tyto otázky odpověděl kladně, přičemž též konstatoval, že shodné závěry platí i pro výklad pojmu použití prostředků na jiný než určený účel ve smyslu § 212 odst. 2 tr. zákoníku. Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 766/2024-7808 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 10. 2024 o dovolání, které podal obviněný Leoš Hannig, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 3. 2024, sp. zn. 2 To 81/2023, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 28 T 14/2019, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Leoše Hanniga odmítá. Odůvodnění: I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 3. 10. 2023, sp. zn. 28 T 14/2019, byl obviněný Leoš Hannig uznán vinným zločinem poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, 5 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění zákona č. 333/2020 Sb. (dále jen „tr. zákoník“), spáchaným v jednočinném souběhu se zločinem dotačního podvodu podle § 212 odst. 1, 6 písm. a) tr. zákoníku. Za tyto zločiny a za sbíhající se pokus přečinu poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 21 odst. 1 a § 260 odst. 1 tr. zákoníku a přečin dotačního podvodu podle § 212 odst. 1 tr. zákoníku, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 4. 2. 2021, sp. zn. 28 T 14/2019, který nabyl právní moci dne 16. 4. 2021, mu byl podle § 260 odst. 5 a § 43 odst. 2 tr. zákoníku uložen souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 5 let, pro jehož výkon ho soud podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Dále soud obviněnému uložil podle § 67 odst. 1, § 68 odst. 1, 2, 3, 4, 5 tr. zákoníku peněžitý trest ve výměře 60 denních sazeb po 1 000 Kč, tj. v celkové výši 60 000 Kč. Současně Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci zrušil výrok o trestu z rozsudku téhož soudu ze dne 4. 2. 2021, sp. zn. 28 T 14/2019, včetně všech rozhodnutí obsahově navazujících na zrušený výrok, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Tímtéž rozsudkem byl obviněný zproštěn obžaloby podle § 226 písm. b) tr. ř. pro skutek uvedený v obžalobě pod bodem I.2. 2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, z jehož podnětu Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 26. 3. 2024, sp. zn. 2 To 81/2023, podle § 258 odst. 1 písm. b), d), e), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek, a to v celé jeho odsuzující části. Současně tento soud rozhodl podle § 259 odst. 3 tr. ř. tak, že obviněného Leoše Hanniga uznal vinným zločinem dotačního podvodu podle § 212 odst. 2, 6 písm. a) tr. zákoníku spáchaným v jednočinném souběhu se zločinem poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 2, 4 písm. c) tr. zákoníku. Za uvedenou trestnou činnost odvolací soud obviněnému podle § 212 odst. 6 tr. zákoníku za užití § 43 odst. 1 a § 58 odst. 1 tr. zákoníku uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání 3 let s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v trvání 4 let a zároveň mu uložil podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku peněžitý trest ve výměře 150 denních sazeb po 2 000 Kč, tj. v celkové výši 300 000 Kč. 3. Co se týká popisu skutku, jímž se obviněný obou zločinů dopustil, lze v podrobnostech odkázat na tzv. skutkovou větu citovaného rozsudku odvolacího soudu, jež je všem procesním stranám dobře známa, a není proto třeba znovu opakovat soudy učiněná skutková zjištění. Nejvyšší soud pouze stručně připomene podstatu protiprávního jednání obviněného, která spočívá v tom, že obviněný v postavení starosty obce Vápenná úspěšně požádal o dotaci na realizaci projektu Multifunkční centrum sociálních služeb a fakultativních činností ve Vápenné, v jehož rámci měla být zrekonstruována tzv. Latzelova vila v majetku obce Vápenná, dále mělo být pořízeno vybavení zrekonstruovaného objektu a osobní automobil, a to vše poté mělo sloužit k jedinému účelu, jímž bylo poskytování sociálních služeb a na ně navazujících fakultativních činností určených pro cílovou skupinu – obyvatele sociálně vyloučených romských lokalit/komunit. Naplnění uvedeného účelu poskytnuté dotace však obviněný jako zástupce příjemce dotace nezajistil, o čemž poskytovatele dotace neinformoval, a naopak ho předložením dokumentů obsahujících nepravdivé informace utvrzoval v tom, že požadované sociální služby jsou poskytovány cílové skupině v zrekonstruovaném objektu za využití vybavení a vozidla, to vše pořízené za poskytnuté finanční prostředky. Tím obviněný způsobil celkovou škodu odpovídající výši dotace v částce 10 120 899,26 Kč, z níž 85 % pocházelo z strukturálního fondu Evropského fondu pro regionální rozvoj (8 602 764,37 Kč) a 15 % ze státního rozpočtu České republiky (1 518 134,83 Kč). 4. Nutno předeslat, že soudy obou stupňů rozhodovaly v této trestní věci již potřetí. Co se týká skutku, který je předmětem tohoto dovolacího řízení, obviněný byl obžaloby pro tento skutek nejprve rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 4. 2. 2021, sp. zn. 28 T 14/2019, zproštěn podle § 226 písm. b) tr. ř. V rozsahu zproštění (pro dotčený skutek popsaný v bodě I.1. obžaloby i pro další skutek pod bodem I.2. obžaloby) však Vrchní soud v Olomouci z podnětu odvolání státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ostravě – pobočky v Olomouci podaného v neprospěch obviněného usnesením ze dne 9. 12. 2021, sp. zn. 2 To 37/2021, citovaný rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k novému p