5 Tdo 775/2010 — Nejvyšší soud

5 Tdo 775/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g 265b/1h 265b/1e 265b/1e 265b/1g 265b/1h 265b/1e 265b/1g 265b/1h Datum rozhodnutí:19. 10. 2010 Spisová značka:5 Tdo 775/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:5.TDO.775.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Dotčené předpisy:§ 255 odst. 1, 3 tr. zák. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:29. 12. 2010 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí II.ÚS 467/11JUDr. Jiří Nykodýmodmítnuto07.27.2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 775/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. října 2010 o dovoláních, která podali obvinění P. Z., J. H. a T. L., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 9. 2009, sp. zn. 6 To 411/2009, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 1 T 189/2005, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných P. Z., J. H. a T. L. o d m í t a j í . O d ů v o d n ě n í Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 26. 11. 2008, sp. zn. 1 T 189/2005, byli obvinění P. Z., J. H. a T. L. uznáni vinnými trestnými činy porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, 3 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, účinného do 31. 12. 2009, ve znění zákona č. 253/1997 Sb. (dále jen „tr. zák.“), a zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 125 odst. 1, 3 tr. zák. [body 1) a 2) výroku o vině], které spáchali ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 tr. zák. Obviněný P. Z. byl dále pod bodem 3) výroku o vině uznán vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst. 1 tr. zák. Za uvedenou trestnou činnost byl obviněný P. Z. podle § 255 odst. 3 tr. zák. a § 35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků, pro jehož výkon jej soud zařadil podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Obviněným J. H. a T. L. byl podle § 255 odst. 3 tr. zák. a § 35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody, a to v trvání pěti roků obviněnému J. H. a v trvání čtyř roků obviněnému T. L. Výkon trestů odnětí svobody byl těmto obviněným podmíněně odložen podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. na zkušební dobu v trvání pěti roků u obviněného J. H. a čtyř roků u obviněného T. L. Dále okresní soud každému z obviněných uložil podle § 53 odst. 1 tr. zák. peněžitý trest, a to obviněnému P. Z. ve výměře 100.000,- Kč, obviněným J. H. a T. L. ve výměře 50.000,- Kč. Pro případ, že by obvinění peněžité tresty ve stanovené lhůtě nevykonali, uložil soud podle § 54 odst. 3 tr. zák. náhradní tresty odnětí svobody, a to obviněnému P. Z. v trvání jednoho roku a obviněným J. H. a T. L. v trvání šesti měsíců. Zároveň okresní soud podle § 226 písm. c) tr. ř. zprostil obviněné V. M. a A. T. obžaloby státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Bruntále. Krajský soud v Ostravě rozhodl o odvoláních obviněných P. Z., T. L. a státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Bruntále proti výše citovanému rozsudku tak, že nejprve v neveřejném zasedání usnesením sp. zn. 6 To 181/2009 ze dne 1. 6. 2009 podle § 257 odst. 1 písm. a) tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a věc předložil Vrchnímu soudu v Olomouci k rozhodnutí o příslušnosti soudu. Poté, co vrchní soud svým usnesením ze dne 15. 6. 2009, sp. zn. 1 Ntd 17/2009, rozhodl, že příslušným k projednání předmětné trestní věci je Okresní soud v Bruntále, pokračoval Krajský soud v Ostravě v odvolacím řízení a rozhodl rozsudkem ze dne 29. 9. 2009, sp. zn. 6 To 411/2009. Na základě svého předcházejícího rozhodnutí o zrušení rozsudku soudu prvního stupně učinil krajský nové rozhodnutí podle § 259 odst. 3 tr. ř. a § 261 tr. ř., uznal obviněné P. Z., J. H. a T. L. vinnými trestným činem porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, 3 tr. zák. ve znění zákona č. 253/1997 Sb., jehož se dopustili v podstatě tím, že jako členové představenstva Prvního spořitelního družstva navýšili ve čtyřech dceřiných společnostech jejich základní jmění celkem o 48.750.000,- Kč, čímž nedodrželi výši povinné rezervy volných finančních prostředků pro uspokojení žadatelů o okamžité výplaty podle § 11 zákona č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrních družstvech a některých opatřeních s tím souvisejících a o doplnění zákona České národní rady č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, a porušili povinnost spravovat svěřený majetek s náležitou péčí ve smyslu §§ 260, 66 odst. 2 a 567 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, a způsobili družstvu, které nakonec skončilo v konkursu, škodu ve výši nejméně 48.750.000,- Kč. Krajský soud obviněným za tento trestný čin uložil podle § 255 odst. 3 tr. zák. tresty odnětí svobody, a to obviněnému P. Z. v trvání čtyř roků, obviněným J. H. a T. L. v trvání tři a půl roku, pro jejichž výkon obviněné zařadil podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Podle § 53 odst. 1 tr. zák. uložil krajský soud každému z obviněných peněžitý trest ve výměře 50.000,- Kč a pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě zaplacen, stanovil každému z obviněných náhradní trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců. Pod body II. a III. citovaného rozsudku odvolací soud vrátil věc soudu prvního stupně podle § 259 odst. 1 tr. ř. k dalšímu řízení, a to jednak z podnětu odvolání obviněných P. Z. a T. L. v rozsahu odsuzující části v bodech 2) a 3) výroku o vině rozsudku okresního soudu a dále z podnětu odvolání státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Bruntále v rozsahu zprošťující části ohledně obviněných V. M. a A. T. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 9. 2009, sp. zn. 6 To 411/2009, napadli obvinění P. Z., J. H. a T. L. dovoláními podanými prostřednictvím svých obhájců ve lhůtě uvedené v § 265e odst. 1 tr. ř. z důvodů uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 písm. e), g), h) a l) tr. ř., tedy, že proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona nebylo přípustné, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, že obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným, a že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Obviněný P. Z., který podal mimořádný opravný prostředek prostřednictvím advokáta JUDr. Miroslava Valy, napadl rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 9. 2009, sp. zn. 6 To 411/2009, z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení § 265b odst. 1 písm. e), g), h), l) tr. ř. Poslední ze jmenovaných důvodů uplatnil v jeho druhé alternativě, tj. proto, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech e) a g). Obviněný P. Z. namítl, že soudy nepřezkoumaly správnost přípravného řízení, což měly povinně učinit i bez návrhu. Vyjmenoval nedostatky, kterými je zatíženo usnesení o zahájení trestního stíhání, v němž chybí popis škodlivého následku, také konkrétní povinnost, kterou měl obviněný porušit, postrádal i vyjádření příčinné souvislosti mezi jednáním a následkem a především okolností charakterizujících subjektivní stránku. Další nesprávnosti shledal obviněný P. Z. v obžalobě, v níž nebyla stanovena škoda v souladu s § 89 odst. 12 tr. zák., neboť za navýšení základního jmění v dceřiných společnostech získalo družstvo protihodnotu ve formě 100 % obchodních podílů, a škodu proto mohl činit maximálně rozdíl mezi 48.750.000,- Kč a cenou obchodních podílů v době a místě činu obvyklou. Uvedené výhrady proti způsobu určení škody uplatnil obviněný P. Z. i vůči napadenému rozsudku odvolacího soudu, který v této otázce v podstatě převzal závěry vyslovené soudem prvního stupně. Soudy tak podle přesvědčení obviněného nezohlednily hodnotu obchodních podílů v dceřiných společnostech, ačkoli důkazy „naznačují“, že stíhaný skutek k žádné škodě nevedl. Poukázal i na rozpory samotného rozsudku krajského soudu, který v odůvodnění konstatoval, že navýšení základního jmění z 22. 1. 1999 ve společnosti Podnikatelský servis, s. r. o., bylo užito k vrácení půjč