Z rozhodnutí: Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 9. 2025 o dovolání, které podal obviněný Vratislav Čekan, trvale bytem Písnické zahrady 429/23, Praha 4, přechodně bytem OREA Hotel Pyramida, Bělohorská 24, Praha 6, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 5. 2025, sp. zn. 7 To 114/2025, jenž rozhodoval jako odvolací soud v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod s…
5 Tdo 798/2025-1025
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 9. 2025 o dovolání, které podal obviněný Vratislav Čekan, trvale bytem Písnické zahrady 429/23, Praha 4, přechodně bytem OREA Hotel Pyramida, Bělohorská 24, Praha 6, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 5. 2025, sp. zn. 7 To 114/2025, jenž rozhodoval jako odvolací soud v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 39 T 90/2024, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Vratislava Čekana odmítá.
Odůvodnění:I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 13. 2. 2025, sp. zn. 39 T 90/2024, byl obviněný Vratislav Čekan uznán vinným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce jen „tr. zákoníku“). Za tento trestný čin a též za zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 12. 10. 2023, sp. zn. 2 T 114/2023, mu byl podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku a § 43 odst. 2 tr. zákoníku uložen souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 5 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou, a to za současného zrušení výroku o trestu z uvedeného rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 12. 10. 2023, sp. zn. 2 T 114/2023, jakož i všech dalších rozhodnutí na tento výrok obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo obviněnému uloženo uhradit poškozeným uvedeným v rozsudku způsobenou škodu, podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená obchodní společnost N. D., s. r. o., se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Uvedené trestné činnosti se obviněný dopustil podle zjištění soudu prvního stupně zjednodušeně uvedeno celkem 19 podrobně popsanými dílčími útoky v období od 30. 12. 2019 do 4. 2. 2022, jimiž celkem sedmi poškozeným vylákáním peněz a dalšího plnění (v podobě stravy a pití) způsobil celkovou škodu ve výši 5 835 659,10 Kč. Obviněný s legendou vlastního úspěšného obchodního působení nabízel poškozeným vysokou míru zhodnocení s krátkodobým návratem (v řádu dnů až týdnů) jemu poskytnutých finančních prostředků na dokončení rozpracovaných obchodů (zejména s ropnými produkty a zlatem), které měly být podle jeho ujišťování jistě obratem uzavřeny. Takto vylákával během více než 1 roku vedle občerstvení v restauraci především finanční prostředky, které poškození zasílali na dva bankovní účty jím ovládané obchodní společnosti Galindera, a. s., IČ: 07469276 (dále jen „Galindera“), s očekáváním odměny za poskytnutá plnění. Obviněný tak činil, ačkoliv věděl, že nedodá sjednané služby, nebude moci zaplatit poskytnuté občerstvení a nebude moci ani zhodnotit, popřípadě alespoň vrátit, poskytnuté finanční prostředky ve slíbených termínech, protože neměl zajištěné očekávané příjmy a ani jiný zdroj příjmů, tvrzené obchody nebyly ani rozjednané, případně s ohledem na fázi jednání a konkrétní okolnosti bylo jejich uzavření krajně nejisté, ač klienty utvrzoval o opaku. Obchodní společnost Galindera ani fakticky neprováděla obchodní činnost. Současně bylo proti němu od roku 2015 vedeno postupně celkem 6 exekucí, přičemž existenci těchto exekucí poškozeným zamlčel. Poškozené přesto za účelem vzbuzení dojmu brzkého dodání sjednaných služeb, zaplacení občerstvení a vrácení poskytnutých finančních prostředků utvrzoval sliby, popřípadě zasíláním různých dokumentů a fotografií finanční hotovosti.
3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 21. 5. 2025, sp. zn. 7 To 114/2025, tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl.
II. Dovolání obviněného
4. Proti uvedenému usnesení soudu druhého stupně podal obviněný Vratislav Čekan prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
5. Dovolatel po rekapitulaci dosavadního trestního řízení zpochybnil závěry odvolacího soudu, že byla naplněna subjektivní stránka zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku. Namítl, že se nespoléhal na nejisté budoucí události, v minulosti byl úspěšným podnikatelem, s obdobným typem obchodů měl zkušenosti a v jejich úspěch věřil. Mohl tedy jednat nejvýše z nedbalosti. Existenci nepřímého úmyslu odsouzeného vylučovala mimo jiné jeho aktivita při obchodu s iráckými dináry v boxech ve Švýcarsku. Obviněný se až při převzetí a otevření boxů dozvěděl, že byl sám podveden, když se v boxu finanční prostředky nenacházely.
6. Dále se obviněný vyjádřil k vyjednávání za obchodní společnost Newtech Industrial Group Pty Ltd. Obchod sice nebyl realizován a nárok na provizi mu nevznikl, mohl se však důvodně domnívat, že dostane provizi v řádu desítek milionů euro, jak vyplynulo z potvrzení ředitele společnosti Dirka Bochmanna. Vyjednávání ohledně tohoto obchodu probíhalo od května 2021, kdy si domluvil otevřený zákaznický účet u poškozeného M. K. Domníval se, že půjde o úspěšný obchod a on svoji útratu poškozenému uhradí. V lednu 2022 se sice dozvěděl, že obchod zřejmě nebude uzavřen, tehdy ale zase jednal o obchodu s uměním se svědkem J. H., v jehož úspěšnost také důvěřoval. Přicházelo do úvahy tedy zavinění ve formě vědomé nedbalosti i ve formě nepřímého úmyslu, soudy měly vycházet z principu presumpce neviny a z něj plynoucí zásady in dubio pro reo.
7. Poškozený T. J. nemohl být podle obviněného uveden v omyl ohledně částek 40 000 Kč a 60 000 Kč, neboť poškozený mu je poskytl s plným vědomím o nemajetnosti obviněného a dobrovolně, nikoliv v omylu. Obviněný dále rozporoval míru opatrnosti poškozených a zopakoval své přesvědčení o absenci minimální míry opatrnosti poškozených. Tento fakt podle něj vylučuje trestněprávní odpovědnost a ukazuje na ryze soukromoprávní vztahy mezi ním a poškozenými. Lhostejnost poškozených byla klíčová pro vznik následku, nikoli jeho jednání, jímž měl poškozené uvádět v omyl. Odmítl závěr odvolacího soudu, že pasivita poškozeného T. J. vůči způsobu nakládání s investicí a jejímu navrácení neměla žádný vliv na trestní odpovědnost obviněného. Ani poškozený J. F. nejednal s minimální obezřetností. Poškozenému M. K. sice za pohostinské služby neplatil, nicméně poškozený mu zároveň sám předal finanční částku, a to bez vědomí své manželky, za což se tento poškozený styděl. Toto zjištění též výrazně oslabuje důvěryhodnost jeho tvrzení o očekávání vrácení peněz. Ani on sám si totiž nebyl jistý právní nebo faktickou povahou poskytnutých prostředků, natož pak jejich návratností.
8. Obviněný dále brojil proti rozsahu provedeného dokazování. Řízení před soudy nižších stupňů vytkl vadu opomenutých důkazů založenou tím, že soudy podle něj bezdůvodně neprovedly jím navržené důkazy, zejména výslech svědka JUDr. Jana Kočího, kterým měl být prokázán obsah dohody mezi obviněným a poškozeným M. K. Uvedený svědek byl jedinou další osobou osobně přítomnou sjednávání dohody mezi ním a poškozeným M. K., která se týkala stravování zdarma. Došlo tak k porušení jeho práva na obhajobu a spravedlivý proces.
9. Ze všech uvedených důvodů proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil obě rozhodnutí soudů nižších stupňů a aby věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
III. Vyjádření k dovolání obviněného
10. Podané dovolání obviněného bylo zasláno k vyjádření nejvyšší státní zástupkyni, která se k němu vyjádřila prostřednictvím státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Státní zástupce shrnul dovolací námitky obviněného, které podle něj představovaly převážně jen opakování argumentace obviněným uplatněnou v řízení před soudem prvního stupně a posléze i v odvolacím řízení. Soudy nižších stupňů se s těmito námitkami náležitě a přesvědčivě vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutích, a proto státní zástupce odkázal na jejich logickou, přesvědčivou a ucelenou argumentaci.
11. Státní zástupce nesouhlasil, že by byly opodstatněné námitky obviněným podřazené pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Státní zástupce neshledal, že by v řízení před soudy nižších stupňů došlo k vadám důkazního řízení, jak je namítal obviněný, naopak dokazování provedené před soudem prvního stupně bylo úplné a bezvadné, byly provedeny všechny důkazy klíčové pro ustálení skutkového stavu v míře potřebné pro rozhodnutí. Rozsah dokazování není určován přáními a požadavky obviněného či státního zástupce, soud není povinen provést každý důkaz, který některá ze stran trestního řízení navrhla. Soudy nižších stupňů se s návrhy obviněného též vypořádaly, návrhy na doplnění dokazování byly jako nadbytečné zamítnuty. Rozhodnutí soudů nižších stupňů netrpí ani vadami zjevného rozporu skutkových zjištění určujících pro naplnění znaků trestného činu s provedenými důkazy.
12. Státní zástupce odmítl také závěr dovolatele, že poškozený T. J. nebyl uveden v omyl