5 Tdo 92/2023 — Nejvyšší soud

5 Tdo 92/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. e) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:19. 4. 2023 Spisová značka:5 Tdo 92/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:5.TDO.92.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Porušení povinnosti v insolvenčním řízení Dotčené předpisy:§ 225 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:18. 7. 2023 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí II.ÚS 1984/23 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 92/2023-2190 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 4. 2023 o dovolání, které podal obviněný M. H., nar. XY, trvale bytem XY, adresa pro doručování XY, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 9. 2022, sp. zn. 11 To 176/2022, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 3 T 73/2019, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. H. odmítá. Odůvodnění:I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 8. 2. 2022, sp. zn. 3 T 73/2019, byl obviněný M. H. uznán vinným přečinem porušení povinnosti v insolvenčním řízení podle § 225 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce jen „tr. zákoník“), za který mu byl podle § 225 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. Poškozenou obchodní společnost Insolvenční správci, v. o. s., IČ: 22800085, soud podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázal s jejím nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 8. 9. 2022, sp. zn. 11 To 176/2022, zamítl podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné. 3. Uvedené trestné činnosti se podle zjištění okresního soudu obviněný dopustil ve stručnosti tím, že v postavení statutárního orgánu jako předseda představenstva obchodní společnosti N. I., IČ: XY, poté, co Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 26. 2. 2016, č. j. KSHK 41 INS 25787/2015-A-26, rozhodl o úpadku uvedené obchodní společnosti, nereagoval na doručené výzvy insolvenčního správce Insolvenční správci, v. o. s., ze dnů 27. 2. 2016, 31. 3. 2016, 20. 5. 2016, 14. 10. 2016, 1. 12. 2016, 8. 12. 2016, 21. 1. 2017 a 2. 2. 2017, které jsou blíže specifikovány v tzv. skutkové větě a jež obsahovaly mimo jiné i poučení o trestněprávních následcích jejich neuposlechnutí, a to ani po opakovaném upozornění Krajským soudem v Hradci Králové dne 11. 1. 2017. Tentýž soud v Hradci Králové usnesením ze dne 8. 2. 2017, č. j. KSHK 41 INS 25787/2015-B-74, uložil dlužníkovi N. I., do 7 dní od doručení tohoto usnesení protokolárně předat insolvenčnímu správci účetní a jiné doklady s položkovým členěním identifikujícím jednotlivé předávané listiny, což obviněný v požadovaném rozsahu rovněž neučinil, pouze dne 7. 6. 2016 prostřednictvím elektronické pošty zaslal rozvahu v plném rozsahu, seznam závazků a majetku, rozvahu k 31. 12. 2015, přílohu k účetní závěrce za rok 2015, předvahu a sjetinu inventur, hlavní knihu a daňové přiznání, to vše jen za rok 2015, aniž by současně doložil požadovanou smluvní či jinou dokumentaci, na jejímž základě by bylo možné přezkoumat zápisy o závazcích a pohledávkách dlužníka. Obviněný dále nepředal ani kompletní účetní a daňové doklady dlužníka, personální a mzdovou agendu a úplné seznamy majetku dlužníka a nesdělil místo, kde se nachází. Doklady předložené obviněným představovaly nepodložené, prosté a neucelené seznamy, z nichž insolvenční správce nemohl dovodit skutečný hospodářský stav dlužníka, umístění majetku dlužníka ani skutečnosti významné pro uplatnění práv případných věřitelů, čímž tedy mohlo dojít ke zkrácení práv případných věřitelů z důvodu nedohledání majetku dlužníka, k nemožnosti prověřování úkonů dlužníka před zahájením insolvenčního řízení a k nemožnosti vymáhání případných pohledávek a ověření jejich existence. Takto obviněný v rozporu s § 210 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „IZ“), neposkytl insolvenčnímu správci všestrannou součinnost ke zjištění majetku dlužníka, a tedy k řádnému řešení úpadku N. I. tak, aby došlo k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným úpadkem dlužníka a k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení jeho věřitelů, což učinil přesto, že si byl vědom nezbytnosti poskytnutí součinnosti k plnění úkolů insolvenčního správce a též skutečnosti, že ke dni 26. 2. 2017 končí lhůta podle § 239 odst. 3 IZ pro odporovatelnost právních úkonů dlužníka. II. Dovolání obviněného a vyjádření k němu 4. Proti uvedenému usnesení soudu druhého stupně podal obviněný M. H. prostřednictvím svého obhájce dovolání, které formálně opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to v jeho první alternativě, dále též důvody pod písm. h) a e) téhož ustanovení, tedy že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku i na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení a že proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoli podle zákona nebylo přípustné. 5. Obviněný nejprve citoval pasáž z odůvodnění usnesení odvolacího soudu, v níž tento soud shledal právní posouzení skutku odpovídající provedenému dokazování, s čímž však obviněný nesouhlasil. Podle jeho názoru naopak zjištěný skutkový stav neodpovídá naplnění objektivní ani subjektivní stránky přečinu porušení povinnosti v insolvenčním řízení. Zdůraznil, že svým jednáním nemařil výkon funkce insolvenčního správce a nemohl ani ohrozit účel insolvenčního řízení. Podrobněji dále uvedl, že znak skutkové podstaty podle § 225 tr. zákoníku spočívající v „maření“ výkonu funkce insolvenčního správce vyžaduje aktivní chování, kdežto jemu je za vinu kladena nečinnost, která by teoreticky odpovídala znaku „hrubého ztěžování“. Přesto však prokázané skutečnosti vypovídají o součinnosti obviněného s insolvenčním správcem. Není totiž pochyb, že ve dnech 21. 1. 2017 a 7. 2. 2017 byl připraven předat požadované účetní dokumentace, k čemuž nedošlo z důvodu stojícího na straně insolvenčního správce. Ten vyžadoval po obviněném vytvoření položkového seznamu předávaných dokumentů, což obviněný považuje za nedůvodný požadavek, přesto však byl ochoten na místě insolvenčnímu správci vyhovět, ale ten předávání sám po asi 60 minutách ukončil. Trestní odpovědnost za přečin podle § 225 tr. zákoníku podle názoru obviněného nedopadá na vadnou formu předávacích protokolů, nýbrž na jednání znemožňující či bránící insolvenčnímu správci zjistit pravdivý obraz o hospodářské situaci dlužníka. Tímto způsobem ale obviněný nejednal, neboť potřebné dokumenty pro předání insolvenčnímu správci připravil. Insolvenční správce tedy měl možnost zjistit hospodářský stav dlužníka, třebaže na druhé schůzce obviněný nebyl osobně přítomen a účetní dokumentaci měla za něj předat jiná osoba. 6. Dále obviněný soudům obou stupňů vytkl, že se opomenuly zabývat znaleckým posudkem č. 636/21, který v trestním řízení předložil k důkazu a z něhož vyplývá, že informace o hospodaření dlužníka předané obviněným insolvenčnímu správci prostřednictvím elektronické pošty (e-mail ze dne 7. 6. 2016) podávají pravdivý, úplný a skutečný obraz o hospodaření dlužníka. Také se ohradil proti obecnému vyjádření znaku „ohrožení účelu insolvenčního řízení“, který by správně měl být v popisu skutku charakterizován konkrétními okolnostmi, aby bylo patrno, v jakém konkrétním směru bylo ohroženo naplnění účelu insolvenčního řízení. Dovolatel rovněž odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2015, sp. zn. 5 Tdo 313/2015, v němž je vysloven právní názor, podle něhož, pokud není v insolvenčním řízení zjištěna existence nějakého dlužníkova majetku použitelného k uspokojení jeho věřitelů, nemůže dojít k ohrožení účelu insolvenčního řízení ve smyslu ustanovení § 225 tr. zákoníku. O stejný případ jde v jeho trestní věci, neboť kromě soudně zažalovaných pohledávek, jež insolvenční správce považuje za nedobytné, nebyl žádný další majetek zjištěn. 7. Své trestní stíhání obviněný považoval za nezákonné, správně mělo být zastaveno, což obviněný opřel o přímou aplikaci čl. 4 odst. 1 Protokolu č. 7 k Evropské úmluvě o lidských právech. Skutek, za který byl v tomto trestním řízení odsouzen, je totiž totožný se skutkem, za kt