5 Tdo 921/2025 — Nejvyšší soud

5 Tdo 921/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:6. 11. 2025 Spisová značka:5 Tdo 921/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:5.TDO.921.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Loupež Dotčené předpisy:§ 173 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:E Zveřejněno na webu:26. 11. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 921/2025-461 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. 11. 2025 o dovolání, které podal obviněný F. M. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 12. 2024, sp. zn. 6 To 178/2024, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 2 T 71/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění:I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 15. 2. 2024, sp. zn. 2 T 71/2023, byl obviněný F. M. uznán vinným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), který spáchal ve spolupachatelství se spoluobviněným E. K. Za tento zločin a za sbíhající se zločin loupeže podle téhož ustanovení, za který byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Děčíně ze dne 6. 9. 2023, sp. zn. 30 T 84/2023, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 11. 2023, sp. zn. 5 To 417/2023, byl obviněnému podle § 173 odst. 1 a § 43 odst. 2 tr. zákoníku uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti a půl roku, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Současně Okresní soud v Děčíně zrušil výrok o trestu, který byl obviněnému uložen výše citovanými rozsudky označených soudů včetně obsahově navazujících rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Jak bylo již naznačeno, stejným rozsudkem bylo rozhodnuto též o vině a trestu spoluobviněného E. K. 2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali odvolání oba spoluobvinění a Krajský soud v Ústí nad Labem o nich rozhodl usnesením ze dne 4. 12. 2024, sp. zn. 6 To 178/2024, tak, že obě zamítl jako nedůvodná podle § 256 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. ř.“). 3. Skutek, jímž byli oba obvinění uznáni vinnými spočíval stručně vyjádřeno v tom, že dne 28. 10. 2022 kolem 15. hodiny, v XY, se nejprve oba připojili k poškozenému J. B., který odcházel z parku směrem ke svému bydlišti, opakovaně požadovali, aby jim dal “trávu“ nebo drobné peníze, poškozený je vyzýval, aby jej nechali na pokoji, poté se rozhodl přivolat policii, na což obvinění reagovali požadavkem, aby jim vydal svůj mobilní telefon nebo peněženku, jinak si je vezmou sami, vyhrožovali, že jej rozkopou, obviněný E. K. se jej snažil udeřit pěstí, poškozený se vyhnul a použil proti oběma pepřový sprej, na což mu obvinění začali vulgárně nadávat, obviněný E. K. zvedl dřevěnou laťku, pronásledoval poškozeného s křikem, že ho s ní zabije, avšak poškozenému se podařilo utéct. II. Dovolání obviněného a vyjádření státního zástupce 4. Oprávnění napadnout rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním jako mimořádným opravným prostředkem využil pouze obviněný F. M. a učinil tak prostřednictvím svého obhájce. V úvodu dovolání označil dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a m) tr. ř. s tím, že slovně citoval první variantu důvodu pod písm. g), tedy že skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Poněkud nekonzistentně pak obviněný namítl i „extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy, skutkovými zjištěními a jejich následným právním posouzením“. 5. V další části dovolání obviněný formuloval své výhrady proti odsouzení tak, že jde o pokračování jeho dosavadní obrany v průběhu trestního řízení. Podle jeho přesvědčení soudy neměly oporu v provedených důkazech pro vyslovení viny, kterou on sám od samého počátku popřel. Poukázal na osamocenou výpověď poškozeného o průběhu jejich setkání v rozhodný den, která je v rozporu se shodnými výpověďmi jeho i spoluobviněného E. K. a svědkyně J. S. Obviněný vyslovil nesouhlas se závěry soudů obou stupňů, odvolacímu soudu vytkl, že nedostál své přezkumné povinnosti na podkladě jeho odvolacích námitek. Dovolával se též „porušení svých základních práv a svobod ve smyslu dotčení základních požadavků spravedlivého procesu“. Závěrem svého stručného podání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud vyhověl jeho dovolání a zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů v části týkající se jeho osoby a zprostil jej obžaloby. 6. K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který neshledal obviněným vytýkaný rozpor mezi skutkovým zjištěním soudů a obsahem provedeného dokazování. Jeho námitky podle státního zástupce představují běžnou polemiku se způsobem hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Soud prvního stupně si byl zjevně vědom důkazní situace, ve které proti sobě stály různé varianty průběhu skutkového děje, proto postupoval velmi obezřetně k výpovědi poškozeného, což vyplývá zejména z bodů 24. a 25. odsuzujícího rozsudku. V této souvislosti bylo podle státního zástupce především významné, že tvrzení poškozeného korespondovalo s výpověďmi dalších dvou svědků, z nichž jeden telefonicky oznámil probíhající konflikt mezi poškozeným a oběma spoluobviněnými policejnímu orgánu. Státní zástupce považoval za významné i vzájemné odlišnosti mezi výpověďmi obou obviněných a svědkyně J. S., přítelkyně obviněného E. K. Vyhodnocení důkazů soudem prvního stupně proto označil státní zástupce za správné a logické. 7. Vzhledem k tomu, že námitky obviněného nelze podřadit pod jím uplatněné dovolací důvody, ani pod žádný jiný z dovolacích důvodů, státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání odmítl dovolání obviněného podle § 265b odst. 1 písm. b) tr. ř. III. Posouzení důvodnosti dovolánía) Obecná východiska 8. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že pro konání dovolacího řízení jsou splněny všechny formální podmínky, poté se zabýval otázkou povahy vznesených námitek ve vztahu k uplatněným dovolacím důvodům. Přitom dospěl k závěru, že obsah konkrétních výhrad obviněného neodpovídá žádné vadě, k jejíž nápravě jsou určeny všechny taxativně vyjmenované dovolací důvody v § 265b odst. 1 písm. a) až m) tr. ř., resp. v § 265b odst. 2 tr. ř., tudíž ani důvody označené obviněným. 9. V první řadě považuje Nejvyšší soud za potřebné připomenout některé otázky související s charakterem dovolacího řízení. Dovolání představuje mimořádný opravný prostředek, který směřuje proti již pravomocnému soudnímu rozhodnutí. Nelze je proto uplatnit v takové šíři, jako řádný opravný prostředek, nýbrž jen z některého z taxativně vymezených důvodů stanovených v § 265b tr. ř. Konkrétní námitky dovolatele přitom vždy musí obsahově odpovídat takovému dovolacímu důvodu. V rámci dovolacího řízení proto nelze akceptovat pouhé formální označení určitého důvodu dovolání, aniž by mu bylo možné podřadit vytýkaná pochybení. Teprve poté, co Nejvyšší soud posoudí předložené dovolací námitky jako obsahově odpovídající označenému dovolacímu důvodu, zkoumá, zda jim lze přiznat opodstatnění. 10. Obviněný označil dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a m) tr. ř. První z uplatněných dovolacích důvodů spočívá v tom, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Obviněný sice konkrétně necitoval některou z uvedených alternativ, nicméně jeho slovní vyjádření odpovídá první z nich. 11. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. lze úspěšně uplatnit v případech, v nichž bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Obviněný zjevně uplatnil druhou alternativu tohoto dovolacího důvodu ve spojení s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že odvolací soud nenapravil vadu odvoláním napadeného rozsudku, zamítl jeho řádný opravný prostředek, přestože rozsudek soudu prvního stupně byl zatížen vadou, k jejíž nápravě je určen právě prvně označený dovolací důvod. 12. Nejvyšší soud se jen stručně vyjádří