5 Tdo 922/2025 — Nejvyšší soud

5 Tdo 922/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:19. 11. 2025 Spisová značka:5 Tdo 922/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:5.TDO.922.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Dotační podvod Dotčené předpisy:§ 212 odst. 1,5 písm. c) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:23. 1. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 922/2025-1509 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 11. 2025 o dovoláních, která podali obvinění 1. I. F. a 2. J. B. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 7. 2024, sp. zn. 8 To 68/2024, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 25 T 14/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání obviněné I. F. odmítá. Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. B. odmítá. Odůvodnění:I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 10. 7. 2023, sp. zn. 25 T 14/2023, byli obvinění I. F. a J. B. uznáni vinnými pomocí ke zločinu dotačního podvodu podle § 24 odst. 1 písm. c), § 212 odst. 1, odst. 5 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce jen „tr. zákoník“). Za to byl obviněné I. F. podle § 212 odst. 5 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání 2 let, jehož výkon byl podmíněně odložen podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku na zkušební dobu v trvání 3 let. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku jí byl také uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu, člena statutárního orgánu a prokuristy obchodních společností a družstev na dobu 4 let. Obviněnému J. B. byl podle § 212 odst. 5 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání 2 let, jehož výkon byl podmíněně odložen podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku na zkušební dobu v trvání 2 let a 6 měsíců. Tímto rozsudkem byli odsouzeni i další spoluobvinění L. K. a J. M., kterým soud prvního stupně uložil podle § 228 odst. 1 tr. ř. povinnost k náhradě škody poškozené České republice – Úřadu práce České republiky, Krajské pobočky pro hlavní město Prahu, se sídlem Domažlická 1139/11, Praha 3 (dále též ve zkratce jen „Úřad práce“). 2. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali všichni výše uvedení obvinění a státní zástupce v jejich neprospěch odvolání, o nichž rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. 7. 2024, sp. zn. 8 To 68/2024. Odvolací soud podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil toliko ve výroku o náhradě škody. Sám zároveň podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl následovně. Pod bodem I. odvolací soud uložil všem obviněným (L. K., J. M., I. F. a J. B.) uhradit společně a nerozdílně poškozené České republice – Úřadu práce na náhradu škody částku 2 936 173 Kč. Pod bodem II. dále odvolací soud konstatoval, že jinak zůstal napadený rozsudek soudu prvního stupně nezměněn. Konečně pod bodem III. odvolací soud podle § 256 tr. ř. zamítl odvolání obviněných I. F. a J. B. 3. Stranám jsou oba uvedené rozsudky dobře známy, není proto třeba zevrubně reprodukovat popis skutku, postačí jen zcela stručně vylíčit podstatu skutkového děje a ve zbytku odkázat na rozsudek soudu prvního stupně. Obvinění byli shledáni vinnými z účasti na dotačním podvodu na úkor České republiky – Úřadu práce, jehož se dopustili v letech 2012 až 2013 celkem pěti podrobně popsanými útoky, spočívajícími ve vylákání příspěvků na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením, určených na částečnou úhradu skutečně vynaložených nákladů na mzdy takových zaměstnanců, ačkoliv pro jejich proplacení v deklarované výši nebyly dány zákonné důvody, které byly jen předstírány. Po předchozí vzájemné dohodě s již odsouzenou L. K. se stali obvinění J. M. a I. F. jednateli a společníky obchodní společnosti A. C., s. r. o., IČ: XY (dále jen „A. C.“), kterou reálně řídila obviněná L. K., jež k tomu využívala uvedených obviněných jako tzv. bílých koní (ovšem vědomě do trestné činnosti zapojených). Obviněná I. F. spolu s J. B. kromě toho přispěla k úspěšnému vylákání peněz od Úřadu práce i tím, že ještě před podáním první žádosti o příspěvek účelově založili celkem 40 bankovních účtů na svá jména, aby na ně mohly být obviněnými I. F. a L. K. z účtu obchodní společnosti A. C. rozesílány částky, které se měly jevit jako výplaty určené pro zaměstnance společnosti a které měly vzbudit zdání řádného vyplácení mezd zaměstnancům se zdravotním postižením na jejich bankovní účty, ovšem k těmto účtům uvedení zaměstnanci neměli přístupové údaje, reálně penězi nadále disponovali obvinění, kteří je vybírali a užívali pro svou potřebu (a to buď přímo sama L. K., popř. v součinnosti s obviněnými I. F. a J. B.). V žádostech o příspěvky na zaměstnávání osob se zdravotním postižením pak byly deklarovány údaje o jejich mzdách, které vůbec neodpovídaly realitě. Takto obvinění za vzájemné vědomé spolupráce podvodně vylákali na úkor České republiky – Úřadu práce částku ve výši 2 936 173 Kč. II. Dovolání obviněných I. F. a J. B. 4. Proti uvedenému rozsudku odvolacího soudu podali prostřednictvím svého obhájce oba obvinění téměř totožná dovolání. Oba obvinění opřeli svá dovolání o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., neboť rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou podle nich ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů a napadené rozhodnutí podle nich spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. 5. Obvinění nejprve zrekapitulovali průběh dosavadního trestního řízení a vyjádřili svůj nesouhlas s hodnocením důkazů soudy nižších stupňů. Podle jejich názoru skutek popsaný ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně nevykazuje znaky pomoci ke zločinu dotačního podvodu, jímž byli uznáni vinnými. Oba obvinění popírali, že by sami podávali žádosti o dotace (ač šlo o příspěvek – pozn. Nejvyššího soudu), že by zamlčovali nějaké skutečnosti nebo že by komukoliv pomáhali. Obviněný J. B. vytkl, že nemohl ovlivnit, co bylo v žádosti uvedeno, žádné skutečnosti nezamlčel a nebyl osobou oprávněnou jednat za obchodní společnost a o její činnosti neměl téměř žádné informace. Proto nespáchal žádný trestný čin, neboť o chodu obchodní společnosti nebo získávání dotací nic nevěděl, naopak měl pouze vědomost o tom, že se mzdy zaměstnancům vyplácely. Důkazy neprokazovaly, že by měl vědomost o tom, že se děje v této obchodní společnosti cokoli nepatřičného. V rozhodné době byl pouze zaměstnancem (řidičem) a po určitou dobu také životním partnerem obviněné I. F. 6. Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obvinění podřadili námitky týkající se solidární odpovědnosti obviněných k náhradě škody. Vytkli odvolacímu soudu, že zde nebyla prokázána příčinná souvislost mezi jejich jednáním a vzniklou škodou. Podle obviněných nebyla prokázána subjektivní stránka a nebyl prokázán ani jejich úmysl, resp. záměr získat neoprávněný finanční prospěch na úkor České republiky. V této souvislosti opětovně namítli, že o dotaci nežádali, neznali její podmínky a nevěděli, kam tyto dotace směřují. Oba obvinění popřeli, že by jednali podvodným způsobem. Podle jejich názoru nemohl být naplněn ani znak organizované skupiny, protože zde neprobíhala žádná dělba činností, sami nikoho neinstruovali, aby byly uváděny nepravdivé informace. Namítli, že na založení bankovních účtů nebylo nic nelegálního, jednali na pokyn již odsouzené L. K., a i kdyby tomu tak bylo, mohlo by se jednat např. o zpronevěru. Podle obviněného J. B. přitom založení bankovních účtů nemělo nic společného s dotacemi. Oba obvinění poukázali na to, že v řízení nebylo prokázáno, že by si ponechali jakékoliv peněžní prostředky. Nebyli ani u jednání, při kterých by se plánovalo cokoli nelegálního. Ke zrušení bankovních účtů uvedli, že je zrušili, jakmile získali pochybnosti ohledně fungování obchodní společnosti, a to proto, aby zamezili dalšímu zneužívání účtů. Založením ani zrušením bankovních účtů nemohli nic zakrývat. K založení bankovních účtů navíc došlo až po podání první žádosti. Takové založení účtů ani nemohlo mít vliv na celkově vzniklou škodu, přičemž část finančních prostředků byla vyplacena zaměstnancům jako mzda, tudíž v této části škoda nevznikla. 7. Obviněná I. F. dále namítla, že vůbec nevěděla o krácení mezd zaměstnancům a o nesprávných údajích v žádostech o příspěvek. Sama nic ve společnosti nerozhodovala ani neřešila. Obchodní společnost A. měla relevantní zdroj příjmů z prodeje růženců v Itálii. Dále zdůraznila, že sama přišla o majet