5 Tdo 997/2015 — Nejvyšší soud

5 Tdo 997/2015 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. a) tr.ř. § 265b odst.1 písm. e) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:16. 12. 2015 Spisová značka:5 Tdo 997/2015 ECLI:ECLI:CZ:NS:2015:5.TDO.997.2015.3 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Padělání a pozměnění (pozměňování) peněz Úvěrový podvod Zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění Dotčené předpisy:§ 254 odst. 2 bod 1 tr. zákoník § 21 odst. 1 tr. zákoník § 233 odst. 2 bod 2 tr. zákoník § 238 tr. zákoník § 233 odst. 3 písm. b) tr. zákoník § 250b odst. 1 tr. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:31. 3. 2016 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tdo 997/2015-152 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. prosince 2015 o dovoláních, která podali obviněný V. Š., obviněný Z. V., obviněná A. V., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 10. 2014, sp. zn. 5 To 16/2014, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci pod sp. zn. 28 T 9/2007, t a k t o : Podle § 265k odst. 1 tr. řádu s e v celém rozsahu z r u š u j í rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 10. 2014, sp. zn. 5 To 16/2014, a rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 28 T 9/2007. Podle § 265k odst. 2 tr. řádu s e z r u š u j í také všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. řádu s e Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci p ř i k a z u j e, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 30. 1. 2013, sp. zn. 28 T 9/2007, byl obviněný V. Š. uznán vinným ad 1) přečinem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 2 aliena prvá tr. zákoníku, ad 2) pokusem zločinu padělání a pozměnění peněz podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a § 233 odst. 2 alinea druhá, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku za použití § 238 tr. zákoníku a přečinem úvěrového podvodu podle § 221 odst. 1 tr. zákoníku, ad 3) přečinem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 2 alinea prvá tr. zákoníku, ad 4) trestným činem úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1 tr. zákona. Za uvedené trestné činy byl podle § 233 odst. 3 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let a podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu a člena statutárního orgánu v obchodních společnostech a družstvech s předmětem činnosti koupě zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej, zprostředkovatelská činnost v oblasti výroby, obchodu a služeb, pronájem nebytových prostor, včetně poskytování služeb spojených s pronájmem, jakož i zastupování takových subjektů, jejich statutárních orgánů a členů statutárních orgánů na základě plné moci, a to na dobu pěti let. Obvinění A. V. a Z. V. byli stejným rozsudkem uznáni vinnými ad 1) přečinem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 2 aliena prvá tr. zákoníku, ad 2) pokusem zločinu padělání a pozměnění peněz podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku a § 233 odst. 2 alinea druhá, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku ve spojení s § 238 tr. zákoníku a pomocí k přečinu úvěrového podvodu podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku a § 221 odst. 1 tr. zákoníku, ad 3) přečinem zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 2 alinea prvá tr. zákoníku. Za to byli oba odsouzeni podle § 233 odst. 3 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let a šesti měsíců, pro jehož výkon byli podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazeni do věznice s ostrahou. O odvolání obviněných V. Š., A. V. a Z. V. rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 29. 10. 2014, sp. zn. 5 To 16/2014, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek částečně zrušil, a to ohledně všech obviněných ve výrocích o trestech a podle § 259 odst. 3 tr. řádu v rozsahu zrušení znovu rozhodl. Obviněného V. Š. odsoudil podle § 233 odst. 3 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon jej zařadil podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku do věznice s ostrahou, a podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti ve stejném rozsahu a výměře jako soud prvního stupně. Obviněné A. V. odvolací soud uložil podle § 233 odst. 3 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyř let a šesti měsíců a podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku ji pro výkon tohoto trestu zařadil do věznice s ostrahou. Obviněného Z. V. podle § 233 odst. 3 a § 43 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku odvolací soud odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků, k jehož výkonu jej zařadil podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Proti tomuto rozsudku podali všichni obvinění v zákonné lhůtě dovolání a současně požádali o odklad výkonu napadeného rozhodnutí. Předsedkyně senátu Nejvyššího soudu usnesením ze dne 12. listopadu 2015, sp. zn. 5 Tdo 997/2015, návrhům všech obviněných vyhověla a podle § 265o odst. 1 tr. řádu odložila na dobu, než bude rozhodnuto o podaných dovoláních, výkon rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 29. 10. 2014, sp. zn. 5 To 16/2014, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 29. 10. 2014, pod sp. zn. 28 T 9/2007, Obviněný V. Š. svůj mimořádný opravný prostředek podal prostřednictvím obhájce JUDr. Tomáše Štípka a formálně jej opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Jeho dovolací námitky lze rozdělit do dvou částí. Jednak na námitky skutkové povahy, které podle jeho mínění naplňují uplatněný dovolací důvod, protože nesoulad mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními je extrémní, a jednak na námitky právní. V první části dovolání obviněný v podstatě zopakoval svou obhajobu spočívající v tvrzení, že akcie obchodní společnosti ALIMENTARE, a. s., které byly použity jako jedna z forem zajištění úvěru u České spořitelny, a. s., byly pravými cennými papíry, neboť se jednalo o akcie emitované dne 7. 11. 2002 a nikoli o akcie vydané dne 4. 1. 1996, které byly uloženy u banky BIPOP - CARIRE, jak chybně dovodily soudy obou stupňů. Podle jeho názoru jsou skutková zjištění soudů v tomto směru v zásadním rozporu s provedenými důkazy a nerespektují elementární zásady formální logiky. Obviněný poukázal na zápis z valné hromady jmenované akciové společnosti konané dne 28. 12. 2001, na níž bylo rozhodnuto o provedení právní prověrky dokumentace a listin, a na zápis ze zasedání představenstva dne 7. 11. 2002, kde byly akcie s datem vydání 4. 1. 1996 prohlášeny za neplatné, protože nesplňují náležitosti podle § 155 odst. 2 zákona č. 513/1191 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 30. 6. 1996 (dále jen „obchodní zákoník“), a současně bylo rozhodnuto o tom, že budou dnem 7. 11. 2202 emitovány nové akcie v počtu 200 ks na majitele, a to v listinné podobě. Za tohoto stavu věci proto neměli obvinění žádný důvod k tomu, aby dne 15. 1. 2003 předali věřiteli padělky neplatných akcií vydaných dne 4. 1. 1996, namísto pravých akcií, jimiž disponovali. Poukázal rovněž na fakt, že z předávacích protokolů je zřejmé, že věřitel obdržel akcie emitované obchodní společnosti ALIMENTARE, a. s., se sídlem Přerov I. - Město, Tř. gen. Janouška 2854/2, PSČ 750 02, přičemž v době, kdy byly emitovány akcie ze dne 4. 1. 1996, měl tentýž emitent zcela jiné sídlo. Namítl rovněž, že nebylo prokázáno, jak se měly padělky neplatných akcií dostat do jeho dispozice. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem je podle obviněného zřejmé, že nemohl spáchat trestné činy, které jsou mu kladeny za vinu pod body 2) a 3) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, protože jednak nepředložil věřiteli České spořitelně, a. s., v souvislosti se smlouvu o úvěru ze dne 12. 8. 2002 č. ... padělky akcií, nýbrž ji poskytl pravé cenné papíry, a dne 21. 7. 2003 před notářkou neuvedl žádné nepravdivé údaje sloužící pro zápis do obchodního rejstříku, protože obvinění v té době skutečně byli jedinými akcionáři obchodní společnosti ALIMENTARE, a. s., a své akcie skutečně měli uloženy u České spořitelny, a. s., a to jako zástavu za poskytnutý úvěr. Obviněný brojil také proti skutkovému tvrzení pod