5 Tz 17/2024 – Nejvyšší soud

5 Tz 17/2024-2721 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 25. 7. 2024 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Bc. Jiřího Říhy, Ph.D., a soudců JUDr. Blanky Roušalové a JUDr. Bohuslava Horkého stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti České republiky jednak proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 29. 8. 2018, sp. zn. 8 T 188/2014, pro porušení zákona v neprospěch osob označených jako zúčastněných 1) J. Z.; 2) V. T.; 3) J. W.; 4) K. N.; 5) M. V.; 6) J. S.; 7) již zemřelého P. K.; 8) P. K.; 9) B. Ž.; 10) Z. S.; 11) J. G. a 12) Obce Velké Karlovice, IČ: 00304417, a to v § 101 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku, a jednak proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 11. 2018, sp. zn. 6 To 355/2018, pro porušení zákona v neprospěch zúčastněné osoby J. Z., a to v § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř., a rozhodl podle § 268 odst. 2 tr. ř. takto: Pravomocným usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 29. 8. 2018, sp. zn. 8 T 188/2014, ohledně V. T., J. W., K. N., M. V., J. S., P. K., P. K., B. Ž., Z. S., J. G., Obce Velké Karlovice, a ohledně J. Z. ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 11. 2018, sp. zn. 6 To 355/2018, byl porušen zákon v ustanoveních § 101 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku a § 230 odst. 2, 3 tr. ř. a ohledně J. Z. i v ustanovení § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. V trestním řízení vedeném u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 8 T 188/2014 byl rozsudkem ze dne 22. 9. 2015, který nabyl právní moci ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 2. 2016, sp. zn. 6 To 595/2015, odsouzen obviněný J. P. pro rozsáhlé falšování obrazů a jejich následný podvodný prodej dalším osobám, přičemž skutek pod bodem 1) byl posouzen jednak jako trestný čin porušování autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle § 152 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2009, jednak jako trestný čin podvodu podle § 250 odst. 1, 2 tr. zákona, ve znění účinném do 31. 12. 2009, a skutek pod bodem 2) jednak jako zločin padělání a napodobení díla výtvarného umění podle § 271 odst. 1, odst. 3 písm. b) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), a jednak jako zločin podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku. Obviněný PhDr. Tomáš Mikulaštík byl za skutek popsaný pod bodem 3) uznán vinným přečinem křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 346 odst. 1 tr. zákoníku. Za to byly oběma obviněným uloženy tresty, bylo též rozhodnuto podle § 228 odst. 1 a § 229 odst. 2 tr. ř. o nárocích poškozených I. L. a J. Z. na náhradu škody. Dovolání obou obviněných byla odmítnuta usnesením Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2016, sp. zn. 5 Tdo 1231/2016 (k bližšímu popisu jednání obou obviněných, průběhu trestního řízení a obsahu odsuzujícího rozsudku lze odkázat na uvedené usnesení, které je stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu citovaná v tomto rozhodnutí volně přístupné v elektronické databázi rozhodnutí na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz). Ústavní stížnost obviněného PhDr. Tomáše Mikulaštíka byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 6. 9. 2017, sp. zn. II. ÚS 680/17 (ohledně něj i dalších rozhodnutí Ústavního soudu lze odkázat na elektronickou internetovou databázi https://nalus.usoud.cz/). 2. V uvedeném trestním řízení vedeném po podání obžaloby u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 8 T 188/2014 byly mimo jiné též v přípravném řízení zajištěny předmětné obrazy, pro jejichž padělání a následný podvodný prodej byl uznán vinným obviněný J. P. Okresní soud v Ostravě si usnesením vyneseným v hlavním líčení konaném dne 22. 9. 2015, v němž také vyhlásil shora označený odsuzující rozsudek, podle § 230 odst. 2 tr. ř. vyhradil veřejnému zasedání rozhodnutí o jejich zabrání. 3. Okresní soud v Ostravě pak (po vyřízení opravných prostředků obviněných) ve veřejném zasedání svým usnesením ze dne 29. 8. 2018, sp. zn. 8 T 188/2014, uložil podle § 101 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku ochranné opatření zabrání věcí, a to obrazů včetně rámů zajištěných v průběhu trestního řízení odňatých I. L. a K. N., a vydaných J. Z., V. T., J. W., P. K. (vlastněných V. T.), J. S., již zemřelým P. K., P. K., B. Ž., Z. S., J. G. a Obcí Velké Karlovice, s tím, že se jednalo o věci, jež byly získány trestným činem a náležely jiné osobě, na niž pachatel takovou věc převedl, nebo která je jinak nabyla. Zmíněné osoby byly označeny jako zúčastněné osoby. 4. Podané stížnosti I. L. a J. Z. proti uvedenému usnesení soudu prvního stupně ze dne 29. 8. 2018 byly usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 11. 2018, sp. zn. 6 To 355/2018, podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuty jako nedůvodné. 5. Z podnětu ústavní stížnosti podané I. L. Ústavní soud svým nálezem ze dne 14. 11. 2019, sp. zn. II. ÚS 807/19, ve výroku pod bodem I. rozhodl, že usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 11. 2018, sp. zn. 6 To 355/2018, v části, v níž byla zamítnuta stížnost I. L., a usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 29. 8. 2018, sp. zn. 8 T 188/2014, v části, ve které bylo rozhodnuto o zabrání věci, bylo porušeno právo I. L. na ochranu majetku podle č. 11 odst. 1 usnesení Předsednictva České národní rady č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práva a svobod jako součásti ústavního pořádku České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Listina“). Výrokem pod bodem II. Ústavní soud tato rozhodnutí v uvedeném rozsahu zrušil. 6. Okresní soud v Ostravě poté (v návaznosti na zmíněný nález Ústavního soudu) usnesením ze dne 17. 6. 2020, sp. zn. 8 T 188/2014, rozhodl tak, že se (bod I. usnesení) podle § 80 odst. 1 tr. ř. I. L. vrací celkem 70 obrazů, včetně již oddělených dřevěných rámů, které mu byly odňaty dne 15. 10. 2013 při domovní prohlídce. Zároveň v bodě II. usnesení podle § 101 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku I. L. uložil povinnost ve lhůtě 3 měsíců od převzetí obrazů vyznačit na každé plátno ze zadní strany na první pohled viditelným a čitelným způsobem olejovou barvou slova „FALZIFIKÁT VYTVOŘENÝ J. P.“; na každém plátně z přední strany viditelným způsobem přeškrtnout signaturu, a to způsobem a barvou korespondující s vyhotovenou signaturou konkrétního plátna a konečně soudu v uvedené lhůtě doložit fotodokumentaci o těchto změnách, jednak I. L. podle § 101 odst. 4 písm. d) tr. zákoníku uložil povinnost v případě převodu vlastnického práva k plátnům obrazů specifikovaných v bodě I. informovat nabyvatele výslovně o skutečnosti, že se jedná o falzifikáty. 7. Následně Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 8. 9. 2020, sp. zn. 6 To 223/2020, ke stížnosti I. L. (jako zúčastněné osoby) podle § 149 odst. 1 písm. a), odst. 3 tr. ř. usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 17. 6. 2020, sp. zn. 8 T 188/2014, zrušil ve výroku pod bodem II. v části, jíž byla I. L. stanovena povinnost provést změnu pláten obrazů tak, že na každém plátně z přední strany bude viditelným způsobem přeškrtnuta signatura, a to způsobem a barvou korespondující s vyhotovenou signaturou konkrétního plátna. Krajský soud totiž vyslovil souhlas s argumentací stěžovatele a shledal povinnost přeškrtnout signaturu jako nepřiměřený zásah do uměleckého díla snižující jeho estetickou hodnotu s tím, že sledovaného cíle již bylo dosaženo označením pláten zezadu jako falzifikátů. II. Stížnost pro porušení zákona a vyjádření k ní 8. Dne 4. 3. 2024 podal ministr spravedlnosti podle § 266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona proti pravomocným usnesením o zabrání věcí ohledně zbývajících osob, jichž se týkala, tedy jednak proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 29. 8. 2018, sp. zn. 8 T 188/2014, jednak proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 11. 2018, sp. zn. 6 To 355/2018 (dále též jen „napadená rozhodnutí“), neboť jimi byl porušen zákon v neprospěch 1) J. Z.; 2) V. T.; 3) J. W.; 4) K. N.; 5) M. V.; 6) J. S.; 7) již zemřelého P. K.; 8) P. K.; 9) B. Ž.; 10) Z. S.; 11) J. G. a 12) Obce Velké Karlovice, IČ: 00304417, a to v § 101 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku (jde-li o rozhodnutí soudu prvního stupně), a ohledně J. Z. též v § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. (jde-li o rozhodnutí soudu druhého stupně). 9. Ministr spravedlnosti v rámci odůvodnění podané stížnosti pro porušení zákona (po rekapitulaci dosavadního průběhu trestního řízení) primárně poukázal na skutečnost, že v téže trestní věci ohledně I. L. rozhodl Ústavní soud shora zmíněným nálezem ze dne 14. 11. 2019, sp. zn. II. ÚS 807/19, jímž ohledně něj uvedená usnesení soudů nižších stupňů o zabrání věcí zrušil z důvodu porušení základních lidských práv, konkrétně práva na ochranu majetku podle čl. 11 odst. 1 Listiny. Stejná argumentace se podle stěžovatele přitom musí vztahovat i k ostatním osobám (označeným jako zúčastněné osoby), jimž byly též obrazy s rámy zabrány. I u nich totiž musí platit stejná argumentace, neboť skutkový i právní základ jejich