5 Tz 17/2024 — Nejvyšší soud

5 Tz 17/2024 citace  Právní věta:Ochranná opatření § 101 odst. 1, 2 tr. zákoníku, § 230 odst. 1 tr. ř. I. Ochranné opatření zabrání věci podle § 101 odst. 1 nebo 2 tr. zákoníku lze uložit osobě odlišné od pachatele (zúčastněné osobě) jedině na návrh státního zástupce (viz rozhodnutí č. 26/2024 Sb. rozh. tr.). Vrácení, vydání a další nakládání s věcmi důležitými pro trestní řízení § 80 odst. 1, § 81 odst. 1 tr. ř., § 586 o. z. II. Před rozhodnutím, jak naložit se zajištěnou věcí, není-li namístě ji vrátit, je třeba spolehlivě zjistit, komu věc náleží – jde-li o trestně odpovědného pachatele, jemuž je ukládán trest, pak v zásadě přichází v úvahu uložení trestu propadnutí věci, jde-li o osobu jinou, přichází v úvahu uložení ochranného opatření zabrání věci. Jde-li o věc zajištěnou oběti podvodu, která ji nabyla od pachatele při jejím podvodném prodeji v důsledku jím vyvolaného nebo využitého omylu, je třeba před rozhodnutím, jak s ní bude naloženo, posoudit, zda i nadále v době rozhodování soudu náleží podvedenému nabyvateli, anebo zda náleží pachateli v důsledku účinného uplatnění námitky neplatnosti oklamaným podle § 586 o. z., resp. § 40a obč. zák. (např. při současném uplatnění nároku v adhezním řízení na vydání bezdůvodného obohacení odpovídajícího podvodně vylákané kupní ceně). Zabrání věci § 101 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku III. Postup podle § 101 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku spočívající v pozměnění věci (např. trvalé označení padělaného obrazu jako padělku) má z důvodu principu přiměřenosti přednost před uložením ochranného opatření zabrání věci (např. padělaného obrazu), je-li též způsobilý dosáhnout sledovaného účelu v podobě ochrany společnosti. Stížnost pro porušení zákona § 269 odst. 2 tr. ř. IV. Zrušení rozhodnutí napadeného stížností pro porušení zákona podle § 269 odst. 2 tr. ř. nepřichází v úvahu, pokud byl zákon porušen ve vztahu k osobě odlišné od obviněného. Soud:Nejvyšší soud Datum rozhodnutí:25. 7. 2024 Spisová značka:5 Tz 17/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:5.TZ.17.2024.1 Typ rozhodnutí:ROZSUDEK Heslo:Ochranná opatření Stížnost pro porušení zákona Vrácení, vydání a další nakládání s věcmi důležitými pro trestní řízení Zabrání věci Dotčené předpisy:§ 101 odst. 1 tr. zákoníku § 101 odst. 2 tr. zákoníku § 230 odst. 1 tr. ř. § 80 odst. 1 tr. ř. § 81 odst. 1 tr. ř. § 586 předpisu č. 89/2012 Sb. § 101 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku § 269 odst. 2 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:21. 10. 2024 Publikováno ve sbírce pod číslem:22 / 2025 Anotace:V trestním řízení vedeném u příslušného okresního soudu byl rozsudkem, který nabyl právní moci ve spojení s usnesením příslušného krajského soudu odsouzen obviněný J. P. pro rozsáhlé falšování obrazů a jejich následný podvodný prodej dalším osobám. Dovolání jeho, jakož i dalšího obviněného byla odmítnuta. Ve zmíněném trestním řízení vedeném po podání obžaloby u příslušného okresního soudu byly mimo jiné též v přípravném řízení zajištěny předmětné obrazy, pro jejichž padělání a následný podvodný prodej byl obviněný J. P. uznán vinným. Příslušný okresní soud si usnesením vyneseným v hlavním líčení, v němž také vyhlásil shora označený odsuzující rozsudek, podle § 230 odst. 2 tr. ř. vyhradil veřejnému zasedání rozhodnutí o jejich zabrání. Příslušný okresní soud ve veřejném zasedání svým usnesením uložil podle § 101 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku ochranné opatření zabrání věcí, a to obrazů včetně rámů zajištěných v průběhu trestního řízení, odňatých I. L. a K. N., a vydaných J. Z., V. T., J. W., P. K. (vlastněných V. T.), J. S., již zemřelým P. K., P. K., B. Ž., Z. S., J. G. a Obcí V. K., s tím, že se jednalo o věci, jež byly získány trestným činem a náležely jiné osobě, na niž pachatel takovou věc převedl, nebo která je jinak nabyla. Zmíněné osoby byly označeny jako zúčastněné osoby. Proti pravomocným usnesením o zabrání věcí ohledně zbývajících osob, jichž se týkala, podal ministr spravedlnosti podle § 266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona. V rámci jejího odůvodnění primárně poukázal na skutečnost, že v téže trestní věci ohledně I. L. rozhodl Ústavní soud nálezem, jímž ohledně něj uvedená usnesení soudů nižších stupňů o zabrání věcí zrušil z důvodu porušení základních lidských práv, konkrétně práva na ochranu majetku podle čl. 11 odst. 1 Listiny. Stejná argumentace se podle stěžovatele přitom musí vztahovat i k ostatním osobám (označeným jako zúčastněné osoby), jimž byly též obrazy s rámy zabrány. I u nich totiž musí platit stejná argumentace, neboť skutkový i právní základ jejich případu je zcela shodný, i v jejich případě tak zabrání věcí je z hlediska testu proporcionality nepřiměřeným zásahem do jejich vlastnického práva, přičemž k dosažení sledovaného cíle by postačoval jiný postup, jako je trvalé a neměnné označení obrazů jako kopií, které by bylo způsobilé zabránit jejich opětovnému šíření jako falzifikátů. Stěžovatel proto považoval za nepochybné, že i ve vztahu k ostatním osobám bylo o zabrání věcí rozhodnuto v rozporu se zákonem, který tak u nich byl porušen v ustanovení § 101 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku. Nadto pak ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud napadená rozhodnutí zrušil, a to podle § 269 odst. 2 tr. ř. Byl si přitom vědom, že toto ustanovení v doslovném znění umožňuje rušit napadené rozhodnutí pouze v případě, že jím byl porušen zákon v neprospěch obviněného. Stejně tak si byl vědom dlouhodobé judikatury Nejvyššího soudu, že takový postup není možný v jiných případech porušení zákona v neprospěch osob odlišných od obviněného (tj. svědků, obhájců, znalců apod.). Vyjádřil ovšem své přesvědčení, že je tak možno učinit i v případě porušení zákona v neprospěch jiné osoby odlišné od obviněného, nebude-li tím nijak dotčeno postavení obviněného. Nejvyšší soud v této věci řešil svým rozhodnutím více složitých otázek. Předně otázku, zda ochranné opatření zabrání věci podle § 101 odst. 1 nebo 2 tr. zákoníku lze uložit osobě odlišné od pachatele (zúčastněné osobě) jedině na návrh státního zástupce, na niž odpověděl kladně. Dále rozhodl, že před rozhodnutím, jak naložit se zajištěnou věcí, není-li namístě ji vrátit, je třeba spolehlivě zjistit, komu věc náleží – jde-li o trestně odpovědného pachatele, jemuž je ukládán trest, pak v zásadě přichází v úvahu uložení trestu propadnutí věci, jde-li o osobu jinou, přichází v úvahu uložení ochranného opatření zabrání věci. Jde-li o věc zajištěnou oběti podvodu, která ji nabyla od pachatele při jejím podvodném prodeji v důsledku jím vyvolaného nebo využitého omylu, je třeba před rozhodnutím, jak s ní bude naloženo, posoudit, zda i nadále v době rozhodování soudu náleží podvedenému nabyvateli, anebo zda náleží pachateli v důsledku účinného uplatnění námitky neplatnosti oklamaným podle § 586 o. z., resp. § 40a obč. zák. Též se ptal, jestli postup podle § 101 odst. 4 písm. a) tr. zákoníku spočívající v pozměnění věci (např. trvalé označení padělaného obrazu jako padělku) má z důvodu principu přiměřenosti přednost před uložením ochranného opatření zabrání věci (např. padělaného obrazu), je-li též způsobilý dosáhnout sledovaného účelu v podobě ochrany společnosti, načež tuto přednost potvrdil. Konečně si položil otázku, zda zrušení rozhodnutí napadeného stížností pro porušení zákona podle § 269 odst. 2 tr. ř. může přichází v úvahu, pokud byl zákon porušen i ve vztahu k osobě odlišné od obviněného, na niž dal odpověď zápornou. Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 5 Tz 17/2024-2721 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 25. 7. 2024 v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Bc. Jiřího Říhy, Ph.D., a soudců JUDr. Blanky Roušalové a JUDr. Bohuslava Horkého stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti České republiky jednak proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 29. 8. 2018, sp. zn. 8 T 188/2014, pro porušení zákona v neprospěch osob označených jako zúčastněných 1) J. Z.; 2) V. T.; 3) J. W.; 4) K. N.; 5) M. V.; 6) J. S.; 7) již zemřelého P. K.; 8) P. K.; 9) B. Ž.; 10) Z. S.; 11) J. G. a 12) Obce Velké Karlovice, IČ: 00304417, a to v § 101 odst. 2 písm. e) tr. zákoníku, a jednak proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 11. 2018, sp. zn. 6 To 355/2018, pro porušení zákona v neprospěch zúčastněné osoby J. Z., a to v § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř., a rozhodl podle § 268 odst. 2 tr. ř. takto: Pravomocným usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 29. 8. 2018, sp. zn. 8 T 188/2014, ohledně V. T., J. W., K. N., M. V., J. S., P. K., P. K., B. Ž., Z. S., J. G., Obce Velké Karlovice, a ohledně J. Z. ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 11. 2018, sp. zn.