6 Tdo 1055/2025 — Nejvyšší soud

6 Tdo 1055/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:16. 12. 2025 Spisová značka:6 Tdo 1055/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:6.TDO.1055.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Podvod Dotčené předpisy:§ 209 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:12. 2. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 1055/2025-1151 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. 12. 2025 o dovolání, které podal obviněný M. M., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Příbram, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 19. 6. 2025, č. j. 55 To 103/2025-1045, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 5 T 33/2022, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci (dále též „soud prvního stupně“ nebo jen „soud“) ze dne 20. 11. 2024, č. j. 5 T 33/2022-966, byl obviněný M. M. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným pod body 1. – 11. pokračujícím přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil způsobem specifikovaným ve výroku rozsudku. 2. Obviněný byl za tento pokračující přečin (a sbíhající se přečin zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 14. 5. 2024, č. j. 3 T 86/2022-244) odsouzen podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let. Dále mu bylo podle § 82 odst. 3 tr. zákoníku uloženo přiměřené omezení, aby ve zkušební době podmíněného odsouzení podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 14. 5. 2024, č. j. 3 T 86/2022-244, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Zároveň bylo rozhodnuto o povinnosti obviněného nahradit poškozeným způsobenou škodu podle § 228 odst. 1 tr. ř., přičemž jeden z poškozených byl se svým nárokem odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních podle § 229 odst. 1 tr. ř. 3. O odvolání obviněného a státního zástupce proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 19. 6. 2025, č. j. 55 To 103/2025-1045, jímž z podnětu odvolání státního zástupce podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém výroku o trestu a za splnění podmínek uvedených v § 259 odst. 3 tr. ř. obviněného při nezměněném výroku o vině nově odsoudil podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 20 měsíců, pro jehož výkon ho podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku současně zrušil výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 14. 5. 2024, č. j. 3 T 86/2022-244, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 256 tr. ř. zamítl odvolání obviněného. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti citovanému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Davida Pytely, MBA, LL.M., dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. 5. Obviněný ve svém (nikoli příliš obsáhlém) dovolání namítl, že poškozeným žádné podstatné skutečnosti nezamlčoval ani neuváděl nepravdivé či smyšlené legendy o své činnosti. Skutková zjištění soudů jsou podle něj v této části v hrubém rozporu s provedenými důkazy. Veškeré informace, které o něm klienti měli, odpovídaly skutečnosti. Opravdu měl zkušenosti s investováním, neboť vykonával činnost finančního poradce. Na jeho majetkovou situaci se žádný z klientů nedotazoval. Ostatně si ji mohli sami ověřit nahlédnutím do centrální evidence exekucí. Jestliže tak neučinili, nejednali s dostatečnou obezřetností. 6. Ohledně smluv o tichém společenství dospěly soudy ke zcela nesprávnému závěru, a sice že se jedná o smlouvy neplatné. Tak tomu ovšem není. Neplatnost smlouvy nezakládá pouhá skutečnost, že odkazuje na ustanovení předchozí právní úpravy. Protože smlouva neodporovala právní úpravě obchodního zákoníku ani občanského zákoníku a byla dostatečně konkrétní a srozumitelná, jednalo se o smlouvu platnou. Samotný text smlouvy výslovně pamatuje i na situaci, kdy investice ztratí na hodnotě. Říká, že v takovém případě nese ztrátu i tichý společník. Poškození si proto museli být vědomi, že investice může být ztrátová. 7. Jediným klientem, jenž poskytl peníze za určitým účelem – pořízení nemovitosti – byl F. K. Ani toho však v omyl neuvedl. Poškozený mohl z veřejně přístupného katastru nemovitostí sám zjistit, že obviněný není majitelem domu. 8. Značná část poškozených navíc ani neprojevila dostatečný zájem o informace, jakým způsobem poškozený s penězi naloží. Jestliže mu poškození svěřili peníze za obecným účelem investic, tím spíše museli počítat s tím, že výsledek obchodování může být ztrátový. Nikdy nejednal proti zájmu klientů a vždy se snažil dosáhnout zisku. Bylo zcela na poškozených, v jaké výši budou své prostředky investovat. O tom, že neměl v úmyslu se na úkor poškozených obohatit, svědčí i to, že se snažil peníze vrátit, jakmile to bylo možné. 9. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu týkající se obezřetnosti poškozených obviněný namítl, že nebyla naplněna subjektivní ani objektivní stránka trestného činu podvodu. Soudy podle něj zmíněnou judikaturu nereflektovaly a nepřihlédly k tomu, že poškození sami měli v úmyslu podstoupit riziko a investovat své finanční prostředky za nejistým účelem. Jestliže si toho byli vědomi, nelze následky jejich neobezřetnosti přenášet na něj. 10. Soud mu také nesprávně vytýká, že peněžní prostředky použil pro svou potřebu. Celková částka získaná od poškozených měla činit 366 000 Kč. On přitom prokazatelně v témže období investoval 459 828,56 Kč. Je zcela irelevantní, že tyto peníze investoval vlastním jménem, neboť tiché společenství spočívá právě v tom, že společník se účastní na aktivitách podnikatele. 11. Obviněný se konečně neztotožňuje ani s uloženým nepodmíněným trestem. Považuje ho za nepřiměřeně přísný. Neodpovídá totiž závažnosti jeho jednání. Soudy ani nepřihlédly k tomu, že část škody uhradil. 12. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 19. 6. 2025, č. j. 55 To 103/2025-1045, jakož i rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 20. 11. 2024, č. j. 5 T 33/2022-966, a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. 13. K dovolání obviněného se (poměrně obšírně) vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Podle něj obviněný v dovolání plně nerespektuje ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř. Dovoláním vzhledem k podmínce jeho přípustnosti nelze napadat rozhodnutí soudu v prvém stupni, což obviněný při současném napadení rozsudku soudu druhého stupně (v tomto směru jde o dovolání přípustné) v záhlaví svého podání nesprávně činí. Nicméně lze vycházet z toho, že v dovolání vyjadřuje nesouhlas především s výrokem o vině z rozsudku prvoinstančního soudu a současně uvádí, že dovolání podává v rozsahu všech výroků napadeného rozhodnutí. 14. Obviněný se také v dovolání vedle číselného označení uplatněných dovolacích důvodů nijak neobtěžoval vymezit některou z více variant, jež tyto dva dovolací důvody zahrnují, především však svou argumentaci obsahové náplni těchto důvodů a jejich variant nepřizpůsobil. Nadto ačkoli namítá, že odvolací soud ohledně výroku o vině vyšel z chybného skutkového zjištění, resp. nesprávného právního posouzení, prvoinstančního soudu, opomněl užít odpovídající dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé variantě. 15. Z obsahu dovolání lze vyvozovat, že ohledně dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvažoval obviněný o argumentaci ve smyslu úvodní varianty tohoto důvodu. Požadavky obsahových náležitostí však očividně vůbec nenaplnil. Neoznačuje žádný důkaz, jenž by měl být ze strany soudů nižších stupňů hodnocen zjevně v rozporu s jeho skutečným obsahem,