6 Tdo 1062/2017 – Nejvyšší soud

6 Tdo 1062/2017-28 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 12. října 2017 o dovolání obviněného J. V., podaném proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 13 To 101/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 14 T 53/2016, takto : Podle § 265k odst. 1 tr. ř. s e z r u š u j í usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 13 To 101/2017, a rozsudek Okresního soudu Praha-západ ze dne 6. 2. 2017, sp. zn. 14 T 53/2016. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. s e z r u š u j í další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. s e p ř i k a z u j e Okresnímu soudu Praha-západ, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : I. 1. Obviněný J. V. byl rozsudkem Okresního soudu Praha-západ (soud prvního stupně, soud nalézací) ze dne 6. 2. 2017, sp. zn. 14 T 53/2016, uznán vinným přečinem usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1, 2 tr. zákoníku, kterého se měl dopustit skutkem spočívajícím v tom, že nejméně od 8. 12. 2011, kdy jako majitel rodinného domu čp. .... v M. ul. v R., okres P.-z., pronajal tuto nemovitost k bydlení R. K., zjevně dlouhodobě a v příkrém rozporu zejména aktuálně s ustanovením § 2247 odst. 2 o. z. (zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník), jakož i § 3 odst. 1 zák. č. 67/2013 Sb., i dalšími obecně závaznými a také podzákonnými právními předpisy nezajistil pravidelné kontroly a čištění komína, a v rozporu zejména s ustanovením § 62 odst. 2 písm. f) zák. č. 158/2009 Sb., kterým se mění zák. č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), jakož i dalšími obecně závaznými i podzákonnými právními předpisy, včetně výrobcova návodu k instalaci a obsluze, nezajistil ani provádění pravidelných kontrol včetně čištění spalinové cesty kombinovaného plynového kotle zn. Junkers s odtahem spalin do komína, v důsledku čehož došlo k postupnému zanášení komína spalinami, a v důsledku nedostatečné údržby kotle došlo postupně k výraznému snížení průchodnosti spalinových cest zanesením spalinami zejména v prostoru mezi hořákem a výměníkem, přičemž dne 7. 1. 2015 v důsledku nedostatečného odtahu splodin došlo k výrazně zhoršenému hoření a v důsledku nedostatečného spalování plynu došlo ke zvýšení produkce kysličníku uhelnatého, který pro snížený odtah do komína zamořil z kuchyně, kde byl kotel instalován, vedlejší obývací pokoj kysličníkem uhelnatým v tak vysoké koncentraci, že způsobil se životem neslučitelnou intoxikací smrt poškozeného R. K. Za to byl obviněnému podle § 143 odst. 2 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu dvou roků. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená B. S. odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (soud druhého stupně) usnesením ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 13 To 101/2017, zamítl odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné. II. 3. Toto usnesení napadl obviněný J. V. v zákonné lhůtě dovoláním, které bylo podáno prostřednictvím obhájce, směřuje proti všem výrokům napadeného rozhodnutí, a v němž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že soud nesprávně posoudil občanskoprávní poměry a hmotně právní stav, týkající se nájmu rodinného domu. Přetrvaly pochybnosti o podstatných skutkových okolnostech, včetně samotné příčiny smrti poškozeného. Při uplatnění zásady in dubio pro reo jde o extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními. 4. Podle dovolatele nebyla vyvrácena jeho od počátku konstantní obhajoba, že jako majitel pronajímaného rodinného domu se s poškozeným (nájemcem) dohodl na tom, že nemovitost je pronajímána jako celek s tím, že nájemce se bude o vše starat, jako by sám byl vlastníkem. Nebylo vyvráceno (i podle předchozích, zprošťujících rozsudků nalézacího soudu) tvrzení obviněného, že se takovou domluvou rozumělo také zajišťování revizí a servisu plynového kotle. 5. Obviněný dále poukázal na to, že byl nalézacím soudem dvakrát zproštěn obžaloby, a nakonec až třetím rozsudkem byl uznán vinným, a to bez jakéhokoli doplnění dokazování, kdy okresní soud zjevně rezignoval a v rozporu se svými předešlými dvěma zprošťujícími rozsudky vyhověl odvolacímu soudu, který zejména kvůli nesprávnému právnímu posouzení platnosti ústního hmotně právního jednání od počátku směřoval k odsuzujícímu rozhodnutí. Tím bylo porušeno ústavní právo obviněného na spravedlivý proces, neboť o jeho vině de facto rozhodl odvolací soud bez jakéhokoli přímého provádění důkazů. 6. Dále se dovolatel podrobně zabýval odůvodněním, proč je nesprávný právní názor odvolacího soudu, že ústní dohodou nemohlo dojít k platnému převedení povinností na nájemce. Vyvracel názor odvolacího soudu, že předmětnou nájemní smlouvu uzavřenou podle § 663 obč. zák. (zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, účinný do 31. 12. 2013), pro niž zákon nepředepisoval písemnou formu, je nutno podle obsahu posoudit jako smlouvu o nájmu bytu (pro niž písemná forma byla zákonem stanovena). Byť dohoda účastníků vyžadovala písemnou formu pro změny smlouvy, žádný z účastníků se neplatnosti pro nedostatek dohodnuté formy nedovolal, a proto je třeba s přihlédnutím k ustanovení § 40a obč. zák. úkon - ústní dohodu tvrzenou obviněným - považovat za platný. Přitom dovolatel poukázal na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1264/11, kde se praví, že „písemně uzavřenou smlouvu se sjednanou výhradou změn v písemné podobě lze změnit i jinou formou (např. ústně učiněnými právními úkony), není-li včas namítána jejich relativní neplatnost; tento závěr se netýká smluv, u nichž písemnou formu stanoví zákon“. 7. Obviněný pak zdůraznil, že jeho obhajoba o ústní dohodě o přenesení povinností na nájemce nejenže nebyla vyvrácena, ale je naopak potvrzována řadou nepřímých důkazů, zejména výpověďmi svědků - dalších nájemců jeho nemovitostí, včetně jeho synů. Dále poukázal na svědectví V. P., který verzi obviněného věrohodně podpořil, a P. R., předchozího nájemce předmětného domu. 8. Obviněný poukázal také na čl. V odst. 2, 3 a 7 nájemní smlouvy uzavřené s poškozeným (týkající se participace nájemce na drobných opravách a údržbě předmětu nájmu) a na § 6 vládního nařízení č. 258/1995 Sb. (účinné do 1. 1. 2014), podle něhož se za běžnou údržbu, kterou hradil nájemce, považovaly m.j. také pravidelné prohlídky a čištění předmětů uvedených v § 5 odst. 3 (plynospotřebičů apod.). 9. Nesprávně odvolací soud podle obviněného „aplikoval“ ustanovení § 2900 o. z., pokud z něj dovozuje, že obviněný údajným neplněním tam uvedených povinností nerespektoval obecný preventivní požadavek, a dokonce z něj dovozuje trestní odpovědnost obviněného. 10. Dále obviněný namítl, že odvolací soud pochybil, pokud se s námitkou obviněného upozorňující na neodbornou opravu výměníku ALU páskou (kterou obviněný neprovedl) a na nemožnost jednoznačného zjištění podílu tvorby oxidu uhelnatého v důsledku zanedbání údržby na straně jedné, a v důsledku opravy přerušovače tahu ALU páskou, vypořádal tak, že z ní dovodil toliko maximálně možnost spoluúčasti poškozeného. Takový závěr je hrubým popřením zásady in dubio pro reo. 11. Závěrem dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud „napadené rozhodnutí zrušil a přikázal je k dalšímu projednání a rozhodnutí“. 12. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného připomněla, že obviněný vytkl nesprávnost soudy přijatého závěru, že k přenesení odpovědnosti za plnění ve výroku rozsudku specifikovaných povinností ústní dohodou reálně nedošlo, což je závěr skutkový, který neodpovídá dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jestliže dovolatel argumentuje extrémním nesouladem učiněných skutkových zjištění s obsahem dokazování, musel by takovou námitku odůvodnit způsobem odpovídajícím judikovaným důvodům výjimečného zásahu do skutkového stavu v dovolacím řízení, které jsou dány tehdy, jestliže zásadní skutková zjištění v rozhodnutí zcela chybí vzhledem k absenci příslušných procesně účinných důkazů, popřípadě zjevně nemají žádnou vazbu na soudem deklarovaný obsah provedeného dokazování, či jsou dokonce zřetelným opakem toho, co bylo skutečným obsahem dokazování. V daném případě se podle státní zástupkyně rozhodně nejedná o takový výjimečný důvod „rozšířeného přezkumného záběru dovolacího soudu“ zaměřeného na správnost a úplnost skutkového stavu věci. 13. V zásadě ve shodě s argumentací odvolacího soudu pak státní zástupkyně podrobně dovozuje, že tvrzení obviněného o ústní dohodě s poškozeným bylo provedenými důkazy vyvráceno. Občanskoprávní otázky, které dovolatel v této souvislosti nastolil, se týkají problematiky platnosti jím tvrzené ústní dohody, která však byla vyvrácena. Odvol