6 Tdo 1067/2025 — Nejvyšší soud

6 Tdo 1067/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:28. 1. 2026 Spisová značka:6 Tdo 1067/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:6.TDO.1067.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Žádost o navrácení lhůty Důvod dovolání, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku Dotčené předpisy:§ 61 odst. 1 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:5. 3. 2026 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 1067/2025-486 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 1. 2026 o dovolání, které podal obviněný J. Ch. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 7. 2025, sp. zn. 7 To 86/2025, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 34 T 7/2025, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. Ch. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 6. 2025, č. j. 34 T 7/2025-342 (dále také jen „rozsudek soudu prvního stupně“), byl obviněný J. Ch. (dále také jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným zločinem vraždy podle § 140 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se dopustil jednáním přesně popsaným ve výrokové části rozsudku. Za to byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou, a k trestu propadnutí věci, a to vycházkové hole se skrytou chladnou zbraní. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě nemajetkové újmy poškozené M. F. částku 950 000 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla tato poškozená odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. Na totéž řízení byla podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázána s celým nárokem na náhradu nemajetkové újmy poškozená Z. K. 2. Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, o kterém Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 23. 7. 2025, sp. zn. 7 To 86/2025 (dále také jen „usnesení soudu druhého stupně“ nebo „napadené usnesení“), rozhodl tak, že podle § 61 odst. 1 tr. ř. nepovolil obviněnému navrácení lhůty k podání odvolání a podle § 253 odst. 1 tr. ř. ho zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 3. Proti tomuto usnesení podal obviněný prostřednictvím zvoleného obhájce Mgr. Zdeňka Ptáčka dovolání, které opřel o důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. h), m) tr. ř. Uvedl, že podle napadeného usnesení „obhájce odsouzeného sepsal blanketní odvolání dne 3. 7. 2025“, což neodpovídá žádosti o navrácení lhůty. V té obhájce sdělil, že pro těžké horečnaté onemocnění se rozhodl nechat odeslat prozatím blanketní odvolání. V dovolání upřesnil, že jeho asistentka připravila text, zatímco on je pouze odeslal. V souvislosti s vážným zdravotním stavem nepostřehl, že při odesílání klikl o řádek vedle a nesprávně doplnil adresu podatelny Krajského státního zastupitelství v Plzni. 4. Závěrem obviněný učinil dovolací návrh, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a přikázal soudu, o jehož rozhodnutí jde, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 5. K dovolání se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, který nejprve vysvětlil, že v části, v níž obviněný uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., je dovolání nepřípustné. Z pohledu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho první alternativě sice napadené rozhodnutí přezkoumat lze, státní zástupce se však s argumentací obviněného neztotožnil. K tomu shrnul obsah právní úpravy a ustálené judikatury a postup obviněného a jeho obhájce při podání odvolání. V závěru konstatoval, že i kdyby obhájce blanketní odvolání sám nevyhotovil, ale pouze dne 3. 7. 2025 elektronicky odeslal, stále u něj nebyly dány důležité důvody ve smyslu § 61 odst. 1 tr. ř. Obhájce totiž byl schopen odvolání odeslat, tento krok sám provedl. Že tak z důvodu nepozornosti učinil chybně, jde pouze na jeho vrub. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. III. Přípustnost dovolání a obecná východiska rozhodování 6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda je výše uvedené dovolání přípustné, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda má všechny obsahové a formální náležitosti a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí nebo zda tu nejsou důvody pro jeho odmítnutí. 7. Nejprve konstatuje, že dovolání je přípustné z hlediska ustanovení § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Obviněný je osobou oprávněnou k podání dovolání podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. Předložené dovolání splňuje náležitosti jeho obsahu stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. a bylo podáno prostřednictvím obhájce, tedy v souladu s ustanovením § 265d odst. 2 tr. ř., ve lhůtě a na místě uvedeném v § 265e odst. 1 tr. ř. 8. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení § 265b tr. ř. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele takovému důvodu také svým obsahem odpovídaly. IV. Důvodnost dovolání IV./1. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. 9. Obviněný výslovně neuvedl, kterou alternativu dovolacího důvodu podle v § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. uplatnil, jeho argumentace však odpovídá první z nich spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Nezpochybňuje sice, že odvolání nebylo podáno včas u příslušného orgánu, má však za to, že zde byl důvod pro navrácení lhůty podle § 61 odst. 1 tr. ř. Odvolacímu soudu přitom konkrétně vytýká pouze to, že při posouzení důležitosti důvodu, pro který nebylo odvolání včas podáno, mylně vycházel z toho, že obhájce blanketní odvolání sám vyhotovil (což nasvědčuje menší závažnosti jeho zdravotního stavu). V žádosti o navrácení lhůty však obhájce uvedl, že odvolání „nechal vyhotovit“, tedy ve skutečnosti pouze zadal pokyn své asistentce, která blanketní odvolání vyhotovila. Následně však utrpěla úraz kolene, proto se obhájce přes své horečnaté onemocnění dostavil do své kanceláře, kde provedl samotné odeslání elektronickou cestou. Obviněný de facto namítá, že nepozornost obhájce při odesílání podání by měla být přičtena jeho onemocnění a posouzena jako důležitý důvod podle § 61 odst. 1 tr. ř. Takové argumentaci však nelze přisvědčit. 10. V odst. 9 odůvodnění napadeného usnesení odvolací soud v souladu s judikaturou (např. usnesením Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2011, sp. zn. 6 Tdo 854/2011) i komentářovou literaturou [ŠÁMAL, Pavel, GŘIVNA, Tomáš § 61 (Navrácení lhůty). In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní řád. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 676, marg. č. 3.], vyložil pojem důležité důvody, které jsou podmínkou pro navrácení lhůty k podání odvolání ve smyslu § 61 odst. 1 tr. ř. tak, že jde o události závažné povahy, které zcela znemožňují či značně limitují možnost podat opravný prostředek ve stanovené lhůtě. Mimo jiné odvolací soud konstatoval, že důležitým důvodem není skutečnost, že obviněný, ač správně poučen, podal opravný prostředek u orgánu, u něhož jej účinným způsobem podat nelze (viz rozhodnutí pod č. 42/1998 Sb. rozh. tr.). 11. Zdravotní stav obhájce sice v určitých případech takovou okolností být může, musí se však současně jednat o takový zdravotní stav, který podání opravného prostředku zcela nebo do značné míry brání. Půjde tedy zejména o situace, kdy obhájce není fyzicky vůbec schopen úkon provést, např. je hospitalizován v nemocnici, či by provedení úkonu mělo potenciál výrazně zhoršit jeho zdravotní stav. V daném případě se ovšem obhájce byl schopen fyzicky dostavit do své kanceláře a pracovat s počítačem. K tomuto postupu se sám rozhodl, tedy podle jeho posouzení mu to jeho zdravotní stav umožňoval. Pokud přitom nesprávně vyhodnotil svou schopnost věnovat provedení úkonu dostatečnou pozornost, nejedná se o okolnost, k níž by měl soud ve smyslu ustálené judikatury přihlížet jakožto k důvodu pro navrácení lhůty. Nepozornost, byť případně umocněná zdravotní indispozicí, není totiž zásadně důvodem co do závažnosti srovnatelným s výše zmíněnými v judikatuře uznávanými situacemi. 12. Nejvyšší soud se proto ztotožnil se správnými závěry Vrchního soudu v Praze, které uvedl v napadeném usnesení, jímž navrácení lhůty k podání odvolání obviněnému podle § 61 odst. 1 tr. ř. nepovolil a současně jeho odvolání podle § 253 odst. 1 tr. ř. zamítl jako opoždě