6 Tdo 1132/2023 — Nejvyšší soud

6 Tdo 1132/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:27. 2. 2024 Spisová značka:6 Tdo 1132/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:6.TDO.1132.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Adhezní řízení Nemajetková újma Poškozený Dotčené předpisy:§ 2959 předpisu č. 89/2012 Sb. § 43 tr. ř. § 228 tr. ř. § 229 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:A Zveřejněno na webu:9. 4. 2024 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 1132/2023-664 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 2. 2024 o dovolání, které podal obviněný M. B., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Heřmanice, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 13. 4. 2023, č. j. 68 To 32/2023-542, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 1 T 18/2022, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 17. 1. 2023, č. j. 1 T 18/2022-495, byl obviněný M. B. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že dne 12. srpna 2021 okolo 21:35 hodin jako řidič vlastního motorového vozidla Volkswagen Golf, RZ: XY, v souvislosti s porušením ustanovení § 5 odst. 1, písm. b), § 11 odst. 1, zákona z. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, v obci XY na přímém úseku ulice XY, ve směru jízdy na Olomouc se plně nevěnoval řízení vozidla, v blízkosti domu č. XY přejel s vozidlem přes podélnou čáru souvislou částečně do protisměrné části vozovky, kde se čelně střetl s protijedoucím osobním vozidlem Volkswagen Golf, červené barvy, RZ: XY, které v opačném směru jízdy řídil řidič P. H., jehož vozidlo bylo intenzitou nárazu odmrštěno zádí mimo vozovku, kde narazilo do odstaveného osobního vozidla Peugeot 308, RZ: XY, z majetku P. V., přičemž došlo k těžkému zranění spolujezdkyně ve vozidle RZ: XY K. S. nacházející se v 33. týdnu těhotenství, která utrpěla těžké zranění spočívající v poranění hlavy, zhmoždění hrudníku, zhmoždění břišní stěny s odloučením placenty a se zlomeninami lebky s nitrolebním krvácením plodu, což vedlo k následnému úmrtí plodu v děloze matky, který mrtvý porodila dne XY, a vzniku posttraumatické stresové poruchy, přičemž nejméně do 31. 10. 2022 přes konzumaci příslušné komplexní odborné péče zahrnující psycho a farmakoterapii omezovala poškozenou na běžném způsobu života; dále byl zraněn řidič P. H., který utrpěl lehké zranění ve formě pohmoždění dolní části zad a pánve bez pracovní neschopnosti a dále u něj byla diagnostikována protrahovaná depresivní reakce trvající v intenzivnější podobě minimálně 6 měsíců, jenž ho neomezovala výraznějším způsobem na běžném způsobu života, ve vozidle obžalovaného Volkswagen Golf RZ: XY dále došlo ke zranění vlevo vzadu sedícího nezletilého AAAAA (pseudonym), který utrpěl lehké zranění, kontuzi břišní stěny s tekutinou v břišní dutině, kontuzi bederní oblasti, s prosáknutím měkkých tkání s hospitalizací v trvání 5 dnů a s následným domácím léčením spojeným s jedním měsícem bez větší fyzické zátěže a sportu, dále byl lehce zraněn vpravo vpředu sedící nezletilý BBBBB (pseudonym), který utrpěl lehké zranění, podvrtnutí a natažení krční páteře, zhmoždění pravého lokte, vše s dobou léčení v trvání 14 dnů a vpravo vzadu sedící nezletilý CCCCC (pseudonym), který utrpěl lehké zranění, zhmoždění hrudníku, které si nevyžádalo další léčení; 2. Obviněný byl za tento přečin odsouzen podle § 147 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 24 měsíců, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 36 měsíců. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu tří let. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byl obviněný zavázán uhradit na náhradě nemajetkové újmy poškozené K. S. částku 720 000 Kč a poškozenému P. H. částku 360 000 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byli oba poškození odkázáni se zbytkem svých nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byly poškozené Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra České republiky, Vojenská zdravotní pojišťovna České republiky a Česká průmyslová zdravotní pojišťovna odkázány se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 13. 4. 2023, č. j. 68 To 32/2023-542, jímž ho podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti citovanému usnesení krajského soudu podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Evy Vojtkové dovolání opřené o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., které zaměřil vůči té části napadeného rozhodnutí, v níž odvolací soud zamítl jeho odvolání ve vztahu k výroku zavazujícím jej k náhradě nemajetkové újmy poškozeným K. S. a P. H. Nárok jim soudy přiznaný s odkazem na ustanovení § 2959 o. z. považuje za neoprávněný, a to z důvodu nesprávného výkladu ustanovení § 25 o. z., protože dítě se živé nenarodilo. 5. Dovolatel nezpochybňuje nárok poškozených na náhradu nemajetkové újmy, ta má však být podle něj přiznána výhradně ve smyslu ustanovení § 2958 o. z. S odkazem na závěry vyložené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2245/2017, předkládá vlastní rozbor toho, jaké nároky poškozených a za splnění kterých podmínek by mohly být přiznány. Nesouhlasí s právním názorem soudů nižších stupňů, v jehož důsledku byli oba poškození v případě úmrtí plodu v těle matky odškodněni jakožto sekundární oběti trestného činu. Poukazuje na tu část odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu (bod 23.), která podle něj de facto vyjadřuje názor, že pokud by se na náhradu nemajetkové újmy neaplikoval § 2959 o. z., vznikl by týž nárok poškozených podle § 2956 o. z. Rozhodnutí soudu obsahující takové nejednoznačné závěry považuje za rozporné se zásadou právní jistoty. Je nezbytné mít právní jistotu v tom, jaké ustanovení občanského zákoníku je potřeba aplikovat v případě náhrady nemajetkové újmy, která byla způsobena při těžkém ublížení na zdraví, v jehož důsledku došlo k odumření plodu v těle matky. Podle obviněného je v případě obou poškozených § 2959 o. z. neaplikovatelný, neboť jej oba soudy, resp. i § 25 o. z., chybně vyložily. 6. S oporou o § 25 o. z. obviněný namítá, že nenarozené dítě je v soukromoprávní rovině rovnoprávnou lidskou osobou pouze za podmínky, že se narodí, tj. nebude ať už právně či protiprávně usmrceno v těle matky. Nenarozené dítě je nositelem soukromoprávního statusu a osobnostních práv pouze za předpokladu, že se narodí živé. Plodu je takto v rámci soukromoprávních vztahů v této vývojové fázi přiznán pouze tzv. podmíněný status osoby. V uvedeném směru odkazuje obviněný na odbornou literaturu, z níž cituje. 7. Poukazují-li poškození na Listinu základních práv a svobod (dále jen „Listina“), pak podle dovolatele ani z jejího čl. 6 odst. 1 nelze s určitostí vyložit, zda se právo na život vztahuje rovněž na jedince již před narozením, a tedy zda ústavně garantované právo na život se vztahuje již na embryo a plod v těle matky či až na narozeného živého člověka. Obviněný namítá, že nelze předpokládat, že pod označením „Každý“ měl ústavodárce na mysli i nascitura. Tvrdí, že úmyslem ústavodárce nebylo subsumovat nascitura pod pojem „každý“ (tedy osobu, která je nositelem práva na život), neboť pokud by tomu tak bylo, musel by na to adekvátně zareagovat zákonodárce např. v oblasti právní úpravy interrupcí. Co se týče čl. 6 odst. 1 věty druhé Listiny, zmiňuje dovolatel názor, podle něhož ji lze vyložit pouze jako výzvu k ochraně nascitura v demokratické společnosti. Připomíná nález Ústavního soudu ze dne 2. 3. 2015, sp. zn. I. ÚS 1565/14, a v něm vyslovený právní názor, z něhož podle něj plyne, že sám Ústavní soud nepovažuje plod v těle matky automaticky za nositele základních práv a svobod, přičemž jistou ochranu života a zdraví garantuje rodícímu se dítěti právě až od okamžiku porodu. Lidská práva a svobody náleží každému proto, že je člověkem. Plod v těle matky nelze považovat za lidskou osobu, která je nositelem úplného právního statusu, plod nemá žádnou úroveň vědomí, nemá žádnou personální identitu. 8. V průběhu prenatálního vývoje tedy nelze nascitura považovat s odkazem na ústavně zakotvená práva na život a související veřejnoprávní legislativu (např. v oblasti interrupcí), za subjekt, který by byl z