6 Tdo 114/2024 — Nejvyšší soud

6 Tdo 114/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:21. 3. 2024 Spisová značka:6 Tdo 114/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:6.TDO.114.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Důvod dovolání pro právní vady rozhodnutí Důvody dovolání Hodnocení důkazů Insolvenční řízení Náhrada nemajetkové škody Náhrada škody Dotčené předpisy:§ 2 odst. 6 tr. ř. § 265b odst. 1 tr. ř. § 265 odst. 1 písm. h) tr. ř. § 228 odst. 1 tr. ř. § 140b předpisu č. 182/2006 Sb. § 2956 předpisu č. 89/2012 Sb. Kategorie rozhodnutí:CD Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 114/2024-1392 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 3. 2024 o dovolání, které podal obviněný J. V., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Příbram, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 9. 2023, sp. zn. 2 To 51/2023, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 52 T 5/2021, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. V. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 26. 5. 2023, sp. zn. 52 T 5/2021, v bodě I uznal obviněného J. V. vinným ze spáchání zločinu týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku, kterých se dopustil tím (zestručněně vyjádřeno), že v přesně nezjištěné době od 24. 4. 2019 do 6. 9. 2019 jako otec nezletilé AAAAA (pseudonym), kterou měl ve společné péči se svou družkou D. N., s nezletilou opakovaně ve více případech zle nakládal a vystavoval ji permanentnímu fyzickému i psychickému stresu, a to zejména tak, že když odmítala podávanou stravu nebo plakala, tak s ní opakovaně od sebe a k sobě třásl tak, že ji držel za trup, dále ji opakovaně bil blíže nezjištěnou intenzitou po jejích rukách, opakovaně jí namáčel prsty na rukou, které si strkala do očí a úst, do pepře a soli, a k témuž naváděl i svoji družku, kdy takové jednání vedlo k zanesení soli a pepře zejména do oblasti očí a dýchacích cest poškozené a ke vzniku nečekané a opakované prudké bolesti u nezletilé, provázené pláčem, slzením a akutními dechovými obtížemi, se kterými si nemohla nezletilá nijak sama pomoci a dále nejméně v jednom případě poškozenou úmyslně hodil z výšky přibližně 50 cm na postel a nezletilé následně sám ani se svojí družkou neposkytoval náležité lékařské ošetření, kdy v důsledku jeho jednání musela být poškozená od 6. 9. do 4. 10. 2019 hospitalizována v dětské nemocnici po zdravotních potížích, spočívajících zejména ve zvýšené teplotě a zvracení obloukem a projevy syndromu třeseného dítěte, a svým jednáním tak způsobil poškozené opakované poranění hlavy a mozku víceúrazovými mechanismy s krvácením do a před sítnici vpravo, krvácením pod tvrdou plenu mozkovou čelně vlevo a spánkově dole s opakovaným nitrolebním krvácením pod měkkou plenu mozkovou, trhlinami nitrolebních žil s vytvořením krevní sraženiny při klenbě lební, krvácením do sítnice pravého oka, tedy způsobil poškození důležitého orgánu – mozku, dále poúrazový epileptický syndrom s epileptickými záchvaty nezletilé, přechodné levostranné ochrnutí, podráždění spojivek s překrvením, přičemž k úmrtí nezletilé či ke vzniku trvalých závažných poškození u nezletilé nedošlo jen díky shodě náhod a okolností a poskytnutí vysoce lékařsky specializované péče, čehož si musel být obžalovaný vědom, i při svém podprůměrném intelektu, byť spoléhal že takový následek nezpůsobí. Za to mu uložil podle § 198 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon podle § 81 odst.1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v délce čtyř let. 2. V bodě II podle § 226 písm. d) tr. ř. zprostil obžaloby státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Brně obviněnou D. N. pro další jednání vůči nezletilé poškozené, v němž byl spatřován zločin týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, odst. 2 písm. a), d) tr. zákoníku, neboť obviněná není pro nepříčetnost trestně odpovědná. V bodě III uložil podle § 99 odst. 1, odst. 4 tr. zákoníku obviněné D. N. ochranné léčení psychiatrické v ambulantní formě. 3. V bodě IV podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložil krajský soud obviněnému J. V. povinnost nahradit poškozené AAAAA nemajetkovou újmu v penězích ve výši 50 000 Kč. V bodě V podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázal tuto poškozenou se zbytkem jejího nároku na řízení ve věcech občanskoprávních. V bodě VI podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněnému J. V. povinnost nahradit poškozené V. Z. P. Č. R. majetkovou škodu ve výši 151 189 Kč. 4. O odvoláních obviněného a státního zástupce proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 26. 9. 2023, sp. zn. 2 To 51/2023, jímž pod bodem I podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek z podnětu odvolání státního zástupce částečně zrušil, a to ohledně obviněného J. V. ve výroku o trestu, a podle § 259 odst. 3 tr. ř. obviněnému nově uložil podle § 198 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání tří roků a šesti měsíců, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zařadil do věznice s ostrahou. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn. Pod bodem II odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 5. Shora citovaný rozsudek odvolacího soudu a jeho prostřednictvím také výroky I, IV a VI rozsudku soudu prvního stupně napadl obviněný zastoupený obhájkyní Mgr. Ing. Klárou Bunovou dovoláním, v němž odkázal na důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. 6. Výrok o vině je podle obviněného založen na extrémním rozporu mezi provedeným dokazováním a zjištěným skutkovým stavem popsaným ve skutkové větě. Namítl, že v provedeném dokazování nemá oporu závěr, podle kterého s dcerou opakovaně třásl a způsobil jí tak těžkou újmu na zdraví. Připustil, že s ní v jednom případě lehce zatřásl, to však ani podle znalců nemohlo vést k nitrolebnímu zranění. Žádný ze svědků neviděl, že by s nezletilou někdy třásl. Ani svědkyně M. Š. intenzitu třesení nepopsala či nepředvedla. Na základě provedeného dokazování nelze vyloučit, že s nezletilou třásla jiná osoba, zejména spoluobviněná D. N. Prokázáno nebylo ani hození dcery z výšky přibližně 50 cm na postel. Takové zjištění je založeno pouze na výpovědi spoluobviněné, které však stojí zcela osamoceně. Pokud jde o jednání spočívající v namáčení prstů dcery do soli a pepře, soudy vyšly opět pouze z výpovědi spoluobviněné. Na jejím základě rozhodně nelze učinit závěr, že k této činnosti spoluobviněnou naváděl. Další svědkyně vypovídaly jen o tom, co se dozvěděly z doslechu od třetí osoby a v průběhu trestního řízení. Při hodnocení výpovědi spoluobviněné nevzaly soudy v potaz její psychologický profil a snahu přenést svoji odpovědnost na obviněného. Obviněný dále namítl, že ve skutkové větě rozsudku soudu prvního stupně zůstalo nedotčeno jednání spočívající v bití nezletilé nezjištěnou intenzitou po rukách vedoucí ke zlomeninám záprstních a vřetenních kostí, přestože odvolací soud nevyloučil, že tato poranění jí způsobila výlučně spoluobviněná. Ohledně závěru soudů o neposkytnutí náležitého lékařského ošetření obviněný namítl, že žádných příznaků u dcery si nevšimla nejen jeho sestra, která byla v té době zaměstnána jako zdravotní sestra na neurologii, ale při kontrolách ani pediatrička O. L. a ortopedička P. G. Proto považuje za nepřiměřené, že je mu jako osobě s podprůměrným intelektem a prvorodiči kladeno za vinu, že nevyhledal lékařské ošetření dříve. Obviněný opakovaně vyloučil jakékoliv zlé nakládání s dcerou. Připustil pouze její náhodný pád do vaničky při koupání, jedno, nikoli silné, zatřesení a sporadické velmi lehké plácnutí po ručičkách. Toto své ojedinělé nevhodné chování vůči dceři nečinil v úmyslu způsobovat jí příkoří či ji trýznit, ale naopak udržovat ji zdravou, nakrmenou a spokojenou. Nevhodné prostředky, které k tomuto cíli výjimečně zvolil, pramenily z jeho nezkušenosti, výrazně sníženého intelektu a snížené schopnosti rozpoznat, co přirozeně patří k vývojovému období dítěte. Tímto způsobem současně nemohl dceři způsobit vznik poranění uvedených ve výroku odsuzujícího rozsudku. Soudy podle jeho názoru nepostupovaly v souladu se zásadou in dubio pro reo a porušily jeho právo na spravedlivý proces. 7. Ve vztahu k výroku o trestu obviněný namítl, že odvolací soud zjevně nezohlednil veškeré zásady podle § 38 a § 39 tr. zákoníku. Při posouzení povahy a závažnosti trestného činu měl být trest vybrán a vyměřen tak, aby odpovídal individuálním a konkrétním zvláštnostem daného skutk