6 Tdo 1190/2011 — Nejvyšší soud

6 Tdo 1190/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:29. 3. 2012 Spisová značka:6 Tdo 1190/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2012:6.TDO.1190.2011.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zanedbání povinné výživy Dotčené předpisy:§ 196 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:20. 7. 2012 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 1190/2011-64 U S N E S E N Í Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. března 2012 dovolání, které podal obviněný Ing. P. K., nar., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 5. 2011, sp. zn. 8 To 112/2011, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 3 T 157/2010, a rozhodl t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. P. K. o d m í t á. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 26. 1. 2011, sp. zn. 3 T 157/2010, byl obviněný Ing. P. K. uznán vinným, že v období od prosince 2009 do konce září 2010 v B. řádně nepřispíval na výživu své dcery K. Š., nar., ačkoli věděl, že mu tato povinnost vyplývá ze zákona č. 94/1963 Sb. ve znění novel, o rodině a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. 5. 2008, sp. zn. 44 Co 344/2007, který nabyl právní moci dne 26. 8. 2008, v důsledku čehož a jeho schopností, možností a majetkových poměrů byl schopen a povinen přispívat na její výživu částkou ve výši 2.400,- Kč měsíčně, splatnou vždy do každého 10. dne v měsíci k rukám dcery K. Š., přičemž obviněný na výživném uhradil pouze v únoru 2010 částku 1.000,- Kč, v dubnu 2010 částku 2.000,- Kč a v srpnu 2010 částku 200,- Kč a dceři tak dluží celkem 20.800,- Kč. Takto zjištěný skutek soud prvního stupně právně kvalifikoval jako přečin zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku a obviněného odsoudil podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou roků. Podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku obviněnému uložil povinnost ve zkušební době podle svých sil uhradit dlužné výživné. Proti tomuto rozsudku obviněný podal odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 3. 5. 2011, sp. zn. 8 To 112/2011, podle § 256 tr. ř. zamítnuto. Citované usnesení odvolacího soudu obviněný Ing. P. K. napadl prostřednictvím obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvod zakotvený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jeho názoru rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Obviněný konstatoval, že u trestného činu neplnění vyživovací povinnosti jsou trestní soud i ostatní orgány činné v trestním řízení povinny samy posoudit a určit výši výživného jako předběžnou otázku, a to nezávisle na civilním soudním rozhodnutí. V návaznosti na to vytkl, že prvostupňový soud nevyřešil správně předběžnou otázku, když nevzal v potaz veškerá kritéria pro určení výše výživného, především zcela opominul kritérium dobrých mravů ve smyslu § 96 odst. 2 zákona o rodině. Zmíněným kritériem se totiž nesprávně vypořádal z pohledu občanského zákoníku – ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák., které stanovuje zákaz výkonu práva, který by byl v rozporu s dobrými mravy, ačkoliv zákon o rodině je k občanskému zákoníku v pozici speciality. Proto bylo nutno použít ustanovení § 96 odst. 2 zákona o rodině. Ani odvolací soud toto pochybení nenapravil. Obviněný upozornil, že ustanovení o přečinu zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zákoníku je blanketní normou, jejíž obsah je závislý na zákonu o rodině. Úprava výživného a veškerá kritéria obsažená v zákoně o rodině musí být vždy při posuzování, zda byl tento přečin spáchán, zohledněna. Toto žádný ze soudů neučinil. Co se týče hmotně právního posouzení věci obviněný namítl, že soud prvního stupně špatně vyhodnotil důkazy týkající se jeho životní úrovně i změny potřeb na straně dcery. Podle jeho názoru dcera K. Š. nemůže oprávněně po něm požadovat výživné, neboť takový požadavek by byl v rozporu s dobrými mravy. Prvostupňový soud sice provedl podrobné dokazování, důkazy však nesprávně vyhodnotil a zcela opominul posouzení případného rozporu s dobrými mravy, přičemž ani soud druhého stupně tuto vadu nenapravil. Obviněný shledal nesprávné hmotně právní posouzení věci především v hodnocení důkazů, neboť jmenovaná se chová v rozporu s dobrými mravy. Uvedl, že si je zcela vědom komplikovanosti vzájemných vztahů a respektuje, že rozpor s dobrými mravy u přiznání výživného nemůže založit chování druhého rodiče (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 326/2004), ač je zcela zjevné, že za odcizení dcery vůči otci je zcela zodpovědná matka, která setrvale maří styky dcery s ním a vedla dceru k nenávisti a neúctě vůči jeho osobě. Toto vyplývá z opatrovnických rozsudků založených ve spise nebo znaleckých posudků, které jsou v nich obsaženy. Jedná se o rozsudek Krajského soudu v Brně, sp. zn. 14 Co 145/98, str. 3 (č. l. 234 spisu), rozsudek Městského soudu v Brně, sp. zn. 36 C 51/95, str. 10 (č. l. 247 spisu), vyjádření OSPODU z 31. 5. 2004 (č. l. 261 spisu), rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 10. 6. 2004, sp. zn. 22 Nc 94/95 (č. l. 264 spisu) a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 5. 2005, sp. zn. 37 Co 341/2004 (č. l. 270 spisu). Za stavu, kdy dcera má v současnosti vůči jeho osobě naprostou averzi a jedná ve vztahu k otci v rozporu s dobrými mravy, tak podle obviněného žádný z jejích projevů, jež v podrobnostech popsal, soudy nehodnotily z pohledu kritéria dobrých mravů a nutnosti odepření výživného podle § 96 odst. 2 zákona o rodině. Tím prvostupňový soud nesprávně posoudil podstatné okolnosti pro stanovení výše výživného, přičemž ani odvolací soud toto nesprávné hmotně právní posouzení věci nenapravil. Obviněný uzavřel, že postoj jeho dcery vůči němu jej velice mrzí, její hluboká averze a nepřátelství k němu, které on sám nezavinil, odůvodňuje nepřiznání výživného z důvodu rozporu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 96 odst. 2 zákona o rodině, případně podstatné snížení poskytovaného výživného. Současně odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 108/2009, kterým bylo takové chování uznáno v rozporu s dobrými mravy. Dále obviněný uvedl, že se i přes výše popsané skutečnosti snažil výživné podle svých možnosti plnit, a když naznal, že situaci nezvládá, podal dne 24. 3. 2009 návrh na snížení výživného vedený u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 22 P 118/2005. Poté, kdy soud půl roku nic neřešil, byl svou materiální situací donucen platby výživného snížit a platit tak, že na každé složence rozepsal určení částí platby na jednotlivé měsíce, přičemž těmito platbami vždy pokryl celé období. Namítl, že civilní soud jednání od roku 2009 dosud neprovedl, neboť kdyby se tak stalo, nemohlo by ke sporu o výši výživného dojít. Trestní stíhání obviněný shledal v rozporu se zásadou subsidiarity trestní represe, která by nebyla opodstatněná, pokud by civilní soud jednal v přiměřené době a včas. Upozornil, že pokud by bylo výživné již určeno, lépe by respektovalo skutečný stav věci a vztah dcery vůči otci a též jeho majetkovou situaci, přičemž výše by nečinila 3.200,- Kč měsíčně, jak stanovil Krajský soud v Brně v rozsudku sp. zn. 44 Co 344/2007. Ohledně tohoto řízení konstatoval, že rozhodnutí soudů obou stupňů uvádí, že o své povinnosti platit výživné věděl, a to právě ze zmíněného rozsudku. V tomto směru namítl, že tento rozsudek mu nebyl nikdy doručen a dodejka byla pravděpodobně padělána. Dodal, že na č. l. 925 spisu sp. zn. 22 P 118/2005 Městského soudu v Brně (viz příloha s názvem Padělaná obálka) je založena jako důkaz doručení rozsudku prázdná obálka, která nebyla nikdy soudem vystavena, je vytvořena neznámým autorem ani neobsahuje jeho podpis. Zopakoval, že rozsudek mu nebyl doručen a on sám nikoho vyzvedáváním pošty nepověřil, a proto materiálně dosud nenabyl právní moci. Po stížnosti, kterou podal, bylo nejprve vyznačení právní moci na rozsudku zrušeno už po zamítavém usnesení odvolacího soudu (viz jeho stížnost a rozhodnutí soudu), ale posléze - bez jakéhokoliv odůvodnění - bylo vyznačení právní moci znovu obnoveno, a to pouze s jiným datem. Jelikož bylo postupováno vůči jeho osobě ze strany soudu nesprávně, napadl toto vyznačení znovu stížností. V dovolání obviněný zdůraznil, že prvostupňový soud nesprávně zhodnotil jak jeho majetkovou situaci, která jediná může tvořit materiální základnu pro případné poskytování výživného, tak i odůvodněné potřeby dcery, a toto nesprávné rozhodnutí nenapravil ani odvolací soud. Pokud jde o jeho majetkovou situaci, tak odkázal na svá vyjád