6 Tdo 1203/2021 — Nejvyšší soud

6 Tdo 1203/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. d) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:16. 11. 2021 Spisová značka:6 Tdo 1203/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:6.TDO.1203.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Hlavní líčení Maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání Týrání osoby žijící ve společném obydlí Týrání svěřené osoby Dotčené předpisy:§ 199 odst. 1,2 písm. d) tr. zákoníku § 198 odst. 1,2 písm. b,d) tr. zákoníku § 337 odst. 2 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:15. 2. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 1203/2021-826USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. 11. 2021 o dovolání obviněného F. Z., nar. XY, bytem XY, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 4. 2021, č. j. 9 To 94/2021-713, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 43 T 60/2020, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. O d ů v o d n ě n í : 1. Obviněný F. Z. (dále zpravidla jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 12. 1. 2021, sp. zn. 43 T 60/2020, uznán vinným zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku (ad 1 výroku), zločinem týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, odst. 2 písm. b), d) tr. zákoníku (ad 2 výroku) a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 2 tr. zákoníku (ad 3 výroku). Za tato jednání, popsaná ve výrokové části citovaného rozsudku, byl dovolatel podle § 198 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 4 roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému dále uložen trest propadnutí věci, a to kladiva. Obvodní soud pro Prahu 9 týmž rozsudkem dále rozhodl o povinnosti obviněného nahradit ve smyslu § 228 odst. 1 tr. ř. poškozeným škodu a nemajetkovou újmu. 2. Z podnětu odvolání obviněného Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. 4. 2021, č. j. 9 To 94/2021-713, podle 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 12. 1. 2021, sp. zn. 43 T 60/2020, zrušil ve výroku o vině pod bodem 1), dále v celém výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody ve vztahu k poškozené N. B. a poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně ČR a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině zločinem týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, odst. 2 písm. b), d) tr. zákoníku (bod 2 výroku rozsudku soudu prvního stupně) a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 2 tr. zákoníku (bod 3 výroku rozsudku soudu prvního stupně) uznal obviněného vinným zločinem týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku. Za tento zločin a trestné činy vymezené ve výrocích o vině v bodech 2) a 3) rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9, které nebyly zrušeny, uložil obviněnému podle § 198 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody ve výměře 4 roků, pro jehož výkon obviněného podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložil obviněnému opětovně trest propadnutí věci – kladiva, rovněž rozhodl o povinnosti obviněného nahradit podle § 228 odst. 1 tr. ř. poškozeným škodu a nemajetkovou újmu a v ostatních výrocích zůstal rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 12. 1. 2021, sp. zn. 43 T 60/2020 nezměněn. I. Dovolání a vyjádření k němu 3. Obviněný podal prostřednictvím své obhájkyně proti shora uvedenému rozsudku Městského soudu v Praze dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. d) a g) tr. ř. V tomto mimořádném opravném prostředku předně uvedl, že v posuzovaném případě nebyly splněny zákonné podmínky pro konání hlavního líčení v jeho nepřítomnosti. V této souvislosti zdůraznil, že opakovaně poukazoval na nepravdivost výpovědí poškozených a navrhoval jejich přímý výslech, jehož by se účastnil. Výslech poškozených však podle dovolatele probíhal tak, že byl vyzván k opuštění jednací síně a po ukončení výslechu mu byl obsah výpovědí poškozených předestřen předsedou senátu, což mu znemožnilo adekvátně reagovat a efektivně se hájit. Dále vznesl námitky proti právní kvalifikaci předmětných skutků, neboť podle jeho názoru se v případě trestných činů vymezených v bodech 1) a 2) výroku rozsudku nemohlo jednat o týrání, neboť tomu neodpovídá jednorázové, časově izolované, do širšího kontextu nezařazené jednání. Podle dovolatele tak měla být zvolena právní kvalifikace podle § 145 a násl. trestního zákoníku. Obviněný rovněž uvedl, že z povahy věci nemohl spáchat trestný čin podle § 198 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, neboť poškozená nebyla osobou svěřenou jeho péči či výchově. Závěrem podaného dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. 4. 2021, č. j. 9 To 94/2021-713, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 12. 1. 2021, sp. zn. 43 T 60/2020, zrušil a zprostil jej v plném rozsahu obžaloby, případně věc vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 9 k dalšímu řízení. 4. K podanému dovolání se vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství, která uvedla, že námitkám obviněného ve vztahu k dovolacímu důvodu vymezenému v § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. nelze přisvědčit. V této souvislosti zmínila, že soud při výslechu poškozených postupoval podle zákona č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů a o změně některých zákonů (zákon o obětech trestných činů), ve znění pozdějších předpisů, a poškozené vyslechl v nepřítomnosti obviněného, neboť šlo o zvlášť zranitelné oběti. Tímto postupem však podle názoru státní zástupkyně nebylo porušeno právo obviněného na obhajobu, neboť po celou dobu výslechu poškozených byl přítomen obhájce, který mohl poškozeným klást otázky a obviněný byl seznámen s výpovědí poškozených a byl oprávněn jim prostřednictvím předsedy senátu klást otázky tak, jak pro podobné případy stanoví § 209 odst. 1 tr. ř. Státní zástupkyně dále nesouhlasí s námitkami obviněného ve vztahu k trestným činům uvedeným pod body 1) a 2) rozsudku, kdy námitky sice uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odpovídají, soudy zvolená právní kvalifikace jednání obviněného je však správná. K tomuto závěru ve svém vyjádření uvedla poměrně rozsáhlé důvody založené především na právním rozboru předmětných skutků. Závěrem vyjádření proto navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, a to podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. II. Přípustnost dovolání 5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. 6. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř. bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř. III. Důvodnost dovolání 7. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán tehdy, pokud bylo v rozporu se zákonem konáno hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna, čímž došlo též k porušení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, v němž je obsažen jeden z ústavních principů, jimiž je garantováno právo na spravedlivý proces. Právem obviněného, které je garantováno v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod je, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a mohl se tak vyjádřit ke všem prováděným důkazům, které se ho týkají. Právo obviněného osobně se zúčastnit řízení před soudem a právo být slyšen je třeba považovat za základní prvek práva na spravedlivý proces. Přitom slyšením nelze rozumět toliko výslech obviněného provedený k důkazu, ale musí mu být dána příležitost jednak účinně uplatňovat námitky a argumenty, které jsou způsobilé ovlivnit rozhodování soudu o otázkách viny i trestu a s nimiž se soud musí v rozhodnutí