6 Tdo 1215/2021 — Nejvyšší soud

6 Tdo 1215/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. f) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:16. 11. 2021 Spisová značka:6 Tdo 1215/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:6.TDO.1215.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Postoupení věci jinému orgánu Trestná činnost v dopravě Dotčené předpisy:§ 257 odst. 1 písm. b) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:1. 3. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 1215/2021-358 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. 11. 2021 o dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněné D. Č., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. 8. 2021, č. j. 10 To 199/2021-320, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha – východ pod sp. zn. 16 T 43/2021, takto: I. Podle 265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 17. 8. 2021, č. j. 10 To 199/2021-320, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. II. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Praze přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu Praha - východ ze dne 10. 6. 2021, č. j. 16 T 43/2021-295, byla obviněná D. Č. (dále „obviněná“) uznána vinnou přečinem těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se dopustila tím, že dne 6. září 2020 ve 13:45 hodin, po ulici XY v obci XY, ve směru jízdy od obce XY, okres XY, řídila osobní automobil Renault Espace, RZ XY, při čemž porušila povinnosti vyplývající z ust. § 4 písm. a), písm. b), § 5 odst. 1 písm. d), odst. 2 písm. f) a § 18 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, tím, že jela v obci rychlostí 62-66 km/hod, nedbala zvýšené opatrnosti vůči nezletilé AAAAA (pseudonym), narozené XY, pohybující se na koloběžce vpravo souběžně ve stejném směru jízdy na přilehlém chodníku a poté, co nezletilá vjela na přechod pro chodce před přijíždějící vozidlo, do nezletilé narazila a způsobila jí tak difúzní axonální poranění mozku, oboustrannou kontuzi plic, kontuzi laloku jater, zlomeninu horního a dolního raménka kosti stydké vlevo, zlomeninu obratle S1 a otřes mozku, což si vyžádalo její hospitalizaci od 6. do 30. září 2020 a dále po propuštění z nemocnice chůzi o berlích s mírným zatěžováním nejméně do 19. října 2020. 2. Obviněná byla za tento přečin odsouzena podle § 147 odst. 1 tr. zákoníku, § 67 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu v 50 denních sazbách po 200 Kč, tedy v celkové výměře 10 000 Kč. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku jí byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v trvání jednoho roku. 3. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné uložena povinnost zaplatit poškozené České kanceláři pojistitelů, IČO 700 99 618, sídlem Milevská 2095/5, Praha 4 – Krč, na náhradě škody 43 420 Kč, a poškozené Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, IČO 411 97 518, sídlem Orlická 2020/4, Praha 3 – Vinohrady, na náhradě škody 187 830,60 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byla poškozená Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky se zbytkem svého nároku na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená AAAAA se svým nárokem na náhradu škody a nemajetkové újmy odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. 4. O odvoláních obviněné a poškozené proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 17. 8. 2021, č. j. 10 To 199/2021-320, tak, že jej podle § 257 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil a trestní věc obviněné pro skutek popsaný tak, že dne 6. září 2020 ve 13:45 hodin, po ulici XY v obci XY, ve směru jízdy od obce XY, okres XY, řídila osobní automobil Renault Espace, RZ XY, při čemž porušila povinnosti vyplývající z ust. § 4 písm. a), písm. b), § 5 odst. 1 písm. d), odst. 2 písm. f) a § 18 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, tím, že jela v obci rychlostí 62-66 km/hod, nedbala zvýšené opatrnosti vůči nezletilé AAAAA, narozené XY, pohybující se na koloběžce vpravo souběžně ve stejném směru jízdy na přilehlém chodníku a poté, co nezletilá vjela na přechod pro chodce před přijíždějící vozidlo, do nezletilé narazila a způsobila jí tak difúzní axonální poranění mozku, oboustrannou kontuzi plic, kontuzi laloku jater, zlomeninu horního a dolního raménka kosti stydké vlevo, zlomeninu obratle S1 a otřes mozku, což si vyžádalo její hospitalizaci od 6. do 30. září 2020 a dále po propuštění z nemocnice chůzi o berlích s mírným zatěžováním nejméně do 19. října 2020, jímž měla spáchat přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odstavec 1 tr. zákoníku, postoupil k projednání ve správním řízení Městskému úřadu v Říčanech. Podle § 256 tr. ř. odvolání poškozené nezletilé AAAAA zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 5. Proti citovanému usnesení krajského soudu podal nejvyšší státní zástupce (dále též „dovolatel“) dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. f) a g) tr. ř., neboť zastává názor, že napadeným usnesením bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí a toto rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. 6. Dovolatel uvádí, že nelze souhlasit se závěry odvolacího soudu, zejména s tím, že pro posouzení trestní odpovědnosti mělo význam pouze jednání obviněné spočívající v překročení povolené rychlosti jízdy. Tento výklad soudu podle něj odporuje judikatuře Nejvyššího soudu i Ústavního soudu. V této souvislosti zmiňuje, že se Nejvyšší soud v minulosti opakovaně zabýval situací, kdy dítě školního věku učinilo nečekaný manévr, kterým porušilo ustanovení zákona o silničním provozu, aniž došlo k vymizení trestní odpovědnosti řidiče za danou dopravní nehodu. V usnesení sp. zn. 4 Tdo 243/2016 Nejvyšší soud řešil situaci, kdy řidič kamionu při nehodě usmrtil nezletilého chlapce. Shledal přitom důvodnost posouzení skutku podle § 143 odst. 1 tr. zákoníku přesto, že i v této věci chlapec vstoupil do vozovky a dokonce mimo přechod pro chodce, na rozdíl od nyní řešené věci, kdy se poškozená nacházela přímo na přechodu. Obviněná ve věci nyní posuzované přitom překročila povolenou rychlost jízdy více než řidič v odkazovaném případě, přičemž oba měli srovnatelné možnosti odhadnout další směr pohybu poškozeného dítěte. Nejvyšší soud v označené věci souhlasil s hodnocením nalézacího soudu, že řidič kamionu porušil svým způsobem jízdy povinnosti podle § 5 odst. 1 písm. d) a § 18 odst. 1, 4 zákona o silničním provozu, neboť nedbal zvýšené opatrnosti „zejména vůči dětem“ a jel rychlostí jak nepřiměřenou předvídatelným okolnostem, tak i nepovolenou v obci. Odvolací soud v nyní posuzované věci podle dovolatele zcela pominul dokonce výraznější porušení první ze zmíněných povinností ve vztahu k nezletilé poškozené nacházející se v bezprostřední blízkosti přechodu. Tento nedostatek je stěžejním důvodem pro konstatování nesprávného hmotněprávního hodnocení skutku jako činu nikoliv soudně trestného. 7. Dovolatel dále cituje usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 8 Tdo 60/2020, ve kterém se jednalo o přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl obviněný řidič uznán vinným proto, že vjel na přechod povolenou rychlostí, ač měl zakrytý výhled zaparkovanou dodávkou, zpoza níž se náhle vynořil nezletilý chodec, který jím byl následně sražen. Rovněž v tomto případě shledal Nejvyšší soud porušení mimo jiné i povinnosti řidiče podle § 5 odst. 1 písm. d), odst. 2 písm. f) a § 18 odst. 1 zákona o silničním provozu, a to bez ohledu na to, že poškozeného u přechodu objektivně nemohl vidět. Dovolatel následně cituje úvahy Nejvyššího soudu a dodává, že rychlost jízdy v této věci hodnotil Nejvyšší soud sice jako povolenou, nikoliv však přiměřenou okolnostem na místě nehody. Lze tak dovodit, že pokud je řidič povinen předpokládat pohyb chodců v situaci, kdy je vůbec na zakryté části přechodu nevidí, tím spíše je povinen tak činit v případě desetileté dívky na koloběžce, kterou u přechodu vidí. 8. Ani hrubé porušení povinností ze strany chodce ve věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 4 Tdo 1366/2020 neznamenalo nemožnost užití základní skutkové podstaty podle § 147 odst. 1 tr. zákoníku. V této věci řidič srazil nezletilého chodce, který přecházel vozovku mimo přechod pro chodce a v uších měl sluchátka. Ke střetu došlo, protože se chodec rozběhl ve chvíli, kdy řidič zahájil úhy