6 Tdo 130/2024 – Nejvyšší soud

6 Tdo 130/2024-3165 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl dne 16. 4. 2024 v neveřejném zasedání o dovolání, které podala obviněná Jana Suchánková, trvale bytem Pod Bání 2221/5 Praha 8, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 7. 2023, sp. zn. 9 To 201/2023, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 7 T 130/2018, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněné Jany Suchánkové odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 22. 2. 2023, sp. zn. 7 T 130/2028 (dále také jen „rozsudek soudu prvního stupně“), byla obviněná Jana Suchánková (dále jen „obviněná“ nebo „dovolatelka“) uznána vinnou pokračujícím zločinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku a pokračujícím přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jichž se dopustila podle zjištění jmenovaného soudu skutky popsanými ve skutkové větě výroku o vině. 2. Za to byla odsouzena podle § 206 odst. 4 tr. zákoníku ve spojení s § 43 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2,5 roku, jenž byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1, 3 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 let za současného stanovení přiměřené povinnosti obviněné podle jejích sil a možností nahradit způsobenou škodu. Dále jí byla podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložena povinnost nahradit škodu poškozené společnosti DW MediaArts a.s., v likvidaci, zast. likvidátorem společnosti Hlista & Pril, v.o.s., ve výši 1 417 069 Kč. Se zbytkem svého nároku na náhradu škody byla poškozená společnost odkázána podle § 229 odst. 3 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. Podle § 226 písm. b) tr. ř. byla obviněná zproštěna obžaloby pro dílčí skutky popsané pod bodem II. výroku rozsudku soudu prvního stupně. 4. Proti uvedenému rozsudku podala obviněná odvolání, o němž Městský soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne ze dne 16. 5. 2023, sp. zn. 9 To 146/2023. Podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. zrušil v napadeném rozsudku celý výrok o vině pod bodem I., I.), II.), celý výrok o trestu a výrok o náhradě škody podle § 228 odst. 1 tr. ř. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že podle § 45 odst. 1 tr. zákoníku zrušil v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 31. října 2022, č. j. 7 T 130/2018-2797, výrok o vině pod bodem 1.I) A), B), C) právně kvalifikovaný jako pokračující přečin zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 3 písm. d) tr. zákoníku, celý výrok o trestu a výrok o náhradě škody, a obviněnou odsoudil za pokračující zločin zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku (spáchaný skutkem v daném rozsudku odvolacího soudu popsaným) a dále za pokračující přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (uvedený pod bodem II rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 31. 10. 2022, sp. zn. 7 T 130/2018), podle § 206 odst. 4 tr. zákoníku ve spojení s § 43 odst. 1 tr. zákoníku ke společnému a úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2,5 roku, jenž podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1, 3 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 4 let za současného stanovení přiměřené povinnosti obviněné podle jejích sil a možností nahradit způsobenou škodu. Dále jí podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložil povinnost nahradit škodu poškozené společnosti DW MediaArts a.s., v likvidaci, zast. likvidátorem společnosti Hlista & Pril, v.o.s., ve výši 1 417 069 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázal poškozenou společnost se zbytkem jejího nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Ve zprošťujícím výroku ponechal napadený rozsudek nedotčený. 5. Proti rozsudku soudu prvního stupně podala odvolání rovněž poškozená Fio banka, a.s. O tomto odvolání, jež mu bylo předloženo 1. 6. 2023, rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 11. 7. 2023, sp. zn. 9 To 201/2023 (dále též jen „usnesení odvolacího soudu“, nebo „usnesení soudu druhého stupně“). Ve smyslu § 259 odst. 2 tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně ve znění svého předchozího rozsudku ze dne 16. 5. 2023, sp. zn. 9 To 146/2023, doplnil o chybějící výrok tak, že podle § 229 odst. 1 tr. ř. se poškozená Fio banka, a.s., se sídlem V Celnici 1028/10, Praha 1, odkazuje s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. II. Dovolání a vyjádření k němu 6. Proti citovanému usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 7. 2023, sp. zn. 9 To 201/2023, podala obviněná dovolání, které opřela o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h), l) tr. ř. Připomněla, že vůči předchozím rozhodnutím odvolacího soudu v projednávané věci (tedy usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 1. 2023, sp. zn. 9 To 407/2022, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. 5. 2023, sp. zn. 9 To 146/2023), podala sama bez obhájce blanketní podání, obsahující dovolání spolu s žádostí o ustanovení obhájce pro dovolací řízení a uplatněním nároku na bezplatnou obhajobu. Na první podání ze dne 5. 2. 2023 (urgované dne 10. 4. 2023) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 1. 2023, sp. zn. 9 To 407/2022, měl předseda senátu soudu prvního stupně reagovat sdělením, že uvedené bere na vědomí a že bude v této věci rozhodnuto o ustanovení obhájce a bezplatné obhajobě. Následně však ve své druhé odpovědi na podání ze dne 12. 7. 2023 směřující proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 5. 2023, sp. zn. 9 To 146/2023, upozornil, že dovolání musí činit obhájce, který je povinen podat dovolání i tehdy když bylo řízení pravomocně skončeno. Dovolatelka k tomu dále poznamenala, že se svým obhájcem byla dohodnutá, že dovolání obhájce podá, pouze pokud bude ustanoven pro dovolací řízení a zároveň bude rozhodnuto o bezplatné obhajobě. Vzhledem k průtahům ze strany předsedy senátu soudu prvního stupně a uplynutí zákonné lhůty ve vztahu k předchozím rozhodnutím odvolacího soudu ve věci, podala dovolání formálně z procesní opatrnosti až proti usnesení soudu druhého stupně. Pokud jde o důvody dovolání, rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. 5. 2023, sp. zn. 9 To 146/2023, má být nepřezkoumatelný a rovněž vadně přiznal poškozené společnosti DW Media Arts a.s., náhradu škody ve výši 1 417 069 Kč, přičemž tato částka je součtem škody zmíněné společnosti a poškozené Fio banky. Podle obviněné pochybil také soud prvního stupně, neboť současně nepostoupil odvolacímu soudu odvolání obviněné a poškozené Fio banky, a.s., kvůli čemuž Městský soud v Praze rozhodoval o těchto řádných opravných prostředcích separátně. K tomu dodala, že odvolací soud pochybil, pokud z podnětu odvolání Fio banky, a.s. rozsudek soudu prvního stupně nezrušil a nevrátil zpět k dalšímu řízení. Újmu obviněná pociťuje také v tom, že usnesením odvolacího soudu je poškozené Fio bance, a.s. umožněno vymáhat další náhradu škody, byť jí byl tento nárok přiznán už v civilním řízení. Dovolatelka se také domnívá, že předešlá rozhodnutí soudu prvého stupně (nejspíše myšleno druhého stupně) nemají oporu v zákoně. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 1. 2023, sp. zn. 9 To 407/2022, je vadné, protože soud nemohl ponechat v platnosti část rozsudku soudu prvního stupně ze dne 31. 10. 2022, č. j. 7 T 130/2018-2797, týkající se celkového trestu a náhrady škody a zrušit pouze tu část, týkající se zprošťujícího výroku. Dále rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 16. 5. 2023, sp. zn. 9 To 146/2023, není vypořádáno odvolání poškozené Fio banky, a.s., a rozsudkem soudu prvního stupně ze dne 22. 2. 2023, sp. zn. 7 T 130/2018, nemohlo být zrušeno již pravomocné rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 5. 1. 2023, sp. zn. 9 To 407/2022, neboť soud neměl respektovat zásadu „rei iudicata“. 7. Na základě výše uvedených skutečností obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně, a aby soudu prvního stupně věc vrátil k dalšímu řízení. 8. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) ve svém písemném vyjádření konstatovala, že obviněná ve svém podaném dovolání brojí proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 7. 2023, sp. zn. 9 To 201/2023, které však není pravomocným rozhodnutím ve věci samé ve smyslu § 265a odst. 1, 2 tr. ř. Oproti tomu dovolatelka nevyužila svého práva a v zákonné dovolací lhůtě nepodala dovolání v případě rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 5. 2023, sp. zn. 9 To 146/2023, jímž naopak bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé [ve smyslu § 265a odst. 2 písm. a) a částečně i podle písm. b) tr. ř.]. Tuto chybějící procesní aktivitu nelze nahrazovat požadavkem dovolacího přezkumu přesahující procesní rámec nyní podaného dovolání. 9. Z výše uvedených důvodů státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. Současně vyjádřila souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. a v případě odlišného stanoviska Nejvyššího soudu souhlasila s postupem ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. III. Přípustnost dovolání a obecná