6 Tdo 1357/2021 — Nejvyšší soud

6 Tdo 1357/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:25. 1. 2022 Spisová značka:6 Tdo 1357/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:6.TDO.1357.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Hodnocení důkazů Podvod Subjektivní stránka Dotčené předpisy:§ 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:16. 5. 2022 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí III.ÚS 1399/22 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 1357/2021-3392 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 1. 2022 o dovolání obviněného R. P., nar. XY, bytem XY, XY, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. 9. 2021, č. j. 4 To 214/2019-3281, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 11 T 177/2016, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: 1. Obviněný R. P. (dále zpravidla jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 28. 6. 2019, č. j. 11 T 177/2016-2950, uznán (spolu s dalšími spoluobviněnými) vinným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, spáchaným formou spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Za toto jednání, popsané ve výrokové části citovaného rozsudku, byl podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyřiceti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku bylo rozhodnuto o nároku poškozené společnosti na náhradu škody. 2. Proti shora uvedenému rozsudku Městského soudu v Brně podal obviněný R. P. a spoluobvinění odvolání. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 7. 9. 2021 pod č. j. 4 To 214/2019-3281, podle § 258 odst. 1 písm. b), d), e), odst. 2 tr. ř. částečně zrušil napadený rozsudek, z podnětu odvolání obviněných, a to ve výroku o vině – s výjimkou bodů I/1, 2, 8, 16, 39, 46, 51, 65, 66 a II/1, 2, 21, 30, výroku o trestech a náhradě škody, a podle § 259 odst. 3 písm. b) tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného R. P. uznal vinným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, dílem dokonaným (v bodě 1-18, 20-52, 55, 56), dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku (v bodě 19, 53, 54, 57) a za toto jednání popsané ve výrokové části citovaného rozsudku obviněného odsoudil podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců, jehož výkon podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání čtyř let. Podle § 82 odst. 2 tr. zákoníku bylo obviněnému na zkušební dobu podmíněného odsouzení uloženo, aby podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Podle § 228 odst. 1, § 229 odst. 2, 3 tr. ř. bylo rozhodnuto o nároku poškozené společnosti na náhradu škody. [Týmž rozsudkem byl odsouzen také spoluobviněný M. J. a právnická osoba T. C. T.; týž rozsudek obsahuje také zprošťující výrok podle § 226 písm. b) tr. ř. ve vztahu k obviněnému, spoluobviněnému M. J. a právnické osobě T. C. T.]. I. Dovolání a vyjádření k němu 3. Proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 7. 9. 2021, sp. zn. 4 To 214/2019, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání s odkazem na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h), tr. ř. V tomto mimořádném opravném prostředku namítl, že byla provedena nesprávná právní kvalifikace skutku a na základě nesprávné právní kvalifikace mu pak byl uložen neodpovídající trest. Obviněný má za to, že nevznikla škoda ve výši dosahující značného rozsahu, jelikož jediná částka označená ve výrokové části napadeného rozhodnutí jako „konečná škoda“, je částka nedosahující výše jednoho milionu korun, přičemž v napadeném rozhodnutí zcela absentují úvahy soudu o tom, která částka a v jaké výši je pro právní kvalifikaci rozhodná, což činí rozhodnutí soudu nepřezkoumatelným. Dále vyjádřil své přesvědčení, že soud nesprávně aplikoval zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), když dovodil, že pojistníci vedení pod bodem B) neměli pojistný zájem, jelikož osoba, která uzavřela smlouvu na životní pojištění, má podle zákona pojistný zájem. Obviněný rovněž uvedl, že soudy nesprávně rozhodly o jeho vině, jelikož naplnění subjektivní stránky trestného činu opírají pouze o jediný důkaz, kterým je výpověď svědkyně P. (dříve R.), která je podle jeho obsáhlého vyjádření nevěrohodná. Podle mínění obviněného soudy upřednostnily danou výpověď svědkyně na úkor ostatních důkazů, které jsou v přímém rozporu s její výpovědí, a to za situace, kdy svědkyně P. v řízení lhala a její výpověď je podle tvrzení dovolatele podpořena pouze výpovědí jejího manžela a je v přímém rozporu s výpovědí svědka K. V této souvislosti také uvedl, že k naplnění subjektivní stránky trestného činu nebylo vedeno ani jiné dokazování, když nebylo prokázáno, že by společnost T. C. T. řídil, ovládal její účty, disponoval s penězi nebo v ní měl jakýkoliv řídící či rozhodovací vliv. Dále má za to, že došlo k porušení zásady in dubio pro reo, což spatřuje v tom, že odvolací soud jej zprostil v několika případech dílčích útoků, ale v řadě dalších dílčích útoků již tak neučinil, přestože podle obviněného tak s ohledem na provedené důkazy učinit měl. Dále zmiňuje celou řadu osob, u nichž má za to, že ve vztahu k nim nebyl proveden jediný přímý či nepřímý důkaz, který by prokazoval, že dotyčné osoby smlouvu o životním pojištění nepodepsaly a neměly zájem být pojištěné, a jejichž smlouvy tak měly být z trestního řízení vyloučeny. Vzhledem k výše uvedenému navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí popřípadě i rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc přikázal příslušnému soudu k novému projednání a rozhodnutí. 4. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že obviněný ve své námitce týkající se výše škody vychází z formulace použité odvolacím soudem na konci skutkové věty výroku o vině, přičemž státní zástupce má za to, že se zjevně jedná jen o část škody ze škody skutečně pachateli způsobené a škody hrozící, přičemž obě tyto kategorie je nutno vzhledem k důsledkům trestné činnosti spáchané v pokračování sčítat. V této souvislosti poukázal na to, že dílčí škody způsobené jednotlivými dílčími útoky téhož pokračujícího trestného činu se sčítají a za takové situace, když se sečtou i částky z hrozících útoků, lze dospět k částce přesahující milion korun. Dále uvedl, že i přes jistou neurčitost a do určité míry zavádějící vyjádření odvolacího soudu, lze dospět k závěru, že byla skutečně způsobena značná škoda. Nesouhlasně se státní zástupce vyjádřil i k námitce obviněného, že odvolací soud chybně aplikoval občanský zákoník, když některé účastníky smluv zařadil do skupiny B), tedy že neměli pojistný zájem. V této souvislosti poukázal na to, že obvinění páchali trestnou činnost v roce 2013, přičemž občanský zákoník nabyl účinnosti 1. 1. 2014, odkázal na jeho přechodná ustanovení a uvedl, že se na vztahy založené obviněnými neuplatní. K dalším námitkám obviněného uvedl, že se týkají nesprávného hodnocení důkazů, nedostatečného zjištění skutkového stavu, nerespektování principu in dubio pro reo či případně nesprávného vyhodnocení osobnosti svědkyně, která svědčila proti obviněnému a je nutno je označit za námitky skutkové a procesní, které nespadají pod obviněným uplatněný dovolací důvod. S ohledem na výše uvedené skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., případně podle § 265i dost. 1 písm. f) tr. ř. a současně vyjádřil svůj souhlas s tím, aby takto Nejvyšší soud rozhodl ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. v neveřejném zasedání. II. Přípustnost dovolání 5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. 6. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř. 7. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právní