6 Tdo 1588/2016 – Nejvyšší soud

6 Tdo 1588/2016-121 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. února 2017 o dovolání, které podal obviněný Ing. P. P. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. 5 To 62/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 7 T 2/2013, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. s e dovolání obviněného o d m í t á . O d ů v o d n ě n í :I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 9. 2014, č. j. 7 T 2/2013-1111, byl obviněný Ing. P. P. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 3 písm. a), odst. 4 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zák.“), jehož se dopustil jednáním popsaným ve výrokové části tohoto rozsudku. Za to byl odsouzen podle § 248 odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 6 let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce konkurzního, případně insolvenčního správce, a to na dobu deseti let. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byl JUDr. Leoš Materna, AK Valtice, správce konkurzní podstaty společnosti DIREKTUM, s. r. o., v konkurzu, odkázán s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 3. 2016, č. j. 5 To 62/2014-1349, jímž napadený rozsudek podle § 259 odst. 3 tr. ř. zrušil a znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným zločinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. b), odst. 5 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že dne 18. června 2004 v pobočce CitiBank, a. s. v Praze 6, Evropské ulici č. 178 v postavení správce konkurzní podstaty úpadce obchodní společnosti DIREKTUM, s. r. o., se sídlem Pardubice, 17. listopadu 237, identifikační číslo 25944983, ustanoveného usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. října 2002, sp. zn. 43 K 29/2002, v úmyslu neoprávněně si přisvojit svěřené finanční prostředky z konkurzní podstaty úpadce, bez vědomí a souhlasu příslušného soudu a zástupce věřitelů, v rozporu s ustanovením § 8 odst. 2 zák. č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání, vybral prostřednictvím tehdejší manželky B. P. z finanční částky 30.032.748 Kč získané zpeněžněním části konkurzní podstaty úpadce spol. DIREKTUM, s. r. o., v konkurzu, (nyní DIREKTUM, s. r. o., v úpadku) a uložené od 7. dubna 2004 na účtu č. ... vedeném u CityBank, a. s., na jméno B. P. částku 10.000.000 Kč v hotovosti a užil je pro svoji potřebu blíže nezjištěným způsobem, čímž způsobil obchodní společnosti DIREKTUM, s. r. o., v konkurzu, škodu ve výši 10.000.000 Kč. 3. Obviněného za tento zločin odsoudil podle § 206 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání pěti let a šesti měsíců, pro jehož výkon ho podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s dozorem. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku mu uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce insolvenčního správce v trvání pěti let. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázal JUDr. Leoše Maternu, správce konkurzní podstaty společnosti DIREKTUM s. r. o., s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Praze, ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně, podal obviněný prostřednictvím obhájkyně Mgr. Anny Vejmelkové dovolání, v němž uplatnil důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a), e), g), h) tr. ř. 5. Ve svém mimořádném opravném prostředku (část III. – „Obecné vymezení důvodů dovolání“) souhrnně vymezil námitky, které vůči napadeným rozhodnutím, resp. řízení jim předcházejícím uplatňuje, jimiž jsou: A) námitky týkající se nesprávného právního posouzení skutku a nepřípustnosti trestního stíhání [dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. e) a g) tr. ř.] z důvodu: 1) nepřezkoumatelnosti posouzení charakteru skutku, 2) nepřípustného dělení skutku a porušení zásady ne bis in idem, resp. nepřípustného doplnění skutku a porušení obžalovací zásady, B) námitky týkající se nesprávného právního posouzení skutku a jiného nesprávného hmotně právního posouzení [dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. e) a g) tr. ř.] z důvodu: 1) nenaplnění zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu zpronevěry v důsledku a) nedostatku trestnosti jednání obviněného, b) neexistence příčinné souvislosti a následku trestného činu, c) nedostatku zavinění obviněného, 2) nesprávné právní kvalifikace zjištěného skutku, 3) nesprávného (neúplného) určení skutečné škody, 4) promlčení skutku a porušení zákazu retroaktivity, C) námitka porušení práva na spravedlivý proces [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.] v důsledku: 1) nerespektování právních závěrů Nejvyššího soudu, 2) porušení práva na obhajobu, 3) extrémního nesouladu mezi hodnocením důkazů, skutkovými zjištěními a jejich právním posouzením, D) námitka nezákonného a nepřiměřeného trestu [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.], E) námitka porušení práva na zákonného soudce [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř.]. 6. V návaznosti na část IV. („Obecné vymezení tzv. tezí“) obviněný v části V. („Předcházející řízení“) zopakoval průběh dosavadního řízení, které následovalo po (dvou) kasačních rozhodnutích Nejvyššího soudu, a následně výše vymezené námitky rozvedl v dovolací argumentaci obsažené v částech VI. až XIII. dovolání. 7. Obviněný poukázal na to, že odvolací soud ve svém rozhodnutí neuvedl své právní úvahy týkající se posouzení skutku pojatého obžalobou za jediný a nedělitelný v podobě dvou samostatných skutků (případně dílčích útoků trestného činu zpronevěry) a současně se nevypořádal s odvolací námitkou o porušení zásady ne bis in idem ze strany soudu prvního stupně. V důsledku toho je rozhodnutí nepřezkoumatelné. Napadl závěry o jednotě a totožnosti skutku. Dovolatel tvrdí, že skutek, pro který bylo trestní stíhání zahájeno a pro který byla podána obžaloba, je jediným a nedělitelným skutkem, o němž bylo možné rozhodnout jediným samostatným rozhodnutím. Jestliže soud prvního stupně nepřípustně rozdělil skutek, porušil zásadu ne bis in idem a vytvořil překážku rei iudicatae. Pro tentýž skutek není možné uznat obviněného vinným a současně zastavit trestní stíhání. Pokud odvolací soud napadené rozhodnutí nezrušil, zatížil své rozhodnutí vadou spočívající v porušení obžalovací zásady podle § 176 odst. 2 tr. ř. a současně i zásadu zákazu reformationis in peius. 8. Dovolatel (část VII./A) namítl extrémní nesoulad mezi skutkem, resp. zjištěním skutkového stavu a jeho právním posouzením. Vyvozuje jej z nepřesnosti a neúplnosti popisu skutku vymezeného v tzv. skutkové větě. Dále z absence znaku objektivní stránky trestného činu zpronevěry, neboť jeho jednáním nemohlo dojít k naplnění znaku přisvojení si cizí věci, neboť v hotovosti vybrané prostředky byly dočasně poskytnuty jako půjčka společnosti FKH ELEKTRONIC, a. s. Extrémní nesoulad spatřuje i v nenaplnění subjektivní stránky, a to ve vazbě na znak úmyslného zavinění, protože z učiněných závěrů neplyne, že by část finančních prostředků vybral v hotovosti v úmyslu si je přisvojit. Z popisu jeho jednání musí podle jeho názoru plynout jednotlivé znaky skutkové podstaty. V podrobnostech uvádí, že znaku přisvojení si cizí věci nekoresponduje vyjádření, že finanční prostředky užil „blíže nezjištěným způsobem“ (v tom shledává mimo jiné porušení § 120 odst. 3 tr. ř.). Po stránce skutkové (část VII./B) nebylo dostatečně prokázáno naplnění znaku „přisvojení si cizí věci“. Podle jeho názoru je třeba rozlišovat majetkové transakce, které trvale vlastníka věci vylučují z dispozice s věcí, a transakce, které nikoli. Ohledně naplněnosti znaku „přisvojení si cizí věci, která mu byla svěřena“ nepovažuje (s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 1449/2010) za dostačující, že prostředky užil k blíže nezjištěnému účelu. S poukazem na odůvodnění napadeného rozhodnutí (str. 12) dovozuje, že soudy zvolenou právní kvalifikaci vylučují samotná skutková zjištění odvolacího soudu, který připustil, že svěřené prostředky poskytl jako půjčku (v tom spatřuje mimo jiné porušení § 2 odst. 5 tr. ř.). Právní kvalifikaci jeho jednání potom nesvědčí ani skutečnost, že poskytnuté finanční prostředky nebyly následně společností FKH ELEKTRONIC, a. s. vráceny. Pokud o překážkách, z důvodu kterých nedošlo k vrácení finančních prostředků, nevěděl, šlo o občanskoprávní spor, který měl být řešen prostředky občanského práva. Vzhledem (část VII./C) k charakteru právního vztahu mezi obviněným a společností FKH ELEKTRONIC, a. s. (smlouva o půjčce), je vyloučen jeho úmysl ke spáchání trestného činu zpronevěry. Naplnění subjektivní str