6 Tdo 1588/2016 — Nejvyšší soud

6 Tdo 1588/2016 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. a) tr.ř. § 265b odst.1 písm. e) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:22. 2. 2017 Spisová značka:6 Tdo 1588/2016 ECLI:ECLI:CZ:NS:2017:6.TDO.1588.2016.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Cizí věc Časová působnost Délka trestního řízení Insolvenční správce Jednota skutku Ne bis in idem Nepřípustnost trestního stíhání Příčinný vztah Retroaktivita Škoda Zákonný soudce Zpronevěra Dotčené předpisy:§ 206 odst. 1, odst. 4 písm. b, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku § 2 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:CD Zveřejněno na webu:16. 5. 2017 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 26.5.2017I.ÚS 1636/17JUDr. Pavel Rychetskýodmítnuto22.1.2018 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 1588/2016-121 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. února 2017 o dovolání, které podal obviněný Ing. P. P. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. 5 To 62/2014, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 7 T 2/2013, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. s e dovolání obviněného o d m í t á . O d ů v o d n ě n í :I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 9. 2014, č. j. 7 T 2/2013-1111, byl obviněný Ing. P. P. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným trestným činem zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 3 písm. a), odst. 4 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zák.“), jehož se dopustil jednáním popsaným ve výrokové části tohoto rozsudku. Za to byl odsouzen podle § 248 odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 6 let, pro jehož výkon byl podle § 39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle § 49 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce konkurzního, případně insolvenčního správce, a to na dobu deseti let. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byl JUDr. Leoš Materna, AK Valtice, správce konkurzní podstaty společnosti DIREKTUM, s. r. o., v konkurzu, odkázán s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 2. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 30. 3. 2016, č. j. 5 To 62/2014-1349, jímž napadený rozsudek podle § 259 odst. 3 tr. ř. zrušil a znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným zločinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. b), odst. 5 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zákoník“), jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že dne 18. června 2004 v pobočce CitiBank, a. s. v Praze 6, Evropské ulici č. 178 v postavení správce konkurzní podstaty úpadce obchodní společnosti DIREKTUM, s. r. o., se sídlem Pardubice, 17. listopadu 237, identifikační číslo 25944983, ustanoveného usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. října 2002, sp. zn. 43 K 29/2002, v úmyslu neoprávněně si přisvojit svěřené finanční prostředky z konkurzní podstaty úpadce, bez vědomí a souhlasu příslušného soudu a zástupce věřitelů, v rozporu s ustanovením § 8 odst. 2 zák. č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání, vybral prostřednictvím tehdejší manželky B. P. z finanční částky 30.032.748 Kč získané zpeněžněním části konkurzní podstaty úpadce spol. DIREKTUM, s. r. o., v konkurzu, (nyní DIREKTUM, s. r. o., v úpadku) a uložené od 7. dubna 2004 na účtu č. ... vedeném u CityBank, a. s., na jméno B. P. částku 10.000.000 Kč v hotovosti a užil je pro svoji potřebu blíže nezjištěným způsobem, čímž způsobil obchodní společnosti DIREKTUM, s. r. o., v konkurzu, škodu ve výši 10.000.000 Kč. 3. Obviněného za tento zločin odsoudil podle § 206 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání pěti let a šesti měsíců, pro jehož výkon ho podle § 56 odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s dozorem. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku mu uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce insolvenčního správce v trvání pěti let. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázal JUDr. Leoše Maternu, správce konkurzní podstaty společnosti DIREKTUM s. r. o., s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Praze, ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně, podal obviněný prostřednictvím obhájkyně Mgr. Anny Vejmelkové dovolání, v němž uplatnil důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. a), e), g), h) tr. ř. 5. Ve svém mimořádném opravném prostředku (část III. – „Obecné vymezení důvodů dovolání“) souhrnně vymezil námitky, které vůči napadeným rozhodnutím, resp. řízení jim předcházejícím uplatňuje, jimiž jsou: A) námitky týkající se nesprávného právního posouzení skutku a nepřípustnosti trestního stíhání [dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. e) a g) tr. ř.] z důvodu: 1) nepřezkoumatelnosti posouzení charakteru skutku, 2) nepřípustného dělení skutku a porušení zásady ne bis in idem, resp. nepřípustného doplnění skutku a porušení obžalovací zásady, B) námitky týkající se nesprávného právního posouzení skutku a jiného nesprávného hmotně právního posouzení [dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. e) a g) tr. ř.] z důvodu: 1) nenaplnění zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu zpronevěry v důsledku a) nedostatku trestnosti jednání obviněného, b) neexistence příčinné souvislosti a následku trestného činu, c) nedostatku zavinění obviněného, 2) nesprávné právní kvalifikace zjištěného skutku, 3) nesprávného (neúplného) určení skutečné škody, 4) promlčení skutku a porušení zákazu retroaktivity, C) námitka porušení práva na spravedlivý proces [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.] v důsledku: 1) nerespektování právních závěrů Nejvyššího soudu, 2) porušení práva na obhajobu, 3) extrémního nesouladu mezi hodnocením důkazů, skutkovými zjištěními a jejich právním posouzením, D) námitka nezákonného a nepřiměřeného trestu [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.], E) námitka porušení práva na zákonného soudce [dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) tr. ř.]. 6. V návaznosti na část IV. („Obecné vymezení tzv. tezí“) obviněný v části V. („Předcházející řízení“) zopakoval průběh dosavadního řízení, které následovalo po (dvou) kasačních rozhodnutích Nejvyššího soudu, a následně výše vymezené námitky rozvedl v dovolací argumentaci obsažené v částech VI. až XIII. dovolání. 7. Obviněný poukázal na to, že odvolací soud ve svém rozhodnutí neuvedl své právní úvahy týkající se posouzení skutku pojatého obžalobou za jediný a nedělitelný v podobě dvou samostatných skutků (případně dílčích útoků trestného činu zpronevěry) a současně se nevypořádal s odvolací námitkou o porušení zásady ne bis in idem ze strany soudu prvního stupně. V důsledku toho je rozhodnutí nepřezkoumatelné. Napadl závěry o jednotě a totožnosti skutku. Dovolatel tvrdí, že skutek, pro který bylo trestní stíhání zahájeno a pro který byla podána obžaloba, je jediným a nedělitelným skutkem, o němž bylo možné rozhodnout jediným samostatným rozhodnutím. Jestliže soud prvního stupně nepřípustně rozdělil skutek, porušil zásadu ne bis in idem a vytvořil překážku rei iudicatae. Pro tentýž skutek není možné uznat obviněného vinným a současně zastavit trestní stíhání. Pokud odvolací soud napadené rozhodnutí nezrušil, zatížil své rozhodnutí vadou spočívající v porušení obžalovací zásady podle § 176 odst. 2 tr. ř. a současně i zásadu zákazu reformationis in peius. 8. Dovolatel (část VII./A) namítl extrémní nesoulad mezi skutkem, resp. zjištěním skutkového stavu a jeho právním posouzením. Vyvozuje jej z nepřesnosti a neúplnosti popisu skutku vymezeného v tzv. skutkové větě. Dále z absence znaku objektivní stránky trestného činu zpronevěry, neboť jeho jednáním nemohlo dojít k naplnění znaku přisvojení si cizí věci, neboť v hotovosti vybrané prostředky byly dočasně poskytnuty jako půjčka společnosti FKH ELEKTRONIC, a. s. Extrémní nesoulad spatřuje i v nenaplnění subjektivní stránky, a to ve vazbě na znak úmyslného zavinění, protože z učiněných závěrů neplyne, že by část finančních prostředků vybral v hotovosti v úmyslu si je přisvojit. Z popisu jeho jednání musí podle jeho názoru plynout jednotlivé znaky skutkové podstaty. V podrobnostech uvádí, že znaku přisvojení si cizí věci nekoresponduje vyjádření, že finanční prostředky užil „blíže nezjištěným způsobem“ (v tom shledává mimo jiné porušení § 120 odst. 3 tr. ř.). Po stránce skutkové (část VII./B) nebylo dostateč