6 Tdo 232/2021 — Nejvyšší soud

6 Tdo 232/2021 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:31. 3. 2021 Spisová značka:6 Tdo 232/2021 ECLI:ECLI:CZ:NS:2021:6.TDO.232.2021.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Časová působnost Zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby Dotčené předpisy:§ 2 odst. 1 tr. zákoníku § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a) odst. 3) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:28. 6. 2021 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí I.ÚS 1774/21 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 232/2021-2055 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 3. 2021 o dovolání, které podali obvinění J. P., nar. XY ve XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Břeclav, a P. B., nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu ve Věznici Příbram, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 7. 2020, č. j. 2 To 3/2020-1923, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod č. j. 48 T 6/2018-1813, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. P. odmítá. Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. B. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 8. 8. 2019, č. j. 48 T 6/2018-1813, byl obviněný J. P. (dále jen „obviněný“, „dovolatel“, příp. „obvinění“) uznán vinným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2, písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, obviněný P. B. (dále jen „obviněný“, „dovolatel“, příp. „obvinění“) byl uznán vinným zločinem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku, jichž se podle jeho skutkového zjištění dopustili způsobem specifikovaným ve výroku rozsudku. 2. Obviněný J. P. byl za tento trestný čin odsouzen podle § 240 odst. 3 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání pěti roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, ve znění zákona č. 58/2017 Sb., zařazen do věznice s ostrahou. Obviněný P. B. byl za tento trestný čin odsouzen podle § 240 odst. 2 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trávní čtyř roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, ve znění zákona č. 58/2017 Sb., zařazen do věznice s ostrahou. 3. O odvoláních obviněných (a spoluobviněného J. T.) a státního zástupce proti tomuto rozsudku rozhodl Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 14. 7. 2020, č. j. 2 To 3/2020-1923, jímž je podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti citovanému usnesení Vrchního soudu v Olomouci podal dovolání obviněný J. P. prostřednictvím svého obhájce JUDr. Jana Žižlavského a obviněný P. B. prostřednictvím svého obhájce JUDr. Radka Forala, kdy oba obvinění shledávají ve své věci dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť podle nich rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. 5. Obviněný J. P. uvádí, že soud druhého stupně rezignoval na svoji povinnost seznámit se s obsahem spisu a vyrovnat se s předloženou odvolací argumentací, čímž bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, přičemž obdobně lze poukázat na chybný postup soudu nalézacího. Dále konkrétněji zmiňuje pochybení spočívající v tom, že skutková věta dostatečně nekoresponduje s uplatněnou právní kvalifikací a tudíž neodpovídá kvalifikaci podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku, nýbrž § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. 6. Za zásadní dovolatel označuje chybné vyčíslení škody, jež mělo vliv na právní kvalifikaci činu. Soud nevzal v úvahu rozdílné sazby v předmětném období a rovněž nezohlednil přepočet litrů minerálního oleje na kilogramy. Obviněný oslovil i odborníky, podle kterých celní úřad JmK užil nesprávný sazebník pro výpočet daně k jejich škodě. Toto namítl již v odvolacím řízení, soud druhého stupně se tímto argumentem řádně nezabýval a jen odkázal na rozhodnutí soudu nalézacího. Podle dovolatele bylo na místě opatřit znalecký posudek namísto pouhého „vyjádření“ znalce. Jeho právo na obhajobu nebylo respektováno, neboť osoby zpracovávající zmíněné vyjádření, nebyly, přes učiněný návrh, předvolány k hlavnímu líčení, a tudíž jim nemohly být obhajobou kladeny dotazy. Nadto celní úřad není nestranným subjektem, jelikož hájí zájmy poškozeného. 7. Nalézací soud pochybil i nezohledněním skutečnosti, že obviněný byl pouze řidičem převážejícím daný minerální olej z Polska do České republiky. Soud argumentuje tím, že „měl jako řidič vědět, co vozí“, což nepopírá. Věděl, že převáží minerální olej. Samotné trestní jednání však spočívá v jeho nezdanění, což je nesplnění povinnosti jeho zaměstnavatele a spoluobviněného J. T., nikoliv jeho. Zavádějící je i tvrzení nalézacího soudu, že jednal na pokyn tohoto spoluobviněného. Jako zaměstnanec totiž samozřejmě jednal na příkaz svého zaměstnavatele, když zcela transparentně převážel předmětný minerální olej mezi Polskem a Českou republikou. Není pravdivé tvrzení, že měl minerální oleje rozvážet. V drtivé většině případů totiž dovezl náklad na firmu, kde bylo vozidlo odstaveno a po několika dnech vyloženo. Pouze ve dvou případech na příkaz zaměstnavatele složil zboží na jiném místě, jednou v zemědělské hale v XY a podruhé v XY. Ani v jednom případě nebylo možné poznat účel takto složené komodity. 8. Ze skutečnosti, že na příkaz zaměstnavatele byly obviněným před nákladnou umístěny na návěs jiné registrační značky, taktéž nevypovídá o tom, že by si měl být vědom, jakým způsobem zaměstnavatel po převezení minerálního oleje s tímto naloží. Registrační značky byly měněny proto, že polský obchodní partner naložil předem zaplacenou komoditu pouze vozidlu s již dříve nahlášenou registrační značkou. Zaměstnavatel disponoval více vozidly a mnohdy nemohl předem vědět, které z nich přepravu provede. Veškeré smlouvy, platby i doprava však proběhla pod názvem zaměstnavatele a jeho IČ. On sám nemohl získat podezření na jeho následnou trestnou činnost. 9. Dovolatel poukazuje na to, že on jako pouhý řidič je osobou trestně stíhanou a odsouzenou, zatímco jediná společnice a jednatelka společnosti T. T., A. T. ani zmíněná právnická osoba nenesou trestní odpovědnost. 10. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 7. 2020, č. j. 2 To 3/2020-1923, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. tomuto soudu přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl. 11. Obviněný P. B. soudům obou stupňů vytýká, že se nevypořádaly s otázkou subjektivní stránky, ani s tím, zda byl pachatelem, přičemž došlo k tzv. extrémnímu nesouladu. Z provedených odposlechů i dokladů o platbách za minerální oleje vyplývá, že vždy jen domlouval dodávky za částky odpovídající v průměru částkám od ostatních dodavatelů. Pokud tedy zaplatil spoluobviněnému T. za 1 litr nafty 26 Kč, odpovídá tato částka i uhrazení odpovídající spotřební dani. Vzhledem k tomu, že uhradil i tuto částku, neměl žádný důvod se domnívat, že tento spoluobviněný neuhradí předmětnou daň. Z uvedeného plyne, že neměl žádný důvod podílet se na neplacení spotřební daně ani toto umožňovat obviněnému T. Jeho jediným ziskem mohla být přibližně částka 2 Kč/1 litr, jelikož tímto způsobem nakupoval jen nepatrně levněji než od ostatních dodavatelů. 12. Ve vztahu k subjektivní stránce poukázal dovolatel na to, že úmysl obviněného je nutné prokázat i k tomu, že nedojde k uhrazení spotřební daně. Tento úmysl u něj chyběl. Soud prvního stupně a potažmo i soud odvolací tedy subjektivní stránku nesprávně právně posoudily. V řízení nebylo prokázáno ani tvrzeno, že by od obviněného T. obdržel zpět část zaplacené kupní ceny za minerální oleje. Pakliže tedy zaplatil za minerální oleje částku odpovídající i zahrnuté spotřební dani a následně nic neobdržel zpět, není vhodné uzavřít, že měl jakýkoliv úmysl zkrátit daň. Bez důvodných pochybností tedy nelze dojít k závěru, že věděl, že jsou dodávány minerální oleje, či že obviněný T. nezaplatí spotřební daň. 13. Pokud by snad soud měl za to, že věděl o nelegálnosti dodávek minerálních olejů, pak by bylo třeba uzavřít, že se nejedná o žalovaný trestný čin, nýbrž o trestný čin legalizace výnosů z trestné činnosti, neboť by pouze nakupoval zboží pocházející z trestné činnosti. 14. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 7. 2020, č. j. 2 To 3/2020-1923, jakož i všechna další rozhodnut