6 Tdo 265/2011 — Nejvyšší soud

6 Tdo 265/2011 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g 265b/1h 265b/1l Datum rozhodnutí:31. 5. 2011 Spisová značka:6 Tdo 265/2011 ECLI:ECLI:CZ:NS:2011:6.TDO.265.2011.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Řízení o dovolání Dotčené předpisy:§ 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:10. 10. 2011 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 11.03.2011II.ÚS 3307/11JUDr. Jiří Nykodýmodmítnuto11.16.2011 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 265/2011 U S N E S E N Í Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. května 2011 dovolání, které podal obviněný E.H., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 8. 2010, sp. zn. 4 To 353/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu pro mládež v Brně pod sp. zn. 8 Tm 42/2010, a rozhodl t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného E. H. o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Městského soudu pro mládež v Brně ze dne 9. 6. 2010, sp. zn. 8 Tm 42/2010, byl obviněný E. H. uznán vinným: - přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku (v bodě 1-7 výroku), - přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku (v bodě 1, 3 výroku), - přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku (v bodě 1, 5-7 výroku). Za tyto přečiny byl obviněný odsouzen podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šestnácti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. a § 229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích poškozených subjektů na náhradu škody. Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto i o obžalobě obviněných R. V., D. V., J. V., mladistvého M. V. a T. G. Proti konstatovanému rozsudku podal obviněný odvolání. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 31. 8. 2010, sp. zn. 4 To 353/2010, byl podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání obviněného napadený rozsudek v celém rozsahu zrušen. Dále podle § 259 odst. 3 tr. ř. odvolací soud rozhodl tak, že obviněného E. H. uznal vinným skutky, které právně kvalifikoval jako: - přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku dílem dokonaný a dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku (body 1 - 7 výroku), - přečin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku (body 1, 3 výroku), - přečin poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku (body 1, 5 -7 výroku). Za uvedené přečiny byl obviněný odsouzen podle § 205 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šestnácti měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1, § 229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích poškozených subjektů na náhradu škody. Citovaný rozsudek Krajského soudu v Brně, a to výrok o trestu, napadl obviněný E. H. prostřednictvím obhájkyně dovoláním, které opřel o dovolací důvody zakotvené v § 265b odst. 1 písm. g), h), l) tr. ř. Podle jeho názoru rozhodnutí spočívá na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, přičemž odvolací soud zamítl řádný opravný prostředek, aniž byly splněny podmínky pro jeho zamítnutí a v předcházejícím řízení byl dán důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Dodal, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. uplatnil z opatrnosti, neboť mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Podle obviněného spočívá jiné nesprávné hmotně právní posouzení věci [v kombinaci s ustanovením § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.] ve skutečnosti, že se Krajský soud v Brně ve svých rozhodnutích při ukládání trestu nezabýval a nevypořádal s předběžnou otázkou, která má vliv na výši uloženého trestu. Konstatoval, že se mezi léty 2008 a 2009 nacházel po dobu 8 měsíců ve vazbě (ve věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn 8 Tm 8/2008 nebo sp. zn. 8 Tm 44/2007). Na tuto skutečnost upozorňoval v odůvodnění písemného odvolání podaného dne 15. 7. 2010. Připomněl, že podle § 92 odst. 1 tr. zákoníku, jestliže se vedlo proti pachateli trestní řízení ve vazbě a dojde v tomto řízení k jeho odsouzení, započítá se mu doba strávená ve vazbě do uloženého trestu, popřípadě do trestu úhrnného nebo souhrnného, pokud je vzhledem k druhu uloženého trestu započítání možné. Doplnil, že vazba, kterou v tomto řízení (Městského soudu v Brně sp. zn. 8 Tm 42/2010) vykonal, byla započtena do uloženého trestu. Upozornil, že podle § 92 odst. 3 tr. zákoníku, není-li započítání vazby nebo trestu možné, přihlédne soud k této skutečnosti při stanovení druhu trestu, popřípadě jeho výměry. Poznamenal, že podle ustáleného výkladu k § 38 tr. zák. č. 140/1961 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009, je soud povinen posoudit otázku, zda lze předchozí odsouzeným vykonanou vazbu započítat do nově ukládaného trestu, a to předběžně před rozhodnutím o trestu (Šámal P., Púry F., Rizman S., Trestní zákon, Komentář, I. díl, 6. vydání, Praha: C. H. Beck 2004, str. 340-341). S ohledem na obsahovou shodnost ustanovení § 38 a § 92 tr. zákoníku účinného od 1. 1. 2010, potvrzenou i doktrinálně (Šámal P. a kol., Trestní zákoník I., § 1 až 139, Komentář, I. vydání, Praha: C. H. Beck, 2009, str. 991), je tedy soud i nadále povinen postupovat výše uvedeným způsobem. Dále obviněný vytkl, že se Krajský soud v Brně nevypořádal ve smyslu § 9 tr. ř. s předběžnou otázkou možnosti započtení předchozí vazby, když nedospěl ani k závěru o možnosti započtení vazby, ani nezohlednil případnou nemožnost započtení vazby při ukládání trestu, respektive při stanovení jeho výměry. Absencí odůvodnění v rozhodnutí mu byla upřena možnost seznámit se s právním názorem odvolacího soudu a důvody, které jej vedly k postupu v rozporu s ustanovením § 92 odst. 3 tr. zákoníku. Namítl, že tím odvolací soud navázal na prvostupňový soud, který předběžné otázce – možnosti započtení předchozí vazby – nevěnoval v rozsudku prostor. Dovodil, že není v souladu s principy právního státu, jestliže obviněnému, který stráví ve vazbě část života, nebylo umožněno, aby se mu doba, kdy byl na svobodě omezen, zohlednila při dalším omezení svobody formou výkonu trestu jen proto, že soudy obou stupňů se s takovou předběžnou otázkou nevypořádaly. Podle obviněného jsou mezi vazbou z roku 2008/2009 a nově ukládaným trestem, tj. nynějším výkonem trestu, kvantitativní proporce. Bylo tedy možné přesně a jednoznačně stanovit, v jaké míře by byl momentálně uložený trest odpykán již předtím vykonanou vazbou. Ani jeden ze soudů však takové posouzení neprovedl, čímž došlo k poškození jeho osoby, kdy uložená výměra trestu nebyla odstupňovaná podle již vykonané vazby, což znamenalo neuložení nižšího trestu, který správně měl být uložen. Rozhodnutími byla porušena jeho základní práva zakotvená v čl. 8 odst. 1, 2, čl. 36 Listiny základních práv a svobod a došlo k porušení čl. 5 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Trestní zákon neposkytuje obecným soudům v tomto směru žádný prostor pro libovůli ohledně aplikace ustanovení § 92 odst. 3 tr. zákoníku. V rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný namítl, že odvolací soud tím, že nepřihlédl k době jeho pobytu ve vazbě, byť byl vazební důvod založen obviněním z přečinu, který byl druhově shodný s přečiny, za něž byl výše uvedeným rozsudkem odsouzen, porušil ustanovení § 92 odst. 3 tr. zákoníku. Zdůraznil velmi blízkou časovou souvislost obou řízení i adekvátní účinek na jeho osobu z hlediska funkce a účelu trestu. Připomněl, že podle výkladu k § 92 odst. 3 tr. zákoníku se musí skutečnost, že soud přihlédl k vykonané vazbě a vykonanému trestu, jejichž započítání není možné, zásadně projevit ve prospěch pachatele (Šámal P. a kol., Trestní zákoník I., § 1 až 139, Komentář, 1. vydání, Praha: C. H. Beck 2009, str. 995). Vytkl, že s ohledem na druh uloženého trestu (nepodmíněné odnětí svobody) znamená pro něj toto „nepřihlédnutí“ soudu ve svém důsledku v podstatě dvojnásobně tvrdší sankci, než jaká mu měla být uložena. Jelikož osm měsíců trvající vazba v rámci uvedeného (tzn. jiného, předcházejícího) řízení vyústila ve zproštění obžaloby, je nezapočtení vazby – nejvýraznějšího zásahu státu do osobní svobody jednotlivce – do časově velmi blízkého trestu nejen porušením § 92 odst. 3 tr. zákoníku, ale také čl. 8 odst. 2 Listiny základníc