6 Tdo 298/2025 – Nejvyšší soud

6 Tdo 298/2025-870 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. 4. 2025 o dovolání, které podal obviněný P. Š., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Rýnovice, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 3. 12. 2024, č. j. 10 To 366/2024-797, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 17 T 15/2022, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Mladé Boleslavi (dále též „soud prvního stupně“ nebo jen „soud“) ze dne 13. 5. 2024, č. j. 17 T 15/2022-599, byl obviněný P. Š. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným (bod 1.) zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 3 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a (bod 2.) přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b) odst. 2 tr. zákoníku a přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku. 2. Prvních dvou trestných činů se podle jeho skutkových zjištění dopustil společně s obviněnými L. Š. a Z. D. tím, že dne 9. 7. 2020 v době nejméně od 23:00 do 23:20 hod. v obci XY, okres XY, po otevření uzavřené, nezajištěné kovové branky vnikli na oplocený pozemek domu č.p. XY, kde následně zaklepali na hlavní vchodové dveře vedoucí do bytu, které jim otevřel L. R., nar. XY, kterého P. Š. požádal o telefonní číslo na J. Š., nar. XY, s čímž L. R. souhlasil, poodešel od hlavních vchodových dveří do vnitřních prostor bytu, kdy vchodové dveře nechal pootevřené, načež L. Š., P. Š. i Z. D., aniž by jim k tomu dal L. R. svolení, vnikli do bytu, kdy Š. za užití pohrůžky bezprostředního násilí řekl R.: „sedni si na gauč a ani se nehni“, kdy následně Š. vytáhl teleskopický obušek, kdy se R. z obavy o svůj život a zdraví posadil na gauč, mezitím všichni tři začali byt prohledávat a ukládat věci z bytu do připravené tašky, kdy R. hlídal Š., kdy z bytu Š., Š. a D. odcizili digitální fotoaparát značky Canon včetně nabíječky, notebook zn. Asus, notebook zn. HP, akuvrtačku, mobilní telefon zn. Samsung Galaxy, reproduktor zn. GBL, modré barvy, reproduktor zn. GBL, černé barvy, fotoaparát zn. Nikon, hrací joystick v celkové hodnotě 13 773 Kč, a dále finanční hotovost ve výši 7 000 K ke škodě J. Š., nar. XY, kdy při odchodu Š. řekl R., ať nezkouší volat policajty. 3. Obviněný byl za uvedené trestné činy a sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kterým byl uznám vinným trestním příkazem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 23. 7. 2020, č. j. 1 T 120/2020-46, odsouzen podle § 173 odst. 1 a § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání čtyřiceti dvou měsíců a pro jeho výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 4 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu jednoho roku. Současně byly podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušeny výrok o trestu v trestním příkazu Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 23. 7. 2020, č. j. 1 T 120/2020-46, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. 4. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Praze (dále „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 3. 12. 2024, č. j. 10 T 366/2024-797, jímž podle § 258 odst. 1 písm. b), c), odst. 2 tr. ř. zrušil v napadeném rozsudku ohledně odvolatele výrok o vině pod bodem 2., celý výrok o trestu a výroky o náhradě škody ve vztahu k poškozeným ČSOB Pojišťovně, a. s., a Z. O. Při nezměněném výroku o vině zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 3 tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku a nezměněných výrocích o náhradě škody ve vztahu k poškozeným J. Š. a L. R. nově podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněnému za zločin loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, přečin porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 3 tr. zákoníku a za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, jímž byl uznám vinným trestním příkazem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 23. 7. 2020, č. j. T 120/2020-46, uložil souhrnný trest odnětí svobody ve výměře 36 měsíců, pro jehož výkon ho podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1 tr. zákoníku mu uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 1 roku. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu trestního příkazu Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 23. 7. 2020, č. j. 1 T 120/2020-46, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 259 odst. 1 tr. ř. věc ohledně skutku popsaného v bodě 2. výroku o vině napadeného rozsudku vrátil soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí. II. Dovolání a vyjádření k němu 5. Proti citovanému rozsudku krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Martina Klímy dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Odvolacímu soudu vytýká, že opomenul anebo vadně vyhodnotil některé důkazy, porušil zásadu presumpce neviny, jeho právo na obhajobu a skutek nesprávně posoudil jako zločin podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku. 6. Za opomenuté důkazy označuje výpovědi svědků A. B., která nebyla vyslechnuta navzdory návrhu uplatněnému u hlavního líčení dne 20. 6. 2023, a T. S. 7. Nesprávnost právního posouzení skutku jako zločinu loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku shledává dovolatel ve vadně zjištěném a následně nesprávně vyhodnoceném skutkovém stavu, neboť tvrdí existenci extrémního nesouladu mezi skutkovými a právní závěry (část IV.). Z důvodů vyložených na str. 7 dovolání usuzuje, že „použití násilí nebo pohrůžka násilí zůstávají sporné, spíše mlhavé“, z čehož dovozuje, že „šlo maximálně o útok podle § 178 odstavec 1, 3 trestního zákoníku“. 8. Závěrem svého dovolání proto obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil podle § 265k odst. 1 tr. ř. rozsudek odvolacího soudu, jemu předcházející rozsudek okresního soudu a podle § 265k odst. 2 tr. ř. také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením pozbyla podkladu a podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Mladé Boleslavi, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednala rozhodl. 9. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Ten ve svém obsáhlejším vyjádření nejprve poukázal na postupy a řešení uplatňující se při rozhodování dovolacího soudu v návaznosti na obsah dovolacích námitek (např. v případě opakování obsahově shodných námitek vznesených v dřívějších stadiích) a zdůraznil, že obviněný své dovolání založil výlučně na dovolacím důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jeho námitky lze sice s velkou dávkou tolerance pod tento dovolací důvod podřadit, jsou však podle státního zástupce nedůvodné. 10. Podle státního zástupce soud prvního stupně provedl úplné a bezvadné dokazování v rozsahu umožňujícím ve věci rozhodnout, skutková zjištění byla zformulována na podkladě procesně použitelných důkazů. Povinnosti soudů vypořádat se s důkazními návrhy se soudy řádně zhostily, o čemž podle státního zástupce svědčí skutečnosti jím vypočtené v bodě 13. jeho vyjádření. Podle něj proto napadená rozhodnutí nejsou zatížena vadou opomenutých důkazů. 11. Státní zástupce nesdílí tvrzení obviněného o existenci zjevného rozporu skutkových zjištění určujících pro naplnění znaků trestného činu a provedených důkazů. Poukazuje na fakt, že klíčovým usvědčujícím důkazem se stala výpověď poškozeného L. R. podpořená výpovědí svědkyně J. Š. Odlišných výpovědí dovolatele a zčásti i spoluobviněných D. a Š. si soudy byly vědomy a v odůvodněni svých rozhodnutí rozvedly důvody, pro které vyšly z výpovědi poškozeného. Jejich rozhodnutí žádnou z vad podřaditelných pod obviněným uplatněný dovolací důvod zatížena nejsou. 12. Právní kvalifikace skutku je odpovídající a v odstavcích 21. a 22. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu je přesvědčivě zdůvodněna. Jednání dovolatele a zbylých spoluobviněných vedené vůči poškozenému bylo takřka ukázkovým případem konkludentně, a tedy explicitně nevyjádřené pohrůžky užití násilí. Právě v příčinné souvislosti s touto hrozbou byl poškozený přinucen vydat pachatelům movité věci a peníze J. Š. 13. Protože nedůvodné je i tvrzení dovolatele o porušení zásady in dubio pro reo, navrhl státní zástupce, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl jako