6 Tdo 300/2023 — Nejvyšší soud

6 Tdo 300/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:12. 4. 2023 Spisová značka:6 Tdo 300/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:6.TDO.300.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Hodnocení důkazů Místo veřejnosti přístupné Násilí proti úřední osobě Veřejné spáchání trestného činu Výtržnictví Dotčené předpisy:§ 2 odst. 6 tr. ř. § 325 odst. 1 a), 2 tr. zákoníku § 358 odst. 1 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:28. 6. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 300/2023-1147 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 4. 2023 o dovolání obviněného V. Š., nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 21. 7. 2022, sp. zn. 2 To 43/2022, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 4 T 72/2020, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného V. Š. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 2. 12. 2021, sp. zn. 4 T 72/2020, byl obviněný V. Š. (dále také „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným zločinem násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b) tr. zákoníku a přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku, za které byl podle § 325 odst. 2 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost zaplatit poškozené Vojenské zdravotní pojišťovně České republiky na náhradě škody částku ve výši 4 357 Kč. 2. Podle skutkové věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně se obviněný uvedených trestných činů dopustil tím, že: dne 18. 9. 2019 v době okolo 7:50 hodin v Olomouci na ulici XY, v budově č. XY Základní školy XY v přízemní chodbě nejprve křičel na učitele, zejména na M. U., a po příchodu uniformovaného strážníka Městské policie Olomouc, poškozeného T. A., který byl přivolán na místo v souladu s ustanovením § 2 odst. 1 zejména písm. a) a b) zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, k ochraně a bezpečnosti osob a majetku a k dohledu nad dodržováním pravidel občanského soužití, který obviněného V. Š. opakovaně vyzval v souladu s ustanovením § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii, k předložení občanského průkazu, tak se obviněný V. Š. otočil, přitom chytil strážníka za pas a vší silou jím praštil o dřevěné dveře, na které strážník narazil zejména temenem hlavy a zůstal ležet u dveří, a obviněný V. Š. v kleku nad ním napřáhl svou pravou ruku zaťatou v pěst k úderu strážníka, když v tom mu napřaženou ruku zachytil M. U. a spolu s učitelkou M. M., která obviněného V. Š. uchopila za levou ruku, jej oba dva učitelé stáhli ze strážníka kryjícího si oběma rukama hlavu, poté se obviněný V. Š. postavil a vší silou opakovaně praštil do školní lavice umístěné na chodbě a židlí vedle lavice mrštil o zem, a když byl na místo přivolán druhý strážník, poškozený D. V., a znovu byl strážníkem D. V. obviněný V. Š. vyzván k předložení dokladů, kdy obviněný V. Š. se jevil zklidněným a poškozený strážník D. V. sklonil hlavu, neboť hleděl do služební tašky, tak jej obviněný V. Š. udeřil pěstí pravé ruky do hlavy přes levé ucho a čelist, což chtěl obviněný V. Š. zopakovat, avšak pro obranu obou strážníků se mu to nepodařilo, naopak svedli ho k zemi, kde po chvíli jeho odpor ochabl a byl spoután, a takto jednal nejméně za přítomnosti výše uvedených svědků, dále K. H., M. Š., K. Ch. a nezjištěného počtu dětí ve věku 8 až 9 let, a způsobil tak poškozenému strážníkovi T. A. poranění vlasové části hlavy, zhmoždění zad, bolestivost čelisti s dobou léčení v pracovní neschopnosti od 18. 9. 2019 do 7. 10. 2019 včetně, a poškozenému strážníkovi D. V. pohmožděninu pravé strany čela, bolestivost levého ucha, k tomu léčení v pracovní neschopnosti od 18. 9. 2019 do 6. 10. 2019 včetně. 3. Proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 2. 12. 2021, sp. zn. 4 T 72/2020, podal obviněný v celém rozsahu odvolání. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 21. 7. 2022, sp. zn. 2 To 43/2022, byl z podnětu odvolání obviněného napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. zrušen ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 tr. ř. byl obviněný nově odsouzen podle § 325 odst. 2 tr. zákoníku a § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, jehož výkon byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let a šesti měsíců. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 21. 7. 2022, sp. zn. 2 To 43/2022, resp. výroku „jinak zůstává napadený rozsudek nezměněn“, podal obviněný V. Š. prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě dovolání opřené o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. 5. Vytkl, že skutková věta neodpovídá výsledkům dokazování a není podporována provedenými důkazy, resp. je s nimi v rozporu. Podle něj rozhodnutí zčásti spočívá i na nesprávném právním posouzení skutku. Zdůraznil, že z vyslýchaných svědků nebyl nikdo vyjma samotného poškozeného T. A. schopen detailněji popsat útok na tohoto poškozeného. Jediná svědkyně K. H. útok sice popsala, avšak velice kuse a odlišně od obžaloby a od rozhodnutí nalézacího soudu. Útok na poškozeného D. V. pak nebyl schopen popsat nikdo kromě uvedeného poškozeného. Obviněný zpochybnil, zda mohl spáchat vytýkané jednání veřejně, tj. před třemi osobami současně přítomnými [§ 117 písm. b) tr. zákoníku], potažmo na místě veřejnosti přístupném. Měl za to, že jelikož sborovna či dívčí WC nejsou veřejnosti přístupná místa, nemohl se dopustit trestného činu výtržnictví. Dále namítl, že pokud byla na místě skupina osob, o nichž hovoří soudy nižších stupňů, není zřejmé, z čeho měl usoudit, že jej zezadu o prokázání totožnosti žádá právě strážník T. A. Když totiž odcházel ze školy, někdo na něj zaútočil s tím, že začal omezovat jeho svobodu pohybu. Obviněný jako osoba postižená hluchotou vyjádřil přesvědčení, že je neakceptovatelné, aby byl kdokoliv vyzýván k prokázání totožnosti zezadu, natož strážníkem městské policie. V takové situaci se může obdobnému útoku každý oprávněně bránit a takové jednání nemůže být posouzeno jako násilí proti úřední osobě. 6. Za neodpovídající provedeným důkazům označil obviněný závěr soudu o účinku jeho útoku na zdraví poškozených. Na základě výpovědi znalce nelze vyloučit, že zranění, se kterými se oba poškození léčili, si sami způsobili při tom, když obviněného protlačovali futry a následně s ním upadli na zem. Kromě výpovědí poškozených nebyl proveden důkaz, který by vyvracel verzi obviněného. Při pochybnostech přitom nutno postupovat ve prospěch obviněného. Obviněný poznamenal, že v odvolání navrhoval výslech obvodních lékařů poškozených, z jejichž zpráv vycházel znalec, neboť je přesvědčen, že pokud by se jakýkoliv pacient léčil u obvodního lékaře nějakou dobu neúspěšně, bylo by povinností tohoto lékaře předat jej do péče příslušného specialisty, k čemuž ale v posuzované věci nedošlo. Soud, který závěr o délce trvání pracovní neschopnosti učinil součástí skutkové věty výroku o vině, mělo zajímat, proč k takovému předání v případě poškozených nedošlo, když i ze znaleckého posudku vyplynulo, že znalec nepovažoval dobu pracovní neschopnosti poškozeného D. V. za odpovídající běžnému průběhu. Obviněný rovněž navrhoval rekonstrukci, neboť není možné, aby poškozeného D. V. jedním úderem zranil současně na levém uchu a na čelisti. Obviněný závěrem poukázal na údajné nesrovnalosti mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy, které považoval za významné (přičemž poukázal na časové rozpory v listinných důkazech a svědeckých výpovědích, jakož i na rozpory ve výpovědích svědků, zejména co se týče přivolání strážníků do budovy školy) a jež podle něj nejsou pouhými „písařskými“ chybami. Jednak vytkl časové nesrovnalosti průběhu skutkového děje, na základě nichž podle něj nutno učinit závěr, že k oznámení útoku muselo dojít minimálně 11 minut předtím, než se útok stal, jednak upozornil na skutečnost, že skutková věta výroku o vině označuje za muže, který se shýbal pro psací potřeby, poškozeného D. V., přičemž z ostatních důkazů vyplynulo, že tou osobou byl poškozený T. A. Podle mínění obviněného se poškození domluvili na popisu děje, avšak jen kusým způsobem, aniž by si vyjasnili podrobnosti. 7