6 Tdo 336/2010 — Nejvyšší soud

6 Tdo 336/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1g 265b/1l Datum rozhodnutí:31. 3. 2010 Spisová značka:6 Tdo 336/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:6.TDO.336.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Hodnocení důkazů Dotčené předpisy:§ 140 odst. 1,2 tr. zák. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:10. 5. 2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 336/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. března 2010 o dovolání obviněného J. D., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 10. 2009, sp. zn. 6 To 61/2009, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 7 T 27/2008, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 10. 2009, sp. zn. 6 To 61/2009, byl z podnětu odvolání obviněného podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. částečně, a to v celém výroku o trestu, zrušen rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2009, č. j. 7 T 27/2008-587, kterým byl obviněnému za trestný čin padělání a pozměňování peněz podle § 140 odst. 2 alinea druhá tr. zák., uložen trest odnětí svobody podle § 140 odst. 2 tr. zák. v trvání pěti roků, když pro výkon uloženého trestu byl obviněný podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou a dále bylo podle § 228 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o nároku poškozeného na náhradu škody, a za podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. byl obviněný odsouzen za trestný čin padělání a pozměňování peněz podle § 140 odst. 2 alinea druhá tr. zák. a § 40 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tří roků, když pro výkon uloženého trestu odnětí svobody byl obviněný zařazen podle § 39a odst. 3 tr. zák. do věznice s dozorem. Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 10. 2009, sp. zn. 6 To 61/2009, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. V podaném dovolání poukazuje obviněný na to, že se měl trestné činnosti dopustit dvěma bankovkami vůči poškozené, kdy v jednom případě šlo o bankovku v nominální hodnotě 1.000,- Kč, ve druhém případě o bankovku v nominální hodnotě 500,- Kč. Obviněný soudům vytýká, že nesprávně jeho jednání posoudily podle § 140 odst. 2 alinea druhá tr. zák., zatímco správně mělo být jeho jednání kvalifikováno podle § 144 tr. zák., a to s ohledem na to, že šlo o bankovky vyhotovené barevným inkoustovým tiskem, které byly označeny jako méně zdařilé, kvalita těchto bankovek byla špatná, přičemž je třeba brát v úvahu i skutečnost, že šlo pouze o dvě bankovky. V další části dovolání obviněný zmiňuje ustanovení trestního řádu, která garantují ústavní právo na obhajobu a spravedlivý proces. V souvislosti s rozhodnutím Ústavního soudu (sp. zn. II. ÚS 301/98) poukazuje na ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr. ř., zásadu in dubio pro reo, zásadu presumpce neviny, aby konstatoval, že narušení uvedených ustanovení (zásad) je narušením principu spravedlivého procesu. Dále cituje ustanovení Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listiny“), odkazuje na § 1 odst. 1 tr. ř. a nález Ústavního soudu Pl. ÚS 4/94, aby vznesl zmínku o „fair procesu“ a soudu sdělil, že „existence řádného procesu je nevyhnutelnou a základní podmínkou existence demokratického právního státu“. Závěrem podaného dovolání opětovně uvádí, že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení skutku či jiném nesprávném hmotně právním posouzení /§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř./, trestní stíhání bylo vedeno, ačkoli bylo trestní stíhání nepřípustné /§ 265b odst. 1 písm. e) tr. ř./ a je podáváno rovněž z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Z důvodů shora uvedených navrhuje, aby rozhodnutí Vrchního soudu v Praze bylo zrušeno a věc byla tomuto soudu vrácena k novému projednání a rozhodnutí. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se ke dni konání neveřejného zasedání k dovolání obviněného nevyjádřil. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v § 265f odst. 1 tr. ř. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř. Předně je potřebné uvést, že dovolání nepřesně používá některá ustanovení, aniž by bylo blíže v odůvodnění dovolání rozvedeno, jaké okolnosti obviněného (obhájce) k jejich zvolení vedly. Podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03). Povahu právně relevantních námitek nemohou tedy mít námitky, které směřují do oblasti skutkového zjištění, hodnocení důkazů či takové námitky, kterými dovolatel vytýká soudu neúplnost provedeného dokazování. Ke shora uvedenému je dále vhodné uvést, že závěr obsažený ve výroku o vině je výsledkem určitého procesu. Tento proces primárně spadá do pravomoci nalézacího soudu a v jeho průběhu soudy musí nejprve zákonným způsobem provést důkazy, tyto pak hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu a výsledkem této činnosti je zjištění skutkového stavu věci. Nejvyššímu soudu tedy v rámci dovolacího řízení nepřísluší hodnotit správnost a úplnost zjištěného skutkového stavu věci podle § 2 odst. 5 tr. ř., ani přezkoumávání úplnosti provedeného dokazování či se zabývat otázkou hodnocení důkazů ve smyslu § 2 odst. 6 tr. ř. Námitky týkající se skutkového zjištění, tj. hodnocení důkazů, neúplnosti dokazování apod., nemají povahu právně relevantních námitek. Nejvyšší soud dále zdůrazňuje, že ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.). Podle skutkového zjištění byl obviněný uznán vinným tím, že „dne 17. 8. 2006 ve večerních hodiná