6 Tdo 355/2010 — Nejvyšší soud

6 Tdo 355/2010 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:265b/1j 265b/1l Datum rozhodnutí:12. 5. 2010 Spisová značka:6 Tdo 355/2010 ECLI:ECLI:CZ:NS:2010:6.TDO.355.2010.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Ochranné léčení ústavní Dotčené předpisy:§ 72 odst. 1 tr. zák. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:25. 8. 2010 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 355/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. května 2010 o dovolání, které podala J. G., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 11. 2009, sp. zn. 5 To 535/2009, jako soudu druhého stupně v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 90 Nt 51/2008, takto: I. Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. s e usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 11. 2009, sp. zn. 5 To 535/2009, a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 10. 7. 2009, sp. zn. 90 Nt 51/2008, z r u š u j í . Současně s e z r u š u j í také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. II. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. s e Městskému soudu v Brně p ř i k a z u j e , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. O d ů v o d n ě n í : Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 10. 7. 2009, sp. zn. 90 Nt 51/2008, bylo J. G. podle § 72 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona ve znění pozdějších předpisů (dále jen „tr. zák.“) uloženo ochranné léčení psychiatrické ve formě ústavní. O stížnosti, kterou proti tomuto usnesení podala J. G., rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Brně usnesením ze dne 25. 11. 2009, sp. zn. 5 To 535/2009, kterým podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. stížnost zamítl. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Brně podala J. G. dovolání, přičemž uplatnila dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s tím, že napadeným usnesením bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozhodnutí uvedenému v § 265a odst. 2 písm. e) tr. ř., ačkoliv v řízení mu předcházejícím byl dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. j) tr. ř., neboť bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení. V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku namítla, že jí bylo uloženo ochranné léčení v ústavní formě, ačkoliv její pobyt na svobodě není nebezpečný do takové míry, která by vyžadovala ústavní formu ochranného léčení. Poznamenala, že znalec z odvětví psychiatrie MUDr. Jan Novák se sice ve svém posudku i v dalších zprávách vyslovil pro nutnost a prospěšnost její ústavní léčby z důvodů léčebných a diferenciálně-diagnostických, avšak neuvedl žádné konkrétnější riziko, které by měla pro společnost představovat z pohledu zájmů chráněných trestním zákonem. Připustila, že určitými psychickými problémy trpí, avšak podle ní nebylo v dosavadním řízení prokázáno, že tyto jsou takového rázu, že by byl její pobyt na svobodě pro společnost nebezpečný v tom smyslu, že by bylo vysoce pravděpodobné, že znovu spáchá závažnější útok na zájmy chráněné trestním zákonem (viz rozhodnutí č. 11/1974 Sb. rozh. tr.). Uvedla, že z vyjádření znalce vyplývá, že se chová podivně : Obléká se nepřiměřeně teplotním poměrům, vyjadřuje se o svých nadpřirozených schopnostech (vyrábí elektrickou energii) a sexuálních zkušenostech, chtěla by moderovat televizní zprávy, hlásila se do soutěží Miss a X-Factor, včetně Československé Superstar, ráda by napsala román z vězeňského prostředí a mrzí ji proto, že dosud nebyla odsouzena. K tomu podotkla, že toto jsou projevy, které pokud jsou nebezpečné, tak spíše než pro společnost pro ni samotnou. Pro zájmy chráněné trestním zákonem představují nebezpečí minimální. Dále J. G. připomněla, že soud prvního stupně dospěl k závěru, že je nebezpečná zejména tím, že se snadno nechá manipulovat do situací, které mají za následek spáchání trestného činu. V této souvislosti zdůraznila, že ve společnosti se nachází spousta snadno manipulovatelných lidí a není jistě možné je všechny izolovat v ústavních zařízeních a zbavovat je tak jedné ze základních lidských svobod. Poznamenala rovněž, že soud druhého stupně doplnil dokazování o další zprávu soudního znalce MUDr. Jana Nováka, který zmínil, že byl dne 17. 3. 2009 povolán na obvodní oddělení Policie ČR, Brno, kde byl seznámen s případem další její trestné činnosti, jíž se měla dopustit počátkem roku 2009 (znalec opětovně doporučil uložení ochranného léčení psychiatrického ve formě ústavní), resp. že na základě takto doplněného dokazovaní dospěl odvolací soud k závěru, že u ní jsou dány důvody pro uložení ochranného léčení psychiatrického ve formě ústavní podle § 72 odst. 1 tr. zák. Vyjádřila přesvědčení, že dokazování provedené odvolacím soudem nemůže obstát, neboť soudní znalec není způsobilým pramenem důkazu o její trestní minulosti. To, zda se dopustila trestné činnosti, lze zjistit pouze od orgánů činných v trestním řízení a z příslušných evidencí, nikoli od lékaře. Přitom s ohledem na presumpci neviny ani zpráva policejního orgánu či státního zástupce z přípravného řízení nemůže znamenat, že se nějakého nebezpečného činu skutečně dopustila. Uzavřela, že před soud nepředstoupila (její účast na veřejném zasedání se zajistit nepodařilo), a tedy soud ani obžaloba (ani obhájce) ji nikdy neviděli, když toliko z rozsáhlé korespondence, kterou soudu adresuje, je zřejmá její všeobecná nespokojenost s probíhajícím řízením a činností všech procesních subjektů včetně obhájce. Z těchto důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 11. 2009, sp. zn. 5 To 535/2009, podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil i další rozhodnutí na uvedené usnesení obsahově navazující a aby poté podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Brně, aby věc znovu projednal a rozhodl. K tomuto dovolání se za podmínek § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státní zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Uvedl, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. j) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení. Následně konstatoval, že námitky týkající se kvality dokazování před odvolacím soudem formálně deklarovanému dovolacímu důvodu neodpovídají, stejně jako námitky týkající se nepřítomnosti dovolatelky u veřejného zasedání. Další námitky však deklarovanému dovolacímu důvodu odpovídají a je nutno je považovat za důvodné. Připomněl, že podle § 72 odst. 1 tr. zák. soud uloží ochranné léčení v případě uvedeném v § 25 a § 32 odst. 2 tr. zák., nebo jestliže pachatel činu jinak trestného není pro nepříčetnost trestně odpovědný a jeho pobyt na svobodě je nebezpečný. Zdůraznil, že nebezpečnost pobytu pachatele na svobodě je tedy obligatorní podmínkou pro uložení ochranného léčení a bez jejího splnění nelze toto ochranné opatření uložit, i když pachatel trpí duševní chorobou, která by si z lékařského hlediska ústavní léčení vyžadovala. Pobyt pachatele na svobodě bude pro společnost nebezpečný tehdy, je-li vysoce pravděpodobné, že nepříčetná osoba, která spáchala čin jinak trestný, spáchá znovu závažnější útok na zájmy chráněné trestním zákonem. V této souvislosti státní zástupce upozornil, že z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně vyplývá, že dovolatelka v době páchání trestné činnosti byla nepříčetná v důsledku duševní choroby - paranoidní psychózy, k nebezpečnosti pobytu dovolatelky na svobodě však soud konstatoval pouze tolik, že nadále hrozí nebezpečí, že se dovolatelka bude trestné činnosti dopouštět, neboť u ní trvá nebezpečí, že by mohla být zmanipulována jinými osobami k páchání trestné činnosti a že by se této trestné činnosti s ohledem na svůj zdravotní stav dopustila. Takovéto zjištění shledal značně vágním s tím, že z něho nevyplývá nic o charakteru trestné činnosti, které by se dovolatelka mohla v budoucnu dopouštět, tj. zda by mohlo jít o trestnou činnost natolik závažnou, aby bylo možno hovořit o nebezpečnosti jejího pobytu na svobodě. Poznamenal, že z těchto zjištění ani nevyplývá, že manipulovatelnost dovolatelky je vyvolána její duševní chorobou; v tomto směru nezbývá než přisvědčit dovolatelce, že ve společnosti se pohybuje řada osob, které jsou pro svoje duševní vlastnosti potenciálně zmanipulovatelné ke spáchání trestné činnosti, a že zřejmě není možné všechny takovéto osoby od společnosti izolovat. Vyjádřil přesvědčení, že relevantní skutečnosti v tomto směru nebyly zjištěny ani odvolacím soudem, když z odůvodnění jeho rozhodnutí vyplývá pouze tolik, že do