6 Tdo 356/2025 – Nejvyšší soud

6 Tdo 356/2025-1563 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 7. 2025 o dovolání, které podal obviněný M. H. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 11. 12. 2024, č. j. 31 To 349/2024-1536, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 4 T 116/2016, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Liberci (dále též „soud prvního stupně“ nebo jen „soud“) ze dne 15. 12. 2023, č. j. 4 T 116/2016-1424, byl obviněný M. H. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným zločinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že v XY, okres XY a jinde, od října 2010 do března 2012 jako osoba zplnomocněná Bohumírem Šichem jednatelem společnosti AVVA construction s.r.o., IČO 24752711, se sídlem Přívozní 1054/2, Praha 7, s faktickým místem podnikání XY, k zastupování a řízení provozu společnosti, kdy za tímto účelem měl i oprávnění a povinnosti k nakládání s finančními prostředky společnosti, k čemuž mu bylo svěřeno dispoziční oprávnění k firemnímu bankovnímu účtu č. XY vedeného u Raiffeisenbank a. s. a předána debetní platební karta, kdy za toto ucelené období v hotovosti postupně vybral z bankovního účtu formou hotovostních výběrů a výběrů bankovní kartou celkovou částku 10 956 880 Kč, dále převzal v hotovosti od jednatele společnosti finanční prostředky určené na provoz společnosti v celkové výši 2 503 480 Kč a nakonec od odběratele O. P. zálohy na dodání ultra lehkých letadel v celkové výši 2 473 000 Kč, tedy celkem na provoz společnosti vybral či přijal celkovou částku 15 933 360 Kč, kdy z této částky si pro vlastní potřebu ponechal celkovou částku nejméně 3 958 706 Kč a podle dokladů na provoz společnosti AVVA construction s.r.o. prokazatelně použil dle účetní evidence a dalšího zjištění pouze celkovou finanční částku 11 974 654 Kč. 2. Obviněný byl za tento zločin odsouzen podle § 206 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let. 3. O odvolání obviněného a státní zástupkyně proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 11. 12. 2024, č. j. 31 To 349/2024-1536, jímž je podle § 256 tr. ř. zamítl. 4. Pro úplnost dlužno dodat, že citovanému odsuzujícímu rozsudku předcházel rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 15. 5. 2020, č. j. 4 T 116/2016-1067, jímž byl obviněný podle § 226 písm. a) tr. ř. zproštěn obžaloby. Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci usnesením ze dne 30. 9. 2020, č. j. 31 To 321/2020-1086, však tento rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. zrušil a věc podle § 259 odst. 1 tr. ř. vrátil soudu prvního stupně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. II. Dovolání a vyjádření k němu 5. Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Oty Kleknera dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. 6. V návaznosti na rekapitulaci dosavadního průběhu řízení obviněný namítl, že soud prvního stupně nesplnil pokyn krajského soudu zkoumat věrohodnost svědků dodavatelů. Návrh obhajoby, aby svědci dodavatelé doložili svá daňová přiznání za roky 2010–2012, ve kterých by měly být uvedeny příjmy dodavatelů, byl zamítnut. Zamítnutí považuje za dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť neprovedení důkazů nebylo ani dostatečně soudem odůvodněno. 7. Obviněný dále namítl, že ani z opakovaného dokazování pro něj nevyplynulo nic nově přitěžujícího. Vzhledem k tomu, že prvním rozhodnutím soudu prvního stupně byl zproštěn obžaloby, avšak jeho druhým rozhodnutím byl uznán vinným, považuje tuto změnu hodnocení důkazů za nepochopitelnou, nespravedlivou a neudržitelnou. Skutkové závěry, o něž se opírá nový rozsudek, jsou ve zjevném (tj. extrémním) nesouladu s obsahem provedených důkazů a skutkovými závěry z prvního rozsudku, což považuje za dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Z provedeného dokazování též nevyplývá zjištění soudu o započtení. Soud sice uvedl, že započtením plateb od něj na pohledávky svědků dodavatelů za jeho společností dochází také ke zpronevěře, takto však z celkových 21 svědků dodatelů vypovídali jen 4 svědci (J., D., M., F.). On navíc vždy popřel, že by se započtením souhlasil, k čemuž se přiklonil i okresní soud (str. 29 odůvodnění rozsudku). 8. Obviněný dále popsal nesrovnalosti v administrativě společnosti, mj. existenci faktur od společností, které ničeho neplnily, či chyby v evidenci docházky. Dodal, že je v současné době v oddlužení, takže si jistě žádné peníze nenechal. Namítl proto, že z provedeného dokazování plyne nepořádek v administrativě společnosti a že se skutek nestal, což podřazuje pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. 9. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 11. 12. 2024, č. j. To 349/2024-536, a rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 15. 12. 2023, č. j. 4 T 116/2016-1424, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby postupoval podle § 265l odst. 1 tr. ř. a přikázal Okresnímu soudu v Liberci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 10. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) v písemném vyjádření k dovolání obviněného upozornil, že ani na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se není možné domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Mimo meze tohoto dovolacího důvodu jsou takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy obou stupňů, a tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu, kterou prosazuje, či která více odpovídá jeho představám. Uvedený dovolací důvod tedy není naplněn námitkami, které jsou prostou polemikou se skutkovými zjištěními soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů, nejde-li o uvedenou kategorii nejtěžších vad důkazního řízení odpovídajících kategorii tzv. extrémního nesouladu. Ve věci přitom nelze shledat žádný, natož extrémní, rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Státní zástupce proto nepovažuje za nutné se těmito námitkami obviněného blíže podrobněji zabývat, přičemž lze v úplnosti odkázat na dostatečná skutková zjištění soudů obou stupňů. 11. Obsahově relevantní námitky k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze v podaném dovolání teoreticky spatřovat v namítané absenci objektivní stránky. Obviněný však i v těchto bodech převážně rozporuje učiněná skutková zjištění ze strany soudů prvního a druhého stupně. Navíc se z větší části jedná o zcela totožné námitky, které uplatňoval již v rámci řízení před soudy obou stupňů. Soudy se těmito námitkami podrobně zabývaly a v odůvodnění svých rozhodnutí se s nimi vypořádaly. 12. Navíc nelze přehlédnout, že de facto jedinou právně relevantní námitku je možné dovozovat z vyjádření obviněného, že se skutek nestal. Jelikož se ovšem jinak jedná o polemiku s provedeným dokazováním a dovozovanými skutkovými závěry, je namístě poukázat na následující. Podstatná část proběhlého jednání není rozporována žádnou ze stran, tedy ani obviněným. Obviněný však z větší části nesouhlasí s dovozovaným nakládáním se svěřenými finančními prostředky a zda tedy tyto byly vynaloženy na provoz obchodní společnosti AVVA construction s.r.o., na nákup materiálu, výplatu dodavatelům apod., anebo je obviněný využil blíže nezjištěným způsobem, patrně pro vlastní potřebu. 13. V rámci sumarizace svědeckých výpovědí soud jasně uvedl, jakým způsobem je hodnotil jednak samostatně a zejména pak ve vzájemných souvislostech s dalšími provedenými důkazy, především s výpovědí obviněného a listinnými podklady. Poté soud mohl uzavřít, které z provedených důkazů hodnotí v duchu zásady in dubio pro reo ve prospěch obviněného a které k jeho tíži. Rovněž namítanou věrohodností svědka Bohumíra Šicha, jehož svědectví je de facto jedním ze stěžejních důkazů ve věci, se soud prvního stupně náležitě zabýval. Popsal, z jakých důvodů lze mít k věrohodnosti svědka výhrady, nicméně skutečnosti jím uváděné v nyní projednávané trestní věci byly objektivizovány dalšími důkazy. 14. Z rozsudku soudu prvního stupně se poté podává, jaké nové důkazy byly oproti prvotní fázi řízení před zrušujícím rozhodnutím odvolacího soudu provedeny a jak byly hodnoceny. Nelze se tudíž ztotožnit s námitkami obviněného, že při totožné důkazní situaci