6 Tdo 388/2016 – Nejvyšší soud

6 Tdo 388/2016-61 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. května 2016 o dovolání, které podal obviněný J. B. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. 10. 2015, č. j. 9 To 442/2015-470, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 2 T 198/2014, t a k t o : Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného o d m í t á . O d ů v o d n ě n í : I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Benešově ze dne 24. 6. 2015, č. j. 2 T 198/2014-418, byl obviněný J. B. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že se záměrem obohatit sebe a jiného v období nejméně od přesně nezjištěného dne počátku měsíce srpna 2013 nejméně do 21. 11. 2013 v B. , okr. B. , zneužil důvěřivosti a strachu ze ztráty svého domu manželů P. ,, a B. , O. , kteří se ocitli v tísni v souvislosti s hrozícími exekucemi, jež se týkaly jejich rodinného domu čp. .... a přilehlých pozemků v ulici B. N. v B. , na které bylo uvaleno zástavní právo k zajištění pohledávky ve výši 381 060 Kč ve prospěch společnosti UNICASH, s. r. o., se sídlem Marešova 643/6, Praha 8, Černý Most, s právními účinky vkladu ke dni 12. 3. 2013, a pod lživým příslibem pomoci se zajištěním tzv. americké hypotéky, podmíněné uzavřením dle jeho tvrzení pouze fiktivní kupní smlouvy o prodeji rodinného domu s jeho pozdějším zpětným odkoupením s mírným navýšením pro kupujícího, který by uhradil dluhy váznoucí na nemovitostech, čímž by došlo k odvrácení exekuce, jednak připravil v nepřípustném zastoupení obou smluvních stran a zároveň sjednal dne 12. 8. 2013 uzavření Kupní smlouvy, na základě které poškození P. a B. O. jako prodávající prodali rodinný dům čp. ..... spolu se stavební parcelou stp. č. .... o výměře 121 m2 a zahradou pč. ...... o výměře 325 m2, vše zapsané na LV č. ....., pro k. ú. B. u P. , obec B. , v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště ., s právními účinky vkladu do katastru nemovitostí ke dni 13. 8. 2013, Ing. P. K. , bytem B. , P. H. P. , jako kupující, za dohodnutou kupní cenu 1 290 208 Kč, z níž byla prokazatelně uhrazena pouze částka v celkové výši 780 208 Kč odpovídající zaplaceným pohledávkám včetně příslušenství, nákladů řízení a nákladů exekuce spol. Unicash, s. r. o. (částka 357 773 Kč) a spol. Universal Export, s. r. o. (částka 422 435 Kč), ačkoli dle čl. IV. kupní smlouvy další část kupní ceny ve výši 150 000 Kč měla být prodávajícím uhrazena v hotovosti při uzavření této smlouvy a část kupní ceny ve výši 360 000 Kč ponížená o daň z převodu nemovitostí měla být zaplacena na účet prodávajících nejpozději do 5 dnů od pravomocného vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí ve prospěch kupující, a jednak dne 20. 11. 2013 přiměl poškozené k údajně dočasnému vystěhování z domu do Vánoc s tím, že si v domě mohou ponechat veškeré svoje věci včetně nábytku, zařízení a oblečení, které převezl neznámo kam, dle jeho tvrzení do skladu s tím, že je přiveze zpět, až se budou domu vracet, takže se pouze s nejnutnějšími věcmi přestěhovali do jím zajištěného podnájmu, přičemž v rozporu se svými tvrzeními do současné doby věci poškozeným z podstatné části nevrátil, stejně tak jako nezajistil zpětné odkoupení domu poškozenými prostřednictvím slibované americké hypotéky, neboť kupující Ing. P. K. s tímto ujednáním nebyla od počátku vůbec srozuměna a naopak již koncem roku 2013 prostřednictvím inzerátu nabídla dům k prodeji, čímž způsobil na jejich majetku škodu v celkové výši nejméně 1 539 146 Kč, neboť obvyklá cena ke dni 12. 8. 2013 převedených nemovitostí v té době dosahovala částky nejméně 2 319 354 Kč. 2. Obviněný byl odsouzen podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byli poškození s uplatněným nárokem na náhradu škody odkazují na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. O odvolání, které proti tomuto rozsudku podal obviněný, rozhodl ve druhém stupni Krajský soud v Praze usnesením ze dne 21. 10. 2015, č. j. 9 To 442/2015-470, jímž je podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Praze podal obviněný prostřednictvím obhájce Mgr. Ondřeje Filipoviče dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. V jeho rámci namítl, že soudy zjištěný skutkový stav nenaplňuje znaky trestného činu (zločinu) podvodu. 5. Argumentaci k nesprávnému právnímu posouzení skutku soustředil dovolatel do části V. svého mimořádného opravného prostředku. Namítl (V./A), že v napadených rozhodnutích absentují skutková zjištění ohledně toho, zda skutečně došlo k jeho obohacení nebo obohacení osoby jiné (takto vnímaný nedostatek rozsudku nenapravil ani soud odvolací). Dané zjištění je přitom předpokladem pro závěr o dokonání trestného činu podvodu. 6. Co se týká znaku uvedení někoho v omyl (V./B), s odkazem na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně dovolatel zdůraznil, že soud nevyslovil přesvědčivé závěry ohledně toho, proč poškození při svých znalostech a zkušenostech nebyli schopni posoudit, zda je v jejich situaci možné, aby o nemovitost nepřišli (jejich vysoké zadlužení a nízké příjmy). I při závěru o správnosti tohoto dílčího posouzení má za to, že tento bylo nezbytné promítnout do celkových zjištění ohledně naplnění dalších znaků skutkové podstaty trestného činu podvodu. 7. V provedeném dokazování nemá podle obviněného (V./C) oporu závěr, že se jednání dopustil v přímém úmyslu. Poukazuje na zanedbaný stav nemovitosti (není znalcem v oboru hodnoty nemovitostí, a proto nebyl schopen určit její hodnotu), jeho úmysl vylučují listinné důkazy (zprostředkovatelská smlouva, budoucí smlouvy, kupní smlouva), jakož i jeho snaha poškozeným po uzavření kupní smlouvy pomoci. 8. K zákonnému znaku způsobení značné škody připomenul (V./D) svoji námitku, že soudy nedostatečně rozvedly, z jakého důvodu je případné neuhrazení celé kupní ceny (sjednaná kupní cena 1 290 208 Kč, reálně uhrazených 780 208 Kč) bez dalšího přičítáno jako důsledek jeho jednání (zpochybňuje možnost ovlivnění této skutečnosti). Tvrdí, že samotná výše kupní ceny byla sjednána v kupní smlouvě a nebýt prodeje nemovitostí na základě vytýkané kupní smlouvy, došlo by k jejich prodeji v exekuční dražbě. Nelze proto vycházet z toho, že by prodávající v případě jejich exekučního prodeje obdrželi kupní cenu ve stejné výši jako v případě jejich přímého prodeje. Podotýká, že součástí skutkových zjištění soudů je i to, že zajistil poškozeným bydlení, prováděl úhrady a poskytoval jim finanční prostředky. Proto jim bylo reálně poskytnuto více než tvrzených 780 208 Kč. Posouzení otázky výše škody tedy nepovažuje za správné. 9. Argumentaci vztahující se k jinému nesprávnému hmotně právnímu posouzení soustředil dovolatel v části VI. Konstatuje (VI./A), že znalecký posudek, ze kterého soudy pro stanovení hodnoty nemovitostí vyšly, není sám o sobě způsobilý k určení hodnoty předmětných nemovitostí se zohledněním všech okolností případu (probíhající řízení týkající se nemovitostí, reálná hrozba prodeje v exekuční dražbě). 10. Připomíná (VI./B), že jeho činnost neodpovídala zastoupení stran, nýbrž zprostředkovatelské činnosti. Pokud soudy dospěly k závěru o nepřípustném zastoupení, jedná se o vadnou aplikaci zejména občanského zákoníku na posuzovaný případ. 11. Obviněný (VI./C) dále dovozuje (tvrzení jím presumované), že soudy shledaly ujednání o smluvních pokutách jako „pro prodávající nevýhodné a rozporné s dobrými mravy“; tomuto závěru oponuje tvrzením, že pro hodnocení platnosti ujednání o smluvní pokutě je třeba posuzovat povahu smluvní pokutou utvrzené smluvní povinnosti (vyklizení nemovitosti poškozenými a ohlášení jejich trvalého bydliště). Namítá, že smluvní pokuty „zajišťovaly“ z pohledu koupě rozhodující ujednání pro kupující, a proto se nemusí jako rozporná s dobrými mravy jevit. 12. V další části (VII.) namítl obviněný porušení práva na spravedlivý proces. Připomenul (VI./A), že z odůvodnění rozhodnutí musí být zřejmé, jak se vypořádaly s námitkami obhajoby (jež vznesl i v odvolacím řízení), jejichž obsah připomenul. 13. Rozhodnutím soudů obou stupňů (VII./B) vytkl nedostatky v odůvodnění, neboť podle jeho hodnocení z nich není patrné, jakým způsobem soudy vyřešily nesrovnalosti týkající se výpovědi poškozených, zejména rozpor s jinými provedenými důkazy s ohledem na jejich zájem na výsledku řízení. Rozhodnutí v klíčových bodech pokládá za nepřezkoumatelná a zjevně rozporná s tím, co bylo obsahem řízení před soudem prvního i druhého stupně, vytýká jim nejasnost, resp, nezřetelnost relevantních skutkových zjištění. 14. Závěr o existenci extrémního nesouladu skutkových zjištění s provedenými důkazy (VII./C) činí obviněný zejména