6 Tdo 440/2025 — Nejvyšší soud

6 Tdo 440/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:16. 7. 2025 Spisová značka:6 Tdo 440/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:6.TDO.440.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Navrácení lhůty Dotčené předpisy:§ 61 odst. 1 tr. ř. § 253 odst. 1 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:18. 9. 2025 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 29.10.2025II.ÚS 3199/25 Martin Smolek odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost12. 11. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 440/2025-534 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. 7. 2025 o dovolání, které podala obviněná A. S., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Světlá nad Sázavou, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 1. 2025, sp. zn. 3 To 27/2025, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 72 T 57/2022, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 4. 11. 2024, č. j. 72 T 57/2022-434 (dále také jen „rozsudek soudu prvního stupně“), byla obviněná A. S. (dále také jen „obviněná“ nebo „dovolatelka“) uznána vinnou přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), d), odst. 2 tr. zákoníku dílem dokonaným a dílem nedokonaným ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku k § 205 odst. 1 písm. a), d), odst. 2 tr. zákoníku (pod body 1. - 4., 6. - 11.), přečinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku (pod body 4., 9. - 10.) a zvlášť závažným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku (pod bodem 5.), kterých se dopustila jednáním přesně popsaným ve výrokové části rozsudku. Za tyto trestné činy a sbíhající se skutky právně kvalifikované jako přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. d), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 k § 205 odst. 1 písm. d), odst. 2, odst. 3 tr. zákoníku (pod body 29-37), jako přečin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku (pod body 33-37), jako přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), d), odst. 2 tr. zákoníku dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 k § 205 odst. 1 písm. a), d), odst. 2 tr. zákoníku (pod bodem 38) a jako přečin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku (pod bodem 38), jako přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. zákoníku dílem dokonaný, dílem nedokonaný ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 k § 205 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. zákoníku (pod body 39-40) a jako přečin neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle § 234 odst. 1 tr. zákoníku (pod body 39-40) z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 11. 11. 2020, č. j. 7 T 62/2020-1923, který nabyl právní moci dne 11. 11. 2020, byla odsouzena podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 4 let a 4 měsíců, pro jehož výkon byla podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu pod bodem II za skutky pod body 29-40 z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 11. 11. 2020, č. j. 7 T 62/2020-1923, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněné uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozeným J. M. částku ve výši 8 300 Kč a M. H. částku ve výši 8 500 Kč. 2. Proti výroku o vině pod bodem 5. (zvlášť závažným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku) a proti výroku o trestu podala obviněná A. S. odvolání, které Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 30. 1. 2025, sp. zn. 3 To 27/2025, podle § 253 odst. 1 tr. ř. zamítl (dále také jen „usnesení soudu druhého stupně“ nebo „napadené usnesení“). II. Dovolání a vyjádření k němu 3. Proti tomuto usnesení podala obviněná A. S. prostřednictvím obhájce JUDr. Radka Hudečka dovolání, které opřela o důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř. V podrobném odůvodnění dovolání napadá posouzení otázky včasnosti či opožděnosti odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně a vznáší dále uvedené hmotněprávní námitky. Krajskému soudu v Ostravě vytýká, že v usnesení ze dne 30. 1. 2025, č. j. 1 Nt 152/2025-468, kterým nepovolil navrácení lhůty k podání odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 4. 11. 2024, č. j. 72 T 57/2022-434, postupoval zcela paušalizovaně a formalisticky se závěrem, že pouze důvody, jako jsou onemocnění mající charakter vážných překážek, brání podat včas opravný prostředek. S poukazem na nález Ústavního soudu pod sp. zn. IV. ÚS 276/04 konstatuje, že odvolacímu soudu nic nebránilo ve věcném rozhodnutí o podaném odvolání, které v době jeho rozhodování bylo již obhájcem plně odůvodněno. Požadavek věcného projednání podaného odvolání je o to oprávněnější, že svojí hmotněprávní podstatou brojí především proti uznání obviněné vinnou ze spáchání zločinu loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, zejména za který jí byl uložen trest odnětí svobody v trvání 52 měsíců. 4. Dále odůvodnění dovolání v části označené jako hmotněprávní vady rozvádí namítaná pochybení v rozsudku soudu prvního stupně. Rozebírá výpověď poškozené, spoluobviněných R. H. a M. K., kamerový záznam z interiéru budovy, a z těchto dovozuje, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Námitky obviněné v této části směřují do hodnocení provedených důkazů, neboť fakticky vytýká porušení ustanovení § 2 odst. 6 tr. ř., a jedná se tak o namítané vady procesní. Dále obviněná jen velmi stručně a bez dalšího poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu pod sp. zn. 3 Tdo 842/2009 a nález Ústavního soudu pod sp. zn. IV. ÚS 260/05, jež se zabývají eventuálním úmyslem. 5. Závěrem obviněná učinila dovolací návrh, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. ve spojení s § 265l odst. 1, 2, 4 tr. ř. „usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 1. 2025, č. j. 3 To 27/2025-468, a současně usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 1. 2025, č. j. 3 To 27/2025-473,“ zrušil a Krajskému soudu v Ostravě přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. 6. K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství tak, že obviněná v dovolání uplatnila dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř., přičemž významnou část dovolací argumentace věnovala tomu, jakým způsobem se odvolací soud vypořádal s její žádostí o navrácení lhůty k podání odvolání, což se stalo stěžejním předpokladem navazujícího zamítnutí odvolání podle § 253 odst. 1 tr. ř. Z obsahu usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 1. 2025, č. j. 1 Nt 152/2025-468, vyplývá, že s žádostí obviněné o navrácení zmeškané lhůty k podání odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně se odvolací soud náležitě vypořádal. S přiléhavým odkazem na odpovídající judikaturu vztahující se k pojmu důležitých důvodů učinil oprávněný závěr, že zákonné podmínky pro navrácení lhůty k podání odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 4. 11. 2024, sp. zn. 72 T 57/2022, ve smyslu § 61 odst. 1 tr. ř. splněny nebyly. Obviněná byla objektivně schopna a měla reálnou možnost odvolání proti shora uvedenému rozsudku v zákonné osmidenní lhůtě podat. Příčinou zmeškání zákonné lhůty pak bylo výlučně její opomenutí, resp. opomenutí jí zvoleného obhájce a nikoli objektivní překážka. Takový důvod přitom rozhodně nemůže být důležitým ve smyslu § 61 odst. 1 tr. ř. Podle státního zástupce tak Krajský soud v Ostravě mohl rozhodnout o zamítnutí odvolání obviněné podle § 253 odst. 1 tr. ř. a k omezení dovolatelky v přístupu k odvolacímu soudu postupem předpokládaným první alternativou dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. nedošlo. 7. Dále obviněná s odkazem na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. namítla, že se trestného činu loupeže konkrétně ona nedopustila. V této části je však dovolání podle státního zástupce nepřípustné. Podaným dovoláním může dovolatel napadat rozhodnutí odvolacího soudu pouze a výhradně v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn přezkoumat, eventuálně změnit rozhodnutí soudu prvního stupně. V posuzované věci bylo odvolání ob