6 Tdo 491/2018 – Nejvyšší soud

6 Tdo 491/2018-148 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 10. 5. 2018 o dovolání, které podali obvinění T. H. N., T. H. L., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 11. 2015, č. j. 7 To 434/2013-6573, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 3 T 82/2012, takto : Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných o d m í t a j í . O d ů v o d n ě n í :I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 1. 10. 2013, č. j. 3 T 82/2012-6042, byli obvinění T. H. N. a T. H. L. (dále též „obvinění“, příp. „dovolatelé“) uznáni vinnými jednak zločinem účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 tr. zákoníku, jednak přečinem organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice podle § 340 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a obviněný T. H. N. jednak přečinem napomáhání k neoprávněnému pobytu na území republiky podle § 341 odst. 1 tr. zákoníku, přičemž uvedených trestných činů se dopustili způsobem popsaným ve výroku tohoto rozsudku. Za toto jednání byli oba obvinění odsouzeni podle § 361 odst. 1 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let u obviněného T. H. N. a dvou let a šesti měsíců u obviněného T. H. L. Oba obvinění byli pro výkon jim uloženého trestu zařazeni podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku do věznice s dozorem. Týmž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu ostatních spoluobviněných (H. P. N., T. P., I. K. a P. V.). 2. O odvolání dovolatelů, obviněné H. P. N., jejího manžela V. N. a státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ostravě, rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 11. 11. 2015, č. j. 7 To 434/2013-6573. Z podnětu odvolání dovolatelů, obviněné H. P. N. a jejího manžela, zrušil napadený rozsudek podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. ohledně obviněných H. P. N. a T. H. L. a podle § 258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. ohledně obviněného T. H. N. ve výroku o vině pod body 1), 2), 3), 4) ve vztahu k těmto třem obviněným a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že dovolatele uznal vinnými přečinem napomáhání k neoprávněnému pobytu na území republiky podle § 341 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, jehož se dopustili tím, že: v součinnosti s blíže neustanovenou osobou vystupující pod jménem D., zdržující se ve Vietnamské socialistické republice, v období nejméně od měsíce ledna roku 2010 do 26. 6. 2011 na území České republiky, Vietnamské socialistické republiky, a Polské republiky po předchozí společné dohodě, s vědomím vlastního postavení a postavení a úloh druhého z obžalovaných a postavení a úloh blíže neustanovené osoby vystupující pod jménem D., vyplývajícího z rozdělení jejich úkolů, se záměrem dosáhnout neoprávněného majetkového prospěchu pácháním trestné činnosti související s organizováním napomáhání k neoprávněnému pobytu na území České republiky pod záminkou pobytu na území České republiky za účelem studia osobám pocházejícím z Vietnamské socialistické republiky, a dále s vědomím, že vietnamští státní příslušníci, kteří požádali o udělení studijního víza a o povolení pobytu v České republice za účelem studia, nebudou plnit podmínky pro udělení víza k pobytu nad 90 dnů v České republice a pro povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia na území České republiky, a že skutečnosti dokládané k místu pobytu a jeho studiu jsou pouze formalitou, jejímž jediným smyslem je dosáhnout pro tyto osoby příznivého rozhodnutí správního orgánu, které jim umožní vycestovat z Vietnamské socialistické republiky do České republiky a získat v České republice dlouhodobé vízum a povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia, oba obžalovaní v rámci činnosti této organizované skupiny činili kroky ke zdárnému dosažení smluveného záměru tím, že byli v kontaktu se zájemci o vycestování z Vietnamské socialistické republiky nebo s jejich příbuznými, zajišťovali komunikaci se zájemci o vycestování z Vietnamské socialistické republiky a s jejich rodinnými příslušníky, obstarávání dokladů potřebných k vyřízení víz a žádostí o udělení pobytu za účelem studia osob v České republice, přebírání instrukcí, přípravu zájemců o vycestování na pohovory na Velvyslanectví České republiky v Hanoji, organizování vycestování zájemců z Vietnamské socialistické republiky do České republiky, a po přicestování zájemců do České republiky zajišťovali jejich přepravu po území České republiky, ubytování a součinnost při vyřizování pobytu na pracovišti Odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra České republiky, a takto jednali i v součinnosti s advokáty poskytujícími právní služby jak v České republice, tak i ve Vietnamské socialistické republice, a to s M. S. v období nejméně od měsíce ledna 2010 do měsíce května 2010, a s .R. S. v období od května 2010 do 26. 6. 2011, kdy M. S. a poté R. S. jako zmocněnci žadatelů o pobyt jednali před správními orgány a R. S. navíc pro žadatele o udělení pobytu zajistil jednak formální ubytování pro účely správního řízení na ubytovně v B. – s., Z., F., u provozovatele Y. H., jednak vystavení potvrzení o studiu na Vysokém učení technickém v Brně, a oba obžalovaní jednali s uvedenými advokáty přímo nebo prostřednictvím H. P. N., která pro advokátní kanceláře advokátů M. S. a R. S. pracovala jako tlumočnice pro jazyk vietnamský, přičemž v důsledku jednání obžalovaných v rámci činnosti této organizované skupiny došlo k legalizaci pobytu osob D. Q. H., N. T. H. Y., a P. V. H., na území České republiky v rozporu s ustanovením § 30 a § 42d zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů v platném znění, neboť jmenovaným třem osobám takto napomohli k získání dlouhodobého víza a povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem studia, ačkoliv tyto osoby ke studiu nenastoupily a na jimi deklarovaných adresách trvalého pobytu v České republice se vůbec nezdržovaly, za což obžalovaní převzali částku 10 000 USD od D. Q. H., částku 11 000 USD od H. T. T. a L. N. T. za N. T. H. Y. a částku 13 000 USD od otce P. V. H., a takto konkrétně 1. od přesně nezjištěného dne v měsíci září roku 2010 do 28. 1. 2011 se záměrem dosáhnout takto neoprávněného majetkového prospěchu, poté, co osoba vystupující pod jménem D. obstarala jako zájemce o vycestování z Vietnamské socialistické republiky do České republiky a následný pobyt v Evropě D. Q. H., dosáhli za vzájemné součinnosti pro tuto osobu udělení víza k pobytu nad 90 dnů v České republice a povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia na území České republiky tak, že blíže neustanovená osoba vystupující pod jménem pan D. společně s obžalovanými T. H. N. a T. H. L. opatřili příslušné doklady potřebné pro vycestování, a H. P. N. jako tlumočnice a advokát R. S. jako zmocněnec žadatele jednali za tím účelem se správními orgány, v průběhu měsíce října roku 2010 se účastnili pohovoru se žadatelem o udělení víza a povolení k pobytu v České republice na Velvyslanectví České republiky v Hanoji, přičemž D. Q. H. byl předem seznámen s otázkami pokládanými žadatelům v rámci pohovoru blíže neustanovenou osobou vystupující pod jménem D., a současně bylo za tím účelem formálně doloženo jednak potvrzení o studiu na Vysokém učení technickém v Brně, kurzu českého jazyka a jednak ubytování v České republice u ubytovatele Y. H. na ubytovně v B. – S., Z., F., obstarané advokátem R. S., kdy následně dne 28. 1. 2011 D. Q. H. letecky přicestoval do P. na letiště P.-R., kde jej na žádost obžalovaného T. H. L. vyzvedl muž vietnamského etnika a odvezl jej svým vozidlem tovární značky Škoda Octavia, na vlakové nádraží P. – h. n., odkud D. Q. H. vlakem odcestoval do O., kde pobýval na neznámém místě až do 1. 2. 2011, kdy byl obžalovanými T. H. N. a T. H. L. dopraven vozidlem tovární značky Škoda Octavia do B. na Odbor azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra ČR, kde se v doprovodu R. S. podrobil proceduře v souvislosti s přicestováním cizince do České republiky, následně jej obžalovaní T. H. N. a T. H. L. dopravili tímtéž vozidlem zpět do O., kde přesedli do vozidla tovární značky Škoda Superb, registrační značky, obžalovaného T. H. L., který jej odvezl na přesně nezjištěné místo v Polské republice, a od té doby se D. Q. H. nezdržoval v místě deklarovaného pobytu na území České republiky, nenastoupil studium a neúčastnil se výuky na Vysokém učení technickém v Brně, přičemž obžalovaní si této skutečnosti byli vědomi, 2. od přesně nezjištěného dne v měsíci září roku 2010 do 3. 5. 2011 se záměrem dosáhnout takto neoprávněného majetkového prospěchu, poté, co neustanovená osoba vystupující pod jménem D. obstarala jako zájemkyni N. T. H. Y., dosáhli za vzájemné součinnosti pro tuto osobu udělení víza k pobytu nad 90 dnů v České republice a povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia na území České republiky tak, že blíže neustanovená osoba vystupující pod jménem D. společně s obžalovanými T. H. N. a T. H. L. op