6 Tdo 532/2025 – Nejvyšší soud

6 Tdo 532/2025-3718 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. 10. 2025 o dovolání, které podala obviněná P. L. proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 2. 2025, č. j. 12 To 107/2024-3647, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 1 T 39/2022, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové (dále též „soud prvního stupně“ nebo jen „okresní soud“) ze dne 26. 6. 2024, č. j. 1 T 39/2022-3605, byla obviněná P. L. (dále „obviněná“, příp. „dovolatelka“) uznána vinnou přečinem pomluvy podle § 184 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se dopustila způsobem specifikovaným ve výroku rozsudku uvedeného soudu. 2. Obviněná byla za tento přečin odsouzena podle § 184 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře pěti měsíců, jehož výkon jí byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvanácti měsíců. Podle § 82 odst. 3 tr. zákoníku jí bylo uloženo, aby se poškozenému L. Š. písemně omluvila a předložila doklad o obsahu této omluvy a jejím doručení poškozenému Okresnímu soudu v Hradci Králové nejpozději při skončení zkušební doby podmíněného odsouzení. 3. O odvoláních obviněné a státní zástupkyně proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Hradci Králové (dále „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 5. 2. 2025, č. j. 12 To 107/2024-3647, tak, že jej z podnětu odvolání státní zástupkyně podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. zrušil v celém rozsahu a podle § 259 odst. 3, 4 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnou uznal vinnou přečiny pomluvy podle § 184 odst. 1 tr. zákoníku a neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. c), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku ve znění účinném do 27. 6. 2022, a to na podkladě skutkového zjištění, podle něhož obviněná dne 1. 8. 2019 v 14:49 hod. obdržela od Policie České republiky, ÚO Hradec Králové, L. Š., ve věci vedené pod č. j. KRPH-77895-5/ČJ-2019-050271 ze služební emailové schránky l.s.@pcr.cz na e-mailovou schránku j.@seznam.cz, kterou užívala jako jediná uživatelka, e-mailovou zprávu s přílohou nazvanou vyrozumění.rtf týkající se vyřízení jejího podání na možné protiprávní jednání policejního prezidenta brig. gen. Mgr. Jana Švejdara, v době od 1. 8. 2019 od 14:49 hod. do 1. 8. 2019 do 17:15 hod. úmyslně pozměnila obsah souboru vyrozumění.rtf spočívající v připsání věty pod text „S pozdravem Ty blbko“, pozměněný soubor vyrozumění dne 1. 8. 2019 v 17:15 hod. uložila do formátu .pdf, a takto pozměněný soubor vyrozumění.pdf odeslala jako by byl pravý dne 1. 8. 2019 v 18:33 hod. jako přílohu datové zprávy „Stížnost na vedoucího OOK L. Š.“, který se měl dle jejího tvrzení popsaným jednáním dopustit „porušení služební kázně, povinností policisty dle zákona o policii a služebního zákona, RPP č. 154/2015 jehož přílohou je Etický kodex Policie ČR, a další IAŘ“, ze své datové schránky XY do datové schránky Policie České republiky, KŘ policie Královéhradeckého krajeXY a do datové schránky Policejního prezidia České republiky XY, a na základě tohoto vědomě nepravdivého oznámení žádala Policejní prezidium ČR a Krajské ředitelství policie Královéhradeckého kraje o prověření možného protiprávního jednání L. Š., vůči její osobě, takové řízení bylo skutečně zahájeno Oddělením vnitřní kontroly Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Královéhradeckého kraje, a ačkoliv bezpečně věděla, že se její oznámení na vedoucího OOK SKPV XY L. Š. ze dne 1. 8. 2019 v této části nezakládá na pravdě, - odeslala dne 1. 8. 2019 ve 21:25 hod. pozměněný soubor vyrozumění.pdf jako přílohu emailové zprávy ze své e-mailové schránky j.@seznam.cz do e-mailové schránky policejního prezidenta brig. gen. Mgr. Jana Švejdara jan.svejdar@pcr.cz s výzvou „Doufám, že rezignujete sám!“, a - odeslala dne 13. 3. 2020 v 09:27 hod. ze své datové schránky XY do datové schránky Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Královéhradeckého kraje XY k rukám ředitele brig. gen. Ing. Petříka výzvu ke zproštění výkonu služby L. Š., vedoucího příslušníka oddělení SKPV, dle ust. § 40 zákona č. 361/2003 Sb., do doby prošetření věci, přitom odesláním takto pozměněných souborů vyrozumění.pdf obviněná úmyslně poškodila policistu L. Š., nar. XY, u zaměstnavatele, neboť ohrozila jeho profesionální pověst a služební postavení vedoucího OOK SKPV uložením kázeňského trestu dle zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů, v rozsahu od písemného napomenutí, přes snížení základního tarifu platu až o 25 % na dobu nejvýše 3 měsíců, po odnětí služební hodnosti, což by mělo za následek propuštění ze služebního poměru. 4. Odvolací soud obviněnou odsoudil podle § 230 odst. 3 tr. zákoníku ve znění účinném do 27. 6. 2022 za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon jí podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání dvou roků. Podle § 82 odst. 3 tr. zákoníku uložil obviněné přiměřenou povinnost uvedenou v § 48 odst. 4 písm. j) tr. zákoníku, a to povinnost ve lhůtě od právní moci rozsudku do konce zkušební doby podmíněného odsouzení veřejně – v sídle aktuálního pracoviště poškozeného – se osobně omluvit poškozenému L. Š., nar. XY, za újmu, kterou mu v příčinné souvislosti se svým jednáním způsobila v jeho profesním životě. 5. Odvolání obviněné podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 6. Proti citovanému rozsudku odvolacího soudu podala obviněná prostřednictvím svého obhájce dovolání, jež opřela o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř. Pod prvním ze zmíněných dovolacích důvodů namítla, že nebyl náležitě zjištěn skutkový stav do té míry, aby bylo možno uzavřít, že právě ona je pachatelkou posuzovaného jednání. Byť šlo o její emailový účet a datovou schránku, nelze vyloučit, že úpravu dokumentu a jeho odeslání mohl provést někdo jiný, a to již s přihlédnutím ke skutečnosti, že přístup do její nemovitosti, k výpočetní technice a emailové adrese či datové schránce potenciálně měly i další osoby. Eventuálně mohlo dojít k jejich zneužití jinou osobou prostřednictvím vzdáleného přístupu. V návaznosti na uvedené doplnila, že pouhá skutečnost, že někdo vlastní emailovou adresu nebo datovou schránku, není sama o sobě důkazem, že konkrétní osoba odeslala určitou zprávu. Pokud totiž neexistují jasné a nevyvratitelné důkazy v tom smyslu, že zprávu upravila a odeslala právě ona, jsou dány zásadní pochybnosti o její vině. Dále obecně uvedla, že objektivní ani subjektivní stránka stíhaných přečinů nebyly naplněny, stejně jako není dána dostatečná míra společenské škodlivosti v situaci, kdy sám poškozený odesláním předmětného emailu s vyrozuměním jednal v rozporu s vnitřními předpisy, a tudíž se sám vystavil možnosti kázeňského postihu. Dále označila za procesně nepoužitelné přinejmenším soudem provedené čtení výpovědi svědka J., neboť jeho výslechu se v přípravném řízení její obhájce fakticky účastnit nemohl, ačkoliv byl o jeho konání vyrozuměn. V tomto kontextu ovšem zmiňuje rovněž svědka Š. Navíc soudům vytkla i to, že nebyly provedeny jí navrhované důkazy jako výslechy třetích osob pohybujících se v místě zařízení, ze kterého měly být zprávy odeslány, a to, že došlo k zamítnutí jejího důkazního návrhu na zjištění metadat z ETŘ. Opakovaně zmínila, že její účast na spáchaném jednání spolehlivě prokázána nebyla a opačný závěr soudů označila za důsledek nerespektování zásady in dubio pro reo. 7. Pod dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněná ve vztahu k otázce naplnění znaků trestných činů, jimiž byla uznána vinnou, vyjádřila nesouhlas s tím, že by stíhaným jednáním mohlo dojít k újmě poškozeného v situaci, kdy mu mohlo hrozit kázeňské potrestání již s ohledem na jeho nesprávný postup při odesílání dokumentu chybným formátem a bez elektronického podpisu. Současně namítla, že v jednání popsaném ve skutkové větě není možno spatřovat znaky skutkové podstaty přečinu neoprávněného přístupu k počítačovému systému a nosiči informací podle § 230 odst. 2 písm. c), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku. Dále uvedla, že uložená přiměřená povinnost, spočívající ve veřejné omluvě poškozenému, je fakticky nevykonatelná kvůli její neurčitosti. 8. Pod dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. vznesla výhrady proti způsobu, jímž byly v přípravném řízení realizovány některé úkony. Zpochybnila tak například zákonnost a důvodnost zajišťování její účasti a účasti svědků u výslechů, rozporovala způsob obstarávání podkladů pro znalecké zkoumání své osoby, nesouhlasila s tím, jak se s jejími stížnostmi a výhradami proti takovému postupu vypořádala dozorová státní zástupkyně, a se způsobem, jakým byla předvedena k výslechu. Tuto pasáž dovolání uzavřela konstatováním, že odvolací soud se je