6 Tdo 54/2024 — Nejvyšší soud

6 Tdo 54/2024 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:30. 5. 2024 Spisová značka:6 Tdo 54/2024 ECLI:ECLI:CZ:NS:2024:6.TDO.54.2024.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Vražda Výjimečný trest Dotčené předpisy:§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. § 54 odst. 1, 2 tr. zák. § 140 odst. 3 písm. i) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:16. 7. 2024 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 25.09.2024II.ÚS 2668/24 Jan Svatoň odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost6. 3. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 54/2024-2764 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl dne 30. 5. 2024 v neveřejném zasedání o dovolání, které podal obviněný P. N. t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Mírov, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 7. 2023, sp. zn. 7 To 52/2023, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 98 T 8/2022, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. N. odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 19. 4. 2023, sp. zn. 98 T 8/2022 (dále také jen „rozsudek soudu prvního stupně“), byl obviněný P. N. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) uznán vinným jednak pod bodem 1) zvlášť závažným zločinem vraždy podle § 140 odst. 2, odst. 3 písm. i) tr. zákoníku, jednak pod bodem 2) přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, čehož se podle skutkových zjištění jmenovaného soudu dopustil tím, že: 1. dne 20. 10. 2021 v době mezi 5:35 hodin a 6:10 hodin v lesním úseku km 1,402 silniční komunikace III. třídy č. XY v katastru obce XY mezi obcemi XY a XY v osobním motorovém vozidle tovární značky Kia Picanto, registrační značky XY, svou manželku L. N., narozenou XY, ochromil paralyzérem, jenž si za tímto účelem dne 13. 10. 2021 koupil, a ochromenou ji nechal sedět na místě řidiče v tomto vozidle, které následně nechal sjet ze silniční komunikace do přilehlého lesního porostu tak, aby ve vzdálenosti 40 metrů od silniční komunikace narazilo do vzrostlého smrku, a poté ho na několika místech zvenčí i zevnitř polil předem přichystaným benzínem a zapálil, následkem čehož poškozená L. N. uhořela, přičemž v průběhu požáru vozidla byla i přes ochromení paralyzérem schopna vnímat a uvědomovat si okolní dění, avšak v důsledku neschopnosti pohybu se nemohla sama vyprostit z hořícího vozidla, a tak si musela být vědoma neodvratitelnosti své smrti, 2. ačkoli mu byl rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 17. 6. 2021, č. j. 33 T 137/2019-507, ve znění rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 29. 9. 2021, č. j. 31 To 329/2021-529, uložen mimo jiné trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu čtyř let: - v přesně nezjištěné době dne 13. 10. 2021 z místa svého bydliště na adrese XY u XY č. p. XY řídil k A. R. na adresu XY u XY č. p. XY po pozemních komunikacích osobní motorové vozidlo tovární značky Ford Focus, registrační značky XY, stříbrné metalické barvy, za účelem jeho opravy, načež v přesně nezjištěné době o několik dnů později si uvedené vozidlo u A. R. po jeho opravě vyzvedl a jako řidič ho odvezl zpět do místa svého bydliště, - nejméně dne 18. 10. 2021 v době od cca 12:10 do 12:30 hodin v obci XY u XY a v jejím blízkém okolí ve směru k obci XY řídil po pozemních komunikacích osobní motorové vozidlo tovární značky Kia Picanto, registrační značky XY, oranžové barvy, VIN XY, - v přesně nezjištěné době koncem měsíce října 2021 či začátkem listopadu 2021 v ranních či dopoledních hodinách v obcích XY u XY a XY a v jejich blízkém okolí řídil po pozemních komunikacích osobní motorové vozidlo tovární značky Ford Focus, registrační značky XY, stříbrné metalické barvy, nejméně z místa svého bydliště na adrese XY u XY č. p. XY na adresu XY, XY č. p. XY a zpět. 2. Za to byl obviněný odsouzen podle § 140 odst. 3 tr. zákoníku, za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku, k úhrnnému trestu odnětí svobody na 27 let, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. 3. Výrokem podle § 228 odst. 1 tr. ř. byl obviněný zavázán k povinnosti zaplatit poškozeným: · F. N. nemajetkovou újmu ve výši 1 936 660 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od právní moci rozsudku soudu prvního stupně do zaplacení, · Z. N. nemajetkovou újmu ve výši 550 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od právní moci rozsudku soudu prvního stupně do zaplacení, · V. N. škodu ve výši 20 427 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od právní moci rozsudku soudu prvního stupně do zaplacení a 750 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od právní moci rozsudku soudu prvního stupně do zaplacení, · H. N. nemajetkovou újmu ve výši 450 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od právní moci rozsudku soudu prvního stupně do zaplacení, · Z. N. nemajetkovou újmu ve výši 450 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od právní moci rozsudku soudu prvního stupně do zaplacení, · České průmyslové zdravotní pojišťovně škodu ve výši 4 064 Kč, · České republice – Ministerstvo spravedlnosti ČR nemajetkovou újmu ve výši 200 000 Kč. 4. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byli poškození F. N. a NN Životní pojišťovna N.V. odkázáni s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních a podle § 229 odst. 2 tr. ř. byl na totéž řízení odkázán poškozený F. N. se zbytkem svého nároku na náhradu nemajetkové újmy. 5. Proti citovanému rozsudku soudu prvního stupně podali obviněný, poškozený F. N. a poškozená Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti odvolání. Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 7. 2023, sp. zn. 7 To 52/2023, z podnětu odvolání obviněného podle § 258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně zrušil, a to ve výroku o trestu, a podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného odsoudil podle § 140 odst. 3 tr. zákoníku, za užití § 43 odst. 1 tr. zákoníku a § 54 odst. 2 tr. zákoníku k výjimečnému úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 27 let, pro jehož výkon jej podle § 56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. 6. Z podnětu odvolání jmenovaných poškozených podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. odvolací soud napadený rozsudek částečně zrušil ve výroku o náhradě škody a nemajetkové újmy ohledně těchto poškozených. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že podle § 228 odst. 1 tr. ř. obviněnému uložil povinnost nahradit poškozenému F. N. nemajetkovou újmu ve výši 1 936 660 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně počínaje od 7. 1. 2023 do zaplacení a poškozené České republice – Ministerstvo spravedlnosti škodu ve výši 400 000 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázal poškozeného F. N. se zbytkem jeho nároku na náhradu nemajetkové újmy a na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Jinak zůstal napadený rozsudek nedotčen. II. Dovolání a vyjádření k němu 7. Proti rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. 8. Prvně uvedl, že soudy nižšího stupně v jeho trestní věci nepostupovaly tak, aby zjistily skutkový stav projednávané věci v takovém rozsahu a kvalitě, že o něm nejsou důvodné pochybnosti, a tedy rozhodná skutková zjištění jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, a rovněž má za to, že nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Dále namítl, že provedené důkazy jsou pouze nepřímé netvořící ucelený důkazní řetězec, což je v rozporu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu. Skutkový stav věci tak nebyl prokázán bez důvodných pochybností. Soudy vycházely z jeho první procesně použitelné výpovědi, ovšem nevypořádaly se řádně se skutečností, že tato byla učiněna pod nátlakem skutečného pachatele, který jej vydíral a vyhrožoval mu a jeho synovi. Popis skutku ani nenabízí vysvětlení zastavení vozidla oběti v obci XY, přičemž se soudy spokojily s pouhou domněnkou, jak mohl děj proběhnout, bez opory v provedených důkazech. Nebylo ani uspokojivě vysvětleno, proč by měl obviněný útok vést až v uvedeném místě, před svědky. Z výpovědi svědkyně S. také vyplývá, že měla slyšet ženský křik, avšak podle zjištění soudu se měl obviněný dopustit útoku na oběť uvnitř vozidla, které se od svědkyně nacházelo cca 200 m, nehledě na skutečnost, že k tomu měl použít elektrický paralyzér, a oběť by tedy nebyla křiku vůbec schopna. Stejně tak se měl obviněný s vozidlem vrátit zpět do