6 Tdo 594/2023 — Nejvyšší soud

6 Tdo 594/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. d) tr.ř. § 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:26. 7. 2023 Spisová značka:6 Tdo 594/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:6.TDO.594.2023.3 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Řízení o odvolání Veřejné zasedání Dotčené předpisy:§ 233 odst. 1 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:9. 10. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 594/2023-1271 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 7. 2023 o dovolání, které podal obviněný F. H., nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 1. 2023, sp. zn. 6 To 307/2022, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 14 T 14/2021, takto: I. Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 1. 2023, č. j. 6 To 307/2022-1170, jakož i další rozhodnutí na toto usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. II. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ostravě přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 28. 2. 2022, č. j. 14 T 14/2021-1016, byl obviněný F. H. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným (ad 1.) přečinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku, přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, přečinem neoprávněného užívání cizí věci podle § 207 odst. 1 tr. zákoníku a přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a (ad 2.) zločinem násilí proti úřední osobě podle § 325 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle § 337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku, jichž se podle jeho skutkových zjištění dopustil způsobem popsaným ve výroku daného rozsudku. 2. Za tyto a sbíhající se trestné činy, jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 15. 6. 2020, sp. zn. 103 T 14/2019, rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 5. 12. 2019, sp. zn. 2 T 129/2019, a rozsudkem Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově ze dne 28. 2. 2019, sp. zn. 105 T 5/2019, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 4. 2019, sp. zn. 4 To 85/2019, byl odsouzen podle § 325 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 49 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 24 měsíců. Současně došlo ke zrušení výroků o trestech z rozsudků, ve vztahu k nimž byl ukládán souhrnný trest, jakož i všech dalších rozhodnutí na tyto výroky obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 99 odst. 2 písm. a), odst. 4 tr. zákoníku bylo obviněnému uloženo ochranné léčení psychiatrické v ústavní formě. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byl obviněný zavázán k povinnosti nahradit poškozenému P. P. škodu ve výši 3.800 Kč, podle § 229 odst. 2 tr. ř. byl tento poškozený se zbytkem uplatněného nároku odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. O odvoláních obviněného a státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Ostravě podaných proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 23. 1. 2023, č. j. 6 To 307/2022-1170, tak, že je jako nedůvodná zamítl podle § 256 tr. ř. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti citovanému usnesení krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. d), g) a h) tr. ř. Domáhá se toho, aby Nejvyšší soud z podnětu jeho mimořádného opravného prostředku napadené rozhodnutí zrušil a věc přikázal odvolacímu soudu k novému projednání. 5. S oporou o první dovolací důvod [podle písm. d)] obviněný namítl, že odvolací soud neměl splněny podmínky pro konání veřejného zasedání o odvolání v jeho nepřítomnosti. Zdůraznil, že k veřejnému zasedání na den 23. 1. 2023, stejně jako k předchozímu veřejnému zasedání naplánovanému na den 9. 1. 2023, které bylo posléze odročeno bez jednání, byl předvolán a nikoli vyrozuměn, přičemž již toto zjištění neumožňovalo odvolacímu soudu konat veřejné zasedání v situaci, kdy se k němu nedostavil. Akcentoval poněkud protichůdné písemné dodatky na předvolání, v němž odvolací soud na straně jedné v horní části uvedl, že „Veřejné zasedání je možno konat i ve Vaší nepřítomnosti“ a na straně druhé ve spodní části předvolání zdůraznil, že „Vaše přítomnost při veřejném zasedání je nutná“. Z účasti na veřejném zasedání se řádně omluvil, požádal o jeho odročení a k omluvě doložil lékařské zprávy dokladující jeho onemocnění v zahraničí. Nelze mu klást za vinu, že se jednalo o zprávy bez úředně ověřeného překladu do českého jazyka. 6. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je podle dovolatele naplněn tím, že skutková zjištění soudů jsou podle něj zjevně rozporná s obsahem provedených důkazů, což se týká vloupání do hotelového pokoje a údajného úmyslného najíždění na policistu, neboť jednak žádným důkazem nebylo prokázáno, že by do pokoje vnikl přes uzavřené vstupní dveře, které by musel překonávat, a jednak naprostá většina slyšených svědků najíždění na policistu S. vůbec neviděla. 7. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. shledává obviněný naplněn v případě skutku pod bodem 1., neboť pokud je mu kladeno za vinu jednání spočívající toliko v dočasném protiprávním užívání cizího motorového vozidla, nemohl se současně dopustit krádeže věcí uložených v té době ve střešním nosiči automobilu, o jejichž existenci nevěděl a vědět nemohl. V tomto případě tak ve vztahu k uvedeným věcem nemohla být naplněna subjektivní stránka přečinu krádeže. 8. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 1. 2023, č. j. 6 To 307/2022-1170, zrušil, a věc tomuto soudu přikázal k dalšímu projednání. 9. Nejvyšší státní zástupce se k dovolání obviněného vyjádřil prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“), který sdělil, že obviněný věnoval největší penzum pozornosti problematice dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. V návaznosti na obsahové vymezení tohoto dovolacího důvodu státní zástupce uvedl, že námitky dovolatele k němu vztažené lze pod něj podřadit. Tyto navíc hodnotí jako opodstatněné. Zmíněný dovolací důvod je dán jen v takové nepřítomnosti obviněného, která je v rozporu s konkrétním zákonným ustanovením, podle něhož nelze konat hlavní líčení nebo veřejné zasedání bez jeho osobní účasti. 10. Pro odvolací řízení a nutnosti přítomnosti obviněného u veřejného zasedání trestní řád neobsahuje speciální podmínky, a je proto nutno postupovat podle § 238 tr. ř., respektive vycházet z toho, že obecná pravidla pro konání veřejného zasedání jsou vymezena v § 232 a násl. tr. ř., když zákonná úprava veřejného zasedání, v němž je rozhodováno o odvolání, je dále modifikována v ustanovení § 263 tr. ř. Toto ustanovení je speciální pro řízení u odvolacího soudu a není-li zde některá otázka výslovně upravena, použijí se obecná ustanovení o veřejném zasedání. Ustanovení § 233 odst. 1 tr. ř. vymezuje, že předseda senátu předvolá k veřejnému zasedání osoby, jejichž osobní účast je nutná. O veřejném zasedání vyrozumí státního zástupce, jakož i osobu, která svým návrhem dala k veřejnému zasedání podnět, osobu, která může být přímo rozhodnutím dotčena, pokud tyto osoby nebyly předvolány, dále vyrozumí též obhájce, popřípadě zmocněnce a zákonného zástupce nebo opatrovníka těchto osob. Z dikce tohoto ustanovení je tedy nepochybné, že obviněný může být k veřejnému zasedání předvolán či o něm vyrozuměn. To, zda je obviněný předvolán nebo vyrozuměn, závisí na tom, zda předseda senátu považuje jeho účast u veřejného zasedání za nutnou či nutnost jeho účasti vyplývá přímo ze zákona. Vymezení okruhu osob, jejichž osobní účast je nutná a jež je třeba k veřejnému zasedání předvolat, tedy závisí na konkrétních okolnostech věci, která je předmětem veřejného zasedání. Jinak vyjádřeno platí, že obviněný je k veřejnému zasedání předvoláván tehdy, pokud je jeho osobní účast u něj podle soudu nutná, a to zejména v případec