6 Tdo 60/2025 – Nejvyšší soud

6 Tdo 60/2025-349 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 3. 2025 o dovolání, které podal obviněný R. G. proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 1. 7. 2024, sp. zn. 6 To 114/2024, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 4 T 162/2023, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Okresní soud v Chebu rozsudkem ze dne 15. 2. 2024, sp. zn. 4 T 162/2023, uznal obviněného R. G. (dále jen „obviněný“ nebo „dovolatel“) vinným přečinem výtržnictví podle § 358 odst. 1 tr. zákoníku na skutkovém základě, podle kterého (zestručněně) dne 1. 3. 2023 v době od 16:40 hodin do 17:10 hodin v XY, na ul. XY u garáže číslo XY, nejprve vulgárně slovně napadl nezletilé AAAAA (pseudonym), BBBBB (pseudonym) a CCCCC (pseudonym), kteří v tu dobu chodili po střechách garáží, přičemž v ruce držel větev o průměru 5 cm a délce asi 50 cm, poté co nezletilí slezli ze střechy a ptali se ho, proč je sprostě napadá, jim odvětil: „mám si snad kleknout a vyhulit ti čůráka?“ Poté chytil nezl. AAAAA za bundu, ten strčil do obviněného, který na to reagoval tím, že udeřil nezletilého klackem do hlavy, na toto nezletilý reagoval tak, že dal obviněnému pěstí do obličeje. Poté došlo k několika vzájemným úderům, a když nezl. CCCCC viděl, že nezl. AAAAA se nestačí bránit, strkal do obviněného zezadu a dal mu dvě rány do zad. Ten ale pokračoval v útoku a snažil se shodit nezl. AAAAA, ze stráně. To se mu však nepodařilo, jelikož se nezl. stačil zachytit, a tímto napadení skončilo. Obviněný způsobil nezl. AAAAA tržnou ránu nad levým uchem ve vlasové části hlavy na rozhraní temenní a spánkové krajiny hlavy se subarachnoideálním krvácením, otřes mozku a oděrku nad vodorovným ramenem dolní čelisti vlevo. Zranění si vyžádalo lékařské ošetření, poškozený byl dne 4. 3. 2023 propuštěn do domácího léčení. 2. Za to byl obviněnému uložen peněžitý trest ve výměře 100 denních sazeb po 250 Kč. Dále mu podle § 228 odst. 1 tr. ř. bylo uloženo zaplatit na náhradě škody Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky částku 69 918 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z uvedené částky a poškozenému AAAAA na náhradě nemajetkové újmy částku 86 866,26 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z uvedené částky. Se zbytkem nároku byl druhý jmenovaný poškozený podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. Odvolání obviněného Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 1. 7. 2024, sp. zn. 6 To 114/2024, podle § 256 tr. ř. zamítl.II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný v celém rozsahu dovoláním, v němž odkázal na důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. Namítl, že nebyly provedeny jím navrhované důkazy, kterými chtěl prokázat rozsah poškození na svém těle, a to výslech policisty, který jej po incidentu fotografoval. Obviněný nemůže za to, že policejní orgán vyhotovil nekvalitní fotografie. Nebyl také zajištěn klacek, o který je obžaloba opírána, přestože byl policii poskytnut. Ohledání místa bylo provedeno na jiné garáži s jinou krytinou střechy. I na fotografiích ve spise jsou zachyceny jiné garáže, aby nebylo vidět, že je objekt střežen kamerovým systémem. Pokud by byly zjištěny četné pohmožděniny na trupu obviněného, stěží si lze představit, že se událost odehrála tak, jak ji popsali svědci. Obviněný netrval na výslechu policisty, který provedl ohledání místa, nikoli (zřejmě myšleno nýbrž) ohledání obviněného. Díky postupu orgánů činných v trestním řízení již nebyl k dispozici kamerový záznam z místa činu. Soudy nesprávně hodnotily posudek podaný znalcem při výslechu. Výslech znalce má vyšší důkazní sílu než písemný posudek. Znalec podle obviněného korigoval své závěry ve světle dalších podkladů a otázek obviněného. Dospěl při tom k závěru, že úraz poškozeného nejspíš nevznikl tak, jak popisovali svědci. Poukaz odvolacího soudu na vyšetření obviněného na ORL a u očního specialisty je nelogický. Obviněného trápily především obavy z poškození hlavy. Tito specialisté se logicky nezabývali pohmožděninami na trupu. V tuto chvíli nebyl obviněný z ničeho obviněn a nebyl povinen zajišťovat důkazy ve svůj prospěch. O zdravotních omezeních obviněného nemohli sice vědět poškození, věděl o nich však obviněný, proto by nenapadl poškozeného, který byl se svými kamarády v přesile. Pokud si naopak měli být svědci vědomi mohutné postavy obviněného a namísto neprodleného opuštění místa obviněného provokovali a vyčkávali, až obejde celý blok garáží, z jejichž střechy seskočil poškozený těsně před obviněného, byli zjevně iniciátory útoku na obviněného. Podle obviněného soudy také nesprávně hodnotily důkazy o pověsti svědků, na jejichž výpovědi stojí odsouzení obviněného. Věrohodnost svědků je narušena už tím, že se sami dopustili deliktu, „špatnou pověstí zatím jen dvou z nich“ a rozpory ohledně detailů, na nichž se zjevně nedomluvili. Poškozený měl trpět částečnou „anamnézou“ (myšleno zřejmě amnézií), přesto byl před odvolacím soudem schopen přesvědčivě popsat, jak měl být obviněným napaden. 5. Skutková podstata trestného činu výtržnictví chrání klidné občanské soužití a veřejný pořádek. Soudy však poskytly ochranu soužití obviněného se svědky, kteří mu demolovali majetek. Nedostatečně tak zohlednily protiprávní jednání svědků. Na místě nebyl nikdo jiný, kdo by mohl být jednáním obviněného pohoršen. Obviněný má za to, že jednal v souladu s právem, neboť chránil svůj majetek. Pokud při tom použil hrubších výrazů, nejde o nic nepřiměřeného. „Další fyzický kontakt byl jen obranou osobnosti“ obviněného. 6. Soudy podle obviněného také nesprávně posoudily civilní odpovědnost za újmu, resp. regres pojišťovny. Na ten má pojišťovna právo, jen je-li dovozena příčinná souvislost mezi jednáním obviněného a následkem. Podle obviněného znalec vyloučil u poškozeného otřes mozku, pro který byl letecky přepraven do 100 km vzdáleného zdravotnického zařízení. Pokud by poškozený nepředstíral potíže, pro které bylo diagnostikováno vážné poranění hlavy, nebyl by převoz nařízen. Pokud jde o odškodnění poškozeného, nalézací soud se vůbec nezabýval jeho spoluzaviněním. Poškozený vnikl na cizí stavbu, provokoval obviněného, vyvolal fyzickou konfrontaci tím, že seskočil těsně před něj a napadl jej. Nárok na odškodnění nebyl tedy vůbec dán a pokud ano, tak jen v poměrné výši odpovídající podílu obviněného na vzniku újmy. K tomu obviněný odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu týkající se spoluzavinění cyklisty, který si nenasadil helmu (25 Cdo 2258/2008, 25 Cdo 2974/2011, a další). Nakonec obviněný namítl také nesprávné použití Metodiky Nejvyššího soudu. Tu totiž Nejvyšší soud neschválil jako své stanovisko, ani nebyla částí jeho rozhodnutí. Přesto ji soudy použily jako závazný rámec pro odškodnění bez potřebného odborného posouzení individuálního případu. 7. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadená rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a zprostil jej obžaloby podle § 226 tr. ř. nebo přikázal nové projednání a rozhodnutí věci. 8. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) k dovolání uvedla, že obviněný opakuje svou dosavadní obhajobu a směšuje argumentaci hmotněprávní a procesněprávní. Setrvale prosazuje vlastní skutkovou verzi, podle níž jednal svépomocí, ve snaze chránit svůj majetek a osobnost před protiprávním jednáním poškozeného a svědků. Zároveň se však snaží předestřít, že jeho jednání popsané ve skutkové větě neodpovídá provedenému dokazování a podle státní zástupkyně fakticky namítá nenaplnění objektivní ani subjektivní stránky přečinu. Dovolací argumentaci státní zástupkyně hodnotí jako čistě skutkovou polemiku se závěry soudů nižších stupňů, nikoliv jako argumentaci projednatelnou v rozsahu první alternativy dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nad rámec tohoto závěru státní zástupkyně konstatovala, že skutková zjištění, ze kterých soudy nižších stupňů vycházely, nejsou v žádném, natož ve zjevném (extrémním) rozporu s provedenými důkazy. Jedná se naopak o zcela logický a nevyhnutelný výsledek důkazního řízení, které bylo provedeno v souladu s požadavky uvedenými v § 2 odst. 5 a 6 tr. ř. V další části vyjádření tyto podstatné skutkové závěry v návaznosti na odůvodnění soudů nižších stupňů podrobněji zhodnotila. 9. K případnému namítanému opomenutí důkazů, které obviněný deklaroval již v rámci svého odvolání, státní zástupkyně nejprve připomněla judikaturu Ústavního soudu. Námitky včasného nezajištění či nesprávného provedení důkazů orgány činnými v trestním řízení ve fázi přípravné (kamerové záznamy absentují, ohledání místa činu bylo provedeno na jiné garáži, pořízení nekvalitních fotografií dovolatelova zranění apod.) nejsou podle státní zástupkyně schopny naplnit obsah dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť se jim oba soudy věnovaly a shledaly je zcela lichými. Obviněný fakticky napadá zákonný