6 Tdo 603/2019 — Nejvyšší soud

6 Tdo 603/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. Datum rozhodnutí:12. 6. 2019 Spisová značka:6 Tdo 603/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:6.TDO.603.2019.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Neoprávněný zásah do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru Dotčené předpisy:§ 208 odst. 2 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:28. 8. 2019 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí 30.8.2019III.ÚS 2862/19 III.ÚS 2862/19 JUDr. Jiří Zemánek-- Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 603/2019-302USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 6. 2019 o dovolání, které podal obviněný J. K., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 11. 2018, č. j. 3 To 363/2018-242, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 11 T 63/2018, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění:I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 26. 9. 2018, č. j. 11 T 63/2018-198, byl obviněný J. K. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru podle § 208 odst. 2 tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil způsobem uvedeným ve výroku rozsudku. 2. Obviněný byl za tento přečin odsouzen podle § 208 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 68 odst. 2 písm. a), b), § 68 odst. 1 až 7 tr. zákoníku k peněžitému trestu ve výši 20 denních sazeb, přičemž výše denní sazby činí 525 Kč, tedy celkem ve výši 10 500 Kč. Pro případ, že by nebyl peněžitý trest ve stanovené lhůtě vykonán, byl podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců. Poškozená společnost byla podle § 229 odst. 1 tr. ř. se svým nárokem na náhradu škody odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. O odvolání obviněného proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 21. 11. 2018, č. j. 3 To 363/2018-242, jímž ho podle § 258 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil v celém rozsahu. 4. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. odvolací soud znovu rozhodl tak, že obviněného uznal vinným přečinem neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru podle § 208 odst. 2 tr. zákoníku, jehož se dopustil tím, že po ukončení platnosti nájemní smlouvy k bytové jednotce č. XY v domě na ulici XY v Brně, kterou uzavřel dne 15. 3. 2017 s pronajímatelem - společností R. Hero reality s.r.o., IČ 27686396, se sídlem Markéty Kuncové 2 v Brně, na dobu určitou od 15. 3. 2017 do 14. 4. 2017, po neprodloužení nájemního vztahu v době od 15. 4. 2017 do 24. 1. 2018, nereagoval na výzvy k předání bytu, byt nevyklidil a nepředal ho pronajímateli a takto společnosti R. Hero reality s.r.o., zastupující práva vlastníka nemovitosti, tj. společnosti R. Hero property s.r.o., znemožnil jakoukoliv dispozici s touto bytovou jednotkou. 5. Za tento přečin odvolací soud obviněného odsoudil podle § 208 odst. 2 tr. zákoníku za použití § 67 odst. 2 písm. a), odst. 3 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku k peněžitému trestu v počtu 20 denních sazeb, přičemž výše denní sazby činí 525 Kč, tedy celkem ve výši 10 500 Kč. Pro případ, že by nebyl peněžitý trest ve stanovené lhůtě vykonán, byl podle § 69 odst. 1 tr. zákoníku stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců. Poškozenou společnost odvolací soud podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázal se svým uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. II. Dovolání a vyjádření k němu 6. Proti citovanému rozsudku krajského soudu podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Věry Novákové dovolání, jež opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že svým jednáním nenaplnil znaky skutkové podstaty stíhaného ani jiného trestného činu, když soud nesprávně vyhodnotil předběžnou otázku, nezohlednil nedostatek subjektivní stránky trestného činu a porušil zásady subsidiarity trestní represe, předvídatelnosti soudního rozhodnutí a ústavně zakotvenou zásadu ochrany oznamovatele. 7. V části A. dovolání namítá dovolatel nesprávné vyhodnocení předběžné otázky a nedostatek subjektivní stránky trestného činu. Uvedené odůvodňuje tím, že jeho nájemní vztah v předmětné době nadále trval. Ustanovení smlouvy o nájmu týkající se prodloužení bylo vázáno na vystavení dokladu pronajímatelem, tedy záviselo na jeho vůli a bylo tak proti dobrým mravům. Upozorňuje, že podle § 2235 o. z. se nepřihlíží k ujednání zkracujícím práva nájemce. Neměl zájem o bydlení na měsíc, ale dlouhodobě se v bytě zdržovat. Pronajímatel však prostřednictvím smlouvy uzavřené na měsíc porušoval zákon a vyhýbal se svým zákonným povinnostem a odpovědnosti ve vztahu k nájemci. Vzhledem k tomu, že ustanovení o způsobu prodlužování bylo neplatné, smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Pokud jde o naplnění subjektivní stránky, dovolatel rozporuje, že by si byl vědom skončení jeho nájemního poměru, když se „radil s právníkem, který mu řekl, že zákon neporušuje“. 8. Oznámení o neprodloužení nájmu ze strany pronajímatele nemělo podle dovolatele náležitosti výpovědi podle občanského zákoníku. Považuje je proto za nicotný právní úkon, což pronajímateli sdělil. V dobré víře v trvání nájemního vztahu v bytě setrval. Současně pronajímateli nezavdal žádný důvod pro výpověď z nájmu. Důvody pro ni byly pronajímatelem konstruovány dodatečně v trestním oznámení. Pokud pronajímatel uvedl, že důvodem bylo neuhrazení nájmu, jeho neprodloužení mu bylo oznámeno ještě před splatností nájmu na další období. Obviněný rozporuje také závěr o jeho přijetí dalších členů domácnosti, požadavek o hlášení návštěv na vrátnici považuje za nepřiměřený a nezákonně omezující práva nájemce. Do bytu se dostavovali přátelé obviněného, novináři, politici a veřejnost, toto však není porušením podmínek nájmu. Taktéž skutečnost, kdy si na uvedenou adresu nahlásil trvalý pobyt, nastala až po oznámení o neprodloužení nájmu. Nadto ani v tomto případě nemůže jít o porušení podmínek nájmu a příslušné stanovení smlouvy o nájmu je neplatné. 9. Dovolatel taktéž namítl, že přestože uvedené námitky byly taktéž obsahem jeho odvolání, odvolací soud se s těmito uspokojivým způsobem nevypořádal. Neprovedl ani důkazy jím navrhované, přičemž zdůvodnil pouze neprovedení jednoho ze čtyř navrhovaných důkazů (mj. videozáznam a usnesení o zahájení trestního stíhání R. H.). Krom toho namítá, že soudy při svém hodnocení důkazů pominuly výpovědi jeho a svědka M. a rovněž skutečnost, že pronajímatel v dané době oznámil neprodloužení nájemních smluv i dalším osobám, a to bez objektivního důvodu. Soudem učiněná skutková zjištění jsou podle jeho mínění v extrémním rozporu s provedenými či navrženými důkazy a soudy svým hodnocením důkazů a skutkovými závěry nedostály požadavkům práva obviněného na spravedlivý proces. 10. V části B. dovolání namítá porušení principu subsidiarity trestní represe. Doba spáchání trestného činu byla oproti podané obžalobě rozšířena i po 14. 8. 2017, kdy obviněný byt opustil. Nadto podle § 2292 o. z. opustí-li nájemce byt způsobem, že nájem lze považovat za skončený, má se byt za odevzdaný ihned. Pronajímatel považoval nájem za skončený již ke dni 15. 4. 2017. Dovolatel má proto za to, že se neoprávněného užívání bytu dopouštěl jen po dobu nejdéle čtyř měsíců. Dodal, že nájemné za období od 15. 4. do 14. 5. 2017 uhradil svědku J., tento mu však nevystavil doklad. Nájemné se snažil hradit i nadále, pronajímatel však nabízené peníze odmítal. 11. Za sporné považuje obviněný závěry o jeho násilném vykopnutí dveří a jejich „přezámkování“. Jeho dveře poškodil neznámý pachatel. Při „Rozloučení s Kuncovkou“ nešlo o devastaci bytu, ale byt spolu s dalšími osobami uvedl do původního stavu. Odvolací soud však nebyl ochoten jakoukoli okolnost vyhodnotit ve prospěch obviněného a hodnocení důkazů činil jednostranným způsobem. Rozpory ve výpovědích, zjevné nepravdy a trestní stíhání R. H. byly buď pominuty, nebo vyloženy nikoli ve prospěch obviněného. Naopak soudy obou stupňů nepřiměřeně a neodůvodněně zdůrazňovaly trestní minulost obviněného, která však nemá význam pro posouzení trestnosti projednávaného jednání. V souvislosti s užitím zásady subsidiarity trestní represe odkázal dovolatel na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3080/16, přičemž možnost řešení situace nástroji civilního práva demonstroval na žalobě na vyklízení podané pronajímatelem. 12. Část C. dovolání se věnuje ochraně oznamovatele. Odvolací soud nereagoval na námitky dovolatele stran motivace pronajímatele k podání trestního oznámení.