6 Tdo 632/2025 — Nejvyšší soud

6 Tdo 632/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:29. 10. 2025 Spisová značka:6 Tdo 632/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:6.TDO.632.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Podvod Pomoc k trestnému činu Náhrada škody Dotčené předpisy:§ 24 odst. 1 písm. c), § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku § 228 odst. 1 tr. ř. Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:16. 12. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 632/2025-5981 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 10. 2025 o dovolání, které podal obviněný E. N. proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 2. 2025, č. j. 1 To 82/2024-5904, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 1 T 5/2019, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně (dále též „soud prvního stupně“ nebo jen „krajský soud“) ze dne 10. 5. 2024, č. j. 1 T 5/2019-5777, byl obviněný E. N. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným pomocí ke zvlášť závažnému zločinu podvodu podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku z části dokonanému a z části ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil způsobem popsaným v jeho výroku. 2. Obviněný byl za tento zločin odsouzen podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 1, 6 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu pěti roků. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku, § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl uložen peněžitý trest ve výši 100 denních sazeb, přičemž denní sazba peněžitého trestu se stanoví ve výši 500 Kč, tedy celkem ve výměře 50 000 Kč. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená Česká republika – Ministerstvo průmyslu a obchodu odkázána se svým nárokem na náhradu majetkové škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. O odvoláních obviněného a poškozené proti tomuto rozsudku rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 6. 2. 2025, č. j. 1 To 82/2024-5904, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání poškozené napadený rozsudek částečně zrušil ve výroku o náhradě škody a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnému podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložil povinnost k náhradě škody vůči České republice, zastoupené Ministerstvem průmyslu a obchodu, a to ve výši 1 645 102,50 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázal poškozenou se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Odvolání obviněného zamítl podle § 256 tr. ř. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti citovanému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Hynka Gaji dovolání opřené o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Obviněný namítl, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Soudy podle něj zejména nesprávným způsobem vyhodnotily celou časovou souslednost jednotlivých částí skutkového děje v rámci obou licenčních řízení. Z provedených důkazů přitom podle dovolatele jednoznačně vyplývá, že rozhodnutí o udělení licencí v případě obou společností FVE 1 s.r.o. a FVE 8 s.r.o. bylo vyhotoveno a odpovědnou úřední osobou podepsáno před tím, než byly do obou licenčních spisů doloženy Zprávy o revizi elektrického zařízení (č. 71209 pro FVE XY a č. 51209 pro FVE XY), jím vyhotovené coby revizním technikem. Již s ohledem na tyto skutečnosti nemohl naplnit znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu, neboť nemohl odpovědnou úřední osobu uvést v omyl, jelikož tato vydala jednotlivá rozhodnutí o udělení licencí zcela nezávisle na jím vyhotovených revizních zprávách doložených do obou správních spisů teprve o tři dny později. Obviněný poukázal na pravidla řádného vedení správního spisu a zakládání jednotlivých listin do něj, zejména pak s důrazem na určení data, kdy byly listiny do spisu založeny, a demonstroval, že revizní zprávy byly v případě obou řízení do spisu doloženy až tři dny po udělení licencí. Odpovědná osoba jím proto nemohla být uvedena v omyl při posuzování podmínek pro vydání licencí. 5. Za další pochybení soudů obviněný označuje vadné posouzení hmotněprávního předpisu, a to normy ČSN 33 1500. Soudy měly v rozporu s čl. 6.1 normy u Zpráv o revizi elektrického zařízení mylně uchopit vymezený rozsah revidovaného zařízení. Z revizních zpráv přitom plyne, že se jedná o revize uzemňovací soustavy, čemuž odpovídá vymezení jejich rozsahu i naměřené hodnoty obsažené ve zprávách. Daný údaj ovšem neosvědčuje, že měniče byly nainstalovány nebo kontrolovány, jak nesprávně dovozují oba soudy. 6. Odvolacímu soudu obviněný vytýká vadu ve výroku o náhradě škody učiněném podle § 228 odst. 1 tr. ř. Soud měl podle něj pochybit zejména v otázce volby kritéria, podle kterého vyčíslil samotný podíl dovolatele na způsobené škodě, neboť náležitě nepřihlédl k účasti jednotlivých osob na proběhlém skutkovém ději. Výrokem, jímž jej zavázal k náhradě škody, de facto zvýhodnil hlavního pachatele společnost FVE 45 s.r.o., která se obohatila o veškeré finanční prostředky. Pro obviněného coby starobního důchodce je navíc uložená povinnost k náhradě škody likvidační. 7. Závěrem podaného dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu, případně jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně, a věc přikázal příslušnému soudu k novému projednání a rozhodnutí. 8. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve svém vyjádření k dovolání obviněného po vyložení obsahového zaměření dovolatelem uplatněných dovolacích důvodů uvedl, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou prostou polemikou se skutkovými zjištěními soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů, nejde-li o kategorii nejtěžších vad důkazního řízení odpovídajících kategorii tzv. extrémního nesouladu. V posuzované věci podle něj přitom nelze shledat žádný, natož extrémní, rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Soudy obou stupňů řádně provedené důkazy pečlivě hodnotily přihlížejíce ke všem skutečnostem jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemných souvislostech a v souladu s pravidly formální logiky, tj. zcela v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů, jak stanoví § 2 odst. 6 tr. ř. a zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí v souladu s § 2 odst. 5 tr. ř. Na jejich dostatečná skutková zjištění lze proto plně odkázat. 9. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze za relevantní výhradu teoreticky považovat námitku absence objektivní stránky projednávané skutkové podstaty. Při jejím vznesení však dovolatel převážně rozporuje učiněná skutková zjištění obou soudů, a to zcela totožnými či obdobnými námitkami uplatněnými již v předcházejícím řízení, jimiž se tyto soudy podrobně zabývaly a v odůvodnění svých rozhodnutí se s nimi vypořádaly. 10. Otázkou příčinné souvislosti mezi jednáním obviněného a způsobeným následkem, tedy samotnou možností, aby jím vypracované revizní zprávy uvedly adresáta v omyl v rámci rozhodovacího procesu stran udělení licence k provozu fotovoltaických elektráren, se podrobně zabýval již odvolací soud mj. v bodě 46. odůvodnění napadeného rozsudku. V daném kontextu již byla taktéž objasňována otázka tvorby správního spisu a řazení dokumentů do něj došlých. Právě s odkazem na správní předpisy se obviněný v podaném dovolání obsáhle věnuje souvisejícími náležitostmi stran časového řazení listin do správního spisu. Případy FVE XY a FVE XY nebyly jedinými, kde ke konci roku 2009 docházelo k až chaotickému sestavování správních spisů, což souviselo se snahou ať již obchodních společností či jiných subjektů stihnout veškeré schvalovací procesy stran alespoň formálního dokončení díla v podobě fotovoltaické elektrárny ještě za podmínek výhodnější garance k výkupu elektřiny, než pokud by elektrárny byly dokončovány teprve v následujícím roce. Přesto bylo dostatečným způsobem objasněno, že ze samotného řazení dokladů ve správním spisu (kdy revizní zprávy byly zařazeny až za rozhodnutími o udělení licencí) nelze usuzovat, že by licence byly uděleny bez znalosti obsahu revizních zpráv vypracovaných obviněným, jelikož příslušný administrativní pracovník musel vyh