6 Tdo 632/2025 – Nejvyšší soud

6 Tdo 632/2025-5981 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. 10. 2025 o dovolání, které podal obviněný E. N. proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 2. 2025, č. j. 1 To 82/2024-5904, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 1 T 5/2019, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně (dále též „soud prvního stupně“ nebo jen „krajský soud“) ze dne 10. 5. 2024, č. j. 1 T 5/2019-5777, byl obviněný E. N. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným pomocí ke zvlášť závažnému zločinu podvodu podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku z části dokonanému a z části ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil způsobem popsaným v jeho výroku. 2. Obviněný byl za tento zločin odsouzen podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku za použití § 58 odst. 1, 6 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu pěti roků. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku, § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl uložen peněžitý trest ve výši 100 denních sazeb, přičemž denní sazba peněžitého trestu se stanoví ve výši 500 Kč, tedy celkem ve výměře 50 000 Kč. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená Česká republika – Ministerstvo průmyslu a obchodu odkázána se svým nárokem na náhradu majetkové škody na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. O odvoláních obviněného a poškozené proti tomuto rozsudku rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 6. 2. 2025, č. j. 1 To 82/2024-5904, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. ř. z podnětu odvolání poškozené napadený rozsudek částečně zrušil ve výroku o náhradě škody a podle § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnému podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložil povinnost k náhradě škody vůči České republice, zastoupené Ministerstvem průmyslu a obchodu, a to ve výši 1 645 102,50 Kč. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázal poškozenou se zbytkem nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Odvolání obviněného zamítl podle § 256 tr. ř. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti citovanému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Hynka Gaji dovolání opřené o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Obviněný namítl, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů. Soudy podle něj zejména nesprávným způsobem vyhodnotily celou časovou souslednost jednotlivých částí skutkového děje v rámci obou licenčních řízení. Z provedených důkazů přitom podle dovolatele jednoznačně vyplývá, že rozhodnutí o udělení licencí v případě obou společností FVE 1 s.r.o. a FVE 8 s.r.o. bylo vyhotoveno a odpovědnou úřední osobou podepsáno před tím, než byly do obou licenčních spisů doloženy Zprávy o revizi elektrického zařízení (č. 71209 pro FVE XY a č. 51209 pro FVE XY), jím vyhotovené coby revizním technikem. Již s ohledem na tyto skutečnosti nemohl naplnit znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu, neboť nemohl odpovědnou úřední osobu uvést v omyl, jelikož tato vydala jednotlivá rozhodnutí o udělení licencí zcela nezávisle na jím vyhotovených revizních zprávách doložených do obou správních spisů teprve o tři dny později. Obviněný poukázal na pravidla řádného vedení správního spisu a zakládání jednotlivých listin do něj, zejména pak s důrazem na určení data, kdy byly listiny do spisu založeny, a demonstroval, že revizní zprávy byly v případě obou řízení do spisu doloženy až tři dny po udělení licencí. Odpovědná osoba jím proto nemohla být uvedena v omyl při posuzování podmínek pro vydání licencí. 5. Za další pochybení soudů obviněný označuje vadné posouzení hmotněprávního předpisu, a to normy ČSN 33 1500. Soudy měly v rozporu s čl. 6.1 normy u Zpráv o revizi elektrického zařízení mylně uchopit vymezený rozsah revidovaného zařízení. Z revizních zpráv přitom plyne, že se jedná o revize uzemňovací soustavy, čemuž odpovídá vymezení jejich rozsahu i naměřené hodnoty obsažené ve zprávách. Daný údaj ovšem neosvědčuje, že měniče byly nainstalovány nebo kontrolovány, jak nesprávně dovozují oba soudy. 6. Odvolacímu soudu obviněný vytýká vadu ve výroku o náhradě škody učiněném podle § 228 odst. 1 tr. ř. Soud měl podle něj pochybit zejména v otázce volby kritéria, podle kterého vyčíslil samotný podíl dovolatele na způsobené škodě, neboť náležitě nepřihlédl k účasti jednotlivých osob na proběhlém skutkovém ději. Výrokem, jímž jej zavázal k náhradě škody, de facto zvýhodnil hlavního pachatele společnost FVE 45 s.r.o., která se obohatila o veškeré finanční prostředky. Pro obviněného coby starobního důchodce je navíc uložená povinnost k náhradě škody likvidační. 7. Závěrem podaného dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu, případně jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně, a věc přikázal příslušnému soudu k novému projednání a rozhodnutí. 8. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve svém vyjádření k dovolání obviněného po vyložení obsahového zaměření dovolatelem uplatněných dovolacích důvodů uvedl, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není naplněn námitkami, které jsou prostou polemikou se skutkovými zjištěními soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů, nejde-li o kategorii nejtěžších vad důkazního řízení odpovídajících kategorii tzv. extrémního nesouladu. V posuzované věci podle něj přitom nelze shledat žádný, natož extrémní, rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Soudy obou stupňů řádně provedené důkazy pečlivě hodnotily přihlížejíce ke všem skutečnostem jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemných souvislostech a v souladu s pravidly formální logiky, tj. zcela v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů, jak stanoví § 2 odst. 6 tr. ř. a zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností, a to v rozsahu potřebném pro rozhodnutí v souladu s § 2 odst. 5 tr. ř. Na jejich dostatečná skutková zjištění lze proto plně odkázat. 9. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze za relevantní výhradu teoreticky považovat námitku absence objektivní stránky projednávané skutkové podstaty. Při jejím vznesení však dovolatel převážně rozporuje učiněná skutková zjištění obou soudů, a to zcela totožnými či obdobnými námitkami uplatněnými již v předcházejícím řízení, jimiž se tyto soudy podrobně zabývaly a v odůvodnění svých rozhodnutí se s nimi vypořádaly. 10. Otázkou příčinné souvislosti mezi jednáním obviněného a způsobeným následkem, tedy samotnou možností, aby jím vypracované revizní zprávy uvedly adresáta v omyl v rámci rozhodovacího procesu stran udělení licence k provozu fotovoltaických elektráren, se podrobně zabýval již odvolací soud mj. v bodě 46. odůvodnění napadeného rozsudku. V daném kontextu již byla taktéž objasňována otázka tvorby správního spisu a řazení dokumentů do něj došlých. Právě s odkazem na správní předpisy se obviněný v podaném dovolání obsáhle věnuje souvisejícími náležitostmi stran časového řazení listin do správního spisu. Případy FVE XY a FVE XY nebyly jedinými, kde ke konci roku 2009 docházelo k až chaotickému sestavování správních spisů, což souviselo se snahou ať již obchodních společností či jiných subjektů stihnout veškeré schvalovací procesy stran alespoň formálního dokončení díla v podobě fotovoltaické elektrárny ještě za podmínek výhodnější garance k výkupu elektřiny, než pokud by elektrárny byly dokončovány teprve v následujícím roce. Přesto bylo dostatečným způsobem objasněno, že ze samotného řazení dokladů ve správním spisu (kdy revizní zprávy byly zařazeny až za rozhodnutími o udělení licencí) nelze usuzovat, že by licence byly uděleny bez znalosti obsahu revizních zpráv vypracovaných obviněným, jelikož příslušný administrativní pracovník musel vyhodnotit úplnost podkladů pro udělení licencí, což by nebylo možné právě bez doložených revizních zpráv. V rámci dokazování přitom bylo ozřejměno, že mezi základní technické předpoklady pro udělení licence patřily kolaudační rozhodnutí, povolení k předčasnému užívání stavby a revizní zprávy. Podstatným údajem vyplývajícím z revizní zprávy mělo být zjištění, že zařízení splňuje bezpečnostní požadavky. V tomto směru tudíž bylo s oporou ve svědeckých výpovědích a zjištěných standardních postupech Energetického regulačního úřadu (dále jen „ERÚ“) uzavřeno, že bez znalosti obsahu revizních zpráv by licence ani nebyly uděleny. 11. Lze se ztotožnit se závěry odvolacího soudu, podle nichž případné formální nedostatky, jež provázely správní řízení, nemohou mít žádný podstatný význam stran obhajovacích námitek obviněného ohledně procesu rozhodová