6 Tdo 678/2025 – Nejvyšší soud

6 Tdo 678/2025-111USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 6. 8. 2025 o dovolání, které podal obviněný J. B. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 1. 2025, č. j. 5 To 2/2025-110, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 12 T 91/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov (dále též „soud prvního stupně“ nebo jen „soud“) ze dne 4. 12. 2024, č. j. 12 T 91/2024-77, byl obviněný J. B. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil způsobem specifikovaným ve výroku rozsudku. 2. Obviněný byl za tento přečin odsouzen podle § 274 odst. 1 tr. zákoníku a § 67 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a § 68 odst. 1, 2, 3, 5 tr. zákoníku, k peněžitému trestu ve výměře 80 denních sazeb po 700 Kč, celkem 56 000 Kč. Dále mu byl podle § 73 odst. 1, 4 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 24 měsíců. 3. O odvoláních státního zástupce a obviněného proti tomuto rozsudku, resp. pouze proti výroku o trestu, rozhodl Krajský soud v Brně (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 29. 1. 2025, č. j. 5 To 2/2025-110, jímž je podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Zdeňka Burdy dovolání, neboť podle jeho mínění byl porušen čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). 5. Obviněný projevil nesouhlas s výší uloženého trestu, který považuje za nepřiměřený. Má za to, že nebyly dostatečně zohledněny jeho osobní a majetkové poměry. Upozornil, že během hlavního líčení prohlásil vinu, což je zásadní polehčující okolností. K jeho osobě nebyly zjištěny žádné negativní skutečnosti. Navázal spolupráci se spolkem GX Security, při níž pomáhal odklidit následky povodní. 6. Dodal, že nutně potřebuje řidičské oprávnění. Uložený trest zákazu činnosti proto považuje za zcela nepřiměřený. Má za to, že jsou splněny výjimečné podmínky pro neukládání trestu zákazu činnosti a je prostor pro jeho snížení ke spodní hranici zákonné sazby. Nesouhlasí s tím, aby mu byly záznamy v evidenční kartě řidiče kladeny k tíži, neboť jich není mnoho. 7. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 1. 2025, č. j. 5 To 2/2025-110, a rozsudek Okresního soudu Brno-venkov ze dne 4. 12. 2024, č. j. 12 T 91/2024-77, a věc vrátil zpět k rozhodnutí soudu prvního stupně. 8. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) ve svém vyjádření k dovolání obviněného v prvé řadě uvedl, že v něm absentuje podstatná zákonná náležitost podle § 265f odst. 1 tr. ř. v podobě odkazu na konkrétní zákonné ustanovení § 265b tr. ř., o které se opírá. Tento nedostatek nemůže zhojit alibistické uvedení všech zákonných dovolacích důvodů, neboť podstatou této náležitosti je uvedení právě toho důvodu, o který se opírá konkrétní argumentace podaného dovolání. Vzhledem k celkovému obsahu dovolání obviněného však má státní zástupce za to, že by bylo nehospodárné a v podstatě pouze formalistické obviněného vyzývat k doplnění takto vadného dovolání postupem podle § 265h odst. 1 tr. ř. pouze o tuto relativně formální zákonnou náležitost. 9. Pokud jde o poněkud nezřetelnou námitku údajného porušení presumpce neviny, nelze se k ní pro absenci jakékoli argumentace jakkoli blíže vyjádřit. Je však třeba poznamenat, že presumpce neviny je zásadou procesní, jež se váže k výroku o vině, nikoli k výroku o trestu. Proti výroku o vině je však v předkládané věci dovolání nepřípustné, neboť obviněný v řízení před soudem prvního stupně postupem podle § 206c tr. ř. prohlásil vinu a soud toto prohlášení viny přijal. V důsledku toho podle § 206c odst. 7 tr. ř. ve spojení s § 246 odst. 1 písm. b) tr. ř. nebyl ani oprávněn napadat výrok o vině v odvolacím řízení, čehož si byl obviněný patrně i vědom, neboť své odvolání řádně zaměřil pouze proti výroku o trestu zákazu činnosti. Proti výroku o vině tak již v dovolacím řízení brojit nelze. 10. Pokud jde o výhrady obviněného proti výroku o trestu, jde jednak o námitky obsahově neodpovídající jakémukoli zákonnému dovolacímu důvodu. Obviněný ani nenamítá, že by v jeho případě nebylo vůbec možno uložit peněžitý trest, neboť by byl nevykonatelný ve smyslu § 68 odst. 6 tr. zákoníku. Revizi výroku o trestu v předkládané věci nelze odůvodnit ani tím, že by se jednalo o trest uložený ve zjevném rozporu se zásadou proporcionality trestních sankcí. Uložený trest lze považovat vzhledem k míře ovlivnění obviněného alkoholem i k jeho rozhodně nikoli bezúhonné řidičské kariéře naopak za spíše mírný. Soud prvního stupně přitom zcela důvodně přihlédl jak k záznamům v evidenční kartě řidiče, tak i ke stavu jeho bodového hodnocení, neboť tyto skutečnosti je třeba pro posouzení možné nápravy pachatele považovat za zcela relevantní. Soudem vyměřený trest je zároveň uložen i ve vhodné relaci k případnému hrozícímu postihu za korespondující přestupek v rovině správního práva. Prostor pro zcela výjimečný zásah do výroku o trestu nad rámec dovolacích důvodů v případech trestu uloženého v rozporu se zásadou proporcionality trestních sankcí tak v předkládané věci zcela zjevně není dán. 11. Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Zároveň vyjádřil souhlas, aby Nejvyšší soud o podaném dovolání rozhodl za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. III. Přípustnost dovolání 12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v této trestní věci je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a na místě, kde lze takové podání učinit, a zda jej podala osoba oprávněná. Shledal přitom, že dovolání obviněného je přípustné podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. Dále zjistil, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.). 13. Dovolání obviněného nesplňuje obsahové náležitosti podle § 265f tr. ř., neboť v něm absentuje odkaz na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až m) tr. ř. nebo § 265b odst. 2 tr. ř., o které se dovolání opírá. Za takové situace měl být obviněný vyzván předsedou senátu soudu prvního stupně k odstranění vad dovolání podle § 265h odst. 1 tr. ř. Vzhledem k tomu, že předseda senátu soudu prvního stupně takto neučinil, nelze dovolání obviněného odmítnout podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř. V souladu s názorem státního zástupce má však Nejvyšší soud za to, že vrácení věci soudu prvního stupně za účelem postupu podle § 265h odst. 1 tr. ř. by bylo nadbytečným formalismem, jehož výsledkem by bylo pouze prodloužení trestního řízení. V zájmu urychlení řízení proto Nejvyšší soud přistoupil k posouzení dovolání, přestože je stiženo uvedenou vadou. IV. Posouzení dovolání 14. Obviněný, jak již plyne z výše uvedeného (část II.), své dovolání založil na tvrzení o porušení čl. 40 odst. 2 Listiny, podle něhož [k]aždý, proti němuž je vedeno trestní řízení, je považován za nevinného, pokud pravomocným odsuzujícím rozsudkem soudu nebyla jeho vina vyslovena. Uvedená zásada má vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§ 2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Je tedy zřejmé, že má vztah pouze k výroku o vině. 15. Z rozsudku soudu prvního stupně (a stejně tak i z protokolu o hlavním líčení) vyplývá, že obviněný u hlavního líčení dne 4. 12. 2024 po poučení ve smyslu ustanovení § 206a, § 206b a § 206c tr. ř. učinil prohlášení viny a soud téhož dne prohlášení viny usnesením podle § 206c odst. 4 tr. ř. přijal. Podle § 206c odst. 7 věty druhé tr. ř. nemůže obviněný skutečnosti uvedené v prohlášení viny napadat opravným prostředkem. Protože výrok o vině nebyl žádným z odvolatelů napaden a odvolací soud v důsledku toho tento výrok nepřezkoumával (a ani k tomu nebyl povinen), není proti němu přípustné ani dovolání. 16. Konkrétní námitky obviněného však směřují proti výroku o trestu. Předně je třeba upozornit, že samotný výrok o trestu lze z hmotněprávních pozic napadat zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu, což ovšem není případ této trestní věci, neboť dovolateli byl uložen přípustný druh trestu ve výměře spadající do rámce zákonné trestní sazby. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 39 až § 42 tr.