6 Tdo 684/2025 — Nejvyšší soud

6 Tdo 684/2025 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:20. 8. 2025 Spisová značka:6 Tdo 684/2025 ECLI:ECLI:CZ:NS:2025:6.TDO.684.2025.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Důvody dovolání Důvod dovolání pro právní vady rozhodnutí Důvod dovolání, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku Dotčené předpisy:§ 265o odst. 1 písm. b) tr. ř. § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:22. 10. 2025 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 684/2025-2198 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 8. 2025 o dovolání, které podal obviněný I. D. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 11. 2024, sp. zn. 9 To 330/2024, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 3 T 30/2024, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 2. 9. 2024, sp. zn. 3 T 30/2024, uznal obviněného I. D. (dále jen „obviněný“) vinným zločinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku (body 22., 27., 28.), přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku (body 22., 27., 28.) a přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku (bod 27.), které spáchal společně se spoluobviněným J. P. tím, že (zestručněně) 22. dne 29. 11. 2022 kolem 1:00 hodin v XY, na XY XY, v prodejně oděvů Juwelier s.r.o. nezjištěným způsobem poškodili uzamčené vchodové dveře, které tímto překonali, a následně vnikli do prostoru prodejny, odkud odcizili finanční hotovost z nezajištěné pokladny ve výši 2 700 Kč, 35 opasků, 17 riflí, 5 dámských kabelek a 5 peněženek, čímž způsobili poškozené TEDOS Mikulov s.r.o. škodu poškozením ve výši 25 000 Kč a poškozené Juwelier s.r.o. škodu odcizením ve výši 59 184 Kč, 27. dne 8. 12. 2022 kolem 23:30 hodin v XY na ulici XY XY vnikli po vypáčení vchodových dveří do rodinného domu, který prohledali a odcizili z něj příruční trezor s finanční hotovostí 2 000 000 Kč, 100 Eur a 20 Švýcarských Franků, dvěma cestovními doklady a dalšími dokumenty a dále odcizili čtecí kameru pro slabozraké s nabíjecím systémem a brýlemi pro osazení v hodnotě 120 000 Kč, 5 kapesních hodinek a náhradní klíče od vozidla VW Taigo, čímž poškozeným L. L. a M. V. L. způsobili škodu odcizením ve výši 2 133 525,50 Kč a poškozením ve výši 4 600 Kč, 28. dne 9. 12. 2022 kolem 1:30 hodin ve XY XY se pokusili vniknout do prodejny potravin, což se jim nepodařilo, přičemž poškodili dřevěné dvoukřídlé dveře, čímž způsobili poškozenému T. B. V. škodu ve výši 4 800 Kč, a tohoto jednání se dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 14. 11. 2022, sp. zn. 2 T 89/2022, odsouzen pro přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců. 2. Za to a za sbíhající se přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 tr. zákoníku, dílem ve stadiu pokusu dle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 20. 6. 2024, č. j. 3 T 24/2024-479, který nabyl právní moci téhož dne, a za sbíhající se přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle § 283 odst. 1tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu ve Znojmě ze dne 11. 6. 2024, č. j. 21 T 3/2024-323, který nabyl právní moci téhož dne, mu byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání tři a půl roku, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a trest propadnutí věcí v rozsudku vyjmenovaných. Současně byly podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku zrušeny výroky o trestech z obou uvedených rozsudků, jakož i rozhodnutí obsahově navazující. Bylo také rozhodnuto podle § 228 odst. 1 tr. ř. o jeho povinnosti nahradit poškozeným manželům L. společně a nerozdílně s J. P. škodu ve výši 2 043 413 Kč. 3. Odvolání obviněného Krajský soud v Brně usnesením ze dne 21. 11. 2024, sp. zn. 9 To 330/2024, podle § 256 tr. ř. zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný dovoláním, v němž odkázal na důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h), m) tr. ř. Namítl, že rozhodnutí soudů nižších stupňů porušila zásady spravedlivého procesu. Byl uznán vinným, aniž by jeho vina byla prokázána bez důvodných pochybností, čímž došlo k porušení zásady in dubio pro reo a presumpce neviny. Soudy podle něj založily svá rozhodnutí výhradně na nepřímých důkazech, které netvoří uzavřený a logicky provázaný řetězec, jenž by spolehlivě usvědčoval obviněného ze spáchání trestného činu. Soudy vycházely z domněnky, že musel vědět o trestné činnosti spoluobviněného, a tuto domněnku opřely o okolnosti, jako čas a způsob jízdy, vztah ke spoluobviněnému apod. Takový přístup však nahrazuje důkaz domněnkou či pravděpodobností. Obviněný od počátku tvrdil, že byl najat jako řidič a o trestné činnosti nevěděl. Toto tvrzení nebylo vyvráceno žádným přímým důkazem (na místech činů nebyly zajištěny žádné daktyloskopické či pachové stopy, obviněný nebyl přistižen při činu jinak než jako čekající řidič, nebyla zajištěna žádná komunikace spoluobviněných, kdy by se na trestné činnosti domlouvali), přesto bylo soudy označeno za nevěrohodné. 5. Podle obviněného soudy nesprávně přihlédly i k jeho trestní minulosti, neboť argumentovaly, že jako zkušený recidivista musel být srozuměn s tím, co se děje. Takový přístup je podle něj nepřípustně předsudečný a porušuje právo na spravedlivý proces. 6. Obviněný dále namítá, že soudy neprokázaly jeho úmysl podílet se na trestné činnosti. Přítomnost na místě činu jako řidič bez přímých důkazů o vědomé účasti podle něj nestačí k závěru o vině. Soudy ignorovaly alternativní výklad skutkového děje, který odpovídá jeho obhajobě – že si přivydělával jako řidič, aniž by znal skutečný účel jízd. Tento výklad podpořil i spoluobviněný J. P., jehož výpověď však byla soudy odmítnuta jen proto, že šlo o spoluobviněného. Odvolací soud rezignoval na vlastní přezkum skutkových a právních závěrů soudu prvního stupně a pouze je převzal, aniž by se sám zabýval otázkou, zda vina byla prokázána nad rozumnou pochybnost. 7. Kromě toho obviněný poukazuje na porušení svého práva na spravedlivý proces, neboť soudy nevzaly v úvahu jeho vážný zdravotní stav. Tvrdí, že trpí závažnými onemocněními, která vyžadují specializovanou léčbu, jež mu ve výkonu trestu není dostupná. Soudy se podle něj touto námitkou nezabývaly dostatečně a nevysvětlily, jak bude zajištěna potřebná péče. Obviněný má za to, že uložený trest je vzhledem k jeho zdravotnímu stavu nepřiměřeně přísný a mohl by vést k porušení jeho práva na život a zdraví či porušit zákaz krutého zacházení. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně v části, která se jej týká, a zprostil jej obžaloby, případně věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí se závazným právním názorem. 8. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání uvedl, že obviněný pouze zpochybnil skutkové závěry soudů, aniž by vyjádřil zjevný rozpor rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů, aniž by doložil, že by soudy vycházely z důkazů procesně nepoužitelných nebo že by opomněly provést podstatné důkazy. Skutkové závěry soudů byly podle státního zástupce podloženy konkrétními důkazními prostředky, zejména výpověďmi svědků a listinnými důkazy. Pokud jde o námitku porušení zásady presumpce neviny a pravidla in dubio pro reo, soudy nižších stupňů své závěry opřely o logické a důkazně podložené úvahy, a nelze tedy hovořit o porušení těchto zásad. 9. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. podle státního zástupce obviněný neuvedl žádné konkrétní námitky, které by směřovaly proti právnímu posouzení skutku. Pouhé konstatování, že nebyly prokázány všechny znaky trestného činu, zejména úmysl, není dostatečné. Nejvyšší soud není povinen domýšlet, jaké konkrétní právní vady měl obviněný na mysli. I kdyby obviněný pouze vozil spoluobviněného na místa činu, mohlo by být jeho jednání posouzeno jako spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Výsledky dokazování svědčí o tom, že obviněný věděl o okolnostech spáchání činu a jeho jednání bylo součástí společného záměru. 10. K námitkám proti výměře trestu státní zástupce uvedl, že přiměřenost trestu nelze napadat žádným z dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř., ledaže by byl uložený tre