6 Tdo 719/2019 — Nejvyšší soud

6 Tdo 719/2019 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. l) tr.ř. Datum rozhodnutí:26. 6. 2019 Spisová značka:6 Tdo 719/2019 ECLI:ECLI:CZ:NS:2019:6.TDO.719.2019.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Důvod dovolání pro právní vady rozhodnutí Dotčené předpisy:§ 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Kategorie rozhodnutí:D Zveřejněno na webu:15. 9. 2019 Podána ústavní stížnost Datum podáníSpisová značkaECLISoudce zpravodajVýsledekDatum rozhodnutí IV.ÚS 3236/19 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 719/2019-1143 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 6. 2019 o dovolání, které podal obviněný R. M., nar. XY v XY, bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 11, 2017, č. j. 4 To 181/2016-1052, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 1 T 30/2010, takto : Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.   O d ů v o d n ě n í : I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 29. 10. 2015, č. j. 1 T 30/2010-964, byl obviněný R. M. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným trestným činem přijímání úplatku podle § 160 odst. 2, odst. 3 písm. b) tr. zák., ve znění novely č. 96/1999 Sb., účinného do 30. 6. 2008 a trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a) tr. zák., účinného do 30. 6. 2008 a této trestné činnosti se podle jeho skutkových zjištění dopustil  tím, že společně a po předchozí vzájemné dohodě v XY, v přesně nezjištěné době, podzimu roku 2005, nejpozději však do konce srpna 2006, jako policisté zařazení na SKPV v XY, po M. B., nar. XY, do 11. 6. 2008, jedinému společníku a jednateli společnosti A., IČ: XY, v úmyslu obohatit se, požadovali přesně nezjištěnou částku ve výši nejméně 200 000 Kč s tím, že za tuto částku jsou schopni ovlivnit průběh probíhajícího trestního řízení vedeného na Policii ČR, OŘ, SKPV XY pod ČTS: ORTP-2414/KPV-OHK-2005, ve kterém byl M. B. veden jako podezřelý ze spáchání trestného činu zpronevěry podle § 248 odst. 1, odst. 2 zákona č. 140/1961 Sb., tak, aby toto trestní řízení bylo ukončeno v jeho prospěch, kdy z toho důvodu jim M. B. na parkovišti u P. v XY, ve služebním vozidle PČR požadovanou částku předal a následně od přesně nezjištěné doby roku 2006 do blíže nezjištěné doby v prosinci 2007, s výjimkou obžalovaného A. Ř., který tak činil nejpozději do 31. 8. 2006, na různých místech v XY po M. B. požadovali, přičemž obžalovaný M. tak činil prostřednictvím obžalovaných Ř. a T., aby jim předával finanční hotovost pod příslibem, že proti němu nebude v budoucnu ze strany PČR SKPV – OHK vedeno trestní stíhání a budou mu poskytovány informace týkající se trestné činnosti v oblasti soukromého podnikání s motorovými vozidly, kdy M. B. z tohoto důvodu uvedeným policistům ve svém autobazaru A., se sídlem XY, ale i na jiných místech předal v nejméně deseti případech částku vždy nejméně 30 000 Kč, přičemž takto jednali v rozporu s obsahem služební přísahy podle § 6 odst. 2 a § 28 odst. 1 písm. a), b) zákona č. 186/1992 Sb., obžalovaní T. a M. po 1. 1. 2007 v rozporu s obsahem služebního slibu podle § 17 odst. 3 a § 45 odst. 1 písm. b) zákona č. 361/2003 Sb. 2. Obviněný byl za tuto trestnou činnost odsouzen podle § 160 odst. 3 tr. zák. ve znění zákona č. 122/2008 Sb. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkonu mu byl podle § 58 odst. 1 tr. zák. a § 59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti roků. Současně byl zrušen výrok o trestu, jenž byl obviněnému uložen rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 12. 3. 2013, č. j. 4 T 2/2011-300, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 5. 2015, č. j. 4 To 237/2013-344, který nabyl právní moci dne 25. 5. 2015, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 53 odst. 1 tr. zák. mu byl uložen peněžitý trest ve výši 400 000 Kč a podle § 54 odst. 3 tr. zák. mu byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán. Týmž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněných R. T. a A. Ř. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla všem obviněným uložena povinnost, aby společně a nerozdílně uhradili na náhradě škody poškozenému M. B. škodu ve výši 500 000 Kč. Ten byl se zbytkem uplatněného nároku na náhradu škody odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. 3. O odvolání obviněných a státního zástupce proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 29. 11, 2017, č. j. 4 To 181/2016-1052, jímž odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. zamítl a současně rozhodl o zbývajících řádných opravných prostředcích. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem podal obviněný prostřednictvím obhájkyně JUDr. Heleny Tukinské dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., když má za to, že v předcházejícím řízení došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku a porušení procesních podmínek. Svědecké výpovědi poškozeného považuje za nevěrohodné, což je dáno i tím, že je proti němu vedena celá řada soudních řízení. Nevěrohodnost svědka dovozuje v návaznosti na svědecké výpovědi svědků S. a B., jelikož skutečnosti jimi uváděné jsou v rozporu s tím, co vypověděl poškozený. Z přehraných audiozáznamů nelze učinit žádný závěr o trestné činnosti. Ač se poškozený snažil cíleně obviněné Ř. a T. navést k doznání, jejich reakce žádná nebyla. To svědčí o snaze poškozeného manipulovat s důkazy a proti obviněným je „vyrobit“. 5. Dovolatel poukázal na usnesení ze dne 29. 6. 2011, č. j. 4 To 428/2010-613, v němž odvolací soud konstatoval, že je nezbytné podrobněji vyslechnout poškozeného, svědky S. a B., jakož i další osoby. Poškozený se k předávce peněz v dalším řízení nevyjádřil a odkázal na předešlou výpověď, přestože tuto skutečnost považoval odvolací soud za zásadní. Poukázal na další jím vnímaný nesoulad a novoty ve výpovědi poškozeného. Namítá, že obdobným způsobem svědkyně S. „významným způsobem posunula svou výpověď a paměť“ a svědek B. uvedl odlišný časový úsek, kdy se mu poškozený svěřil se svými problémy. Nevěrohodná jsou tvrzení, že poškozenému dával peníze. Snaží se tím potvrdit nové tvrzení poškozeného, že vybíral pro obviněné peníze z pokladny. Rozpor spatřuje v tvrzení poškozeného, jenž tvrdil, že nikdy nikoho nepověřil předáním peněz, zatímco svědek B. uvedl, že na jeho přání předával obviněnému Ř. vyšší finanční obnos. Nebylo objasněno, z jakého důvodu poškozený svědku B. předával nahrávky. Ve vzájemném rozporu jsou výpovědi svědků B. a V., pokud jde o otázku četnosti návštěv obviněných. Znalecký posudek prokazující časté výběry velkých částek není důkazem o tom, že by byly určeny obviněnému. 6. Nesouhlasí s tvrzením odvolacího soudu v napadeném rozhodnutí ze dne 8. 4. 2015, č. j. 4 To 74/2014-919, podle něhož doplněné výslechy osob svědků nic nového nepřinesly. Soud nesdělil, v čem jsou výslechy obviněných neúplné. Přepisy zvukových záznamů nemohou být důkazem, že se určitá událost stala. Prvostupňový soud nedoplnil odvolacím soudem „naznačený postup ve formě posudku z fonoskopie.“ Soudu prvního stupně vytkl, že nedoplnil dokazování tak, aby mohl dospět k jiným závěrům. Důkazy byly stejné, soud prvního stupně je pouze odlišným způsobem hodnotil, aniž by však uvedl důvod tohoto postupu. Nelogickým shledává odůvodnění odvolacího soudu, podle něhož by účetnictví společnosti A., zásadně nepřispělo k objasnění stavu věci. Předchozí kasační rozhodnutí odvolacího soudu se mu jeví jako nadbytečné, jelikož napadeným rozhodnutím soud popřel své předchozí skutkové i právní závěry. 7. Nesdílí názor odvolacího soudu, že taktikou obhajoby bylo odvrátit pozornost od podstatných skutečností a znepřehlednit důkazní situaci. V protikladu k vnímání odvolacího soudu, považuje svědkyni S. za suverénní osobu. Nesouhlasí se závěry odvolacího soudu, který na str. 18 shrnuje rozpory ve svědeckých výpovědích, přestože následně činí závěr o jejich věrohodnosti. 8. Podle názoru dovolatele nemůže obstát ani povinnost zaplatit na náhradě škody částku 500 000 Kč. Adhezní výrok není odůvodněn konkrétními předávkami peněz. Tvrzené výběry nebyly nijak prokázány, jelikož účetnictví nebylo k dispozici. Soud prvního stupně  postupoval v rozporu s § 264 odst. 1 tr. ř., neboť dokazování neprovedl vyčerpáva