6 Tdo 725/2022 — Nejvyšší soud

6 Tdo 725/2022 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. i) tr.ř. § 265b odst.1 písm. m) tr.ř. Datum rozhodnutí:31. 8. 2022 Spisová značka:6 Tdo 725/2022 ECLI:ECLI:CZ:NS:2022:6.TDO.725.2022.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Důvod dovolání, že byl uložen druh trestu, který zákon nepřipouští Peněžitý trest Dotčené předpisy:§ 68 odst. 4, 6 tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:16. 12. 2022 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 725/2022-499 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 8. 2022 o dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce ve prospěch obviněné právnické osoby G., IČ XY, se sídlem XY, XY, XY, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 4. 2022, č. j. 4 To 62/2022-465, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 2 T 68/2020, takto: I. Podle § 265k odst. 1, 2 tr. ř. se částečně zrušují - usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 26. 4. 2022, sp. zn. 4 To 62/2022, a to pouze v té části, jíž bylo zamítnuto odvolání obviněné právnické osoby G. do výroku o trestu, - jemu předcházející rozsudek Okresního soudu ve Vyškově ze dne 22. 12. 2021, sp. zn. 2 T 68/2020, ve výroku o trestu uloženém obviněné právnické osobě G., - současně se zrušují také další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. II. Podle § 265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu ve Vyškově přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 22. 12. 2021, č. j. 2 T 68/2020-441, byla obviněná právnická osoba G. (dále „obviněná právnická osoba“ nebo „společnost“), uznána vinnou přečinem týrání zvířat podle § 302 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku, ve znění účinném do 31. 1. 2019 ve spojení se zákonem č. 418/2011 Sb. o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění účinném do 31. 5. 2020 (dále TOPO), jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustila tím, že ačkoli provozovala v areálu zemědělských staveb bez čísla popisného zapsaných na listu vlastnictví č. XY v katastrálním území XY, okr. Vyškov, registrovaný chov pod číslem XY, jednáním pověřené a odpovědné osoby K. K., nar. XY, který měl rozhodující vliv na jedinou jednatelku společnosti G. L. S., jakož i jednáním dalších osob v postavení zaměstnance či obdobném jako zaměstnanec, nad nimiž měla vykonávat potřebnou kontrolu, ponechala od blíže nezjištěného data přinejmenším měsíce října 2018 až do dne 18. 10. 2018 po nikoli přechodnou dobu nejméně 500 chovaných prasat ve výkaly, kejdou a čpavkem silně znečištěném prostředí a nezajistila jim čerstvou anebo alespoň čistou vodu a dostatečnou výživu, čímž porušila § 12c odst. 1, 3 zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 3 odst. 8, 11 vyhlášky č. 208/2004 Sb., o minimálních standardech pro ochranu hospodářských zvířat, a chovaná zvířata tak byla od blíže nezjištěné doby v uvedeném období týrána ve smyslu § 4 odst. 1 písm. c) bod, 1 a písm. j) zákona č. 246/1992 Sb., takto způsobila minimálně u 48 prasat vysokou intenzitu utrpení, apatii a následně agónii a smrt, přičemž v důsledku nedostatečné výživy následně do dne 30. 10. 2018 uhynulo dalších 70 kusů prasat. 2. Obviněná právnická osoba byla za tento přečin a za sbíhající se zločin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. a), c) tr. zákoníku, ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, ve spojení se zákonem č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, kterým byla uznána vinnou rozsudkem Okresního soudu v Břeclavi ze dne 11. 2. 2020, č. j. 3 T 141/2019-1987, odsouzena podle § 18 odst. 1, 2 TOPO za použití § 240 odst. 2 tr. zákoníku a § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému peněžitému trestu, a to k 100 denním sazbám, z nichž každá činí 1.000 Kč, tedy celkem 100.000 Kč, a podle § 20 odst. 1 TOPO dále k trestu zákazu činnosti, spočívajícímu v zákazu držení a chovu zvířat ve výměře deseti a půl roku. Současně byl podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku ve vztahu k obviněné právnické osobě zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Břeclavi ze dne 11. 2. 2020, č. j. 3 T 141/2019-1987, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Týmž rozsudkem byl pro shodnou trestnou činnost odsouzen i obviněný K. K. 3. O odvolání obviněné právnické osoby proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Brně ze dne 26. 4. 2022, č. j. 4 To 62/2022-465, jímž ho podle § 256 tr. ř. zamítl. Spoluobviněný K. K. proti rozsudku soudu prvního stupně odvolání nepodal. II. Dovolání a vyjádření k němu 4. Proti citovanému usnesení krajského soudu podal nejvyšší státní zástupce (dále též „dovolatel“) ve prospěch obviněné právnické osoby dovolání, které opřel o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., neboť napadeným usnesením bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., přestože v řízení mu předcházejícím byl obviněné právnické osobě uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští. 5. Dovolatel rekapituloval, že soud prvního stupně uložení peněžitého trestu obviněné právnické osobě odůvodnil její snahou o majetkové obohacení na úkor řádného podnikání v oblasti živočišné výroby. Obviněná právnická osoba nevykonávala žádnou jinou podnikatelskou aktivitu, jak to před soudem popsala její jednatelka. Pro účely stanovení výše peněžitého trestu soud vycházel z předpokládaných majetkových poměrů, kdy dovodil, že součástí majetku společnosti byla blíže neurčená vozidla a dále že přinejmenším část chovu byla komerčně využita. Uzavřel, že uložení trestu blízko dolní hranice trestní sazby nelze považovat za nepřiměřené. Odvolací soud uložení tohoto druhu trestu i jeho výši akceptoval. Odmítl, že by se soud prvního stupně nezabýval hospodářskou situací společnosti, když při absenci jejího účetnictví postupoval v souladu s ustanovením § 68 odst. 4 tr. zákoníku, které připouští stanovení příjmů, majetku a výnosů z něj odhadem. Odmítl, že by z obsahu spisu vyplývala nedobytnost trestu v situaci, kdy se obviněná právnická osoba nenachází v insolvenci či likvidaci. 6. Dovolatel dále připomněl znění § 68 odst. 6 tr. zákoníku, podle něhož se peněžitý trest neuloží, je-li zřejmé, že by byl nedobytný. Závěr o dobytnosti se přitom musí opírat o zjištění majetkových poměrů a je nutnou podmínkou pro řešení otázky, zda jsou splněny podmínky pro uložení peněžitého trestu. Námitka zjevné nedobytnosti pak odpovídá dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. jako námitka uložení trestu, který zákon nepřipouští. 7. Při úvaze o dobytnosti peněžitého trestu soud může vyjít z odhadu příjmů pachatele, jeho majetku a výnosů z něj ve smyslu § 68 odst. 4 tr. zákoníku. Je ovšem povinen si nejdříve opatřit důkazy k těmto otázkám, což je u právnické osoby, u níž byla zjištěna nečinnost, problematické. Odhad soudu přitom nemůže vykazovat libovůli, ale musí vycházet z důkazů, které má k dispozici a z logického posouzení možných příjmů a majetkových poměrů pachatele, s přihlédnutím k jeho závazkům a jiným majetkovým povinnostem. 8. V tomto případě soudy nedisponovaly jakýmikoli důkazy, na nichž by mohly postavit alespoň odhad majetku obviněné právnické osoby v době, kdy byl trest ukládán, jejich úvahy tak vykazují znaky prosté libovůle. Z odůvodnění jejich rozhodnutí lze dovodit, že vycházely z odhadu majetku společnosti v roce 2018, kdy svědkyně L. S. alespoň v minimální míře vykonávala funkci jednatelky a kdy také byl ukončen chov vepřů. Ke stavu majetku a závazků v závěru roku 2021, kdy byl vyhlášen rozsudek, však žádné aktuální údaje známy nebyly. Známa byla pouze existence daňového dluhu společnosti ze souběžné trestné činnosti. Nebylo zjišťováno jaká vozidla, o nichž se zmiňovala svědkyně S., měla být v dispozici obviněné právnické osoby, zda mohla mít nějakou hodnotu a zda vůbec jimi společnost mohla disponovat. Příjem z chovu hospodářských zvířat, jímž soudy argumentovaly, musel mít časovou souvislost s datem spáchání skutku (18. 10. 2018), ale o pozdějších příjmech žádný důkaz proveden nebyl. Za situace, kdy nebyl zjištěn žádný reálný majetek společnosti, která ani nevykonává žádnou obchodní činnost, nemůže být dobytnost peněžitého trestu dovozována ani z formální existence základního kapitálu. 9. Nevyšší státní zástupc