6 Tdo 73/2023 — Nejvyšší soud

6 Tdo 73/2023 citace  Soud:Nejvyšší soud Důvod dovolání:§ 265b odst.1 písm. g) tr.ř. § 265b odst.1 písm. h) tr.ř. Datum rozhodnutí:31. 1. 2023 Spisová značka:6 Tdo 73/2023 ECLI:ECLI:CZ:NS:2023:6.TDO.73.2023.1 Typ rozhodnutí:USNESENÍ Heslo:Zpronevěra Dotčené předpisy:§ 206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku Kategorie rozhodnutí:C Zveřejněno na webu:26. 4. 2023 Citace rozhodnutí Nejvyššího soudu by měla obsahovat formu rozhodnutí, označení soudu, datum rozhodnutí, spisovou značku, případně údaj o uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek a odkaz na zdroj. Vzor: usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 11. 2001, sp. zn. 21 Cdo 123/2001, uveřejněné pod č. 11/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část trestní, dostupné na www.nsoud.cz. 6 Tdo 73/2023-847 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 31. 1. 2023 o dovolání, které podal obviněný M. P., nar. XY, trvale bytem XY, XY, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7. 9. 2022, č. j. 9 To 319/2020-804, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 4 T 31/2013, takto: Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá. Odůvodnění: I. Dosavadní průběh řízení 1. Rozsudkem Okresního soudu v Kladně (dále též „soud prvního stupně“ nebo „nalézací soud“) ze dne 10. 6. 2016, č. j. 4 T 31/2013-604, byl obviněný M. P. (dále „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným pokračujícím zločinem zpronevěry podle § 206 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, jehož se podle jeho skutkových zjištění dopustil tím, že 1) v době od 29. 7. 2010 do 6. 4. 2011 jako jediný majitel a jednatel společnosti P. G., IČO XY, se sídlem XY, XY, poté, co na účet této společnosti č. XY, vedený u Komerční banky a.s., byla dne 29. 7. 2010 na základě zprostředkovatelské dohody ústně uzavřené mezi obžalovaným a L. Č., M. K. a J. N., jako účastnicemi kupní smlouvy ze dne 26. 7. 2010, poukázána společností Oberbank AG částka 2 000 000 Kč, která byla poskytnuta jako hypotéční úvěr kupující J. N. s tím, že se jednalo o část kupní ceny za nemovitost a obžalovaný jako zprostředkovatel měl tuto finanční částku vydat prodávajícím, přičemž na uzavření zprostředkovatelské smlouvy a na svěření finančních prostředků v uvedené výši v čl. III výslovně odkazovala kupní smlouva ze dne 26. 7. 2010 na prodej nemovitosti – budovy čp. XY, na parcele č. XY o výměře 256 m2 a pozemku parcel. č. XY o výměře 576 m2, evidovaných v kat. nemovitostí vedeném kat. úřadem pro Středočeský kraj, kat. pracoviště XY, na listu vlastnictví XY pro obec XY a kat. území XY, uzavřená mezi prodávajícími L. Č., nar. XY, a M. K., nar. XY, a kupující J. N., nar. XY, jejíž znění obžalovaný sám pro potřebu těchto smluvních stran vypracoval, obžalovaný však v rozporu s účelem, za kterým mu byly uvedené finanční prostředky ve výši 2.000.000 Kč poukázány na účet a tedy svěřeny kupující J. N., užil pro vlastní potřebu, když postupně provedl z uvedeného účtu výběr veškerých finančních prostředků, takže tento účet se nacházel ke dni 6. 4. 2011 v debetním stavu, a takto bylo znemožněno vydání uvedené finanční částky ve výši 2.000.000 Kč prodávajícím L. Č. a M. K., v důsledku tohoto jednání obžalovaného byly obě prodávající zbaveny vlastnického práva k nemovitostem označeným v kupní smlouvě, když vlastníkem předmětných nemovitostí se ke dni 27. 7. 2010 na základě vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí se stala kupující J. N., aniž by prodávajícím byla zároveň vyplacena za tuto nemovitost zbývající část kupní ceny ve výši 2.000.000 Kč, a obžalovaný takto způsobil L. Č. škodu ve výši 1.000.000 Kč a M. K. škodu ve stejné výši, celkově tedy takovým jednáním způsobil těmto poškozeným škodu ve výši 2.000.000 Kč, 2) v době od 17. 2. 2011 do 28. 2. 2011 v Kladně jednající jménem společnosti P. G., IČ XY, v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch, vědomě užil na úhradu jiných závazků společnosti P. G., účelově vázané finanční prostředky ve výši 1.061.500 Kč představující část kupní ceny, která byla složena ve výši 2.850.000 Kč podle smlouvy o úschově uzavřené dne 3. 2. 2011 na účet XY schovatele JUDr. Michala Račoka, advokáta, na základě které se JUDr. Michal Račok zavázal vyplatit část složených prostředků ve výši 2.761.500 Kč M. T. na jeho účet číslo XY nejpozději do jednoho týdne ode dne, kdy mu některý z účastníků této smlouvy předloží výpis z katastru nemovitostí, přičemž zbývající část složených prostředků ve výši 88.500 Kč poukázal finančnímu úřadu na úhradu daně z převodu nemovitostí, obžalovaný poté dne 17. 2. 2011 záměrně předložil M. T. dodatek smlouvy o úschově k podpisu, kterým se smluvní strany dohodly, že číslo účtu uvedené ve smlouvě o úschově se nahrazuje číslem účtu XY, kterým disponovala společnost P. G., přičemž obžalovaný M. T. ujišťoval, že dochází pouze ke změně čísla účtu schovatele JUDr. Michala Račoka, který na základě dodatku převedl složenou částku (dne 22. 2. 2011 částku 2.000.000 Kč a dne 28. 2. 2011 částku 761.500 Kč) na účet společnosti P. G., obžalovaný jednající jménem společnosti P. G. z částky 2.761.500 Kč v souladu s dohodou s M. T. poukázal částku 1.280.000 Kč na úhradu kupní ceny bytu, který M. T. kupoval, částku 50.000 Kč společnosti Falco Reality, s.r.o., jako provizi za zprostředkování prodeje bytu, částku 149.000 Kč na úhradu dluhu M. T. u Komerční banky, a.s., a částku 221.000 Kč M. T., zbývající částku 1.061.500 Kč společnost P. G. v rozporu s účelem, pro který jí byly finanční prostředky svěřeny, použila na úhradu jiných závazků společnosti, čímž poškozenému M. T., nar. XY, způsobil škodu ve výši 1.061.500 Kč (skutek převzatý z rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 12. 2. 2015, sp. zn. 5 T 255/2013, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2015, sp. zn. 11 To 330/2015). 2. Obviněný byl za tento zločin odsouzen podle § 206 odst. 4 tr. zákoníku a § 44 odst. 5 tr. zákoníku ke společnému trestu odnětí svobody v trvání 48 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Zároveň bylo podle § 228 a § 229 tr. ř. rozhodnuto o nárocích poškozených. 3. O odvoláních obviněného a poškozených proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Praze (dále též „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 7. 9. 2022, č. j. 9 To 319/2020-804 (dále též „dovoláním napadené rozhodnutí“) tak, že podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek částečně rušil ve výroku o trestu. Podle § 259 odst. 3 tr. ř. při nezměněném výroku o vině a výroku o náhradě škody znovu rozhodl tak, že obviněného podle § 206 odst. 4 tr. zákoníku a § 45 odst. 1, 3 tr. zákoníku odsoudil k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců, jehož výkon mu podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu čtyř let. Odvolání poškozených L. Č. a M. K. podle § 256 tr. ř. zamítl. 4. Pro úplnost je vhodné dodat, že Nejvyšší soud ve věci již třikrát rozhodl, a to usnesením ze dne 25. 3. 2015, sp. zn. 6 Tdo 101/2015, jímž zrušil v pořadí první rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 12. 11. 2013, č. j. 4 T 31/2013-271, a na něj navazující usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 9. 7. 2014, č. j. 9 To 256/2014-362, a věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání (viz č. l. 430), následně usnesením ze dne 9. 6. 2021, sp. zn. 6 Tdo 556/2021, jímž zrušil pouze rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 9. 12. 2020, č. j. 9 To 319/2020-642, (nikoli tedy i jemu předcházející v pořadí druhý rozsudek soudu prvního stupně, tj. rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 10. 6. 2016, č. j. 4 T 31/2013-604) a věc přikázal odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí (viz č. l. 686), a usnesením ze dne 14. 4. 2022, sp. zn. 6 Tdo 228/2022, jímž opět zrušil pouze rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 6. 10. 2021, č. j. 9 To 319/2020-715, a jímž znovu věc přikázal uvedenému soudu, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. II. Dovolání a vyjádření k němu 5. Proti citovanému rozsudku krajského soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Ing. Daniela Prouzy, Ph.D. dovolání, jež opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., přičemž první uplatněný dovolací důvod spatřuje v nesprávném hodnocení důkazů a v nepřipuštění důkazních návrhů. Dovolatel nesouhlasí s postupem odvolacího soudu, pokud neakceptoval jeho důkazní návrhy s tím, že jde o důkazy nadbytečné. Navíc nesouhlasí s tím, jakým způsobem se vypořádal s listinným důkazem, a to s Dohodou o narovnání ze dne 3. 12. 2020, která byla uzavřena mezi ním jako povinným a svědkyní J. N. jako oprávněnou. Soudu vytýká, že ač tento důkaz provedl, řádně jej nezhodnotil a zejména jej nekonfrontoval s výpovědí poškozených L. Č. a M. K. a svědka I. H. ani s obsahem kupní smlouvy ze dne 7. 4. 2014. Z té je patrné, že k tomuto datu nemá žádná osoba závazky vůči prodávajícím L. Č. a M. K. z titulu kupní smlouvy ze dne 26. 7. 2010. To vše v situaci, kdy kupní smlouvu ze dne 7. 4. 2014 nepřipravoval a o